Jak se fotí s mrňousem. Nikon Z 30 v praxi

O novém DX mirrorlessu Nikon Z 30 už toho na Nikonblogu bylo napsáno docela dost. Měli jsme zde první představení „od stolu“, po kterém následovalo praktické porovnání s hodně podobným, ale nikoliv stejným Nikonem Z 50. Na konci druhého článku jsem slíbil, že jakmile Nikon Z 30 více „ofotím“, přinesu své praktické zkušenosti. Tento čas právě nastal. Jak se s Nikonem Z 30 fotí?

Parametry známé

V tomto článku už nebudu znovu opakovat technickou specifikaci Nikonu Z 30 – tomu jsem se myslím dostatečně věnoval v předchozích dvou textech (odkazy viz výše). Zde proto jen „ultrakrátce“: 

Nikon Z 30 je malý, kompaktní mirrorless fotoaparát řady Nikon Z s DX snímačem (crop faktor 1,5×) o rozlišení 20,7 Mpx. Oproti staršímu Nikonu Z 50, s nímž ho pojí nejen podobný vnější design, nemá elektronický hledáček. Ostatně je to jediný Nikon Z, kterému EVF chybí. Tak. A jdeme do praxe.

Bezhledáčkovka

V článku Hodně podobní, ale nikoliv stejní – Nikon Z 30 vs. Z 50, jsem odhalil malé tvarové úpravy gripu (oproti Z 50), a napsal, že (oba modely) poskytují tu nejlepší ergonomii držení, jakou jste si u takto malého fotoaparátu mohli přát. Jakkoliv nejsem z těch, kteří mají ve zvyku hodnotit ergonomii focení jednou rukou, u foťáku bez hledáčku – potažmo pak vybaveném LCD na kloubovém uchycení – to jakýsi smysl dává. Každopádně, co se týče držení a ovládání fotoaparátu, proti tomu nemůžu říct ani popel. I když… to je však známá věc: Displej na kloubu – pokud jej máte vyklopený vlevo od foťáku – se poněkud nepohodlně používá s popruhem na krku. Popruh zkrátka trochu překáží pohledu na LCD. Elegantní řešení se skrývá pod klíčovým slovem Peak Design… a jeho kotvičkovými popruhy, které lze snadno a bleskově odejmout. Ale i poctivý nikoňácký popruh lze samozřejmě jednoduše dát z krku dolů…

Displej na kloubu je ovšem výborná vychytávka, kterou z mého pohledu překonává jen konstrukční provedení LCD u Nikonu Z 9, ale to je jaksi trochu jiná kategorie fotoaparátu. Díky polohovatelnému monitor(ku) můžete například nenápadně fotit street foto způsobem à la dvouoká zrcadlovka. Dalších možností využití je samozřejmě nespočet. Používáte-li místo polstrované fotografické brašny nějaké to civilní zavazadlo, oceníte také možnost přiklopení displeje lícem k fotoaparátu. Čili ochrana v ceně.

Ovšem lhal bych, kdybych napsal, že hledáček mi nechyběl. Chyběl. Ze dvou důvodů. Prvním je horší viditelnost obrazu a informací na LCD v jasných dnech. To se dá částečně vyřešit zvýšením jasu displeje, nicméně pak s tím musíte počítat při exponování (typicky nastavování korekce EV), protože jasnější displej „přehání“. Naštěstí je tu reálný histogram, na který se dá spolehnout stoprocentně. Mimochodem, u mirrorlessů má elektronický hledáček svůj velký význam také při detailním prohlížení fotografií, kdy například ostrost dokážete posoudit naprosto přesně. To zde bohužel také chybí. Ale budiž, když si na zmíněný problém zvyknete, dá se s tím žít.

Druhým důvodem, proč mi chyběl hledáček, je zvyk. A ergonomie. Zvyk přikládat foťák k oku mám několika desetiletími focení na SLR a DSLR pevně zakořeněný, takže se mi párkrát stalo, že jsem Nikon Z 30 chtěl skutečně přiložit k oku. Dobře, i na to se dá zvyknout. Nebo odvyknout :-) Držení fotoaparátu ve více či méně předpažených rukách ale nijak zvlášť nepřispívá k jistotě expozice, zejména tam, kde hrozí delší časy závěrky. Takže jsem se naučil novou dovednost – využívat elektronickou závěrku. Nic naplat, svůj přínos to – zvláště pak v kombinaci se stabilizovaným objektivem – má. Sice tím přijdete o zvuk správného foťáku, ale zároveň také o jisté vibrace, které jediná mechanická součást mirrorless fotoaparátu způsobuje.

Toť postřehy dědka se dvěma vnoučaty :-) Když jsem však Nikon Z 30 půjčil naší dvanáctileté začínající fotografce, pak ta – přestože často fotí kromě, ehmm… mobilu, také zrcadlovkou Nikon D3200 – vzala absenci hledáčku naprosto přirozeně. Vůbec se nad chybějícím hledáčkem nepozastavila, naopak okamžitě kvitovala možnost „kroutit“ displejem do všech možných směrů. A když jsem jí ukázal, že může zaostřit a exponovat klepnutím na zvolené místo na displeji, měl jsem na pár hodin od Nikonu Z 30 nedobrovolný pokoj.

Tím chci říci, že mladá generace, odchovaná na dotykových displejích velmi pravděpodobně s absencí hledáčku nebude mít žádné problémy.

Kolik powerbank máš… 

Zde bych v podstatě mohl s hodnocením ovládání Nikonu Z 30 skončit, protože funkce a menu jsou de facto stejné jako u ostatních Zetek – čili bez výhrady. Ale přesto se ještě zastavím u jedné „hardwarové“ záležitosti. V duchu příklonu k „displejové generaci“ není Nikon Z 30 vybavený nabíječkou akumulátoru. Stejně jako ostatní Zetka jej lze nabíjet ve fotoaparátu přes USB, tudíž ve standardním balení najdete pouze USB kabel. Tudíž jsem udělal pár testů…

Protože „malá“ Zetka bohužel nemají možnost zjistit v menu stav baterie přesně v procentech, postupoval jsem takto: Jakmile ikonka stavu baterie „zčervenala“, pokračoval jsem ještě chvíli ve focení, abych eliminoval „zbytečně poplašnou“ indikaci, způsobenou krátkodobým snížením energie, které se může přihodit třeba při střídání focení a natáčení videa. Mimochodem, příznivá informace je, že červená ikonka baterie neznamená okamžitý konec. Máte-li dostatečně silné nervy, můžete ještě třeba 20–30 fotografií pořídit. Nicméně dál k testu.

Nejprve jsem foťák pomocí dodávaného kabelu USB C/USB A připojil k 2,1A adaptéru čili k „nabíječce“ s výkonem 10,5 wattů. Poprvé trvalo nabíjení 4.30 h, podruhé skoro přesně 4 hodiny. Dále jsem sáhl po výkonnějším tříampérovém adaptéru, který dává 20 W. Výsledek? V podstatě stejný. Je tedy zřejmé, že řídící elektronika fotoaparátu při nabíjení nepustí vyšší proud než zmíněné dva ampéry. Ovšem pozor! Pokud jste vybavení pomalými 1A adaptéry, které se běžně dodávají například se smartphony, připravte se na klidně i dvojnásobný čas nabíjení. Samotný Nikon udává dobu přes 7 hodin… Anebo si dokupte externí nabíječku akumulátoru EN-EL25. Klidně i s další „baterkou“ navíc.

Dobrou zprávou však je, že Nikon Z 30 umožňuje provozování s připojeným zdrojem energie. Natáčíte-li například delší video nebo pořizujete časosběr – a indikátor baterie už začíná brnkat na vaše nervy posledním dílkem – jednoduše připojíte powerbanku, a jede se dál. Vyzkoušel jsem to se starší 20 000 mAh powerbankou Xiaomi, plus novou „značkovou“ Alza Power 10 000 mAh – obě fungovaly na první dobrou jak pro „pohon“ fotoaparátu, tak i pro nabíjení při vypnutém přístroji. Opět pozor: Když je powerbanka (nebo jiný zdroj) připojená k funkčnímu foťáku, tak nenabíjí akumulátor! Nabíjení probíhá pouze při vypnutém Nikonu Z 30. S tím je potřeba při používání počítat.

Samotná spotřeba energie se mi zdála o něco horší než u hodně podobného, ale nikoliv stejného Nikonu Z 50 (který má shodný akumulátor). Může to být permanentně zapnutým displejem, který možná bere více energie než elektronický hledáček, stejně jako to může být tím, že jsem měl na test úplně nový fotoaparát s „nezaběhnutým“ akumulátorem. Každopádně nastavíte-li si v menu krátkou dobu pro zhasnutí displeje při nečinnosti, a ideálně fotoaparát poctivě vypínáte, když zrovna nefotíte, můžete se dostat blízko k pětistovce fotografií, pořízených na jedno nabití. 

Obrazová kvalita

Část o obrazové kvalitě bych klidně mohl zkopírovat z recenze Nikonu Z 50 nebo Z fc, protože snímač, obrazový procesor, potažmo pak optika, použitá v testu, jsou shodné. Tudíž jen krátce nejdůležitější informace. 

Jestliže na mirrorless Nikon Z přecházíte z DSLR, pravděpodobně vás velmi mile překvapí řezavá ostrost fotografií, pořízených už jen obyčejným „seťákem“ NIKKOR Z DX 16–50 mm f/3,5–6,3 VR. Váháte-li, jestli si Nikon Z 30 koupit jen jako samostatné tělo nebo právě v setu s tímto zoomem, doporučuji vám nad ničím nepřemýšlet, a vzít právě tento kit. Nebo nejlépe doublezoom kit s telezoomem NIKKOR Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR. Jediné, co vám u těchto dvou základních objektivů bude chybět, je světelnost. Ale za ty peníze je to skvělá volba.

Samotný snímač vás poté překvapí nebývale velkým dynamickým rozsahem. Dříve neakceptovatelně kontrastní scény se najednou do škály zachytitelných jasů vejdou téměř bez oříznutí histogramu. Také šum při vysokých citlivostech je umírněnější a kultivovanější. Věřte mi, že starší fullframové zrcadlovky, budou v ohledu šumu srovnatelné.

Jediné, na co jsem si stěžoval už u Nikonu Z 50, je trochu nevyzyptatelné chování vyvážení bílé v situacích s kombinovaným světlem. Když například fotíte ve stínu, a do části záběru prosvítá slunce, foťák „dokáže“ jeden snímek pořídit v teplém tónu a hned následující v chladnějších barvách. Neumí si zkrátka vybrat :-) Ke slovu tedy musí přijít ruční nastavení WB.

Celkové hodnocení

Nikon Z 30 je fotoaparát, který ocení zejména ti fotografové, kteří z jakéhokoliv důvodu potřebují skutečně kompaktní aparát, kvůli kterému se nemusí vláčet s velkou fotobrašnou či batohem. V případě Z 30 může jít klidně také o druhý, záložní foťák. Zároveň těmto fotografům v první řadě záleží na obrazové kvalitě. Dobře znají všechna omezení fotomobilů, které se na místo foťáků urputně tlačí, ale stále nedokážou to, co přístroj s mnohem větším snímačem. O výměnné – a kvalitnější – optice ani nemluvě. Možná, že jsou mladí, a snadno přijmou fotoaparát bez hledáčku. Pokud navíc natáčí video, je to další důvod navíc. Ale o videu až zase jindy.