Čtečka nebo kabel? Jak stahujete fotografie do počítače?

Nedávno jsem na Facebooku zaznamenal vášnivou rozepři mezi „čtečkaři“ a „kabeláři“. Začalo to tím, že si jeden z účastníků stěžoval na poškození paměťové karty při manipulaci fotoaparát-čtečka, posléze došlo i na ulomená dvířka u paměťového slotu zrcadlovky. Jak už to na Facebooku (a nejen tam) bývá, diskutující se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, přičemž ani jeden z nich nehodlal uznat argumenty toho druhého. Pojďme se tedy na tuto zajímavou problematiku podívat s chladnou hlavou.

Patnáct let se čtečkou

Kdybych měl začít svou vlastní zkušeností či praxí, hned uvedu, že jsem jednoznačný „čtečkař“. Zároveň ale nepatřím do skupiny běžných uživatelů, kteří vlastní jeden nebo dva fotoaparáty – rukama mi prošly stovky foťáků ukládající data na  různé typy paměťových karet a disponující odlišnými USB vstupy. V mém případě je tedy upřednostňování čtečky veskrze logické. Ani tato skutečnost mě však nevyřazuje ze hry coby respondenta na otázku položenou v titulku článku. Naopak se s vámi mohu podělit o své bohaté zkušenosti s tímto – teď nevím, jestli fotografickým, nebo spíše počítačovým – příslušenstvím.

Čtečka nebo kabel?
Dříve bývalo mnohem více druhů paměťových karet, takže čtečka u mě byla jasnou volbou. Ostatně na „žluté“ CF Lexar je velmi dobře vidět, že byla vytahována z fotoaparátu hodně často…

Předně mohu konstatovat, že za těch patnáct let, co se pohybuji ve světě digitálních fotoaparátů, se mi ani jednou nepodařilo ulomit dvířka u paměťového slotu. A že jsem už rozbil kdeco… Ano, dávám si na ně pozor, protože jsem si vědom subtilnosti jejich provedení, což neplatí snad jen u profi zrcadlovek Nikonu s jednociferným označením.

Nepodařilo se mi ani ohnout jemné kontakty slotu CF karet (jestli ještě víte, které to jsou), ovšem dokázal jsem při běžné manipulaci zlomit asi dvě velmi levné karty SD – fyzicky čili tzv. vejpůl. Ale to byly skutečně výrobky té nejhorší kvality, jaké jsou u nás k dostání. U několika dalších „eSDéček“ se odlámaly takové ty jemné plastové přepážky mezi kontakty na kartě, což však na funkčnost nemá žádný vliv.

Karetní mrtvoly

Pojďme ke ztrátě dat. V různých čtečkách se mi podařilo „odpálit“ asi dvě nebo tři – podotýkám, že značkové – karty Compact Flash, a to tak, že byly doslova na odpis. Dnes už nejsem schopen uvést, zdali šlo o chybu karty, či čtečky, jisté je pouze to, že karty umřely nadobro. Kromě těchto dvou případů jsem však už nikdy nebyl nucen jakoukoliv kartu vyhodit. Abych byl zcela přesný, další asi dvě paměťové karty se mi podařilo „umrtvit“ přímo ve foťáku, ale to už s naší tématikou nesouvisí. Zkrátka a dobře, za sebe si na používání čtečky paměťových karet v podstatě nemohu stěžovat. Pro úplnost jen dodávám, že v současné době většinou pracuji s kartami SanDisk a Kingston různých kvalit a rychlostí.

Jaké karty do Nikonu?

Schválené karty Nikonu Společnost Nikon před časem přidala na web technické podpory stránku Schválené paměťové karty pro fotoaparáty Nikon. Zde najdete pro každý model, od Coolpixů až po profesionální zrcadlovky, doporučené modely paměťových karet, s nimiž byly konkrétní fotoaparáty také testovány. Jak se dalo očekávat, v „poháru konstruktérů“ zde vedou osvědčené značky SanDisk, Lexar, Toshiba a Panasonic. Podívejte se sami, jaké karty jsou pro váš aparát nejlepší.

Co vlastně běžnému uživateli toto příslušenství nabídne navíc oproti USB kabelu, který dostane v základní výbavě ke svému fotoaparátu? Proč pořizovat další „krám“ k počítači, nemá-li tedy čtečku přímo integrovanou (typicky slot pro SD kartu v notebooku)? Běžný uživatel ocení čtečku paměťových karet v podstatě jen z jednoho důvodu – přenos dat je zpravidla rychlejší nežli přes kabel. To se týká hlavně majitelů fotoaparátů se snímačem o vysokém rozlišení, kteří navíc fotí do formátů RAW+JPEG, kdy se velikost souborů z jednoho záběru počítá v desítkách megabajtů. V takovém případě je ideální pořídit si rychlou čtečku s rozhraním USB 3.0 (což ovšem také znamená, že jím musí disponovat i váš počítač). Když si z víkendového focení donesete fotografie o velikosti několika desítek gigabajtů – o videu ani nemluvě –, časový rozdíl mezi jejich stahováním přes obyčejnou čtečku a přes kabel velmi citelně poznáte. Ostatní „normální“ fotografové si pak samozřejmě bohatě vystačí s kabelem dodávaným k fotoaparátu. Není to žádná ostuda či zpátečnictví, kabel funguje stejně dobře, pouze pomaleji…

A jak jste na tom vy?


[poll id=“25″]


Další aktivní ankety

Mimochodem: kalibrujete vyvážení bílé při focení s bleskem?
Řežete hlavy?
Jak pracujete s fotografiemi v počítači?


Sdílej

4 komentáře

  1. Zásadně pomocí správce souborů TC přes čtečku, někdy mám připojený dvě a přenos daný do fronty. Potom není problém čtečky s kartama střídat a řízeně kopírovat X desítek G dat kam já potřebuju, ne kam se je snaží ViewNX (nebo jiný programy) namrskat. Po káblu z foťáku je přenos citelně pomalejší, nehledě na to, že se tímto zbytečně vybíjí baterie foťáku vysloveně na blbost.

    Pro někoho, kdo fotí na 64G SD kartu v „novinářském“ rozlišení je vytahování karty z fotoaparátu asi zbytečný, potom se nedivím, že honí fotky po káblu a vsadím se, že přes okna Windows. Já používám více malých (4 a 8G) karet jako prevenci proti poruše karty, což se může stát. Raději přijdu o kousíček dovolený, než o celou, ne-li o několik dovolených na jedné 64G kartě.
    Teď mi částečně „odešla“ poprvé nějaká značková SD karta, 8G/45MB SanDisk, šla naformátovat, fotil jsem na ni, fotky stále čitelný, jdou kopírovat, ale už na ni nejde ukládat, tudíž ani fotit, ani naformátovat. Znám pár lidí, co takto o fotky přišly úplně, dokonce dcera vytahovala z foťáku funkční bezejmennou SD kartu, dala mi ji do ruky a PC nenačetlo, mrtvá, 1,5m vzdálenosti mezi foťákem a PC nepřežila….., ale to sem odbočil od tématu článku.

    Samozřejmě při vytahování a dávání karet z a do foťáku je potřeba dávat pozor, žádné tlačení když se brání víc, než jindy, raději vytáhnout a zasunout znovu (nebo opět zamáčknout a vysunout při vyndávání). Mám to vyzkoušený, že ne vždy se stejné karty od stejného výrobce zasunují i vysunují stejně, chce to cit a prevenci, než řešit ohnutý kontakty ve fotoaparátu, to už je pozdě!

  2. Zásadne dávam SD kartu do čítačky na notebooku, hlavne preto, aby som sa vyhol SW, ktorý dodáva výrobca foťáku a ktorý si robi, čo chce (výrobca) a nie, čo robím ja. Bonusom je vysoká rýchlosť kopírovania na externé úložisko a v prípade viacerých značiek foťákov relatívne čisté Windows, ako aj jednoduchá práca s fotkami na Ubuntu. Keby pomocou kábla šlo bezproblémovo kopírovať súborrovým manžérom, to by bola iná vec. A keby sa tým zároveň dobíjala baterka foťáku.

  3. Jedine kabel, vytahovanim maximalne znicite slot (nekterym ynteligentum se to tam podarilo dat opacne, cimz ho znicili), konektor na kabel je na to delany, Kdyz znicite konektor, tak mate este vydelani karty, kdy znicite slot, muzete se tak jit maximalne vyfotit :D. Nevim o jakem softu mele, pripojuji to jako disk a kopiruju TC kvuli rychlosti.

  4. Tak já to dělám úplně jinak. Strčim kartu do čtečky a mám to v sytému nastaveno tak, že se mi automaticky otevře Nikon Transfer, zobrazí se náhledy fotek na kartě a jsou všechny zafajfkované. V Nikon Transferu mám nastavenou cestu, kam se to má ukládat a po každém vložení karty se nastaví podsložka, kam se budou fotky ukládat. Pak jen stisknu Import a jede to samo. Když to skončí, automaticky se otevře NX Studio s naimportovanými fotkami a můžu ihned vyvolávat. Jak jednoduché, rychlé a bezpečné…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *