Čtečka nebo kabel? Jak stahujete fotografie do počítače?

Nedávno jsem na Facebooku zaznamenal vášnivou rozepři mezi „čtečkaři“ a „kabeláři“. Začalo to tím, že si jeden z účastníků stěžoval na poškození paměťové karty při manipulaci fotoaparát-čtečka, posléze došlo i na ulomená dvířka u paměťového slotu zrcadlovky. Jak už to na Facebooku (a nejen tam) bývá, diskutující se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, přičemž ani jeden z nich nehodlal uznat argumenty toho druhého. Pojďme se tedy na tuto zajímavou problematiku podívat s chladnou hlavou.

Patnáct let se čtečkou

Kdybych měl začít svou vlastní zkušeností či praxí, hned uvedu, že jsem jednoznačný „čtečkař“. Zároveň ale nepatřím do skupiny běžných uživatelů, kteří vlastní jeden nebo dva fotoaparáty – rukama mi prošly stovky foťáků ukládající data na  různé typy paměťových karet a disponující odlišnými USB vstupy. V mém případě je tedy upřednostňování čtečky veskrze logické. Ani tato skutečnost mě však nevyřazuje ze hry coby respondenta na otázku položenou v titulku článku. Naopak se s vámi mohu podělit o své bohaté zkušenosti s tímto – teď nevím, jestli fotografickým, nebo spíše počítačovým – příslušenstvím.

Předně mohu konstatovat, že za těch patnáct let, co se pohybuji ve světě digitálních fotoaparátů, se mi ani jednou nepodařilo ulomit dvířka u paměťového slotu. A že jsem už rozbil kdeco… Ano, dávám si na ně pozor, protože jsem si vědom subtilnosti jejich provedení, což neplatí snad jen u profi zrcadlovek Nikonu s jednociferným označením.

Nepodařilo se mi ani ohnout jemné kontakty slotu CF karet (jestli ještě víte, které to jsou), ovšem dokázal jsem při běžné manipulaci zlomit asi dvě velmi levné karty SD – fyzicky čili tzv. vejpůl. Ale to byly skutečně výrobky té nejhorší kvality, jaké jsou u nás k dostání. U několika dalších „eSDéček“ se odlámaly takové ty jemné plastové přepážky mezi kontakty na kartě, což však na funkčnost nemá žádný vliv.

Karetní mrtvoly

Pojďme ke ztrátě dat. V různých čtečkách se mi podařilo „odpálit“ asi dvě nebo tři – podotýkám, že značkové – karty Compact Flash, a to tak, že byly doslova na odpis. Dnes už nejsem schopen uvést, zdali šlo o chybu karty, či čtečky, jisté je pouze to, že karty umřely nadobro. Kromě těchto dvou případů jsem však už nikdy nebyl nucen jakoukoliv kartu vyhodit. Abych byl zcela přesný, další asi dvě paměťové karty se mi podařilo „umrtvit“ přímo ve foťáku, ale to už s naší tématikou nesouvisí. Zkrátka a dobře, za sebe si na používání čtečky paměťových karet v podstatě nemohu stěžovat. Pro úplnost jen dodávám, že v současné době většinou pracuji s kartami SanDisk a Kingston různých kvalit a rychlostí.

Co vlastně běžnému uživateli toto příslušenství nabídne navíc oproti USB kabelu, který dostane v základní výbavě ke svému fotoaparátu? Proč pořizovat další „krám“ k počítači, nemá-li tedy čtečku přímo integrovanou (typicky slot pro SD kartu v notebooku)? Běžný uživatel ocení čtečku paměťových karet v podstatě jen z jednoho důvodu – přenos dat je zpravidla rychlejší nežli přes kabel. To se týká hlavně majitelů fotoaparátů se snímačem o vysokém rozlišení, kteří navíc fotí do formátů RAW+JPEG, kdy se velikost souborů z jednoho záběru počítá v desítkách megabajtů. V takovém případě je ideální pořídit si rychlou čtečku s rozhraním USB 3.0 (což ovšem také znamená, že jím musí disponovat i váš počítač). Když si z víkendového focení donesete fotografie o velikosti několika desítek gigabajtů – o videu ani nemluvě –, časový rozdíl mezi jejich stahováním přes obyčejnou čtečku a přes kabel velmi citelně poznáte. Ostatní „normální“ fotografové si pak samozřejmě bohatě vystačí s kabelem dodávaným k fotoaparátu. Není to žádná ostuda či zpátečnictví, kabel funguje stejně dobře, pouze pomaleji…

A jak jste na tom vy?

[poll id=“25″]

Další aktivní ankety

Mimochodem: kalibrujete vyvážení bílé při focení s bleskem?
Řežete hlavy?
Jak pracujete s fotografiemi v počítači?