Adresáře? Katalogy? Knihovny? Jak lze spravovat digitální fotografie

To, že digitální fotografie je „zadarmo“ a vzniká jich každou sekundu obrovské množství, to všichni ví. Většina fotografů – i těch, kteří nevytvářejí zbytečný digitální balast – pak jistým způsobem bojuje s jejich archivací a navazujícím workflow při zpracování. Je zajímavé podívat se na několik základních principů, jak se dá s obrazovými daty zacházet.

Na průzkumu po disku

Souborový systém je starý jako počítače samotné, ostatně digitální fotografie se stejně tak do souborů ukládají, proto není divu, že tento princip je pochopitelný také pro většinu fotografů. Jednoduše máte nějaký vlastní systém složek, do kterých ukládáte konkrétní snímky. Nepotřebujete k tomu žádné sofistikované nástroje, pouze běžný souborový manažer, třeba standardní Průzkumník z Windows či Finder na Mac OS. Jde však o nejprimitivnější systém práce, který nelze moc doporučit. Pouze v omezené míře zde funguje uživatelské řazení a filtrování, pro další funkce je třeba se přepínat do jiných programů a podobně. Naštěstí se souborovým systémem pracují i sofistikovanější nástroje…

Ano, myslím například velmi oblíbený freeware Irfan View, kdysi populární ACDSee nebo skvělý tuzemský Zoner Photo Studio. Všechno jsou to primárně prohlížeče, které vám zobrazí jakoukoliv fotografii v jakémkoliv umístění bez toho, aniž byste ji museli importovat. Kromě toho umožňují například přidávat klíčová slova, provádět hromadné úpravy, většina programů má zcela samozřejmě také vestavěný editor – včetně editoru RAWů – a další moduly. Jde zkrátka o programy pro komplexní správu a úpravy fotografií. Jen podotýkám, že se stále bavíme o softwarech, které pracují s adresářovou strukturou snímků v nějakém úložišti.

Jak spravovat digitální fotografie
Katalog v ZPS 17 je k nerozeznání od Průzkumníka
Katalogizujte

Výše zmíněný Zoner Photo Studio už ale díky svojí funkci Katalog zároveň představuje jakýsi mezistupeň mezi „klasikou“ a databázovými systémy neboli softwary, pracujícími s knihovnami importovaných fotografií. Hned teď na místě opakuji slovo importovaných. Ano, řeč bude o typickém zástupci Adobe Lightroom, ale i dalších softwarech, které zkrátka jako klasické prohlížeče pracovat neumí. To je ale nijak nedegraduje…

Katalog v ZPS? Co to je?

Zvláště u moderních DSLR s vysokým rozlišením a tomu odpovídající datovou velikostí začíná být „listování“ miniaturami v Průzkumníku Zoner Photo Studia pomalé a zdlouhavé. To stejné se pak týká vyhledávání nebo filtrování. Je to logické – proč zdlouhavě procházet například 40GB složku, když můžete velmi rychle brouzdat po náhledech, kdy celá složka nemá ani 40 MB, je tedy tisíckrát menší.

Nač ale nosit dříví do lesa? Pokud se ZPS pracujete a Katalog vás zaujal, koukněte se na videotutorial přímo z dílny producenta programu Zoner software.

Na druhém břehu

Pojďme do jiného světa. Když firma Adobe před lety uvedla na trh první verzi svého programu Lightroom, velmi mnoho fotografů nedokázalo překousnout fakt, že pro to, aby si byť jen jednu jedinou fotografii mohli prohlédnout, musí ji naimportovat do knihovny tohoto programu. Nakonec se však tento princip práce ukázal jako vizionářský, protože s sebou samozřejmě nese přehršel předností, které tuto zdánlivě neakceptovatelnou nevýhodu v pohodě a klídku zastíní. Není však cílem tohoto článku je vyjmenovávat, vraťme se k „naší problematice“.

Jak lze spravovat digitální fotografie
Ukázka prostředí Adobe Lightroom

Jak jsem již uvedl, fotografie se musí importovat. Ale pozor – fyzicky zůstávají snímky ve svém uložení, ať je máte na jakémkoliv disku, flešce či jiném médiu. Importuje se vlastně pouze odkaz na umístění – což je stejné jako u Katalogu Zoner Photo Studia, byť Lightroom pak přináší mnohem sofistikovanější možnosti organizace fotografií – nejde jen o prostý import jména složky a jejího obsahu, jak je tomu u Katalogu ZPS.

Na tomto místě je už ale třeba zabrousit k editaci, protože zde je naprosto zásadní rozdíl oproti Lightroomu a ZPS. Pokud totiž z Katalogu Zoner Photo Studia snímek otevřete a uděláte na něm jakoukoliv změnu, musíte jej uložit – čímž přepíšete původní obsah. Tedy samozřejmě pokud tak nečiníte na kopii souboru. V Lightroomu (a dalších softwarech tohoto typu) můžete dělat jakékoliv úpravy a původní snímek stále zůstává v originálu. Navíc se můžete – i „napřeskáčku“ – k jednotlivým editacím vracet, měnit jejich hodnoty nebo je úplně vypnout.

Jaké jsou jiné programy, které využívají stejného nebo podobného workflow jako Adobe Lightroom? Napadá mě jedině freeware Picasa a pak až programy pro Mac OS, jako je Aperture nebo iPhoto. Ale tam je opět další změna v principu zacházení se zdrojovými daty. Abych ale nezapomněl – budeme-li se bavit pouze o bezztrátové editaci, tak to stejné umí také nikoňácký Capture NX-D.

Od Windows k Macu

Ony Applovské programy sice umožňují bezztrátovou editaci a libovolný počet variant souborů bez nafukování datové velikosti, také vyžadují import snímků do knihovny, ale… V té knihovně si je nechávají! Zatímco Lightroom nebo Picasa na soubory, které jsou „někde podle vašeho zvážení“ uložené, pouze odkazují. Aperture nebo iPhoto si je fyzicky nakopírují do vlastní knihovny.

Jak spravovat digitální fotografie
Ukázka prostředí Aperture

Protože na Macu pracuji, přiznám se, že jsem s tím měl zprvu poměrně velký problém, srovnatelný s porodními bolestmi Lightroomu zhmotnělými v neochotě uživatelů importovat do knihovny programu byť jen ten odkaz na fotografii. Nicméně čas ukázal, že je to vlastně obrovská výhoda. Potřebujte-li totiž s daty „pohnout“ – přesunout je například na novější disk nebo sdílet s kolegy, s klientem, vezmete jeden soubor a pracujete s jedním souborem. Těchto souborů – knihoven – samozřejmě můžete mít více, programy vás nenutí pracovat s jednou obrovskou knihovnou, u které by bylo větší riziko ztráty dat při případné havárii.

Zdarma nebo za peníze?

Nechci a ani nebudu vám radit, jaký systém používat. Pracujte klidně v tom nejsurovějším módu, kdy si de facto vystačíte se systémovými nástroji, které dostanete „zdarma“ k Windows či Mac OS (Linux vůbec neznám, tudíž se jeho příznivcům omlouvám, ale tuším, že tam je zadara tak nějak všechno). Lepší variantou je samozřejmě pořídit si nějakého toho správce fotografií, ať už opět zdarma (např. zmíněný Irfan View), nebo za malý peníz hodně muziky v podobě Zoner Photo Studia. Z mého pohledu je však nejlepší řešení, respektive princip práce s databází a ukládáním úprav mimo fyzický soubor čili software typu Lightroomu nebo Aperture. A teď povídejte vy – jak jste na tom ve skutečnosti?


Jak pracujete s fotografiemi v počítači?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání …

Další aktivní ankety

Využíváte možností digitálních (IPTC) popisek přímo v hlavičce fotografií?
Využíváte předvolby Picture Control?
Fotografujete ještě na film?


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

5 komentáře

  1. Osobně užívám ten nejjednodušší způsob – adresáře.
    Jedná se o způsob, který již zdaleka není IN, ale má tu výhodu, že je naprosto zřejmé, kde vlastně ty fotografie jsou. Pracuji s NX2 s NEFy, v každém adresáři mám i JPG exporty a většinou i zmenšené fotografie pro WEB.
    Nevýhodou je nutnost prohlížení prostřednictvím SW, který umí zobrazit NEF, ale na to mi stačí Nikoní VieWNX2.
    Jednoduchá je pak archivace, prostě popadnu celý adresářový rok (ukládám v systému adresářů dle data pořízení) a uložím.
    Nevýhodou je dodatečná jednorázová úprava některých dříve pořízených fotografií tak, aby byla zachována změna i v archivu. To člověk musí dávat pozor na to, co upravil, aby to pak řádně nakopíroval do archivu. Zde by bylo asi lépe archivovat samostatné balíky změn – ale to může být, po nějakém čase, docela pěkný zmatek.
    Ach jo.
    A to mne zřejmě čeká nový NX-D, který nechá netknutý originál a změny ukládá vedle do jiného souboru. To teprve bude oříšek.
    Co jsem tím chtěl říci – problém katalogů knihoven a podobně úzce souvisí se systémem zálohování a archivace. Už jsme se tohoto problému lehce dříve dotkli, ale myslím, že toto téma je stále otevřené a zasloužilo by si další diskuzi. A čím více názorů bude, tím lépe…

    Držím všem palce, aby si udrželi přehled a hlavně nadhled :-)

    Vladimír

  2. Používám podobný princip, jaký popsal výše Vladimír. Jako základ mám adresářovou strukturu po rocích a dnech, kterou víceménš obsluhuje ViewNX2. Nad tím jjsem budoval v Zoneru systém albumů, kde jsem pomocí zástupců soborů uchovával logický pohled na fotografie. Bohužel u Zonerů se rozhodli albumy dále přímo nepodporovat (ano, lze je dále využívat, i když trochu komplikovaněji). S albumy byl jiný problém – nešlo jednoduše reorganizovat datové soubory na disku se zachováním vazby na zástupce.
    A jak píše Vladimír, tento problém velmi úzce souvisí s archivací. Já k archivaci využívám NERO BackItUp funkci Update, která by měla zajistit přírustkovou aktualizaci novými a změněnými soubory. Bohužel jsem narazil na občasné „podivné“ chování., kdy mi při této aktualizaci byly některé soubory vymazány.
    Máte někdo podobné či lepší zkušenosti s NEREm?

  3. To, že Nikon se svým Capture NX2 nepřímo vybídnul svoje uživatele k tomu, aby upravovali NEFy destruktivně, byla hrubá systémová chyba, která nakonec přivedla tyto uživatele do situace, nad kterou si oprávněně povzdechnul Vladimír. Napravit tuto situaci u velkého archivu bude , jak správně říká „to teprve bude oříšek“. RAW data je samozřejmě třeba upravovat nedestruktivně, od toho přece ta data jsou. Zobrazení digitálních dat na obrazovkách se vyvíjí, nedestruktivní úpravy představují potenciál pro další zkvalitňování našich obrázků, tak proč dělat dnešní úpravy pro dnešní monitory a jejich barevné prostory destruktivně ? Proto je Capture NX-D krok správným směrem, jenomže s velkým zpožděním, které má za následek mnoho škod, z nichž některé už nepůjdou ani napravit. Archivovat formát JPEG je zbytečné. Archivovat NEFy upravené přes NX-D se zdá být logické, ale jaká je budoucnost NX-D, když minulé SW chování firmy Nikon bylo zcela chaotické? Určitě naši potomci spustí pod budoucími operačními systémy Capture NX-D ? Já bych tento SW k archivaci nevolil právě kvůli této obavě. Nebudu zde popisovat svoje doporučení, protože nechci dělat nikomu reklamu. Ale je škoda, že se tomuto problému nevěnoval autor článku namísto toho, aby řešil pseudoprobémy. Mohl by tím pomoci některým čtenářům tohoto webu

  4. Ivo: Nechci strategii Nikonu jakkoliv obhajovat, jen si dovolím nesouhlasit s vaším tvrzením, že jsou úpravy v Capture NX2 destruktivní. Jedinou realitou je, že RAWy přepisuje, to ano. Stále je však otevřená cesta k vrácení původních hodnot – a je to otázka řádově pár kliknutí jak v NX2, tak i v NX-D. V programech „třetích stran“, typicky v Camera RAW Photoshopu nebo Lightroomu se i ty „destruktivně“ upravené soubory chovají jako netknuté. Čili v tomto není jediný problém…
    Druhá věc je, že ve vašem příspěvku pletete dohromady editaci s archivací – to není úplně košer…

  5. Používám strukturu složek složenou z roku, datumu a popisu co a kde bylo foceno, např:
    2013 a podsložky 2012.08.26-Hrad Svojanov a dále uvnitř podsložky: Panorama nebo HDR nebo Tisk, či jiné konečné využití. Pracuju jenom ve správci souborů TC, žádné dělání foto katalogů.

    Když sem kdysi zkoušel ACDse, vytvořil takových kopií, že sem vlastně nevěděl, kde a co jsou originály, kde a co kopie či miniatury, tím sem od používání katalogů vyléčen. Zoner chtěl dělat něco podobného, ale automatiku sem mu ihned zatrhl, JÁ potřebuju ovládat program, ne naopak. No a když fotky upravuju, spustím program a v něm vyhledám patřičné složky.

    Netvrdím, že je to ono, co člověk, to jiný systém, ale prohlížím jenom IrfanViewem, je jednoduchý, rychlý a když si ho nastavím, přečte i NEFy a správcem souborů TC, mnohými opovrhován (znám takové).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *