Vyhrazeno začátečníkům: Vidět jako fotograf

Před časem jsem dělal rozhovor s jednou z finalistek Nikon kalendáře 2019, mladou fotografkou Lucií Šiprovou (rozhovor čtěte zde). Mimo záznam jsme se bavili také o tom, zdali mohou existovat lidé s vrozeným smyslem pro kompozici nebo řekněme fotografické vidění. Zkrátka aniž by se seznámili s kompozičními pravidly a dalšími poučkami pro dobrou fotografii, naprosto přirozeně vytváří výborné snímky. Lucie tvrdila, že tomu věří, já jsem byl mírně… no spíše více skeptický.

Tedy přesněji – věřím tomu, že příslovečné výjimky potvrzující pravidlo existují. Tedy že se výjimečně vyskytnou lidé, kteří mají tento dar skutečně od Boha. Ale jestliže má výjimka potvrdit pravidlo, pak ono pravidlo říká opak – že ostatní lidé touto dovedností nebo chcete-li smyslem obdaření nejsou. Což ale neznamená, že se to nemohou naučit…

Tento článek je tedy určený skutečně jen začátečníkům. Všem, kteří rádi fotografují, ale nemohou se zbavit pocitu, že jejich snímkům něco chybí. Nebo přebývá. Ale neví, co dělají špatně. Já bych se to nyní pokusil vysvětlit. Čtěte dále!

„Nefotograf“ na scéně

Podívejte se na první snímek, který pořídil typický „nefotograf“. Najdete na něm mnoho chyb, počínaje špatnou kompozicí, přes celkový náklon snímku, až po srostlici u hlavy. Víte, co je to srostlice, že ano? Zde „vyrůstající“ sloupek plotu z hlavy chlapce.

Vyhrazeno začátečníkům: Vidět jako fotograf

Proč autor snímku vytvořil takový… promiňte mi to slovo – paskvil? Protože on fotil chlapce se skejtem. Jediné, co ho zajímalo, byl chlapec s prknem v ruce. V hledáčku viděl jen toho kluka. Chápete, jak to myslím? Jakoby se mu v hlavě spustil superrychlý fotoeditor, který v jeho mozku veškeré okolí vymazal. Onen nefotograf viděl záběr asi takto:

Vyhrazeno začátečníkům: Vidět jako fotograf

Možná si nyní říkáte, když tedy autor fotil chlapce se skejtem – a viděl jen jeho –, proč se postava naklání a navíc má uřezané nohy? V našel modelovém příkladu to bylo ještě horší v tom, že autor „fotografie“ měl k modelu navíc citový vztah. (Ano, je to můj mladší syn, a celé jsem to zaranžoval úmyslně, nicméně věřte tomu, že to takto funguje.) Ten, který zmáčkl spoušť, totiž měl kvůli svému citovému vztahu k fotografované osobě svoje vidění ještě více „zúžené“. Asi takto:

Vyhrazeno začátečníkům: Vidět jako fotograf

Jak při focení, tak i po něm

Dobře, však takové úlety se stanou i zkušenému fotografovi. Přece není problém tuto fotku smazat a pořídit lepší. Proč by to ale „nefotograf“ dělal? Druhou částí jeho problému totiž je, že on žádné chyby nevidí ani na pořízené fotografii. Stále vidí jen toho svého milovaného synka tak, jak jsem ukázal na simulacích výše.

Jak z toho ven? V prvním kroku si musí autor tyto prohřešky začít uvědomovat. Jednoduše na to stále myslet. Zpočátku se do toho možná budete muset nutit, později to ale budete dělat intuitivně. Je třeba vypnout ve své hlavě ten Photoshop, který ořezává hlavní motiv snímku, a začít se dívat na celou scénu. Opakuji: Na celou scénu! Na celý obsah hledáčku nebo displeje. Fotograf musí vidět nejen hlavní motiv, ale také to, co je vedle něj, před ním i za ním. Jen tak se dokáže vyhnout pořizování podobných hrůzností. Když se pak k tomu přidá poznání základů kompozice, později vnímání a využití světla – z „nefotografa“ je rázem fotograf.

Znovu opakuji: Fotograf musí vidět celou scénu! Celý obsah hledáčku nebo displeje. Ne pouze hlavní motiv – čili „to, co fotí“. Musí vidět také všechno, co je vedle něj, před ním i za ním. Protože na výsledné fotografii to všechno – ať chcete nebo ne – prostě zachycené bude. A to je celý kumšt.

„Ono to tam takhle bylo“ jako trestný čin

Patříte-li mezi zkušené fotografy, jsem přesvědčen, že jste někdy podobným způsobem radili svým ve fotografování méně zběhlým přátelům. Také jste dostali odpověď typu: „Ale ono to tam takhle bylo!“? Výborný fotograf a pedagog Josef Ptáček v rozhovoru, který jsem s ním vedl před dvěma lety (čtěte zde) k tomu říká:

„V běžné fotografii nesnáším, když někdo něco přehlédne, má to špatně komponované. Když se ho pak zeptám, proč to tak má – a on mi odpoví ‚Ono to tam takhle bylo‘ –, tak to je prostě trestný čin!“

A já s panem Ptáčkem naprosto souhlasím. Vždy je totiž nějaké řešení, jak z nefotogenické situace ven. K dispozici máme několik nástrojů. Můžete změnit ohnisko objektivu čili úhel záběru, efektivní je samozřejmě také práce s hloubkou ostrosti. „Nefotografové“, budete se možná divit, ale velmi často stačí jen úkrok stranou – ať už fotografa nebo (v tomto případě) modela. Zkrátka malá změna pozice „v rámci jednoho místa“.

V naší modelové situaci jsem to udělal – jen jsem se pootočil a poprosil kluka, ať odstoupí kousek stranou. Na daném místě jsem našel nejklidnější pozadí jaké šlo najít, a fotografie je úplně jiná. Ale… opakuji už naposledy – bylo to také proto, že jsem ty prvotní neduhy prostě viděl. Viděl jsem všechno, co bylo v hledáčku, a tedy všechno, co se následně zaznamenalo do datového souboru na paměťovou kartu. A o tom to celé je.

Vyhrazeno začátečníkům: Vidět jako fotograf


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Jeden komentář

  1. Fajn článek – děkuji za osvěžení. Je to přesně tak, fotograf by měl vidět celou scénu. Někdy se sám přistihnu, jak očima „zoomuji“ jen na hlavní objekt. Někdy si toho nevšimu a u výsledné fotografie se nestačím divit, co jsem ještě vyfotil ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *