Ve světle a stínu 2. kola Fotky Nikonblogu. Jaké fotografie byly nejlepší?

Esenciální téma fotografie – Světlo a stín – ve 2. kole naší soutěže, kupodivu neoslovilo mnoho účastníků. Za březen a duben se ve facebookovém příspěvku, kam se vkládají soutěžní fotky, objevilo jen 232 snímků. Že by pro vás toto téma bylo příliš abstraktní? Ne, tomu nevěřím, světlo a stín jsou skutečně základy fotografie, a nikdo, kdo to myslí s focením vážně, je dost dobře nemůže přehlížet. Ale co já vím… nejspíš jste měli na jaře spoustu jiné práce, to naprosto chápu. Naštěstí i tak se ve druhém kole objevilo mnoho skvělých fotografií. Výběr z nich – a samozřejmě tři nejlepší – vám právě teď přinášíme.

Světlo světa

Nemám ve zvyku napínat vás jako kšandy, takže pojďme ke třem nejlepším fotografiím hned teď. Bez nároku na pořadí, zkrátka tři první místa, obsadily tyto snímky:

První, co mi vytanulo na mysli u fotografie, kterou pořídila Mia Feres, bylo známé biblické Ježíšovo zvolání „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Světlo na fotografii bylo povýšeno na absolutní úroveň :-) Je to velmi zajímavý záběr. Mladík v džínách, mikině a adidaskách, s notebookem na kolenou a mobilem vedle sebe na… kostelní lavici. Ne, že by moderní technologie a kostely nešly dohromady. Dnes se kázání a další aktivity běžně přenáší online, takže třeba tento mladý muž zrovna dolaďuje poslední detaily. Ať je to jak chce, fotografie je to skvělá, autorce gratuluji a děkuji!

Stejně tak gratuluji Lucii Mojžíšové za její „svítící tenisku“. K této fotografii musím dodat jen jednu jedinou poznámku: Je to jeden z mála snímků, u kterého mně nevadí člověk uříznutý v pase. Tedy od pasu nahoru :-) A přece jenom ještě jednu malou poznámku – zajímalo by mě, jak tato fotografie vypadá v barvě.

Janu Kočičákovi Kočímu se podařil skvělý záběr šachovnice, přichystané na hru patrně na večerní městské ulici. Díky velmi malé hloubce ostrosti mají kontury de facto jenom černé figurky, všechno ostatní je rozmazané, přičemž soupeřovy bílé figurky právě díky neostrým konturám „svítí“ jakoby byly z transparentního materiálu. Nebo zhotovené z mléčného plastu či prosvícené slonoviny (nevím, jestli jde slonovina prosvítit :-)).

Všem třem výhercům druhého kola soutěže Fotka Nikonblogu ještě jednou gratuluji!

Větší polovina… 

Při vyhlášení tématu Světlo a stín jsem měl trochu strach, abyste nesklouzli do řekněme jednodušší černobílé podoby. Černobílé téma bylo v prvním kole, proto moje obavy. Ale díky Bohu, poslali jste plus-minus fifty-fifty černobílé snímky s barevnými, byť v tomto výběru přece jenom černobílé fotky převažují. 

Skvěle si ale s barvou poradil například Dominik Veringer. Jeho záběr osamělého chodce v podvečerním (nebo ranním) světle s Hradčany a dramatickými mračny v pozadí, je na jednu stranu stále autentickou fotografií, s lehce přivřenýma očima ale připomíná scénu z nějakého hollywoodského velkofilmu. Výborná práce!

Následující tři černobílé práce pak ukazují světlo a stín ve třech zajímavých podobách. Miloš Kostka do toho šel takříkajíc klasicky. Vtipné ale je, že stíny, promítané na zeď (nebo co to je), představují něco úplně jiného, než stromy v pozadí. Jsou to snad stíny horské dráhy nebo nějaké podobné konstrukce – zkrátka potkávají se zde přírodní tvary s technikou. Všechno ale ve fotografii spolu krásně hraje, a tak to má být! :-) 

David Webr využívá, nebo spíš se musel spokojit, s velmi tvrdým kontrastem pódiového protisvětla. Fotografie kytaristy (jež mně nápadně připomíná Nicka Cavea :-)) tak v podstatě obsahuje pouze černou a bílou barvu – nejvyšší světla a nejhlubší stíny. Proč ne?

No a konečně Květačka Květa, tak té bych sice možná doporučil trochu „přitlačit“ na jasy, ale jinak by se svým dětským portrétem ve slaměném klobouku mohla vyučovat kompozici na jakékoliv nejvyšší fotografické škole. Na této fotografii všechno tak dokonale ladí, včetně té růžičky na krempě klobouku, která skvěle narušuje „nudnou“ symetrii, že to snad ani není možné! :-)

Když si nemůžeš pomoct

Jsou publicisté, kteří jsou schopní napsat velmi mnoho slov i k fotografii, na které je jen malá černá tečka na bílé ploše. Já to neumím, a ani mi tato „dovednost“ nechybí. Nicméně občas se mi stane, že mě zaujmou snímky, u kterých si zkrátka nedokážu vysvětlit, čím mě tyto fotografie tak oslovily. A to se stalo i ve 2. kole naší fotosoutěže Fotka Nikonblogu. Hned třikrát… :-) Takže bez dalšího komentáře uvádím tři poslední fotografie tohoto výběru.

Trochu pohybu neuškodí

Začali jsme pátý měsíc roku a tím i třetí soutěžní kolo Fotky Nikonblogu. Tématem následujících dvou měsíců je Pohyb a samozřejmě jeho zachycení na fotografii. Všechny podrobnosti k novému tématu najdete v předchozím článku zde.

Děkuji za vaše fotky ve 2. kole – byly skvělé –, a těším se na fotografie z kola třetího!