S hollywoodským bokehem – test objektivu AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED

Nebudu se zlobit pokud mě opravíte – jestliže se pletu –, nicméně podle mých informací je nový objektiv AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED jednak první takto světelnou „stopětkou“ Nikonu, a zároveň je také jediným objektivem těchto parametrů na světě. To zní dobře…

Od uvedení tohoto „sklíčka“ uběhlo šest týdnů, je tedy na čase, představit si tento objektiv podrobněji v testu – včetně reálných demosnímků samozřejmě.

Konstrukce

I když z technických parametrů a produktových fotografií víte, že tento objektiv není zrovna drobeček, a také s tím vzhledem k vysoké světelnosti tak nějak automaticky počítáte, přesto vás při prvním osahání naživo nová „stopětka“ svojí velikostí překvapí. Tedy alespoň na mně tento objektiv poprvé udělal vskutku impozantní dojem.

Suchá čísla hovoří takto: průměr 95 mm, délka 106 mm, hmotnost 985 g čili prostě „kilo“. Fotografům nejlépe napoví průměr filtrového závitu, který činí… 82 mm. Tento údaj si zapamatujte, protože k vysocesvětelnému objektivu AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED budete nejspíš občas potřebovat také nějaký ten ND filtr.

Je logické, že takovýto „bumbrlíček“ sluší spíše největším tělům DSLR Nikonu, nicméně já jsem s ním fotil i na Nikonu D600 a musím uvést, že jsem žádný problém v ergonomii nezaznamenal. Baculatý tubus objektivu pěkně sedne do dlaně levé ruky, a je to mnohem lepší než u malých objektivů, u kterých máte tendenci je nepříliš jistě svírat mezi palcem a ukazováčkem.

Samotná vnější konstrukce nové „sto pětky“ nepřináší de facto nic nového. Plastový tubus je klasicky na levé straně opatřen přepínačem ostření, nahoře pak najdete okénko s orientační stupnicí vzdálenosti. Pogumovaný ostřicí prstenec zabírá přední „menší polovinu“ délky tubusu. Bajonet je samozřejmě kovový, opatřený gumovým těsněním.

Písmeno E za světelností v označení objektivu prozrazuje technologii elektronické clony, což mimochodem poznáte také tak, že při sejmutí objektivu z těla, je devítilamelová clona s kruhovým otvorem – na rozdíl od běžných objektivů, vybavených mechanickým ovládáním – otevřená. K čemu je dobrá elektromagnetická clona? Obecně je přesnější (co se velikosti otvoru týče) a také tišší nežli mechanická. Běžně se udává, že její velký význam je u rychlého sériového snímání s průběžným měřením expozice, ale elektronická clona umožňuje například také (u těl vyšších řad) de facto plynulé nastavení velikosti otvoru – což ocení zejména ti uživatelé, kteří natáčí DSLR video.

Autofokus je poháněn u Nikonu běžným ultrazvukovým SWM motorkem, čili ostření je téměř bezhlučné a rychlé. Ano, „rychlé“ je relativní pojem. Při testování tohoto objektivu jsem jej měl nasazený na „obstarožním“, nicméně stále skvělém a rychlém Nikonu D3, plus na „normální“ FX zrcadlovce Nikon D600. S „Dé trojkou“ jsem fotil dětskou vzdušnou (a jinou) akrobacii v nijak dobrém světle a… nový Nikkor 105 mm stíhal v pohodě. Ostření pocitově není nejrychlejší, Nikon má z tohoto pohledu rychlejší skla, ale pro běžné účely je naprosto dostačující, a jsem přesvědčen, že by si autofokus poradil i s akčnějšími záběry. Na těle Nikonu D600 se autofokus choval také vzorně, byť v této sestavě jsem fotil převážně statické záběry.

Nejkratší ostřicí vzdálenost činí 1 m, což odpovídá zvětšení 0,13×. Na makro to tedy není, ovšem „vypíchnout“ i menší detaily se vám s objektivem AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED podaří – viz ukázky v galerii na konci článku.

Dlužno dodat – nová „stopětka“ nemá optickou stabilizaci VR. Věřím, že mnoha uživatelům by se líbila, nicméně z vlastního pohledu přístup Nikonu chápu – tohle sklo se pořizuje hlavně kvůli vysoké světelnosti (a bokehu – viz dále), kdy stabilizaci oceníte skutečně jen ve velmi špatných světelných podmínkách. Pokud je vaším záměrem clonit čili dosáhnout velké hloubky ostrosti, máte na výběr vyšší ISO či stativ. Neglobalizuji, nerelativizuji, vím, že se najdou situace, kdy jsou obě pomůcky kontraproduktivní, ale ani tak mi absence stabilizace nevadí :-)

Optická konstrukce a obrazová kvalita

Zde mohu bez uzardění zkopírovat část svého textu z článku o představení objektivu AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED: Optická konstrukce se skládá ze 14 členů v 9 skupinách, z toho 3 čočky jsou asférické. Nová „stopětka“ je opatřena antireflexními vrstvami Nano Crystal Coat, a jak na přední, tak i na zadní čočce má fluorový ochranný povlak.

Právě optická konstrukce, spolu s devítilamelovou clonou slibuje vynikající obrazovou kvalitu tohoto objektivu. Tedy slibuje, AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED vynikající obrazovou kvalitu prostě má!

Začnu klasicky ostrostí. Jste-li zvyklí vysocesvětelné objektivy alespoň o jedno (spíše dvě) EV zaclonit, abyste dosáhli ostrosti v celé ploše záběru, vězte, že v případě nové „stopětky“ to není nutné. Obraz je zkrátka ostrý až do rohů už od „plné díry“. Nejvyšším clonovým číslem je F16, přičemž při takovém zaclonění už počítejte s mírnou difrakcí – změkčením obrazu –, které se začíná skoro neznatelně projevovat už na F11.

Na „plnou díru“ zaznamenáte malou chromatickou vadu, ovšem pouze v RAWu (v JPEGu ji odstraní firmware fotoaparátu), přičemž není nejmenší problém se jí zbavit v počítači. Alespoň firemní software Capture NX-D to dokáže takříkajíc bezezbytku.

Objektiv AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED vykazuje velmi malé poduškovité zkreslení (–1,37 %), které na běžných snímcích vůbec nezaznamenáte. Pokud byste toto sklo používali na technickou fotografii, opět je velmi snadné geometrické zkreslení obrazu napravit při postprodukci.

Totéž platí pro vinětaci, která je po pravdě při plně odcloněném objektivu zřetelná nejvíce ze všech běžných optických vad. Na následující ukázce vidíte reálnou vinětaci na prvních čtyřech clonách objektivu AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED.

Ovšem co je na tomto objektivu po skvělé ostrosti, nebojím se použít to slovo – naprosto božské –, to je bokeh a těžko uchopitelný pojem koma, neboli podání neostrých částí záběru. Z mého pohledu konkuruje v podání rozostřených oblastí snímku nové „stopětce“ pouze snad jen AF-S Nikkor 58 mm F1,4G a možná ještě „tlustá Berta“ – AF-S Nikkor 200 mm F2G ED VRII. Ale ne, „stopětka“ je skutečně nejlepší… bokeh je sametově jemný, neostré části snímku jsou jako vymalované akrylovými barvami, při malém clonění spolehlivě vymažete nevhodné pozadí (záleží samozřejmě na předmětové vzdálenosti), zkrátka nádhera!

AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED ani při plném odclonění neztrácí kontrast a je velmi odolný vůči přezáření, na čemž se mimo jiné podílí také výborné antireflexní vrstvy Nano Crystal Coating. Přesto však doporučuji trvale používat standardně dodávanou sluneční clonu – mimo jiné už jen kvůli ochraně přední čočky. Přece jenom tohle „sklíčko“ nepatří mezi nejlevnější…

Celkové hodnocení

Objektivy s ohniskem 105 mm jsou obecně považovány za portrétní, ovšem pole jejich využití je samozřejmě mnohem širší. Já jsem se například s objektivem AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED mimo jiné vydal do Botanické zahrady a arboreta brněnské Mendelovy univerzity fotit „kytičky“.

Nicméně i tak primárně platí, že portrétní nebo třeba svatební fotografové budou z nové „stopětky“ naprosto uneseni. Alespoň já jsem o tom přesvědčen. A nezapomeňme také ještě na jednu uživatelskou skupinu – filmaře, kteří natáčí digitálními zrcadlovkami Nikonu. Myslím, že ti budou nový AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED pro jeho „hollywoodský bokeh“ milovat také…

Podrobné technické parametry objektivu AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED najdete zde

Doporučená prodejní cena: 62 490 Kč

Fotografie pořízené objektivem AF-S Nikkor 105 mm F1,4E ED

Kromě tří portrétů dívek jsou všechny snímky bez úprav. Černobílé fotografie jsou pořízené pomocí nastavení Picture Control ve fotoaparátu.

Demosnímky ve formátu NEF si můžete stáhnout zde: 1. část (95 MB), 2. část (198 MB), 3. část (213 MB)