Hledání pravého města. Únorová Fotka měsíce Nikonblogu má svého vítěze

Únorové téma bylo, i když by se to na první pohled nemuselo zdát, hodně těžké. Město. Taková běžná „věc“. Všichni nějaké město známe, větší část obyvatelstva v něm žije, to přece nemůže být problém vyfotit. S městem je ale jedna zásadní potíž – v jeho mnohovrstevnatosti ho není dost dobře možné vystihnout na jedné fotografii nebo v sérii několika snímků. Město má tolik tváří. Která je ta pravá? Existuje vůbec nějaká pravá?

Na tyto a mnoho dalších otázek jste museli odpovídat vy svými fotografiemi (všechny je najdete v galerii na Facebooku), stejně jako já, když jsem stál před úkolem, vybrat z vašich snímků ten nejlepší. Bylo to trochu „na hlavu“, ale nakonec jsem to dal, a můžu vám nyní představit vítěze 2. kola soutěže Fotka měsíce Nikonblogu. Je jím Jaroslav Macenauer se snímkem Člověk v zajetí velkoměsta, Peoples Square, Šanghaj.

Vítězná fotografie 2. kola soutěže Fotka měsíce Nikonblogu 2020: Člověk v zajetí velkoměsta, Peoples Square, Šanghaj | Foto Jaroslav Macenauer
Vítězná fotografie 2. kola soutěže Fotka měsíce Nikonblogu 2020: Člověk v zajetí velkoměsta, Peoples Square, Šanghaj | Foto Jaroslav Macenauer

Jaroslav Macenauer totiž na vizuálně poměrně jednoduché fotografii nezobrazil jen osamělého člověka v (asi) kancelářské budově – zároveň načrtl mnoho neviditelných příběhů a spoustu otazníků. Nebýt popisku, pak jediné, co je nám jasné je, že jsme v nějakém fakt hodně velkém městě s hodně velkými domy. Ale vzhledem k tomu, že jsou zde zobrazené jen zčásti – nevidíme žádné typické „mrakodrapové panorama“ – netušíme, v jakém městě se nacházíme. Odlesky v oknech modernějšího mrakodrapu zatajují jeho „obsah“, ale podvědomě tušíme, že bude asi plný lidí, kteří se zabývají nějakou činností. Jakou? To, stejně jako ti lidé, zůstává skryto.
Jediný reálný člověk, umístěný ve zlatém řezu fotografie, sedí u stolu u počítače. Je v práci nebo tam bydlí? Vyřizuje maily nebo se zabývá některou z dalších tisíců činností, které jde na počítači dělat? Může to být úředník, finančník, manažer, ale také spisovatel, nebo třeba fotograf, editující fotky. Divák zkrátka dostává velký prostor nad touto fotografií dlouze dumat, vymýšlet si nejrůznější příběhy, stát se jakýmsi spoluautorem tohoto snímku.

Jaroslavu Macenauerovi gratulujeme k vítězství ve 2. kole soutěže Fotka měsíce Nikonblogu!

Do města letadlem, autem i na kole

Protože v hodnocení vítězné fotografie jsem byl dlouhý, moje komentáře k dalším výborným snímkům už budou kratší až stručné.

Chvíli ještě zůstaneme ve velkoměstech, která jsou pro fotografy takříkajíc efektnější. Šílenství megapole výstižně vystihl na svém snímku Chaos na Times square jeho autor Zdenek Krchák. A město, do kterého mnozí lidé na nějakou dobu přilétají, aby po čase zase odletěli domů, zachytil na jednom ze svých snímků Dubaje Martin Menšík.

Chaos na Times square | Foto Zdenek Krchák
Chaos na Times square | Foto Zdenek Krchák
Dubaj | Foto Martin Menšík
Dubaj | Foto Martin Menšík

Sobě vlastní poetikou zobrazila přesycenost měst auty na fotografii Centrum Černý Most „kmenová“ autorka naší soutěže Květačka Květa. A velmi syrově pak ukázala noční město na svém zašuměném, technicky nedokonalém, ale jasně hovořícím triptychu další fotografka, Sue Konvalinková.

Centrum Černý Most | Foto Květačka Květa
Centrum Černý Most | Foto Květačka Květa
Foto Sue Konvalinková
Foto Sue Konvalinková
Foto Sue Konvalinková
Foto Sue Konvalinková
Foto Sue Konvalinková
Foto Sue Konvalinková

Na závěr dva černobílé snímky. Přiznám se, že ve výběru fotografií pro téma Město, jsem se záměrně vyhnul „street fotografickým klišé“ typu člověk před reklamou nebo odrazy ve výlohách a průhledy jimi na lidi ve fast foodech. Neodolal jsem ale snímku Moniky Sandrové, který sice na pohledu do „výlohy“ částečně staví, ale je evidentně počítačovou montáží nebo vícenásobnou expozicí s jasným záměrem, dostat do jedné fotografie několik tváří města.

No a poslední fotografií se malou smyčkou vracíme k osamělosti člověka ve městě. Na rozdíl od vítězné fotografie na snímku Barbory Blahové jasně vidíme, o koho se jedná – o všemi „autaři“ nenáviděný druh – cyklistu. Zde se ale neproplétá v dopravní zácpě mezi auty, naopak, žádné motorové vozidlo nevidíme, pouze tramvajové koleje se lesknou v protisvětle a vytváří příjemné diagonální křivky jako z učebnice kompozice. Jen osamocený cyklista (nebo cyklistka?) na chodníku nebo cyklostezce opatrně nahlížející za hranu tunelu, aby někoho nesrazil(a). A světlo na konci tunelu :-)

Foto Monika Sandrová
Foto Monika Sandrová
Foto Barbora Blahová
Foto Barbora Blahová


Kreativita bez zábran

Únor je za námi, ale my pokračujeme dál. Třetí, březnové kolo soutěže Fotka měsíce Nikonblogu ročníku 2020 je na hony vzdáleno realitě – jeho téma totiž zní: 


Abstraktní fotografie


Podrobnosti najdete ve vyhlášení 3. kola zde, a my se už nyní těšíme na vaše fotografie!

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

2 komentáře

  1. Dost vtipný popis k Monice Sandrové. A krásná ukázka faktu, že i mistr tesař se někdy někdy utne. Myslím tím toho, kdo sepsal ten blábol. Ta fotka totiž není montážř. Je to jeden (nesnáším ten všemi milovaný výraz) cvak. A lehká úprava světel v postprocesu. A že vás, pane Lindnere, nepadlo zeptat se autorky. Ta sebejistota. To přesvědčení… :o

    1. Sice si nejsem jistý, jestli mi píše autorka zmíněné fotografie nebo její „mluvčí“, nicméně odpovím. Jednak mě těší, že Nikonblog pečlivě čtete – díky za to! Díky také za mistra tesaře :-) Možná jste si všiml(a), že dost často hádám příběhy vzniku fotografií. Někdy to vyjde, někdy ne. Když to vyjde, jsem rád, když ne, rozhodně nejsem zklamaný. Když autor napíše, že to bylo jinak, je to pro mě zajímavé ponaučení i příběh. Toť vše. Nikomu tím nechci nic dokazovat a už vůbec se nepovažuji za neomylného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *