Čtenáři fotografují – výlov Štěpnického rybníka v Telči Nikonem Jany Kupčákové

Redakce Nikonblogu:
Když jsme vás letos v lednu vyzývali, abyste nám posílali svoje fotografické příběhy z cest, napsali jsme v úvodním článku mimo jiné toto:

„Nezajímá nás, kdo dojel dál, kdo byl v exotičtější destinaci, pořídil exkluzivnější snímky. Zajímá nás, a samozřejmě hlavně naše čtenáře, váš fotografický příběh z cest. Může to tedy stejně tak být onen zmíněný víkendový výlet „za humny“ vašeho domova, jako dlouho plánovaná, pekelně drahá a logisticky náročná cesta na druhou stranu zeměkoule.“

Prozatím jste nám poslali několik velmi pěkných cestopisů – děkujeme moc –, ale všechny byly právě z těch víceméně exotických destinací. Výlet „za humna“ domova se ještě nekonal. Ale jak zpívá čerstvý laureát Nobelovy ceny za literaturu, Bob Dylan – časy se mění. Jana Kupčáková, autorka dvou „exotických“ cestopisů na Nikonblogu, nám tentokrát poslala svůj příběh z… výlovu rybníka. Čtěte a koukejte – fotografie jsou opravdu skvělé!

Jana Kupčáková: Výlov Štěpnického rybníka – Telč

Výlovy rybníků patří neodmyslitelně k typickému českému podzimu. Proto je pěkná ostuda, že ač jsem původem Jihočeška, žádný jsem až dosud neviděla. Nicméně od doby, co fotím, jsem si přála se alespoň jednou takové události zúčastnit a pokusit se pár zajímavých záběrů ulovit. A taky by bylo příjemné si ty ponuré podzimní dny zpestřit nějakým zajímavým zážitkem.

Od vánočního prodeje kaprů k výlovu rybníka

Náhoda tomu chtěla a v loňském roce mě výuka reportážní fotografie přivedla až k fotografování vánoční atmosféry ve městě, a se studentkami jsme tak měly možnost fotit prodej kaprů přímo v ulicích Prahy. Příjemné dopoledne strávené s rybáři zpestřilo nejen výuku a celý den, ale přineslo mi i pozvání na výlov Štěpnického rybníku do Telče na říjen příštího roku. Ač to bylo v té době ještě v nedohlednu a diář na rok 2016 jsem neměla ještě ani koupený, doufala jsem, že se žádná překážka neobjeví a všechno nakonec klapne. A skutečně klaplo! Rybáři na mě za ten rok nezapomněli a ještě několik týdnů před celou událostí se s pozváním znovu připomněli. Už zbývalo jen zmobilizovat kamarádku Ivču a zároveň někde získat co nejvíce informací o tom, jak takový výlov vůbec probíhá. Obrátila jsem se proto na osobu nejpovolanější – Zdeňka Dvořáka –, který se svými fotografiemi pravidelně září na soutěži Czech Press Photo, a o průběhu výlovů a nástrahách, které můžou na fotografa číhat, ví z mého okolí určitě nejvíc.

Zdenda byl opravdu zlatý. Vylíčil mi dopodrobna všechno, co jsem potřebovala o takové akci vědět, abych neutopila ani sebe ani foťák. Protože jsem si letos užila s opravou a servisem své, rozhodla jsem se poslechnout všechny jeho rady a ještě si od kamaráda vypůjčila podvodní pouzdro na zrcadlovku, které bohužel sama ve výbavě nemám. Přibalila jsem voděodolný batoh, lyžařskou bundu, u rybářů si zajistila vysoké boty. Na svůj Nikon D7000 jsem nasadila širokoúhlý objektiv a vyrazily jsme s Ivunkou směrem Telč.

Hlavně nepodcenit přípravu

Do města jsme přijely v předvečer výlovu. Rybáři nám zajistili ubytování přímo na náměstí v kouzelném penzionu. A protože Štěpnický rybník je hned za rohem, stačilo udělat pár kroků a za pět minut jsme stály na hrázi. Obhlédla jsem si terén, přístupové cesty k vodě a sladila si s rybáři časový harmonogram a program celého následujícího dne. Ráno jsem ještě v penzionu naposledy vyzkoušela podvodní pouzdro – i s širokoúhlým objektivem se do něj zrcadlovka krásně vešla. Jen to ovládání nebylo úplně snadné. Přemýšlela jsem tedy, jak co nejlépe nastavit hodnoty pro případ, že bych ho byla nucena použít. Pohotové změny clony nebo času by byly přes plastový obal v terénu asi velmi obtížné. I přes tohle „nepohodlí“ bylo ale pořád bezpečí foťáku přednější, takže jsem pouzdro do batohu přibalila, přidala ještě základní objektiv pro případnou výměnu, několik balení kapesníčků a utěrku na objektiv.

Na hrázi mě pak rybáři navlékli do vysokých holínek, bez kterých bych se ten den jen stěží obešla. Než celý výlov začal, vyšla jsem statečně do napůl vypuštěného rybníka a vyzkoušela, kam až můžu s vysokými botami dojít a jak dobře se budu v bahně pohybovat. V botách se mi chodilo překvapivě dobře. Jen v některých místech bylo bahno opravdu zrádné a někdy mě sevřelo tak pevně, že jsem měla co dělat, abych se z té pasti vymanila. Nicméně rybáři při svých zátazích nezajížděli od břehu příliš daleko, a protože mi byla slíbena i vyjížďka na loďce, nakonec jsem usoudila, že nebude podvodní pouzdro potřeba, že půjdu do rizika a fotit budu bez něj.

Samotné fotografování bylo opravdovým zážitkem. Celé dopoledne se nad rybníkem a kolem něj válela hustá mlha, což dodávalo celé události tu správnou atmosféru a siluety rybářů na vodě působily přímo pohádkově. Přesně takhle jsem si to představovala! Jelikož byl rybník přímo v centru města, byl nad jeho hrází vysoký ochoz, kde se tísnila většina diváků a ti tak nestáli přímo u vody. Mohla jsem tedy fotit, aniž by mi někdo překážel ve výhledu, nebo mě jakkoliv omezoval. A i když mezi přihlížejícími bylo spoustu fotografických nadšenců, a jistě by se daly udělat s lepším teleobjektivem zajímavé záběry i ze břehu, nemohla jsem si vynachválit možnost fotit přímo mezi rybáři. Moci se pohybovat přímo ve vodě nebo na loďce mezi nimi bylo k nezaplacení. Sice jsem se párkrát zapotila, když mi uvízla bota v bahně, nebo se nějaký čiperný rybář rozhodl vyhoupnout se ke mně do pramice přímo uprostřed rybníka a já už nás tak viděla pod vodou oba, ale to k takovým zážitkům zkrátka patří.

Bahno ve vlasech, v obličeji i v uších jsem snášela s úsměvem. Jediné, co jsem se snažila udržovat v čistotě, byl objektiv. Při nahánění kaprů stříkala voda i bahno všude kolem a při focení se nějakým těm cákancům na skle vyhnout zkrátka nedalo. Utěrku na objektiv jsem měla bohužel jen jednu a trochu neprofesionálně jsem ji tak střídala s papírovými ubrousky. Ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy…

Nezapomenutelný zážitek

Kolem poledne se pak mlha rozpustila a ukázalo se sluníčko i modrá obloha. I když za normálních okolností takové počasí vítám, tentokrát bohužel zapříčinilo, že se vytratila veškerá atmosféra pro focení a kouzlo se rozplynulo. Smyla jsem tedy ze sebe bahno, převlékla se do civilnějšího oblečení a pozorovala další zátah rybářů už jen jako divák.

I když nejsem ve focení výlovů žádný zkušený mazák a dokumentovala jsem takovou událost poprvé, myslím, že jsem měla podmínky na práci opravdu ideální. Byla jsem vybavená cennými radami i vybavením od svých přátel, které mi moc pomohly a udržovaly mě celý den v klidu. Počasí mi přálo, měla jsem s sebou skvělou a veselou parťačku a hlavně jsem byla obklopena báječnými rybáři, kterým bych tímto chtěla ještě jednou poděkovat za přátelský přístup, nezapomenutelný zážitek i za to, že mě vzali tak ochotně mezi sebe.

Fotografie Jany Kupčákové z výlovu Štěpnického rybníka v Telči

Vy ještě nemáte svůj cestopis na Nikonblogu?

Rubrika čtenářských cestopisů je otevřená všem, kteří se svými Nikony jezdí nejen po celém světě, ale třebas jen za humna vlastního bydliště. Nás – a čtenáře Nikonblogu – zajímá váš příběh z cest, samozřejmě doplněný fotografiemi. Chtěli byste nám poslat svůj cestopis a nevíte, jak na to? Veškeré podrobnosti čtěte v tomto článku.