Vy ještě nemáte článek na Nikonblogu? Ale cestujete s foťákem, že ano?

Nevím jak vy, ale já si dost dobře nedovedu představit někam odjet – i když se jedná třeba jen o víkendový rodinný výlet – a nevzít si s sebou fotoaparát. Cestování a focení, to je zkrátka… jak to jen říci, no prostě přímá úměra. A my jsme si na redakční poradě Nikonblogu před koncem loňského roku řekli: Proč nedat prostor také vám, našim čtenářům, kteří se svou fotovýbavou navštěvujete nejrůznější zajímavá místa a pořizujete na nich skvělé fotografie? Pošlete nám svůj cestopis, my vám jej na Nikonblogu „otiskneme“.

Jsem příběh z cest

Nejde o soutěž. Ostatně nenabízíme vám – tedy kromě publikování vašeho cestopisu na oficiálním nikoňáckém webu – ani žádnou cenu. Nezajímá nás, kdo dojel dál, kdo byl v exotičtější destinaci, pořídil exkluzivnější snímky. Zajímá nás, a samozřejmě hlavně naše čtenáře, váš fotografický příběh z cest. Může to tedy stejně tak být onen zmíněný víkendový výlet „za humny“ vašeho domova, jako dlouho plánovaná, pekelně drahá a logisticky náročná cesta na druhou stranu zeměkoule.

Máte-li zájem, stačí napsat svůj příběh, doplnit jej svými fotografiemi a poslat e-mailem na adresu petr.lindner@nikon-foto.cz. Ještě předtím si ale, prosím, přečtěte pár doporučení a pravidel.

JSEM | Příběh z cest

Píšeme na Nikonblog

Pravidla pro samotný cestopis jsou velmi jednoduchá:
– Text v běžném textovém editoru (Word, Open Office, TXT, možno i PDF) o rozsahu 5 000–10 000 znaků (včetně mezer).
– 15–30 fotografií ve formátu JPEG o velikosti delší strany 1 200–1 600 px.
– Něco málo o vás. Pochlubte se sami sebou – stačí cca 500 znaků, vč. mezer, plus vaše fotografie –, inspirujte se u našich rozhovorů. (Tato položka není povinná, klidně zůstaňte v ústraní, vaše jméno však bude publikováno vždy.)
– Odkaz na váš blog, webové stránky či Facebookový nebo jiný „sociální“ profil (ten bude taktéž uveden u cestopisu – nebudete-li mít nic proti).

Pokud jste již svůj cestopis někde publikovali online – například na vlastním blogu nebo webu –, stačí poslat odkaz.

Fotografie nevkládejte do e-mailu, ale uložte je na některou online úschovnu (Dropbox, Úschovna, WeTransfer apod.) a ve zprávě nám pošlete pouze odkaz ke stažení.

Zároveň se zavazujete, že jak k textu, tak k fotografiím vlastníte autorská práva čili jsou vaším dílem nebo dílem dalších účastníků výpravy. Pokud se v cestopisu vyskytne více autorů (např. jeden autor textu, jiný autor fotografií či více autorů snímků), jejich odesláním se zavazujete, že máte svolení autora (autorů) k publikování na Nikonblog.cz. Prosíme vás také, abyste případné další autory u fotografií či textu uvedli.

Odesláním cestopisu vám nevzniká automatický nárok na zveřejnění na webu Nikonblog.cz. Redakce si vyhrazuje právo publikovat pouze vybrané příspěvky.

Text projde základní jazykovou úpravou a korekturou, fotografie zveřejníme bez úprav (s výjimkou případné úpravy velikosti).

Prostě story….

A to je asi tak vše. Není to nic složitého, zvládne to každý. Ale abyste měli pro svou tvorbu inspiraci, přečtěte si cestopis našeho spolupracovníka, cestovatele a trampa Michala Kupsy. Když jsme o něco výše uvedli, že nás zajímá váš fotografický příběh z cest, pak vězte, že následující Michalův příběh je o hledání středu Evropy. Našel jej?


Michal Kupsa: Střed Evropy? A který??

Takový zaručeně pravý a jediný střed Evropy, to je tuze zajímavá věc. Když jsem se s ním setkal poprvé, tak jsem byl opravdu velmi překvapen (protože tam bych ho tedy fakt nečekal) a byl to pro mne skutečný zážitek. Ale to bylo již před mnoha lety a tehdy jsem se nad tím nijak hluboce nezamýšlel a bral jsem to jen jako jednu z mnoha kuriozit, na které jsem na svých cestách narazil. O to větší ale bylo moje překvapení, když jsem po několika letech narazil na další, také „zaručeně pravý“ střed Evropy. Zábavné na tom ale bylo to, že byl v úplně jiném státě, v místě, kde bych ho čekal ještě méně než ten první, a navíc byl od toho prvního stovky kilometrů daleko. To už jsem se tomu opravdu smál a často jsem to dával k lepšímu při různých příležitostech.

No a nakonec se mi nedávno stalo, že jsem úplně náhodou téměř doslova zakopnul o další, v pořadí již třetí střed Evropy. Tentokrát to bylo u nás, v České republice, a opět tam, kde bych to nečekal, a také tento bod je od obou předchozích vzdálen stovky kilometrů. To už mě opravdu zaujalo a začal jsem nad tím trošku přemýšlet, hledat informace a nakonec jsem se rozhodl, že napíšu tento článek, ve kterém vám popíšu všechny tři mnou navštívené středy Evropy, a to v pořadí, v jakém jsem je objevil.

Střed Evropy? A který??
Střed Evropy na Ukrajině – starý pomník. Zajímavé je, že úplně stejný stojí i u Českých Budějovic | Foto Michal Kupsa
1. Ukrajina

S prvním středem Evropy jsem se setkal už skoro před dvaceti lety na Ukrajině. Hned po revoluci jsem si řekl, že „západ“ je nuda a je čas vyrazit na „východ“. Jednou z prvních zemí, která mi učarovala, byla právě Ukrajina, tedy konkrétně Podkarpatská Rus. No a právě tady jsem potkal ten „svůj“ úplně první střed Evropy, nachází se zde:

Tento střed Evropy byl určen již roku 1887, a to Vídeňskou akademií věd (tato část Ukrajiny spadala tehdy pod Rakousko-Uherskou monarchii). Jak tehdejší C&K geodeti při výpočtu postupovali, to se mi zjistit bohužel nepodařilo, nicméně ještě téhož roku zde vybudovali geodetický bod v podobě malé kamenné stély s latinským nápisem:

„LOCUS PERENNIS. Dilicentissime cum libella librationis guae est in Austria et Hungaria confecta cum mensura gradum meridionalium et paralleloumierum Europeum. МD ССС LХХХVІІ“

Což v překladu znamená zhruba toto:

„Stálé, přesné a věčné místo. Zde byl velmi přesně, speciálním přístrojem, který byl vyroben v Rakousko-Uhersku se škálami poledníků a rovnoběžek, určen střed Evropy. 1887.“

V dobách Sovětského svazu bylo místo doplněno ještě litinovou tabulí, která v ruštině sděluje v podstatě totéž. Dále zde byla vybudována asi pětimetrová nerezová plastika, která je sice zajímavá, ale nějak nevím přesně, co vlastně znázorňuje. Třetí označení v podobě velké tabule s nápisem „Geografický střed Evropy“ sem bylo umístěno po vzniku samostatné Ukrajiny a úprav se také dočkalo celé okolí tohoto místa. Vyrostla tu pěkná koliba s restaurací a v létě se tu konají trhy, kde můžete zakoupit řadu dobrot domácí výroby, jako třeba kravské, ovčí a kozí sýry, uzené maso a slaninu, brynzu, marmelády, med a řadu dalších, velmi dobrých a poctivých domácích dobrot.

Místo samotné je dobře dostupné, nachází se přímo u hlavní silnice H09 z Užgorodu a Mukačeva směrem na Rachov a Jasinu. Kolem vede železniční trať, na níž je však provoz bohužel minimální. Navíc trať nevede až do Užgorodu jako za První republiky (to zde dokonce jezdily přímé vlaky až do Prahy), ale je přerušena rumunskou hranicí. Také je tu turistické infocentrum a řada naučných panelů, a to i v angličtině. V současné době navíc k cestě na Ukrajinu už nepotřebujete vízum, k překročení hranice stačí jen platný cestovní pas.

2. Litva

V pořadí druhý střed Evropy jsem potkal o několik let později, a to v zemi, kde bych ho opravdu čekal ještě méně než na Ukrajině – v Litvě. Ze všech tří středů Evropy, které jsem dosud navštívil, je tento asi opravdu nejhezčí, protože je nejen on, ale i celé okolí opravdu velmi pěkně upravené a rozhodně stojí za vidění. Najdete ho tady :

Jak již bylo řečeno v úvodu, středů Evropy je hned několik, a to především proto, že pokaždé bylo použito jiné výpočetní metody, případně odlišných bodů považovaných za okraj našeho kontinentu. Francouzský Geografický institut zvolil v roce 1989 metodu výpočtu těžiště a vyšlo jim právě toto místo, kousek severně od hlavního města Litvy – Vilniusu. V roce 1991 zde byl postaven malý kamenný pomníček s pamětní deskou a základními údaji. O rok později bylo celé okolí prohlášeno za „Chráněné území topografického středu Evropy“, které ale zahrnuje i širší okolí, včetně nedalekého a krásného jezera Girija a Bernotajského pahorku, jenž je dávným bájným pohanským obětištěm, na němž bylo nalezeno velké množství archeologických nálezů.

Střed Evropy? A který??
Litevský střed Evropy – tento, litevský střed Evropy je asi nejhezčí | Foto Michal Kupsa

Tento střed Evropy je také velmi dobře dostupný, protože se nachází poblíž hlavního města Litvy, a navíc leží přímo u hlavní silnice A14 z Vilniusu na sever k městu Moletai. Na úpravě okolí si dali Litevci opravdu záležet a vybudovali zde skutečně reprezentativní památník. Nechybí vzorná parková úprava, parkoviště ani turistické infocentrum a celek krásně zdobí stožáry s vlajkami všech Evropských států. Můžete se zde samozřejmě vyfotografovat, ale pokud vám to nestačí, tak vám v infocentru za drobný poplatek vystaví velmi pěkný certifikát, který vám „úředně“ potvrzuje, že jste stanuli v samém středu evropského kontinentu. Litva je dnes součástí Evropské unie, takže s cestou sem rozhodně nebudete mít žádné problémy.

3. Česká republika

No, a ten „můj“ poslední střed Evropy, právě onen, který mě vyprovokoval k sepsání toho článku, ten jsem našel u nás, v České republice. Jeho provedení je ze všech tří zde jmenovaných nejméně pompézní. Nicméně to však neznamená, že by byl právě tento střed Evropy méně zajímavý, je tomu právě naopak. Najdete ho velmi snadno tady:

Kouřimský střed Evropy je pro změnu astronomický a jde vlastně o průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku, který zde zaměřila Česká astronomická společnost za podzimní rovnodennosti 23. září 1995. Bod samotný se nachází v polích těsně za městem, a tak byl jeho památník umístěn nedaleko na důstojnějším místě (a také kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům pozemků) v centru města Kouřim na Mírovém náměstí, a to v listopadu 2010. Autorem velmi pěkně provedeného pomníku je místní rodák Jaroslav Poula. Slavnost odhalení památníku se těšila velké pozornosti médií i místních občanů. Místo je zajímavé také tím, že právě odsud je přesně měřitelný tzv. pravý sluneční čas, jímž je vymezeno středoevropské časové pásmo.

Střed Evropy? A který??
Detail Kouřimského středu Evropy | Foto Michal Kupsa

Do Kouřimi se dostanete velmi snadno nejen autem, ale i vlakem nebo autobusem. Samotný evropský střed naleznete velmi snadno přímo uprostřed náměstí – tedy myšleno samozřejmě místo s pomníkem. Samotný průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku pak jednoduše najdete například pomocí GPS. Město samotné disponuje turistickým informačním centrem, ale hlavně celou řadou dalších zajímavostí. Velmi hezké a fotogenické je nejen samotné centrální Mírové náměstí, ale také řada okolních křivolakých uliček s opravdu parádní kamennou dlažbou. Navíc je Kouřim mnohem dostupnější než předchozí dva zmíněné středy Evropy, a proto samozřejmě mohu i Kouřim jen doporučit. A rozhodně si na cestu vezměte fotoaparát.

No, co dodat, střed Evropy je zajímavá problematika a nutno podotknout, že tyto tři středy Evropy, které jsem vám popsal, rozhodně nejsou jediné. Jen v České republice jich je ještě asi osm a podle informací, které se mi podařilo zjistit, další „zaručeně pravé“ středy Evropy najdete také na Slovensku, v Německu, Polsku, ale třeba i v Bělorusku. Ale o tom někdy příště, až zase na nějaký narazím…

Galerie k článku Střed Evropy? A který??

Další cestopisy a jiné zajímavé články Michala Kupsy najdete na jeho webu.

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

3 komentáře

  1. Presne tak. Zaručene pravý geografický stred Európy sa na nachádza na Slovensku, severne od stredoslovenského starého banského mesta Kremnica. Cesta k nemu je značená z hlavnej cesty Kremnica – Martin. A keď už budete v Kremnici, na námestí nezabudnite navštíviť Banícke múzeum a tiež Kremnickú mincovňu.

  2. Koupil jsem si zrcadlovku Nikon minulý rok, ale je to docela složité dosáhnout dobrých fotek, jsem líný učit se nové věci, a to ho používám jako kompakt zatím, ale spíš fotím s mobilem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *