Kategorie "Mimochodem"

Bude to 14 dní, co Nikon představil světu svou třetí pětatřicítku, objektiv NIKKOR Z 35 mm f/1,2 S. Možná jenom zatím, ale každopádně nyní existuje jenom jedno ohnisko, které v bajonetu NIKKOR Z nabízí Nikon hned ve třech provedeních a světelnostech – f/1,8, f/1,4 nebo f/1,2. Ano, padesátimilimetrová pevná skla jsou na tom ještě lépe, mají o jednoho zástupce navíc, protože v tomto ohnisku je k dispozici také makroobjektiv NIKKOR Z MC 50 mm f/2,8. Otázka však zní: K čemu potřebujeme tři pětatřicítky?

Mám jednoho kamaráda, který fotí výhradně na film starými mechanickými fotoaparáty. Digitální fotoaparáty urputně odmítá a často říká: „Těma dnešníma foťákama by mohla fotit i cvičená opice.“ Na druhou stranu ale veškeré novinky ve fototechnice sleduje a občas o nich spolu diskutujeme. Nedávno se mě zeptal: „Jakou technickou vymoženost moderních foťáků pro sebe považuješ za nejpřínosnější?“

Někdy po přelomu tisíciletí mnozí fotografové prohlašovali, že „na digitál nikdy nebudou fotit“, protože „ten obraz je příliš sterilní“. Digitální fotoaparáty byly v té době v plenkách a jejich obraz nebyl ani zdaleka tak dokonalý, jako je dnes. Nelze však nezaznamenat jakousi módu focení „starosklíčky“, a přehlédnout nelze ani nekončící, nebo dokonce zvyšující se zájem o focení na film…

Nejsem vůbec fanouškem focení mobilem, to snad čtenáři Nikonblogu vědí, nicméně už jen kvůli tomu, abych byl v obraze, nenápadně, jedním okem, tuto scénu sleduji. A snažím se k tomu přistupovat racionálně a bez zaujatosti. Nedávno na mě ve výpisu článků na Googlu vykoukl titulek: V telefonu máme průměrně 268 nepovedených fotek. Méně se daří ženám. Což mě zaujalo a dal jsem se do čtení…

S oznámením nového ultrazoomu NIKKOR Z 28–400 mm f/4–8 VR se na internetu opět vyrojily diskuze o světelnosti zoomů, zakončené obvykle otázkou: „Kam až to půjde?“ Odpověď na ni neznám, ani se nebudu pokoušet vymýšlet možné scénáře. Přimělo mě to však zamyslet se nad světelností moderních objektivů trochu více. A částečně i z jiného směru, než byste možná čekali…

Možná, že jsem to na Nikonblogu už někdy psal: Jsem levák. Ne sice stoprocentní levák, takže třeba na kytaru jsem se naučil hrát (přesněji spíše „hrát“) jako pravák. Dívat se pravým okem do hledáčku fotoaparátu, mi ale nikdy nešlo. Většina foťáků, možná všechny, jsou však konstruované pro praváky. Cožpak o to, koukat se do hledáčku lze jak pravým, tak i levým okem. Ale druhá varianta s sebou přináší menší úskalí. Nebylo by proto lepší vyrábět alespoň některé modely také v levoruké verzi?