S oznámením nového ultrazoomu NIKKOR Z 28–400 mm f/4–8 VR se na internetu opět vyrojily diskuze o světelnosti zoomů, zakončené obvykle otázkou: „Kam až to půjde?“ Odpověď na ni neznám, ani se nebudu pokoušet vymýšlet možné scénáře. Přimělo mě to však zamyslet se nad světelností moderních objektivů trochu více. A částečně i z jiného směru, než byste možná čekali…
Zacloň to na F8!
Tak, jako každá mince má dvě strany, také moje přemýšlení nad světelností bude mít dvě polohy. Začnu tou pozitivní a vezmu to trochu zeširoka. Ale zkuste chvíli vydržet, prosím :-)
Před příchodem bezzrcadlovek Nikon Z jsem vždy preferoval pevná skla. Pokud jsem vzal na milost nějaký zoom, pak jen „svatou trojici“ čili NIKKORy 14–24 mm, 24–70 mm a 70–200 mm se světelností f/2,8. Tedy ne, že bych je vlastnil, nejsem profesionální fotograf ani nadšenec s neomezeným rozpočtem. Ale protože je mi vzhledem ke své práci fototechnika dostupnější více než jinému fotografovi, když už jsem se k některému profesionálnímu zoomu „svaté trojice“ nachomýtl, fotil jsem s ním moc rád. Moje vlastní sbírka sklíček se však skládala výhradně z monofokálních objektivů. Otázka zní: Proč?
V duchu tohoto článku by odpověď měla nejspíš znít: Kvůli světelnosti. Ano, v podstatě tomu tak je, ale souvislosti jsou trochu jiné. Pokud jste nezačali fotit na „velké foťáky“ teprve s nástupem mirrorlessů, jistě víte, že objektivy pro DSLR se obvykle chovají trochu (spíše více než trochu) jinak než skla pro Nikony Z. Myslím tím focení „na plnou díru“, tedy s plně odcloněným objektivem čili při maximálním využití světelnosti. Většina fotografické optiky s bajonetem F (čest sporadickým výjimkám) – a týká se to jak zoomů, tak i pevných skel – je na plnou díru poměrně měkká, s nijak oslnivým přenosem kontrastu a nepříjemnými optickými vadami, typicky chromatickou aberací. Kvalita se naštěstí zlepší po zaclonění o 1–2 (i 3) EV. Však jistě znáte klasickou radu: „Zacloň to na F8!“ To je na jednu stranu dobře, z druhého pohledu však docela průšvih. Například ze světelného pevného objektivu se tak rázem stává „obyčejné“ sklo, použitelné na cloně, na které začínají zoomy. Ovšem pozor, pořád se jedná o lepší variantu, protože to stejné platí i pro zoomy (opět čest výjimkám). Tudíž stále platí, že světelná pevná skla s bajonetem F jsou – chcete-li dosáhnout malé hloubky ostrosti a zároveň výborné obrazové kvality – lepší než zoomy. Což tedy platí i pro optiku NIKKOR Z, ovšem s jedním zásadním rozdílem.
Nebojím se napsat, že všechny objektivy NIKKOR Z bez výjimky, totiž poskytují vynikající obrazovou kvalitu už při plném odclonění. To je onen zásadní rozdíl oproti optice NIKKOR F. Mám-li tedy objektiv se světelností f/1,8, nemusím jej clonit na řekněme F2,8–4, abych dostal výbornou kvalitu, nýbrž ho můžu využívat v jeho plné světelnosti. S trochou nadsázky jsou tak nativní objektivy pro Nikony Z o zmíněné 1–2 EV čili o jednu až dvě clony, které bylo potřeba přidat u skel s bajonetem F,… světelnější.
Milost zoomům
Jakkoliv může závěr předchozího odstavce znít méně zásadně u světelných pevných skel, dostává mnohem větší význam u zoomů, hlavně pak u „běžných“, málo světelných zoomů. Mám-li typicky zoom se světelností f/4, a vím, že ho nemusím pro zlepšení kresby clonit (na rozdíl od podobného zoomu s bajonetem F, který dobře kreslil až někde mezi F5,6 a F8), jsem v jasné výhodě.
Na začátku tohoto článku jsem napsal: „Před příchodem bezzrcadlovek Nikon Z jsem vždy preferoval pevná skla.“ To už neplatí, přesněji platí to, že dnes, kdy fotím na Nikony Z, neváhám sáhnout po méně světelném zoomu a dokonce na DX formát tři zoomy vlastním. Což je v mém případě fakt velký posun! :-)
Neprůstřelná hloubka ostrosti
Nemusíte mít obavy, neudělám zde z horší světelnosti výhodu, takový demagog fakt nejsem :-) Jsme u druhého aspektu tohoto parametru a ten už nevyznívá tak dobře. Ano, samozřejmě bude řeč o hloubce ostrosti. Proč tvůrčí fotografové většinou fotí na režim A, neboli prioritu clony? Protože ta je jedním z parametrů, které ovlivňují hloubku ostrosti – a kreativní práce s hloubkou ostrosti s trochou (ale fakt jen trochou) nadsázky odlišuje fotografa od smartphonového cvakání.
Každý asi zná vztah: Malá clona = malá hloubka ostrosti. V tomto ohledu je tedy velká světelnost (ona malá clona) zásadní výhodou. Bohužel jde o takříkajíc hardwarový parametr, který nelze ovlivnit jinak než pořízením patřičně světelného skla. Vlastníte-li například zmíněný zoom NIKKOR Z se světelností F4 – u nějž jsem si v první části pochvaloval možnost fotit na plnou díru bez ztráty kvality – co se týká hloubky ostrosti zde samozřejmě narazíte na fyziku. Hloubka ostrosti bude pořád odpovídat světelnosti f/4 – v tom se optika pro Nikony Z chová naprosto shodně, jako objektivy s bajonetem F. Ale… nemohu si neodpustit dodat, že díky absenci nutnosti clonění kvůli lepší kresbě, budete mít jistou výhodu i pro práci s hloubkou ostrosti.
Dobře je stále
Na začátku jsem napsal, že v tomto textu nechci a nebudu dávat odpověď na otázku: „Kam až to půjde?“, myšleno, kam až půjde světelnost objektivů. Nevím, jestli se mi to podařilo, ale touto úvahou jsem se snažil osvětlit, že situace není zase tak špatná, jak by se pouhým porovnáním exaktních hodnot dalo usuzovat. To, co vypadá jako zápor (horší světelnost), může mít i své dobré vlastnosti (výborná kresba na plnou díru), na které jsme zkrátka dříve nebyli zvyklí. A hloubka ostrosti? Ta se bohužel jen tak ošálit nedá…
Samozřejmě, že bych rád vlastnil perfektně kreslící cestovní (čti malý a lehký) širokorozsahový zoom se světelností třeba f/1,4… ale všichni víme, že technologie minimálně zatím zázraky nedokáže. Nechci dělat Nikonu advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že by vývojáři dělali uživatelům naschvály a úmyslně dávali do výroby optiku, která je horší, než by mohla být. Všechno musí být jednak vyrobitelné a jednak prodejné. A poměr cena/výkon? To už je námět na jiné povídání :-)
