Ještě nějakých 14 dní zbývá do konce roku, a to je také konec letošního ročníku soutěže Fotka Nikonblogu. Téma posledního kola je Krajina ve zlaté hodince (podrobnosti najdete zde), a vy máte stále šanci se do soutěže zapojit – a zabojovat o hlavní výhru – fotoaparát Nikon Z fc s objektivem Nikkor Z 28 mm f/2,8 SE.
Už při vyhlášení soutěže jsme psali, že budeme fotit (nebo hledat ve svých archivech) snímky při nízkém postavení slunce, které halí krajinu zlatem. Krajináři říkají, že zatímco přes den se dá bezstarostně odpočívat, když se slunce nachýlí k obzoru, je třeba zpozornět a připravit se na nejkrásnější hodinu dne. A ráno? Je nutné nastavit budík na časnou hodinu, abychom se stihli vymotat z peřin, a přesunout se na nějaký ten kopec. Tak, abychom byli před východem slunce připravení na to nejkrásnější divadlo v krajině.
Proč ale má slunce ráno a večer mnohem teplejší barvu světla? Proč je právě hodinka po východu a před západem slunce považovaná za nejlepší čas pro focení krajinářské fotografie? Pojďme si to vysvětlit.
Barevná teplota světla, Kelviny, a vyvážení bílé
Právě po východu nebo před západem, je slunce nízko nad horizontem, takže než se jeho paprsky dostanou k pozorovateli či fotografovi, musí urazit mnohem delší dráhu skrz atmosféru, která obklopuje naši zemi. V atmosféře se nachází maličké částice a plyny, které zadržují světlo s kratšími vlnovými délkami a propouští pouze světlo delších vlnových délek.
Když se podíváte na graf s vlnovými délkami jednotlivých barev světla, zjistíte, že kratší vlnové délky náleží k modrému či fialovému světlu, kdežto dlouhé vlnové délky odpovídají oranžové a červené barvě světla. Proto je ráno a večer světlo mnohem teplejší než uprostřed dne, kdy urazí jen krátkou trasu skrz zemskou atmosféru.
Teplotu světla vyjadřujeme v jednotkách Kelvinů. Rozptyl hodnot v průběhu dne je velký. Při východu a západu má sluneční světlo teplotu přibližně kolem 2 000 K, což téměř odpovídá hořící svíčce. Postupně, jak slunce stoupá na obloze, se teplota mění na přibližně 5 500 Kelvinů v poledne. Při zatažené obloze může mít světlo teplotu i více než 6 000 K, a při jasné obloze ve stínu to může být klidně až 8 000 Kelvinů.
Zkušený fotograf a pozorovatel může rozpoznat, jestli byl snímek pořízený ráno nebo večer. Ráno obsahuje barevné spektrum více studených fialových odstínů, večer zase více teplých žlutých, oranžových až červených tónů. Pravděpodobně to souvisí s tím, že ráno je v ovzduší méně částeček a znečištění z lidské činnosti než večer. Další rozdíl je samozřejmě ve směru světla a tím logicky také směru dopadajících stínů. Podle reliéfu krajiny se fotograf může rozhodnout, zdali přijde na místo fotit ráno nebo večer – a výsledek bude skutečně odlišný. Je ale pravda, že v dnešní době s možností snadných úprav v počítači, nebo rovnou ve fotoaparátu, je někdy těžší rozlišit, zdali byla fotografie snímaná ráno nebo večer.
To, jak „teple“ zachytí fotoaparát snímanou scénu, závisí na nastavení vyvážení bílé (WB – White Balance). Chcete-li dosáhnout neutrálního podání, můžete fotografovat s manuálním nastavením teploty ve stupních Kelvina. Pokud se tímto nastavením nechcete zdržovat, automatika si s barevnou teplotou v krajině obvykle dobře poradí. Když se jí to nedaří, lze vyzkoušet předvolby WB – ikonky pro focení ve stínu, pod zataženou oblohou nebo přímé slunce. Jestliže ale chcete dosáhnout příjemnější teplejší podání barev, přece jenom nejspíš vyzkoušíte práci s manuálním nastavením stupňů Kelvina. Čím větší hodnotu zadáte oproti realitě, tím teplejší podání barev bude mít výsledná fotografie – a naopak.
Světlo a vykreslení reliéfu
Kromě barevné nálady má fotografování ráno nebo večer ještě jednu výhodu – na začátku nebo na konci dne krajina nabízí mnohem větší plastičnost. 3D efekt způsobují právě šikmé paprsky světla, které v krajině vrhají dlouhé stíny a její povrch krásně modelují. Je-li zachycená scéna plastická, přirozeně vtahuje oko do obrazu, a divák dokáže dlouho pozorovat, jak je zvýrazněný každý tvar objektu, nerovnost povrchu či struktury.
Zepředu, zezadu, nebo zboku?
Několikrát jsem dostal otázku, jak se s fotoaparátem ve zlaté hodince postavit vůči slunci. Naši otcové nás učili fotit tak, abychom měli slunce za zády – ono pak krásně nasvítí objekt či krajinu. Pokud ale máte nízké slunce za sebou, 3D efekt nebude tak výrazný, protože krajina před vámi bude vypadat plochá, stíny budou téměř neviditelné. Je to ale zajímavý způsob, jak například vyfotit svůj vlastní stín, vržený do krajiny.
Mnohem plastičtější je nízké boční světlo. Tudíž pokud vyžadujete prostorový efekt, určitě se postavte ke slunci bokem a nechte jej dopadat ze strany na snímanou scénu. Sami uvidíte, jaký zázrak to udělá s kopci, skalami či stromy v krajině.
Fotografové velmi často namíří své přístroje přímo do slunce na oblohu, která bývá zejména při západu slunce velmi barevná a atraktivní. Ano, tímto způsobem se dají vyfotit efektní obrazy plné barev. Vznikají tak typické kýče západů a východů slunce. Kdo by jim odolal, že? :-) Nicméně zkuste si i v takové situaci najít objekt, který by například tvořil v silném protisvětle zajímavou siluetu. Tak či onak, určitě si vyzkoušejte fotografování ve všech situacích, v různých směrech slunečních paprsků, protože nikdy přesně nevíte, jaké světlo bude pro konkrétní záběr nejlepší.
Tento článek určitě nepopisuje všechny možnosti a situace, které nám nabízí zlatá hodinka v krajině. Ale věřím, že vás „nakopne“ k tomu, abyste vyrazili ven a v krásném světle si s chutí zafotili. Jestliže nemáte čas či příležitost k fotografování, otevřete svůj archiv – určitě v něm najdete mnoho fotografií, které splňují zadání tématu posledního kola soutěže Fotka Nikonblogu. Vždyť kdo z nás někdy nepřiložil fotoaparát k oku ve zlaté hodince? :-)
Až do posledního dne tohoto roku můžete přidávat své soutěžní fotografie na téma Krajina ve zlaté hodince k příspěvku na facebookové stránce Nikon. Těšíme se na vaše fotografie!
