Skoro až do konce dubna jsem měl strach. Strach, jak dopadne 4. kolo naší soutěže Fotka měsíce Nikonblogu s tématem Příběh čili série tří až pěti fotografií. V příspěvku na Facebooku bylo ještě v předposledním dubnovém týdnu jen pár sérií… plus docela dost fotografií, které nesplňovaly zadání tématu 4. kola. Nedá mi to, a musím trochu mentorovat: Nejste-li ochotni přečíst si přesné zadání – které bylo tentokrát vzhledem k tématu trochu specifické – nemůžete počítat s tím, že se vaše fotografie v soutěži umístí. Na nutnost dodržet pravidla jsem upozorňoval ve dvou článcích na Nikonblogu, plus to bylo zvýrazněné také u soutěžního příspěvku na Facebooku. Přesto někteří nedbali. Škoda.
Ale pojďme na optimističtější notu. Všechno se totiž zlomilo těsně před koncem dubna a vy jste zásobili 4. kolo Fotky měsíce Nikonblogu výbornými příběhy! Nakonec jsem pro toto „defilé“ vybral hned sedm sérií – a to je co říci, protože tolik občas nezvolím ani „single“ fotografií. Který z vašich příběhů je však nejlepší? Jmenuje se Naděje z papíru a vytvořila jej fotografka, vystupující na Facebooku pod jménem Maková Panenka.
Vítězná série 4. kola soutěže Fotka měsíce Nikonblogu 2020
Naděje z papíru | Foto Maková Panenka
Maková Panenka, vlastním jménem Vendula Grycová, už s jednou fotografií „vytrženou“ z této série, uspěla v semifinále Nikon kalendáře 2020, byť mezi finalisty, na stránky samotného kalendáře, se nakonec nedostala. A já možná vím proč. Protože celá série je prostě lepší :-) Naprosto dokonale splňuje zadání našeho tématu – vypráví příběh. Není to „jen“ jeden snímek, který sice má svoji nespornou výtvarnou hodnotu – celá série ale dává jasný a hlubší smysl, nutí diváka k zamyšlení, pracuje s přesahem. Samotné minimalisticky pojaté fotografie jsou pak pověstnou třešničkou na dortu. Gratulujeme vítězce!
Za dobrou fotkou do Brna
Hlášku z filmu Pelíšky – „Rozmohl se nám tady takový nešvar…“ – bych si vypůjčil pro další dva příběhy, byť to tedy myslím jen a pouze z legrace. Vítězka Vendula Grycová je totiž z Brna, a stejně tak další dva autoři jsou Brňáci (omlouvám se, ale spisovné „Brňané“ mi nejde přes klávesnici), či spíše poblíž Brna domestikovaní fotografové :-) Oba můžete znát také ze stránek Nikonblogu: Lucie Šiprová v Nikon kalendáři uspěla v roce 2019 (rozhovor s ní čtěte zde) a Tomáš Trojan byl před čtyřmi lety jedním ze tří výherců v soutěži #PicWorth1000Words čili „Jeden obrázek vydá za tisíc slov“ (více v tomto článku). Jak Lucii, tak i Tomáše spojují příběhy s téměř shodnou tématikou, byť Lucie trávu pálí a Tomáš ji kosí. Zároveň oba využívají podobné až dokumentaristické pojetí svých fotografií, přestože rozhodně nejde o stejný styl. Moc pěkné, děkujeme!
Pálení trávy | Foto Lucka Šiprová
Kosení | Foto Tomáš Trojan
Živě i vzpomínkami
Téma Příběh, to je svým způsobem téma o životě. O aktuálním žití, ale i o vzpomínkách. Jedno a druhé přinesly do svých příběhů dvě dámy s fotoaparáty – Květačka Květa a Lucie Hlobilová Bartová. První autorka ve své sérii Dětské jaro pod rouškou reflektuje aktuální pandemii očima matky svých dětí přesně tím výborným nenásilným, ale působivým stylem tak, jak to už několikrát v naší soutěži dokázala na mnoha tématech. Lucie Hlobilová Bartová zase vzpomíná na podzim – opět z dětského pohledu. Tento příběh je pro změnu velmi lyrický, autorka využívá protisvětla jako nástroje pro snížení kontrastu, zobrazení poletujícího chmýří a hlavně zdůraznění pomalu unikajícího slunce, světla té jasnější části roku. Obě jsou to moc pěkné série!
Dětské jaro pod rouškou | Foto Květačka Květa
Podzime krásný, zůstaň ještě chvíli | Foto Lucie Hlobilová Bartová
Světový rekord!
Nebylo to úmyslné, jen se to tak sešlo – po dvou ženách s fotoaparátem přináším ještě dva muže. První příběh bude opakování z upoutávky/připomenutí uzávěrky dubnového čísla, ve kterém jsem jako inspiraci zveřejnil sérii fotografií Pavla Chorobíka, fotoreportáž z cvičného zásahu požáru vlaku v tunelu. Nemůžu jinak než ji „dát“ ještě jednou. Jednoduše protože je to skvělá práce. A druhý fotograf? Tím je Zdenek Krchák s vášní pro focení maratonů či běhu obecně. Ve svém příběhu s názvem Světový rekord se mu podařil majstrštyk… ale nechme o tom promluvit samotného autora:
„V roce 2017 přesněji 1. dubna překonala Joyciline Jepskogei na Sportisimo 1/2 maratonu Praha ženský světový rekord v půlmaratonu. A já jsem měl to štěstí, že jsem byl u toho. No řekněte sami – vyfotit světový rekord se nepodaří každý den :-)“
Cvičný zásah požáru vlaku v tunelu | Foto Pavel Chorobík
Světový rekord | Foto Zdenek Krchák
V květnu podle pravidel
Dnes je 5. května a v okamžiku, kdy tento text publikuji, je v novém soutěžním příspěvku na facebookové stránce Nikonu už 88 fotografií! To je rozdíl, oproti tomu, co jsem popisoval v úvodu, nemyslíte? Jaké je téma pro květen, že vás tak zaujalo? Neřeknu! :-) Ale vážně, nejprve si přečtete zadání v tomto článku a pak teprve soutěžte. A mimochodem – je-li u článku „nějaká“ víceméně ilustrační fotografie, neznamená to, že máte do soutěže posílat její téměř identické kopie. Buďte kreativní – my víme, že takoví jste, protože to dvanáctkrát za rok v soutěži Fotka měsíce Nikonblogu spolehlivě dokazujete svými snímky.
