Od 10. dubna Pojedeme k moři. Nenechte si ujít film natočený DSLR Nikon

A je to tady! 10. dubna přichází do kin příznivci Nikonu netrpělivě očekávaný film Pojedeme k moři. Proč očekávaný příznivci Nikonu? Že vy jste nečetli loňský rozhovor s kameramankou Editou Kainrathovou a asistentem kamery Petrem Houdkem na Nikonblogu? Nevadí, když to napravíte, zjistíte, že scénáristický a zároveň režisérský debut Jiřího Mádla byl kompletně natáčený na digitální zrcadlovky Nikon, převážně pak Nikonem D4, ale v několika záběrech také Nikonem D800 a D5200.

Takže pozor! Pojedeme k moři je tak prvním českým celovečerním hraným filmem, který byl natáčený digitální zrcadlovkou. A byla to zrcadlovka značky Nikon – sluší se zopakovat. Toliko reklamní vložka…

Jiří Mádl zrající

Zapomeňte na Snowboarďáky, Rafťáky i Jak se krotí krokodýli. Jiří Mádl je ve svých sedmadvaceti letech hercem, který si sice střihne tak trochu „očekávatelného“ grázlíka ve Vejšce, aby ale těsně před tím překvapil hlavní rolí ve filmu Colette, vyprávějícím příběh lásky v osvětimském koncentračním táboře. Což je téma, kde by Mádla hned tak každý nečekal. A možná stejně tak byste neřekli, že Jiří Mádl vystudoval scénáristiku na americké New York Film Academy a jeho „guruem“ není nikdo menší nežli Miloš Forman.

Předem vás upozorňuji – dokud film Pojedeme k moři neuvidíte, nesnažte se jej hodnotit podle plakátu. Pokud se totiž na filmu něco nepovedlo, je to právě „grafika“ plakátu, a že je v tomto případě slovo „nepovedlo“ hodně diplomatickým pojmem…

Film samotný je totiž naopak velmi dobrý, nebojím se jej hodnotit jako výborný! „Rodinná komedie s vážným podtextem“ překvapuje inteligentním scénářem se zápletkou, jež udrží vaši pozornost po celou dobu filmu, vtipné situace nejsou křečovité, vážné scény překvapí upřímností, vyzrálým pohledem a lidskostí. Příběh má spád, nenudí, ani není pitomý, kamera velmi zdařile napodobuje natáčení hlavními hrdiny – je to skutečně pěkná filmařina – vše potěší o to více, že jde o autorův scénáristický i režisérský debut.

Distributor Falcon děj filmu stručně popisuje takto:
Jedenáctiletý Tomáš se chce stát filmařem, a když dostane k narozeninám kameru, rozhodne se natočit svůj první film – o své rodině a kamarádovi. Postupně tak poznáváme jeho tatínka, maminku, babičku, ale i kamaráda Harise, který mu pomáhá s natáčením. 

Kluci blbnou a užívají si natáčení, ale jen do chvíle než zjistí, že kamera dokáže odhalit i věci, které jsou nepříjemné – například pravdu o jejich spolužačce, kterou Tomáš miluje, anebo že mu jeho táta lže! Dvakrát týdně tajně odjíždí místo práce bůhvíkam, ale zapírá to. Tomáš, i když má obavu, že se dozví něco, co bude bolet, se rozhodne tomu přijít na kloub. Netuší, že narazil na rodinné tajemství, které má mnohem hlubší kořeny, než se zprvu zdálo… Jeho odhalení je šokující i čisté svou neokázalou jednoduchostí a lidskostí.

Nikon jako skvělá kamera

Na film Pojedeme k moři jsem se na neveřejném promítání díval dvojím pohledem. Jednak očima běžného diváka, ale také jsem byl velmi zvědavý, jaký bude výsledek natáčení Nikonem D4, plus pár scén Nikonem D800 a D5200. Výsledek předčil všechna moje očekávání – skvělá kvalita obrazu, poctivá „pětatřicítková“ hloubka ostrosti, žádný videofilm natáčený handycamem… Tento Mádlova prvotina mě jen utvrdila v tom, že zatímco například pro natáčení reportážního typu nejsou zrcadlovky úplně nejvhodnější, pro klasickou filmařinu představují výborný nástroj.

Všem tedy doporučuji, běžte se na film Pojedeme k moři podívat. Běžte ale do kina, na velké plátno – doma u počítače ten obraz tolik nevynikne. Zatím se můžete navnadit u „making of“ – film o filmu, a třeba si také přečtěte divácké hodnocení na ČSFD.cz. Pokud vás film zaujal už nyní, Facebookovou stránku najdete zde.