Občasný spolupracovník Nikonblogu, fotograf, cestovatel, tramp (a grafoman :-) ) Michal Kupsa, podrobil důkladnému zkoumání v praxi nový hit letošní sezóny Nikonu – profesionální fullframový mirrorless fotoaparát Nikon Z. Jaké jsou jeho dojmy, postřehy a závěry? Čtěte v následujícím textu.
Michal Kupsa: Nikon Z7
Design, konstrukce a ovládání
Protože Nikon přišel se zcela novým systémem (včetně nového bajonetu, který je však prostřednictvím adaptéru Nikon FTZ zpětně kompatibilní s bajonetem Nikon F), logicky to sebou přineslo také zcela nový design – takže již na první pohled se nový Nikon Z7 (Z6 nevyjímaje) poměrně dosti odlišuje od veškerých dosavadních fotoaparátů této značky.
Tělo fotoaparátu je oproti zrcadlovkám velmi tenké, ale s poměrně hodně vystouplou a hluboce vykrojenou úchopovou částí pro pravou ruku. Přístroj tak přímo dokonale padne do ruky a hlavně – držení je velmi jisté. Opravdu nehrozí, že by vám fotoaparát nechtěně vyklouzl z ruky, přesto, že je Nikon Z7 o poznání menší než všechny klasické zrcadlovky Nikon se stejně velkým čipem. Tohle se opravdu hodně povedlo, protože pevné držení je velmi důležité. Kromě toho je samotné tělo velmi robustní, celokovové, vyrobené z – v profesionální třídě obvyklé – hořčíkové slitiny. A samozřejmě je i utěsněno proti vlhkosti, stékající vodě a prachu. S tímto fotoaparátem se rozhodně nemusíte bát intenzivního nasazení či výpravy do drsnějších podmínek.
S novým designem samozřejmě přichází i nové rozmístění ovládacích prvků, které ale při bližším zkoumání zase tak moc odlišné není. Základní logika ovládání zůstala stejná, ikonky na tlačítkách také, takže jde spíše jen o mírné přeskupení – a to především na pravou stranu, takže jdou ovládat i při držení jednou rukou. To je skvělá zpráva, protože přechod ze staršího Nikonu je tak bezproblémový. Není třeba se obávat, že najednou bude vše jinak. To mohu potvrdit i z praxe, protože s novým fotoaparátem jsem se po stránce ovládání dokonale sžil téměř okamžitě. Přesto se dají některé změny, či spíše přizpůsobení vysledovat.
Na druhou stranu se Nikon zjevně snaží rozmístění sjednotit u všech přístrojů, a to bez ohledu na jejich kategorii. Pokud se podíváte na zadní stěnu Nikon Z7 a o něco později uvedené klasické digitální zrcadlovky Nikon D3500, tak je to dobře patrné i bez dalších komentářů. Nic na tom nemění ani fakt, že jsou takto sjednocené fotoaparáty různého typu, s jiným formátem čipu, a ještě navíc z opačných konců cenového rozpětí nabídky Nikonu. I toto je dobrá zpráva, protože takto bude usnadněn přechod nejen mezi systémy, ale i mezi jednotlivými cenovými hladinami – typicky při přechodu z nižšího na vyšší model.
Hledáček, displej a uživatelské nastavení
Novinkou u Nikonu je elektronický hledáček, který je realizován OLED displejem s vysokým rozlišením 3,69 Mpx, takže je dostatečně jemný pro přirozené zobrazení i těch nejmenších detailů a případně i doplňkových informací o nastavení fotoaparátu. Obnovovací frekvence displeje hledáčku je 60 sn./s a rychlost reakcí je díky tomu vysoká, takže v praxi nezaznamenáte nějaké zpoždění či jiný neduh. Samozřejmostí pak je 100% zobrazení fotografované scény a velmi slušné zvětšení 0,8×. Skvělá je i poměrně mohutná a vystouplá očnice, která svým tvarem dostatečně brání vnikání parazitního světla. Samozřejmostí je senzor detekce přiložení oka, který automaticky přepíná zobrazení z hledáčku na LCD monitor a naopak. Zadní výklopný dotykový LCD monitor je také velmi kvalitní – s úhlopříčkou 3,2″ (8 cm) při poměru stran 3 : 2 má nadstandardní rozlišení 2,1 Mpx. Dalším zajímavým ovládacím prvkem je pak na zadní straně kromě obvyklého osmisměrného křížového voliče i malý joystick, který doposud u Nikonu také nebyl úplně běžný.
Mechanické provedení, ergonomie i ovládání jako takové jsou u nové bezzrcadlovky Nikon Z7 přímo příkladné. Je vidět, že finálnímu řešení byla věnována velká pozornost, a že na tom pracovali i lidé z praxe, profesionální fotografové. Dalším bonusem je pak ještě možnost značného přizpůsobení konkrétním požadavkům uživatele. Fotoaparát disponuje dvojicí funkčních tlačítek, kterým lze funkci přiřadit podle vlastního uvážení, a navíc lze měnit i funkce ostatních tlačítek. Pro fotografy, kteří nenatáčí video, je zajímavým detailem možnost „přemapovat“ i funkci samostatné spouště pro video.
Autofokus a blýskání
Velmi zajímavý je také zcela nový systém automatického zaostřování s ostřícími body přímo v rovině čipu, což mimo jiné eliminuje problémy s back- či front fokusem, se kterým se občas potýkají zrcadlovky. AF systém má úctyhodný počet 493 ostřících bodů, které pokrývají 90 % obrazové plochy. Všechny body jsou přitom „plnohodnotné“, mají shodnou citlivost – umí ostřit už od –4 EV, což je další skvělý parametr.
Také v praxi se ostřící systém osvědčil jako mimořádně citlivý a rychlý, a to i v hodně špatných světelných podmínkách. Takto kvalitní ostřící systém bez problémů vyhoví i náročnému profesionálnímu nasazení u obtížných fotografických oborů, jako je fotografování zvířat ve volné přírodě, nebo třeba automobilových závodů.
Jsme-li u dynamických žánrů, pak rychlost sériového snímání Nikonu Z7 je 9 snímků za sekundu, samotná závěrka fotoaparátu je testována na 200 000 cyklů a umožňuje použití expozičních časů v rozmezí 30 až 1/8 000 s. Synchronizační čas pro práci s externím bleskem je 1/200 s.
Vestavěný blesk však Nikon Z7 nemá, což je podle mě docela škoda. Je sice pravda, že v profesionální kategorii je to v podstatě běžný stav u všech výrobců, protože se tak nějak automaticky předpokládá, že nároční uživatelé, kteří budou takový fotoaparát využívat nejčastěji, pracují s externím systémovým bleskem. Jenže ten není vždy po ruce, a tak se vestavěný blesk prostě občas hodí. Nemluvě o tom, že se dá využívat i k bezdrátovému odpalování externích blesků, či jen ke slabému prosvícení stínů a podobně. Je mi sice jasné, že většina lidí asi řekne, že jim nechybí (je to přeci známkou PROFI foťáku, že blesk nemá :-) ), ale jsem přesvědčen, že nejsem sám, kdo má opačný názor a komu by se aspoň občas hodil.
Video
Velmi podstatná je také možnost natáčení videosekvencí, kdy je využita celá obrazová plocha snímače bez ořezu i ve 4K UHD rozlišení (3 840 × 2 160 px), včetně možnosti zapisovet TimeCode a pořizovat video v ploché dynamické křivce N-log (pouze při ukládání na HDMI rekordér). Během natáčení videa můžete snadno i fotografovat.
Nejvyšší snímková frevence ve 4K UHD je 30 sn./s a je trochu škoda, že už to není rovnou 60 sn./s. Na druhou stranu při klasickém Full-HD rozlišení je k dispozici až 120 sn./s. Pro natáčení videa lze také definovat rychlost a citlivost automatického zaostřování, zejména pro případy, kdy chcete docílit pomalejších a plynulejších přechodů.
Pokud máte rádi časosběrná videa, můžete je vytvářet přímo ve fotoaparátu, a to nejen ve 4K, ale dokonce i v 8K rozlišení s velmi plynulými expozičními přechody.
Adaptér FTZ a stabilizace snímače v praxi
Nový Nikon Z7 disponuje úplně novým bajonetem, který má větší průměr a umožňuje tak do budoucna konstrukci světelnějších objektivů, a díky kratší vzdálenosti od snímače, také menších těl fotoaparátů. Z tohoto pohledu je však nesmírně důležitá zpětná kompatibilita se staršími objektivy pro zrcadlovky s dosavadním bajonetem Nikon F. Tuto kompatibilitu zajišťuje jako příslušenství adaptér Nikon FTZ, který lze zakoupit spolu s tělem Nikon Z7 v cenově zvýhodněném setu.
V rámci testování jsem samozřejmě tento adaptér důkladně vyzkoušel, protože pro nejednoho uživatele bude právě toto příslušenství velmi důležité – budete-li pořizovat pouze tělo Nikonu Z7 a využívat zrcadlovkové objektivy Nikkor F. Vyzkoušel jsem hned několik různých objektivů, od rybího oka až po velmi dlouhý teleobjektiv a vše fungovalo prostě na jedničku. Zajímavostí pak je, že jsem zkusil i několik objektivů formátu Nikon DX, tedy optiky pro menší čip APS-C a i tady vše fungovalo tak, jak má. V tomto případě se elektronický hledáček automaticky přepnul na formát DX, takže ani nepoznáte, že používáte objektiv pro jiný formát. Rozdíl samozřejmě bude v rozlišení fotografií, které se automaticky přizpůsobí menšímu formátu – obraz je ořezaný o crop faktor. Je vidět, že v tomto ohledu Nikon neponechal nic náhodě a ke zpětné kompatibilitě přistoupil opravdu svědomitě.
Ještě ke stabilizaci na snímači. Pokud na Z7 použijete stabilizovaný objektiv Nikkor, pak u některých modelů umí oba stabilizátory spolupracovat (účinnost se ale nesčítá) a u některých (zejména u teleobjektivů) dojde k vypnutí stabilizace v těle, protože stabilizace pro konkrétní objektiv je často účinnější. Stabilizaci jsem samozřejmě zkoušel i v praxi a musím říct, že s účinností jsem byl opravdu velmi spokojen. Vyzkoušel jsem i funkčnost při připojení starších objektivů přes FTZ adaptér a taktéž vše spolehlivě fungovalo. Nijak se ale nedozvíte, kdy fotoaparát používá stabilizaci v těle, kdy v objektivu, případně v jakém případě obě technologie naráz. Otázka ale je, zda je vůbec podstatné to vědět. Hlavně že to funguje :-)
Nová optika pro „Zetka“
Nikon samozřejmě spolu s řadou Z uvedl i několik nových objektivů Nikkor S, určených přímo pro nový bajonet. Tato skla nelze z pochopitelných důvodů (menší vzdálenost mezi bajonetem a snímačem, větší průměr samotného bajonetu) zpětně použít na dosavadní zrcadlovky Nikon.
Prvními vlaštovkami objektivů pro Nikony řady Z jsou dvě pevná ohniska, Nikkor Z 50 mm f/1,8 S a Nikkor Z 35 mm f/1,8 S. Nejčastěji využívaný ale asi zatím bude základní zoom Nikkor Z 24–70 mm f/4 S, který je v prodeji také v cenově zvýhodněném setu s Nikonem Z7, případně s Nikonem Z7 a adaptérem Nikon FTZ. Právě tento základní zoom jsem měl k dispozici v rámci této recenze a musím konstatovat, že je stejně zdařilý jako samotný fotoaparát – mohu jej jen doporučit. Obstál velmi dobře ve všech ohledech, od ostrosti, přes bokeh, reflexy až po přenos kontrastu, či odolné provedení. Ale to by bylo na další samostatný článek, takže si to nechám zase někdy na příště.
Oblíbeným příslušenstvím jsou také externí systémové blesky. V jejich případě je to velmi jednoduché – nový Nikon Z7 je plně kompatibilní s dosavadními blesky Nikon (včetně podpory rádiového bezdrátového ovládání více blesků), které se využívaly na digitálních zrcadlovkách. Kompatibilita je skutečně stoprocentní, takže ani nelze očekávat, že by výrobce dělal nějaké nové blesky speciálně pro řadu Z.
Energie Z
Podobné je to s bateriemi. Nikon Z7 je napájen baterií Nikon EN-EL 15b, která je pokračovatelem předchozích variant EN-EL 15a a EN-EL 15 známých ze zrcadlovek, přičemž všechny tyto baterie jsou vzájemně kompatibilní. Jediný rozdíl je v tom, že nejnovější baterii Nikon EN-EL15b lze nabíjet přímo ve fotoaparátech Nikon Z přes USB-C konektor. To samozřejmě velmi usnadňuje život zejména cestovatelům, kteří tak mohou jednoduše nabíjet baterii třeba v autě, nebo z powerbanky.
Pokud jde o výdrž, tak baterie má vysokou kapacitu 1 900 mAh, ale samozřejmě nevydrží tolik, jako v zrcadlovce, protože fotoaparáty typu mirrorless mají mnohem větší spotřebu. Výrobce uvádí průměrně 330 fotografií na jedno nabití. Pokud by někdo čekal, že výrobce přehání a v reálu to bude méně – pak v tomto případě je tomu překvapivě přesně naopak. Samozřejmě velmi záleží na způsobu použití, na použitém objektivu a podobně, ale moje praktická zkušenost je taková, že baterie vydrží o hodně víc – při jen trochu úsporném použití (vypínání, nepříliš dlouhé prohlížení atd.) pořídíte hravě dvojnásobný počet snímků, a docela dobře si dovedu představit i trojnásobek (opět v závislosti na podmínkách používání).
Ukládání dat, konektivita
V poslední době je často diskutovaná také otázka paměťových karet a stejně tak je tomu i v případě tohoto fotoaparátu. Výrobce totiž opatřil Nikon Z7 pouze jediným slotem, a to navíc pro zatím velmi málo rozšířené paměťové karty typu XQD. Tyto karty jsou sice mimořádně rychlé a mají vysokou kapacitu, ale jsou také drahé – a to nejen samotné karty, ale také jejich čtečky, či USB redukce. XQD karty jsou také velmi spolehlivé, ale přesto by asi nejeden uživatel ocenil, kdyby byly ve fotoaparátu sloty pro karty dva, nejlépe pak kombinace jednoho slotu pro XQD a druhého pro SD/SDHC/SDXC.
Otázku čtečky jde vyřešit USB kabelem a stahováním rovnou z fotoaparátu, což ale není úplně komfortní. S tím souvisí také celková konektivita přístroje, který disponuje USB-C konektorem (s možností nabíjení baterie ve fotoaparátu), dále pak HDMI/C, klasickým jackem pro sluchátka i mikrofon a také jedním proprietálním Nikon konektorem pro příslušenství (dálková spoušť atd.). Nechybí samozřejmě ani bezdrátová komunikace pomocí aplikace Nikon SnapBridge s technologií Wi-Fi a Bluetooth 4.2 Low Energy. Zejména studioví fotografové pak jistě ocení možnost přímého propojení fotoaparátu s počítačem.
Nikon Z7 ve fotografiích
Snímač, obrazová kvalita
Ve fotografických fórech proběhlo mnoho diskuzí o tom, zda je snímač Nikonu Z7 stejný jako v digitální zrcadlovce Nikon D850, tedy v jedné z nejlepších současných DSLR. Dohady jsou jedna věc, faktem však je, že základní parametry obou čipů jsou skutečně stejné. Jde o snímač formátu Nikon FX – tedy fullframe – typu CMOS s úctyhodným rozlišením 45,7 Mpix, což dává maximální velikost fotografií 8 256 × 5 504 pixelů. Určitě jiný je však u Nikonu Z7 obrazový procesor, který je o jednu generaci novější – Nikon EXPEED 6. Asi nejpodstatnější novinkou však je, že čip je stabilizovaný, a to pětiosou stabilizací, u které výrobce uvádí účinnost 5 EV. To je hodně slušná hodnota.
Ke snímači, respektive celé snímací soustavě, je třeba ještě dodat, že citlivost ISO lze nastavit v rozmezí ISO 64 až ISO 25 600. Uživatelsky je pak možné tento rozsah rozšířit na ISO 32 až ISO 102 400. Kvalita obrazového výstupu je skutečně srovnatelná a možná i o fous lepší, než u Nikonu D850, i když samozřejmě nějaké rozdíly se najít dají. Pokud jde o šum, tak Nikon Z7 má šum možná nepatrně vyšší, hrubější a maličko víc viditelný. Ale zase o něco lépe zachovává barevnost – obojí samozřejmě myšleno především u vyšších citlivostí ISO. Přímo úžasný je také dynamický rozsah, který je také podobný, ne-li nepatrně větší než u zmíněné zrcadlovky D850.
Prohlédněte si následující test šumu Nikonu Z7 se 100% výřezy snímané scény:
Stáhněte si zdrojové soubory testu šumu Nikonu Z7 v plném rozlišení zde
Každopádně jsem přesvědčen, že kvalita výstupu patří k absolutní špičce na současném trhu v dané kategorii napříč všemi výrobci, a stejně tak jsem přesvědčen, že až renomované světové laboratoře dokončí své testy, tak se tento můj odhad potvrdí. Abych byl přesnější, tak si myslím, že Nikon Z7 se s přehledem vejde do TOP 5, či spíše do TOP 3 nejlepších fullframe fotoaparátů na současném trhu (ve výsledcích DxOMark). Obrazovou kvalitu můžete sami posoudit na ukázkových fotografiích, které si můžete na konci článku stáhnout v plném rozlišení a zcela bez úprav tak, jak byly fotoaparátem uloženy na paměťovou kartu.
Hlavní výhody Nikonu Z7
– přímo excelentní kvalita fotografií
– vynikající systém automatického zaostřování
– rychlost a svižnost jako celku
– celkově množství funkcí
– skvělá ergonomie a ovládání
– robustnost a odolnost proti vlhkosti a prachu
– zpětná kompatibilita s objektivy pro zrcadlovky
– kompatibilita s příslušenstvím pro zrcadlovky
– velká baterie s nabíjením přes USB
– kvalitní základní zoom Nikkor Z 24-70mm f/4 S
Hlavní nevýhody Nikonu Z7
– jen jeden slot na paměťovou kartu
– video 4K jen 30p
– nemá vestavěný blesk
Podrobné technické parametry Nikonu Z7 najdete zde
Doporučené prodejní ceny
Nikon Z7 tělo: 88 490 Kč
Nikon Z7 + FTZ adaptér kit: 92 490 Kč
Nikon Z7 + 24–70 mm f/4 S kit: 103 990 Kč
Nikon Z7 + 24–70 mm f/4 S + FTZ adapter kit: 108 490 Kč
Nikon Z – demosnímky bez úprav
Není-li v popisku uvedeno jinak, jsou demosnímky pořízené objektivem Nikkor Z 24–70 mm f/4 S
