Mimochodem: Pomohou nakonec mobily fotografii? Aneb všechno zlé je k něčemu dobré

Nejrůznější debaty a úvahy o tom, jak moderní smarthony vytlačují z trhu nejen digitální kompakty, ale i zrcadlovky – nebo chcete-li obecně aparáty s výměnnými objektivy –, jsou téměř na denním pořádku ve všech možných médiích. Čerstvě například publikovala Allison Johnson na prestižním britském fotowebu Dpreview.com svůj článek s názvem Smartphones killed the compact and now they’re coming for entry-level ILCs (Smatphony zabily kompakty a už jdou i po entry-level fotoaparátech s výměnnými objektivy.) Pár dní poté napsal Ondřej Neff na Digineffu článek Úvaha: Kam to půjde. A podobných textů by samozřejmě bylo možné najít mnohem více. Osobně nechci rozebírat to, co už bylo stokrát rozebráno. Ve svých myšlenkách se zaměřím na trochu jiný aspekt tohoto souboje technologií.

Zlaté časy digitálních zrcadlovek

Nechci vůbec zpochybňovat skutečnost, že moderní smartphony mají výborné fotoaparáty. A že mají obrovskou výhodu coby multifunkční zařízení, které má člověk neustále u sebe – a navíc je obvykle permanentně připojené k internetu. To jsou známá fakta. Fakta, která opravdu už nyní dokázala „nějaké zrcadlovkáře“ de facto donutit přejít z DSLR na smartphone. Píši úmyslně „nějaké zrcadlovkáře“, protože jich několik znám, a předpokládám, že těch, co neznám, bude ještě více. Ale nemám žádná relevantní čísla.

DSLR vs smartphone

Nyní mi dovolte malou oklikou vhled do nepříliš dávné historie. Největší boom zrcadlovek nastal s příchodem cenově dostupných modelů. U Nikonu dle mého názoru spustila největší zájem o DSLR dnes již legendární zrcadlovka Nikon D70. Vývoj letí šíleně rychle – „Dé sedmdesátka“ byla uvedená na trh v roce 2004, tedy před více než 13 lety! Oproti tomu zvýšený zájem o focení mobilem spustil možná iPhone 4 nebo 4s, tedy smartphony, které byly uvedeny v letech 2010–2011. Do té doby už měl Nikon v portfoliu kromě nástupců D70 čili D80 a D90, také novou řadu D7000 a nižší D5000 a D3000. Zlatá doba cenově dostupných zrcadlovek! Ne, že by tomu tak nebylo i nyní. V té době však ještě nebyl takový tlak smartphonů.

Profesionálem v okamžiku koupě

Co si budeme povídat, DSLR si v době boomu zrcadlovek koupili i lidé, kteří toho focení věděli velmi málo. Mnozí z nich však – zvláště technické typy uživatelů –, technologii brzy ovládli (což byl mimochodem problém mnoha starších fotografů odchovaných filmem a vůní vývojky a ustalovače).

Jakoby mávnutím kouzelného proutku se najednou začalo na trhu zjevovat nebývalé množství takzvaných „professional photographers“, kterýmžto označením se nejeden samozvaný profík neváhal titulovat druhý den po zakoupení zrcadlovky nižší či střední třídy se setovým zoomem. A začali kazit renomé skutečných fotografů. A začali podbízet cenové nabídky. Své by o tom mohli dlouhé hodiny vyprávět například skuteční svatební fotografové, a výborně o tom povídá v rozhovoru Nikonblogu fotograf a kurátor Nikon Photo Gallery, Standa Pokorný. Čtěte zde.

S plným vědomím naprosto otevřeně říkám – naštěstí – to byli a jsou právě tito „fotografové“, kteří jako první zjistili, že i fotografův chléb je jen o dvou kůrkách, a dobře odvedená práce se neudělá sama. A coby technici, začali sledovat více- či méně pochybná srovnání kvality smartphonů se zrcadlovkami, až jim jejich lenost zavelela nechat ty velké a těžké stroje doma ve skříni.

Evoluce ke kvalitě fotografie

Odklon od fotografování opravdovými kvalitními fotoaparáty ve prospěch smartphonů je zkrátka zřetelný. Pro výrobce to není dobrá zpráva, a ostatně ani pro uživatele vyspělé fotografické techniky. Minimálně v tom, že levnější už to asi nikdy nebude. Nicméně… a k tomu chci v této úvaze dospět – všechno zlé je k něčemu dobré.

Domnívám se totiž, že tato – pro samotnou fotografickou techniku nezáviděníhodná – situace, možná trochu paradoxně pomůže samotné fotografii. Ne, nejsem naivní. Nemyslím si, že by snad ubylo toho šíleného obrazového smogu, který vidíme všude kolem sebe. Toho bude s rozmachem smartphonů či jiných fotících krabiček – a s nadvládou sociálních sítí na internetu – naopak bohužel asi čím dál víc.

Nicméně myslím si… pardon, jsem přesvědčen, že nastávající jistá výjimečnost či chcete-li exkluzivita vyspělé fototechniky, ponechá na trhu jen kvalitní autory (výjimky se nevylučují nikdy :-) ). Jen ty tvůrce, kterým bude na jejich práci skutečně záležet, kteří ji budou dělat opravdu poctivě, odborně a s láskou k fotografii. Tvůrce, kteří budou mít svoji cenu, za kterou budou odvádět profesionální práci. Ne, tohle nemá být nějaký elitní klub. To má být samozřejmost.

Ale to není všechno. Stále zde totiž zůstane ještě větší skupina tvůrců, pro které je není fotografie způsobem obživy, nýbrž životním koníčkem. Ne koníčkem. Koněm! Nevěřím tomu, že tito autoři si nechají vzít svoje zrcadlovky a výborné objektivy (jejichž cena se mimochodem za takovéto situace stane takříkajíc stálou), a povezou se na vlně smartphonů. Takoví fotografové budou stále usilovat o lepší výsledky, budou se dál účastnit soutěží, vzájemně diskutovat nad svými snímky, posouvat se dál.

Jsem zkrátka optimista. Jak to vidíte vy?


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

2 komentáře

  1. cituji : „by snad ubylo toho šíleného obrazového smogu, který vidíme všude kolem sebe“

    a co mne nutí se dívat na onen smog ?
    karel
    odpovím si sám : nic a nkdo, podobně jako nemusím číst bulvár; :-))

  2. Jj, je to tak. Bohužel ten obrazový „smog“ (moc přiléhavý výraz) pronikl i do tištěných médií – nikoli jenom bulvárních. S čím by vás před pár lety redaktor v novinách či časopise vyhodil, se dnes normálně tiskne. Dnes není rozhodující kvalita, ale rychlost. Takže se tomu smogu úplně vyhnout nelze. alr to souvisí nejen s fotografováním, ale s úpadkem kulturního povědomí.
    Na druhé straně neberme úroveň „velkých a opravdových DSLR“ jako nějaké neměnné dogma. „Vzpomeňme si na dobu, kdy fotografové používali deskové přístroje velkých formátů – a přes to nejel vlak, a ejhle vynořily se přístroje na desky formátu 6×9, dokonce i ještě menší, pak přišel svitkový film a nakonec kinofilm. Také se fotografům s těmi klasickými „velkými“ přístroji zdálo, že „tudy cesta nevede“ a kde je jim dnes konec. Přístroje na velké formáty byly vytlačeny v USA nejprve formátem 4×5 palců,, později svitkem a kinofilmem. V Evropě žurnalistická fotografie „přeskočila“ formát 4×5 palců a rovnou začala užívat svitek a pak kinofilm. A byli to (a jsou) špičkoví fotografové. A dnes je mnohými námi (mně nevyjímaje) považovaná opravdová velká DSLR jako vrchol a jediná přijatelná cesta, ale co bude zítra?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *