Když jsem před několika desítkami let začínal fotografovat, byl můj první aparát sice poněkud primitivní, ale byl to foťák. Socialistická Corina na svitkový film, bakelitový fotoaparát, na kterém bylo nutné ručně nastavit čas i clonu, a také – byť jen odhadem bez přesné kontroly –, zaostřit. A bylo tomu tak ještě další roky i u vyspělejších fotoaparátů. Nicméně žádný další přechod na dokonalejší přístroj mně díky této „škole“ nečinil problémy. Je pravda, že změna záznamu z filmu na digitál byla pro mnoho fotografů už trochu bolestnější, protože zde bylo spousta nových, do té doby neznámých věcí, ale i tak jsme se s tím popasovali.
Dnes už je digitální záznam naprosto běžný, nicméně je zde zase jiný rozdíl oproti „starým dobrým časům“. Většina lidí už totiž nezačíná fotit fotoaparátem, nýbrž mobilem. A u něj se obvykle nic nenastavuje. Jen se „mačká“ spoušť. Proč o tom píši? Protože pokud takový člověk posléze zjistí, že mobil neposkytuje ani zdaleka takové možnosti a obrazovou kvalitu jako zrcadlovka či mirrorless fotoaparáty s velkým snímačem a výměnnou optikou, bývá často při přechodu na tyto aparáty prostě… ztracený. Neumí jej ani pořádně chytit do ruky, přiložit oko k hledáčku, natož aby se pak vyznal ve všech těch čudlících, kterými jsou těla moderních fotoaparátů poseta. Ruku na srdce – neznáte to odněkud? Z vlastní zkušenosti?
Když vás na Facebooku nemají rádi
Je všeobecně známá skutečnost, že lidi neradi čtou manuály. Vymlouvají se na to, že jsou nesrozumitelné (což je někdy bohužel pravda), že v nich nenachází odpovědi. A tak neustále padají stále stejné dotazy ve fotografických facebookových skupinách. A jejich zkušenější členové stále dokola odpovídají buďto k věci nebo lehce zpruzeně či chcete-li povýšeně: „Najdi si to v historii, už se to tady probíralo stokrát“.
Moderní digitální zrcadlovky a mirrorless fotoaparáty představují poměrně složitou techniku. Chápu, že někteří uživatelé jsou více, jiní méně technicky založení. Jedněm to „jde do hlavy“ hned, druhým trochu pomaleji. Pokud někdo nedokáže vyměnit žárovku v lustru, asi nebude s vyspělým foťákem kamarád při prvním seznámení. Ale věřte tomu, že takových lidí je naprosté minimum. Častěji se vyskytují v takzvaných „urban legends“ nežli ve skutečnosti. A přitom stačí málo. Stačí jen chtít. A kdo chce, tomu se dá snadno pomoci.
Zpátky do školy!
Takže si to shrňme: V manuálu odpovědi na svoje otázky nenalézáte, ve facebookových skupinách a jiných internetových fórech vás posílají někam, a vaši fotografující přátelé vám – když jim pětkrát denně voláte – z neznámého důvodu neberou telefon. Ve svém zoufalství si říkáte: „Jak se tedy mám naučit ten složitý přístroj ovládat?!“ Máme pro vás malou radu. Vraťte se do školy.
Ne však do běžné školy, ale do Nikon školy. Do školy, která je šitá na míru všem začínajícím majitelům vyspělých Nikonů, jež si neví rady se svým novým mazlíčkem. Do školy, kde si ale svůj předmět najdou i zkušenější fotografové. Nikon škola má navíc řešení také pro nešťastné „rádce“, které začínající fotograf permanentně bombarduje svými dotazy. „Kdo (ne)chce kam, pomozme mu tam“, říká moudré přísloví. Pořiďte svým takto „postiženým“ blízkým, kamarádům, partnerům… dárkový poukaz na kurz Nikon školy. Že jste marně dumali nad vhodným dárkem k Vánocům? Tak teď jej máte vyřešený :-)
Tento text můžete brát jako malé zamyšlení, ale také jako malou návnadu. Protože Nikon škole se budeme na Nikonblogu věnovat dále a podrobněji. V Nikon škole totiž neuslyšíte věty typu „Najdi si to v manuálu“ nebo „To už se tady probíralo stokrát“. V Nikon škole jednoduše dostanete odpovědi na svoje otázky. Jasně, srozumitelně a cíleně. Nikoliv obecné odpovědi, ale informace přesně určené pro vás a váš typ fotoaparátu. Zůstaňte s námi online!
