Občas lektoruji kurzy DSLR pro začátečníky, a téměř pravidelně na nich padá otázka z titulku tohoto článku. Většina začátečníků si samozřejmě pořídí zrcadlovku se základním zoomem, tedy objektivem o světelnosti obvykle F3,5–5,6. I ten začátečník velmi brzy zjistí, jak je nízká světelnost limitující z pohledu nutnosti využívat vysoké ISO i v relativně dobrých světelných podmínkách, nebo – když na kurzu probíráme hloubku ostrosti – z pohledu tohoto parametru. Když poté zjistí, že „dvaosmičkové“ zoomy mají cenovky přesahující hodnotu celé jejich výbavy, logicky přijde řeč na pevná skla.
Může to být o 2 EV víc?
Nikon má v současnosti pěknou řadu inovovaných monofokálních objektivů se světelností F1,8, což je mimochodem přesně o 2 EV lepší hodnota nežli F3,5 u standardního zoomu na jeho nejširším konci. 2 EV znamená například možnost použít ISO 400 místo ISO 1 600, kde už je nutno s nějakým, byť u moderních zrcadlovek nijak zásadním, šumem počítat. Vraťme se ale ke zmíněné řadě inovovaných skel F1,8. Na Nikonblogu jsem už o nich psal, jsou to tato:
AF-S Nikkor 28 mm F1,8G, AF-S Nikkor 35 mm F1,8G, AF-S Nikkor 50 mm F1,8G (tento jediný objektiv je starší) a AF-S Nikkor 85 mm F1,8G. To jsou fullframové objektivy, které můžete použít jak na DX, tak i na FX tělech, čistě pro DX najdete v portfoliu Nikonu objektiv AF-S DX Nikkor 35 mm F1,8G.
Všechna jsou to skla v pořizovací ceně nového objektivu od pěti do patnácti tisíc, takže finančně vykrvácet byste na nich neměli. Jenže začátečník si nebude kupovat celou řadu – chce jeden „univerzální“ objektiv. Ale neví jaký… Má v podstatě tři možnosti, jak to zjistit s takříkajíc dostatečnou přesností. Jednak může sáhnout do archivu a například pomocí funkce Statistika programu Zoner Photo Studio nalézt nejpoužívanější ohniskovou vzdálenost. Už jednou jsem na toto téma psal zde. Nějaké to pevné sklo si můžete také půjčit od kamarádů nebo v půjčovně fototechniky – i to je řešení.
Rada za všechny prachy
Já na svých kurzech ale poskytuji frekventantům jinou radu: „Vezměte lakýrnickou papírovou vykrývací samolepicí pásku (nezanechává po sejmutí stopy lepidla a drží jen tak akorát), vyzoomujte svůj standardní zoom na 35 nebo 50 mm a v této poloze jej páskou zalepte tak, abyste nemohli zoomovat.“
Vypadá to trochu podivně, ale bez jakýchkoli investic si tak můžete vyzkoušet, jaké je to fotit pevným sklem, a ještě můžete třeba po týdnu změnit ohnisko. Jediné, co si nevyzkoušíte, je ona lepší světelnost.
Mimochodem: Zalepování, tentokrát ostřicího prstence, často používají filmaři, kteří natáčí na DSLR. Je-li kamera v pohybu, mohlo by se pohnout manuální ostření, a proto je dobré kroužek zafixovat. A lakýrnická páska je k tomu zkrátka ideální…
Starší vědí
Dovolte mi ještě se vrátit k výše uvedeným větám: „Jenže začátečník si nebude kupovat celou řadu – chce jeden ‚univerzální‘ objektiv. Ale neví jaký…“ On to samozřejmě postupem času každý fotograf pozná, takříkajíc se k tomu „profotí“, ale když držíte v ruce první týden zrcadlovku se zoomem například 18–105 mm, skutečně nevíte, jakým pevným sklem jej nahradit, či spíše doplnit.
Zde chci konstatovat, že my dříve narození jsme to měli možná trochu lepší. V jistých dobách se totiž fotoaparáty prodávaly v drtivé většině s monofokální padesátkou, nikoliv se zoomem (první zoomy, obvykle s rozsahem 35–70 mm přišly až později). Každý fotograf tak měl padesátku v oku, protože většinou než se dostal k dalším objektivům, spoustu snímků s 50mm sklem vyfotil. Tak se stalo, že většina lidí jednoduše měla ponětí o tom, že co je pod 50 mm, je širší, co je nad, je delší, s užším úhlem záběru.
Ani zmatení pojmů, které dnes vládne mezi FX a DX, čili nutnost zapojovat do přepočtu úhlu záběru ještě crop faktor, není výdobytek digitální doby. I dříve byl kinofilm, a do toho střední formát a ještě velký formát v několika rozměrech. Kinofilm se ale stal nejpoužívanější platformou a tak každý fotograf věděl, jak zobrazuje padesátka, jak osmadvacítka, jak stopětka a podobně. Kinofilm, to je dnes FX, tudíž tam je to stejné, majitelé DX aparátů holt musí přepočítávat koeficientem 1,5×, ale to naši čtenáři jistě ví.
Pro jakýsi vizuální dojem jsem proto na konec ještě připravil ukázku šířky záběru jednotlivých ohnisek – pro fullframe, čili FX formát.
5 komentáře
Aneb jak „vypotit“ článek o ničem, abychom splnili měsíční kvótu. To že se z uvedeného člověk nedozví vůbec nic je už okrajové.
Ale abych jenom nekibicoval.
V první řadě bych chtěl varovat před fámou jménem „základní padesátka“. Ne! Těch 50mm je ohnisko o ničem. Na FX těle na portrét krátké, na širší záběry úzké a na DX tak maximálně jako levný portréťák.
Pokud se zeptáte uživatelů FX, tak odpoví, že nejlepší kombinace je širokáč + portréťák, konkrétněji 35mm a 85mm. V současné době fakticky nejde pořídit nic lepšího než Sigmu 35/1.4 a Nikon 85/1.8G … a to napříč všemi oblastmi. Ještě o chlup by byl lepší Nikon 85/1.4G, ale 4x vyšší cena proti 1.8G je neobhajitelná.
Opravdová problém je u uživatelů na DX. Zde se za záklaďák považuje populární 35/1.8G DX. Bohužel je to „jako-padesátka“ na 52mm, takže úplně k ničemu. Na portrét krátké, do místnosti a na krajinu dlouhé. Navíc 35/1.8G DX je ošizený aberující plasťáček s vrzavým motorkem a dílenskou kvalitou základních zoomů 18-55.
Nikonu zoufale chybí levná 24/1.8 pro DX těla. Možná by to mohla napravit 28/1.8G, což je pěkné sklo, ALE je pro FX a hlavně cenově úplně mimo (16 tisíc a více) a co je nejhorší, na DX tělech na plnou díru prostě fotí blbě. Prokazují to testy – pod clonou f/4 je tohle sklo na DX těle fakt bláto. Na FX je to lepší a je to velmi dobrá alternativa mezi předraženými Nikony 24/1.4G a 35/1.4G. Ale na DX žádný výhra.
Zde celou situaci zachraňuje konkurence – supersvětelný zoom Sigma 18-35/1.8 Art jehož jedinou vadou jsou rozměry a u některých kusů problémy s ostřením. Nechť se Nikon jde poučit jak mají vypadat moderní skla. Můžeme zmínit ještě Sigmu 30/1.4 Art, kterou ale zabíjí její cena 12k a těch 30mm taky není nic moc širokého.
A co potréťák pro DX? Klasická padesátka 50/1.8G nebo 50/1.4G je jako 75mm sklo, takže to na portrét není. Na portréty tedy zůstane 85/1.8G, ale ta je protažená cropem na 127mm, což je spíše na focení v exteriéru, celou postavu dostanete do záběru až tak z 8mi metrů. Což nemusí vadit. Osobně ji mám moc rád, je totiž ostrá jako břitva už od plné díry a má krásný bokeh. Ale stejně dobrý je i Tamron 90/2.8 s bonusem stabilizátoru a makra.
Takže pokud jde o DX, tak bída na širokém konci. Zde bych asi doporučil kombinaci Sigma 18-35/1.8 a jako dlouhé sklo pak spíše Tamron 90/2.8, který má navíc makro a stabilizaci a proti portréťáku 85/1.8G je kvalita obrazu jen nepatrně slabší.
Jsem zvědavý co předvede Sigma na Photokině 2014. Pokud se potvrdí zvěsti o 24/1.4 a 85/1.4 pro FX a revizi 17-50/2.8 OS pro DX, tak to bude velice zajímavé.
V absenci pevných skel na DX má SpookY svatou pravdu a naprosto s ním souhlasím.
Ale pevná 50 (či 35 na DX) je boží sklo, kterým byly udělané ty nejlepší snímky světové fotografie bez ohledu na žánr – H. C. Bresson, D. Arbus, H. Newton, R. Avedon…
A samozřejmě i současní fotografové, které považuji za špičku, používají ohniska blízká 50 mm, respektive jejich ekvivalenty na středním či velkém formátu. Tady by byla jmen samozřejmě celá řada, zmíním alespoň Rafala Milacha, Olivii Arthur nebo našeho Ivana Pinkavu.
Ano, není to objektiv, který obyčejnou věc vyfotí neobyčejně a efektně, ale takové fotky mne stejně nezajímají…
RE: Tomáš Trojan 29. 8. 2014 at 14:09
Máte pravdu, že 50mm FX (35mm DX) je zažité ohnisko. Má to svoje důvody. Je to kompromis mezi dlouhým a širokým sklem (tj. ani 35mm ani 85mm). Je to historicky „univerzální sklo“ z dob, kdy nebyly zoomy. Tam kde dneska taháme 18-55 DX (nebo 24-85 FX) sklo, tam musela stačit pevná padesátka.
A pozitivum je v její konstrukční jednoduchosti a lehkosti. Taková 35/1.8G DX nebo 50/1.8G je na jakémkoliv těle velice příjemné sklo co se týče skladnosti a ovladatelnosti. V tomhle jsou nová pevná skla těžká tragedie – jedno vedle druhého je to pořádný macek, který si nezadá se zoomem.
Já osobně jsem si jako univerzální pevné sklo docela oblíbil Nikona 40/2.8G DX. Je malý (bohužel o něco méně malý než 50/1.8), je kompromisem mezi 35mm a 50mm, je opticky mnohem lepší než 35/1.8G DX a 50/1.8G a hlavně má makro, i když občas to jedno clonové číslo chybí. A po přepočtu (60mm) je svým záběrem dost podobný starému 58mm Heliosu 44 f/2, což bylo první sklo, se kterým jsem se setkal na dědově Zenitu. … Zde zamačkávám slzu kvůli špatné kompatibilitě M42 bajonetu s Nikon F, chybějících matnicích, nefunkčnímu měření expozice a dalších nedodělcích u levnějších Nikonů. V tomhle je Canon a Pentax lepší (ale oni to zabíjí zase jinými nedostatky).
Takže fajn, 40mm je pěkné sklo. Jenže 85/1.8G fotí o třídu výš opticky, takže venku sáhnu raději po 85mm a udělám dva kroky zpět. A v místnosti, kde téměř nikdy není dost místa, se bohužel se 40mm (a 35mm také) musí téměř vždy o jeden až dva kroky dále, než je zeď :-(
Takže těch 50mm na FX a 35mm (resp. 40mm) na DX bych si vzal v případě, že bych byl nucený si vzít jen jeden objektiv a nevěděl bych, co budu fotit. Těch „jako-50mm“ je prostě kompromis, který se ovšem ideálně nehodí skoro na nic.
Souhlasím se Spookym, že Sigma 18-35/1.8 je opticky neskutečné sklo a neznám v tomto rozsahu žádné pevné sklo od Nikonu, které by tenhle zoom překonalo. Takže pokud by Nikon udělal vytoužený Nikkor AF-S DX 24mm f/1.8G, měl by pouze 2 výhody: byl by menší a lehčí a dalo by asi méně práce ochočit autofokus. Určitě by ale nebyl opticky lepší, nebyl by asi ani levnější, a pokud ano, tak jen proto, že by dílenské zpracování bylo na úrovni plasťáčku DX 35/1.8G. Sigma 18-35/1.8 je vlastně sada pevných skel 18/1.8 + 20/1.8 + 24/1.8 + 28/1.8 + 35/1.8 a to celé za cca 18 tisíc Kč + tisícovka za Sigma Dock, což je dle mé zkušenosti příslušenství nutné k tomu, aby Sigma 18-35 fungovala. Ale ta zkušenost je pouze s jedním kusem Sigmy a s jednou seřízenou D7100-kou.
Bohužel Sigma 18-35/1.8 není reportážní světelný základní zoom. 35mm konec je prostě málo, takže Nikkor AF-S DX 17-55/2.8, i když opticky té Sigmě nesahá ani po kolena, je stále objektiv, který na různé akce nelze Sigmou příliš nahradit a Sigma 18-35/1.8 + 50/1.8 + 85/1.8 je sice teoreticky řešení, ale prakticky pouze v případě 2-3 těl, jelikož přehazování skel na akci, kde fotograf nic nediriguje, ale musí se přizpůsobit tempu akce, znamená ztrácet důležité záběry.
Jo a ještě jedna nevýhoda Sigmy: nefoťte s ní proti slunci nebo dokonce se sluncem v záběru. Na krajinu si taky vyberte raději jiné sklo. Ostrost na F8-11 je sice také vynikající, ale už prakticky nerozeznatelná od jiných objektivů, např. rozsahem a protiodleskovou citlivostí lepší 16-85 VR.
Re: Tomáš X. 8. 9. 2014 at 11:21
Máte pravdu, že 18-35 na reportáž není a přehazování skel je na nic. Kvůli tomu malému rozsahu čekám na avizovanou Sigmu 17-50/2.8 Art. Pokud bude tak dobrá jako 18-35ka, tak nebude nad čím váhat.
Pragmatizmus vede k něčemu takovémuto:
cestování – Sigma C 18-200 nebo 18-300 nebo Tamron 16-300 (kombinace 18-105 + 70-300 je těžkopádná)
akce v interiéru – očekávaná Sigma 17-50/2.8 A + blesk s difuzérem
univerzální pevné sklo – Nikon 40/2.8, pokud nechci makro, tak 35/1.8G DX
makro + fotoxichtění – Tamron 90/2.8, Nikon 105/2.8
čistě fotoxichtění + umělecké foto – Nikon 50/1.4 nebo 85/1.8
fotoxichtění + sport + náhrada za 70-200/2.8 – Sigma 50-150/2.8 (mluví se o ní málo, ale je to stejná pecka jako 18-35/1.8)
krajinovka – základní objektiv na 18mm, Sigma 10-20, Tokina 11-16, Nikon 10-24, Samyang 10/2.8 nebo 14/2.8
… tak a výběr je složitý.
Jinak co se týče krajinového focení s Sigmou 18-35/1.8 na clonu 8 a výše… na clonu 8 a víc fotí skvěle téměř všechna skla. Na krajinovku si nikdo 18-35/1.8 kupovat nebude. Na to stačí jakýkoliv záklaďák, nebo se sáhne spíše po něčem ještě širším, pod 15mm – Sigmy 10-20, Nikony 10/12-24, Tokiny 11-16, Samyangy 10/14.