Lovy beze zbraní. S dvousekundovou samospouští…

Problematiku nebo spíše vychytávku, které se bude věnovat tento článek, jsem už zmínil v recenzi Nikonu Coolpix P900 čili fotoaparátu s největším rozsahem zoomu na světě (24–2 000 mm – recenzi čtěte zde.). Mám ale takový pocit, že v testu to trochu zapadlo, a navíc jsem se s touto problematikou aktuálně znovu setkal při testování Nikonu Coolpix B700 – proto se tomuto tématu nyní věnuji v samostatném článku. Téma už bylo nastíněno v titulku a zní: Focení s dvousekundovou samospouští při používání extrémně dlouhých ohnisek.

Dáme páku?

Budu-li psát konkrétně o právě testovaném Coolpixu B700, pak ten dosahuje nejdelšího ohniska 1 440 mm v přepočtu na kinofilm, což je také úctyhodné číslo. Fotoaparát má samozřejmě optickou stabilizaci – a to s účinností 5 EV. Takže si můžete říci: Kde je problém?

Ohnisko 1 440 mm představuje velmi úzký obrazový úhel (1,7˚), tedy obrovskou „páku“. Optická stabilizace funguje výtečně, o tom nemůže být sporu, jenomže jakmile si focení vyzkoušíte v praxi, zjistíte, že to není zase tak jednoduché. Stabilizace jednak docela „plave“ – i při malém pohybu fotoaparátem trvá pár milisekund nežli se optické členy posunou na správné místo. To ale znáte i z mnohem kratších ohnisek, nicméně v takovém extrému se problém zmnohonásobí. Umíte-li správně držet fotoaparát, dá se však „plavání“ stabilizátoru eliminovat.

Takže jde se fotit… namáčknete, fotoaparát zaostří a vy stisknete spoušť. Můžete si být jisti, že v 70–90 procentech případů snímek „strhnete“. U takto dlouhého ohniska stačí jen mikroskopický pohyb a váš předmět zájmu je mimo záběr natotata.

Do Brna, k řece Svratce, na letošní zimu pravděpodobně z Novomlýnských nádrží přesídlili kormoráni a volavky bílé. Vzal jsem tedy Nikon Coolpix B700 – s nejdelším ohniskem 1 440 mm skvělý pro lovy beze zbraní – a šel fotit tyto v městském prostředí velmi neobvyklé ptáky. Jak to dopadlo?

Volavka na svém místě

Ano, zpočátku jsem měl velké problémy. Volavka mi – přesně kvůli výše popsanému problému – „utíkala“ ze záběru, přestože stála téměř nehybně na břehu řeky. Naštěstí jsem si vzpomněl na fintu s dvousekundovou samospouští, kterou jsem používal při focení měsíce s Nikonem Coolpix P900.

Jak to funguje? Velmi jednoduše: Zapnete 2s samospoušť. Zkomponujete záběr a stisknete spoušť. Záběr se s velkou pravděpodobností „rozhodí“, vy však máte dvě sekundy na to, abyste kompozici napravili. Expozice samospouští už pak záběr „nestrhne“. Výsledek je zde:

Je jasné, že tuto vychytávku lze použít jen na nehybné objekty. Těžko se samospouští vyfotíte ptáka v letu. Dost možná by se dala využít také u digitálních zrcadlovek, nemám to ale vyzkoušené – zde může dělat problém klapnutí zrcátka při expozici. Zkuste vy, naši čtenáři a dejte nám vědět v komentářích pod článkem.

Na závěr jen dodatek či chcete-li přiznání: Finta s dvousekundovou samospouští není můj „vynález“. Přišel jsem na to náhodou, když jsem zapnul motivový program Měsíc, který dvousekundovou samospoušť automaticky aktivuje. Já jsem se nad tím zprvu podivil a vypnul jsem ji. Abych velmi rychle zjistil, že je to… dámy prominou – blbost :-)