Autor článku: Václav Široký
Píše se pátek 7. srpna, sedm hodin ráno. Pětice studentů nakládá poslední kusy vybavení do dodávky zaplněné až po strop a vyráží na 2 351 kilometrů dlouhou cestu do Španělska. Jsme to my, expediční tým fotoklubu Technika a naším cílem je pořídit vědecká data pro výzkum sluneční koróny během úplného zatmění Slunce.
Během pouhých 100,5 sekundy trvající totality není prostor pro jedinou chybu, zaváhání, změnu kompozice ani přenastavování expozice. Přípravy nám zabraly více než rok – od hledání ideální lokace přes návrh, výrobu a testování vlastního specializovaného hardwaru až po shánění sponzorů a tvrdý dril práce s technikou.
Jako pozorovací stanoviště jsme vybrali opuštěnou chatu na úbočí hory Pico Trigaza nedaleko Burgosu v nadmořské výšce 1658 m n. m. Už od příjezdu bylo jasné, že vedle jemné techniky budeme muset zkrotit i divoké živly. Nejdříve bylo nutné vyřešit nezvané nájemníky: mračno asi milionu malých mušek, na které padlo rovnou pět sprejů Raidu. Druhý den nám silný horský vichr roztrhal pozorovací stan, a tak jsme museli improvizovat – montáže stály přímo pod širým nebem a přes noc je chránily velké pytle na odpadky.
Příroda nám svou převahu připomínala i pěti požáry doutnajícími na obzoru. Kdyby se kouř stočil naším směrem jen pár hodin před úkazem, celý rok práce by lehl popelem. A aby toho nebylo málo, pouhou půlhodinu před začátkem zatmění začaly kolem Slunce nebezpečně pochodovat mraky… Zda jsme byli úspěšní, a co všechno bylo nutné připravit po technické stránce, se dozvíte v následujících řádcích.
Technické přípravy: Když lidské ruce nestačí
Fotografování sluneční koróny má svá specifika:
- Pohyb oblohy: Slunce se po nebi neustále pohybuje, proto musí veškerá technika sedět na paralaktických montážích, které jsou precizně ustavené na osu rotace Země.
- Extrémní dynamický rozsah: Žádný současný snímač nedokáže zachytit korónu na jednu expozici. Od jasného okraje Měsíce až po jemná vnější vlákna je nutné snímat 9krokový expoziční bracketing s rozestupem 1 EV. Tuto sekvenci je navíc potřeba několikrát zopakovat, aby se v postprodukci dosáhlo co nejlepšího odstupu signálu od šumu (SNR).
Mačkat spoušť ručně je v tomto tempu vyloučené. Vše muselo běžet plně automaticky – využili jsme proto funkci intervalového snímání, kterou mají fotoaparáty Nikon integrovanou přímo v těle, takže nebylo nutné připojovat žádné externí intervalometry. K tomu bylo potřeba pořídit i sadu kalibračních snímků (dark frames, flat fields, dark flats) pro kompenzaci šumu čipů, vinětace a prachu na optice.
Rozdělení techniky na montážích:
- Bílé světlo: Pro zachycení struktur koróny ve viditelném spektru jsme nasadili tři těla Nikon Z5II osazená teleobjektivy Nikkor F 200 mm f/2, Z 400 mm f/4.5 a Z 800 mm f/6.3. Tyto snímky slouží vědcům k analýze dynamiky slunečního větru a tvaru magnetického pole.
- Spektrální analýza: Druhou paralaktickou montáž jsme osadili černobílými astrokamerami s úzkopásmovými filtry (propustnost pouhý 1 nm na vybraných vlnových délkách), které zaznamenávaly rozložení iontů železa v koróně.
- Širokoúhlé kontexty a timelapse: Vývoj celého zatmění snímala řada dalších těl Nikon se širokoúhlými skly. Mezi nimi vynikal Nikon Z8 s 35 mm objektivem, který snímal podklady pro výslednou sekvenční montáž celého úkazu zasazeného do krajiny.
Veškerou techniku bylo nutné dokonale sesouosit, aby Slunce mířilo přesně na střed všech čipů současně – fotoaparáty jsme ladili na stativových hlavách, kamery na našem vlastním duralovém držáku pro čtveřici snímačů.
Ostřili jsme den předem přes sluneční filtry přímo na sluneční skvrny. Solární fólie musely na objektivech zůstat až do poslední chvíle kvůli ochraně techniky před spálením – sundat jsme je směli nejdříve minutu před totalitou a hned po ní je bleskově vrátit zpět.
Na všechny tyto úkony jsme naštěstí nebyli sami. Dne 10. srpna se k nám přidal ten nejpovolanější – světově uznávaný odborník na pozorování úplných zatmění Slunce prof. Miloslav Druckmüller se svojí ženou. Jeho matematická metoda zpracování obrazu je unikátní nejen tím, jak neuvěřitelné množství detailů dokáže ze snímků vytáhnout, ale především svou fyzikální korektností, díky níž jeho data dlouhodobě využívá Havajská univerzita pro výzkum sluneční koróny.
Den D: Sto sekund, které rozhodly
Ráno nás jako každý den přivítal dechberoucí východ Slunce nad inverzí, který jsme sledovali u snídaně z terasy. Pak už šla romantika stranou: odkrýt techniku, zapnout napájení a spustit poslední testy. Mezitím jsme ještě stihli společnou fotku a poskytnout rozhovory pro Českou televizi a Český rozhlas. Nový požár na obzoru nás už ani nerozházel – z předchozích dní jsme věděli, že vítr fouká příznivým směrem. Od montáží jsme se ten den nehnuli a obědvali přímo u stativů. Po poledni jsme nafotili kalibrační data a začalo nervózní odpočítávání.
V 19:33 se na displejích poprvé objevil černý kotouč Měsíce ukrajující první kousek Slunce.
Jak se blížila totalita, svět začal ztrácet barvy. Ochladilo se, vítr utichl, zvířata zmlkla a nebezpečné mraky se naštěstí jako zázrakem rozpustily. Postupně oněměli i turisté, kteří se během dne shromažďovali kolem nás.
Ve 20:28 to přišlo. Oslnivý diamantový prsten vystřídaly Bailyho perly – poslední paprsky prosvítající údolími mezi měsíčními krátery – a Slunce definitivně zmizelo. Krajina se ponořila do podivného ocelově šedého šera, které se nepodobá ani modré hodince, ani měsíční noci.
Během oněch 100,5 sekundy si většina z nás úkaz kvůli dohledu nad technikou ani nestihla pořádně prohlédnout na vlastní oči. Když se ale Slunce znovu rozzářilo a všechny závěrky docvakaly, spadl z nás roční stres. Emoce byly nepopsatelné – široké úsměvy, pevná objetí a u mnohých i slzy štěstí, že práce stovek hodin nebyla marná.
Západ slunce, data v bezpečí a Perseidy
Tím ale směna neskončila. Priorita číslo jedna: okamžitě zazálohovat gigabajty dat, bleskově odeslat natočená videa do redakce a odbavit živý přenos pro Českou televizi přímo z naší lokace, doplněný o čerstvé záběry úkazu i atmosféry z celého dne. Do toho všeho začalo balení techniky. Pracovali jsme s výhledem na doznívající částečné zatmění a zapadající Slunce nad španělskou krajinou – a jak se na československou výpravu sluší, konečně i s vychlazeným pivem v ruce.
Oslavy se protáhly hluboko do noci pod čistou oblohou protínanou padajícími Perseidami. Domů jsme si neodváželi jen 694 GB vědecky cenných dat, která nyní čekají měsíce náročného matematického zpracování naším patronem prof. Miloslavem Druckmüllerem, ale i plné karty vzpomínek v osobních fotoaparátech. A především pocit, že když se spojí studentské nadšení, precizní plánování a spolehlivá technika, ani stovka sekund uprostřed cizích hor nás nezaskočí.
Výsledky naší vědecké práce si můžete prohlédnout zde: http://www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/eclipse/Ecl2026s/Trigaza/0-info.htm
Pokud vás náš příběh zaujal, přijďte si ho poslechnout naživo. Dne 24. 11. 2026 pořádáme přednášku v rámci oslav 10 let fotoklubu Technika. Můžete nás také sledovat a podpořit třeba na instagramu @fotoklubtechnikabrno při další expedici za úplným zatměním Slunce, které nastane 2. 8. 2027 v severní Africe.
