Súťaž Nikon kalendár 2019 je pre pridávanie súťažných fotografií už dávnejšie uzavretá, 50 semifinalisti známi a v decembri sa dozvieme aj mená 12 finalistov a jedného celkového víťaza. Podobný scenár súťaže sa zopakuje už po jedenásty krát. Tak tomu bolo aj pri minuloročnom 10. ročníku. Z 12 finálových fotografií vznikol jedinečný kalendár zaplnený snímkami šikovných fotografov.
Patrí medzi nich aj Karolína Vučka, ktorej „Palmový háj“ zdobil septembrovú stánku Nikon kalendára. Naznačené palmy evokujú leto a farby zapadajúce slnko. Fotka skôr pripomína ilustráciu alebo vydarený fotografický experiment. Karolína nie je v súťaži žiaden nováčik, dve z jej fotografií boli súčasťou kalendára v roku 2017. Všetky tri úspešné fotografie sú „artové“, dúfam, že mi Karolína počas rozhovoru prezradí viac o tom, ako vznikli. :-)
Rozhovor s Karolínou Vučkou
Karolína Vučka a fotografovanie. Kedy vzniklo toto spojenie?
Touha fotit vznikla už poměrně dávno, ale prakticky jsem se k focení dostala zhruba před sedmi lety. Jako dítě jsem přičichla k analogové fotografii, protože můj táta si doma sám vyvolával filmy, takže mám na papírovou fotku poměrně silné vzpomínky. Bohužel jsem se sama k focení na analog ještě nedostala, ale mám to stále na seznamu nesplněných snů…
Čo alebo kto vás inšpiroval, aby ste začali fotiť?
Myslím, že fotografovat jsem začala hlavně proto, že neumím malovat, ale obrazy mě fascinují. Takže to beru jako takovou jinou možnost zachycení vlastního vnímání světa v jeho obrazech.
Aké boli vaše začiatky s fotoaparátom? Mali ste niekoho, kto vám pomohol „ovládnuť“ fotoaparát, alebo ste sa učili sama štýlom pokus-omyl? Absolvovali ste kurzy či školu?“
Jsem naprostý samouk, nepoznamenaný kurzy či nějakou školou. Pamatuji si dokonce své první „opravdové“ focení, kdy jsem, po pořízení prvního fotoaparátu, odjela do Jizerských hor a nemohla jsem dospat do východu slunce, takže jsem vstala asi o 3 hodiny dřív, vyšla ven, byl listopad a venku strašný mráz. Čekala jsem, až vyleze slunce, což trvalo opravdu velmi dlouho, a když po několika hodinách vylezlo, byla jsem tak promrzlá, že už jsem nemohla ani mačkat spoušť. Až doma jsem pak zjistila, že jsem měla na foťáku všechno nastavené špatně, takže se žádná fotka nevyvedla. Byl to tak intenzivní nezdar, že jsem pak dlouhou dobu seděla u knih a počítače a studovala vše, co je třeba po technické stránce znát.
Pozrel som si vaše príspevky na Facebooku, aby som zistil viac o vašej tvorbe. Zistil som, že asi viac vo vašom potrfóliu prevládajú fotky prírody, zvierat, portréty a aj nejaké streetky ako umelecké fotky, s akými ste uspeli v súťaži Nikon kalendár. Čo fotíte najradšej?
Máte pravdu, fotím velmi ráda přírodu, poslední dobou jsem nenafotila mnoho „fotografik“, ty jsem spíše fotila dříve. Možná ta doba zase přijde. Nejsem nijak vyhraněná, fotím prostě to, co mě nějak osloví. Momentálně mě nejvíc uspokojuje fotografování starými manuálními a projekčními skly, snad právě pro jejich nedokonalosti a zvláštní kresbu, která někdy připomíná malbu. Jsem unešená ze spojení moderního těla fotoaparátu a několik desítek let starých objektivů.
Ako vznikla fotka „V palmovom raji“?
Vznikla tak, že jsem, jako obvykle vyrazila s foťákem do města, dívala jsem se kolem sebe a nechala na sebe působit všelijaké oprýskané a ušmudlané zdi a rozpadlá zákoutí. Ošuntělý vlnitý plech mi pak posloužil jako základ „fotografiky“. Snažila jsem se prolnout ošklivé s krásným.
Bola súčasťou nejakej série? Vznikla v rovnakom období ako fotky z kalendára 2017?
Spadá do období, kdy jsem tvořila mnoho takových abstrakcí, zhruba v období 2014–17. Nebyla to cílená série, ale všechny mé fotoobrazy snad propojuje určitá snovost, sama pro sebe je nazývám „konkrétní abstraktno“.
Takáto alternatívna či umením šmrcnutá tvorba je vždy akási tajomná. Navodzuje otázky, aké mal autor pri vzniku myšlienky, čo chcel vypovedať. A v neposlednom rade aj ako technicky fotku vytvoril. Prezradíte nám?
Obvykle vidím nějaký předmět, vzor, flek, čáru…, prostě něco, co mi rozvíří fantazii a připomene něco jiného, nového, takže si to vyfotografuju a doma u počítače se snažím svou vizi nějak barevně doladit nebo propojit s jinou fotkou, s jiným obrazem, který mám v hlavě. Myslím, že mé fotoobrazy na každého působí jinak, každý si v nich může najít nějakou svou projekci, a to je na tom to zajímavé. Pro někoho jsou to jen barevné šmouhy, pro jiného naopak paleta různých světů, barev, myšlenek. Je to taková hra mezi divákem a fotografem.
Ako som už povedal, všetky tri fotografie z Nikon kalendárov pôsobia ako obrazy a viem si ich predstaviť aj u seba na stene. Zavesili ste si niektorí z nich, alebo niekto iný?
Děkuji, to jste mě potěšil. Některé mi visí doma na stěně a když se na ně dívám, tak v nich pro sebe nacházím další možné světy a jejich interpretace. Na rozdíl od realističtějších fotografií krajiny, ulice či portrétu, mě tak snadno neomrzí a neokoukají se mi. A v to samé doufám i u ostatních, kteří si nějakou abstrakci ode mě zavěsili.
Podarilo sa mi o vás zistiť, že ste členkou fotoklubu PCW. Keď pozriem na zoznam vašich členov po Miroslavovi Bártovi a Markéte Butalovej ste už tretí člen klubu, s ktorým robíme pre Nikonblog rozhovor. Všetci traja ste aspoň raz boli medzi finalistami Nikon kalendára. Tešili ste sa spoločne z úspechu? Podporujete sa vzájomne?
Ano, už to jsou tři roky, co jsem se stala členkou fotoklubu PCW. S oběma fotopřáteli prožíváme každý ročník Nikon kalendáře, někdy si pomáháme s výběrem fotografií a vzájemně si přejeme úspěch, což je v dnešní době poměrně vzácné. Vysvětluju si to tím, že se nikdo z nás fotografií neživí, nebereme se moc vážně, prostě si jen užíváme ty chvilky, kdy mačkáme spoušť a pak to společně probíráme.
Pre niektorých sú fotokluby prežitkom. Oveľa modernejšie je lajkovanie a komentovanie fotiek na internete, ako osobné stretávanie sa pri fotení, alebo rozprávanie sa o fotke. Ako vnímate fotokluby vy? A ako funguje fotoklub PCW?
Já jsem ve fotoklubu moc ráda, protože tam mám spoustu přátel, se kterými prožíváme i společné focení, radíme se, pomáháme si a spojuje nás takové to bláznovství, zápal pro fotku. Scházíme se minimálně jednou měsíčně v naší hospůdce, kde máme pověšené své fotografie, fotíme na různá témata, fotografie pak vyhodnocujeme, komentujeme. Takže kromě zábavy u piva se obvykle i něčemu přiučím, vyslechnu si názory na své fotografie, tříbím si myšlenky a doufám, že mě to posune v další tvorbě.
Je pre vás prínosom byť v osobnom kontakte s ľuďmi, ktorí radi fotia a zdieľať s nimi skúsenosti, či vypočuť si aj kritiku?
Určitě je to výborná příležitost, jak získat zpětnou vazbu. Kritika je důležitá a je skvělé, když člověk najde spřízněné duše, které jsou ochotné strávit čas nad vašimi fotkami. Lajky a komentáře od přátel na sociálních sítích jsou fajn, ale obvykle nejsou moc detailní a člověk se z nich mnoho nedozví.
Fotíte pre vlastné potešenie, alebo je fotka aj vašou prácou?
Je to má veliká záliba, odpočinek od práce s lidmi, takže jsem šťastná, když můžu být sama se svými představami, chodit přírodou či ulicí, na nic jiného nemyslet a nebýt nucena fotit něco, co mi zadá nějaký klient. Pokud bych fotila pro peníze, tak by se mi vytratilo to kouzlo volné tvorby, ten klid a už by to byla prostě práce, stres, termíny, faktury…
Fotka z Nikon kalendára bola nafotená Nikonom D7000. Stále tento fotoaparát používate? Aké objektívy?
Nikon D7000 stále mám. Mými nejoblíbenějšímy staroskly jsou projekční objektiv Meostigmat 70 mm f/1,4, Helios 85 mm f/1,5, Primoplan 58 mm f/1,9 a mnoho dalších sklíček jako je např. Lensbaby aj. Jak jste asi pochopil, tíhnu více ke kreativnější, obrazovější fotografii.
Aké sú vaše fotografické plány?
Nemám žádné konkrétní plány, dokud mě focení bude naplňovat a přinášet potěšení, tak se mu budu věnovat jako doposud, snad bych jen ráda více fotila portréty a chtěla bych se zase více věnovat „fotografice“.
Ďakujem za rozhovor
Bylo mi potěšením :-)
Fotografie Karolíny Vučky
