Naše nová týdenní fotosoutěž se přehoupla do druhého kola. Poslali jste opět velmi pěkné snímky, mezi nimi spoustu skejtových fotografií. Nevím, zdali to bylo tím, že se v prvním týdnu objevily hned dvě fotografie ze světa lidí na prkýnkách s kolečky, nicméně rád bych upozornil, že tato soutěž – zatím – není tematicky omezená. Slovo „zatím“ v předchozí větě znamená, že i tuto variantu máme do budoucna v plánu. Občas, jednou za měsíc, za dva, vyhlásíme speciální týdenní téma, nicméně pro začátek je soutěž JSEM | Fotka týdne Nikonblogu žánrově neohraničená.
A jsme-li u „technických poznámek“, pak k vám máme ještě jednu prosbu: pojmenovávejte svoje fotografie. Není to sice podmínkou účasti ani důvodem k zapovězení výborné fotografie, avšak vypadá to trochu podivně, pokud jsme nuceni napsat: Vítězem se stává snímek s názvem DSC_3358. A právě on se jím ve 29. týdnu roku 2015 také stal…
Pouliční osvícení
Přestože jakousi klasikou street nebo chcete-li „pouliční“ fotografie často bývá syrové černobílé provedení, stranou nemusí zůstat ani barevné snímky. Ty však, alespoň podle mého názoru, staví autora před mnohem složitější úkol – kromě samotného vystižení rozhodujícího okamžiku a nezbytného působivého zkomponování všech prvků v záběru je třeba také velmi citlivě vnímat barevnou skladbu scény a samozřejmě její světelnou atmosféru. Kdybych měl jmenovat dva fotografy, kteří jsou v tomto způsobu zachycení obyčejného života mistry, pak mi v tuzemských luzích a hájích okamžitě vytane na mysl jméno Vladimíra Birguse a ze světových tvůrců Brit Martin Parr.
Ale vraťme se ke Zdeňku Bínovi a jeho podvečernímu (nebo možná také brzce rannímu) snímku. Právě nízké světlo zde hraje jednu z hlavních rolí – a to jak v podobě dlouhých vržených stínů dvou osamělých mužů, tak i jako osvětlení barevné zdi, která slouží jako vodorovné kompoziční vodítko k celému snímku. Odkrytá modrá obloha za zdí divákovi napovídá, že se nacházíme někde na periférii, kde pozadí neruší běžná pouliční hradba domů. Zkrátka a dobře, jde o výbornou pouliční fotografii! A mimochodem, kouknete-li se do autorova profilu na Flickru, zjistíte, že námi oceněný snímek není jen náhodným majstrštykem. Podobných povedených streetfotek, ale i například portrétů, má Zdeněk Bína ve svém portfoliu mnohem více.
Zdeňku Bínovi gratulujeme a přejeme spoustu dalších skvělých snímků!
Bílé pláště a kompoziční cvičení
Fotograf, který na Flickru vystupuje pod jménem Dominique-Thomas, nás zaujal snímkem White coats (Bílé pláště). Černobílá fotografie s lehce mystickým nádechem je plná tajemství.
Je zřejmé, že se nacházíme v nemocnici, kromě výrazné tabulky (možná až příliš dominantní) však netušíme, na jakém oddělení. Vkrádá se mi na mysl, že je to snad psychiatrie, ale je důležité to vědět? Kromě duchů sester nikoho jiného nevidíme. Možná to byla noční směna…
Třetí fotografie, která se dostala do našeho výběru, je též černobílá. Hodila by se spíše až do podzimního či zimního období, kdy je čas na interiérové fotografické hrátky, protože představuje jakési kompoziční cvičení – se světlem, tvary, tonalitou. Autor Jaroslav Kuneš Behenský ji pojmenoval Geometrie.
Snímek vyniká krásným podáním škály šedých odstínů, až bychom se mohli domnívat, že se jedná o fotografii pořízenou na černobílý film. (Stejně dobře to ale samozřejmě může být výborně „postprocesovaná“ digitální fotografie.) Malá hloubka ostrosti zase navozuje dojem středoformátového aparátu. Zkrátka: také zajímavý námět k přemýšlení.
Snová krajina
Pro inspiraci od zahraničních přátel Nikonu jsme se v tomto týdnu zajeli virtuálně podívat za fotografy z Itálie a Německa. Italský fotograf Claudio Moretti, působící pod pseudonymem Lord Bit, si dokáže při toulkách krajinou najít ten správný záběr a hlavně si počkat na skvělé světlo. Všestranný německý autor Max Ellis je mimo jiné výborným lovcem beze zbraní. Jeden jeho mysteriózní snímek vám přinášíme zde, na další se podívejte v jeho galerii na webu.
