Podtitul Rodina je základ státu, vypůjčený od známého britského autora Raye Cooneyho či ze stejnojmenného filmu Roberta Sedláčka, jsme samozřejmě nezvolili náhodou. Mnozí fotoamatéři (ale i profesionálové) se více či méně oprávněně považují za umělce. To je samozřejmě otázkou volby každého z nás, a nelze proti tomu nic namítat. Velmi mnoho fotografů – ať už mají, či nemají tvůrčí ambice – však docela zanedbává rodinnou fotografii. A přitom právě tento žánr je možná to nejsmysluplnější, na čem může fotograf pracovat. Zachycování dění ve vlastní rodině je de facto uchovávání vlastního života v obrázcích. A to má velmi pravděpodobně mnohem větší hodnotu nežli jakékoliv pokusy o „vysoké umění“ (od kterých vás nicméně nijak neodrazujeme).
Proč tento úvod? Ve 14. týdnu naší fotosoutěže nás totiž nejvíce zaujala fotografie, která sice po pravdě nemusí být rodinná, ale minimálně se tak „tváří“. A podobných snímků bylo více. Vítěz ale může být jen jeden. A tím je… Martin Veverka se snímkem brm brm.
Martin Veverka není pro vás, kteří naši soutěž sledujete pravidelně, žádným nováčkem. Hned 3. kolo zcela ovládl pro sebe, další jeho snímek byl publikován v 10. týdnu. I tentokrát Martin ukázal, že je výrazným autorem, který zvládá rozličné žánry. Fotografie s vtipným názvem brm brm vyniká dokonalým zvýrazněním hlavního motivu – chlapce na odrážedle, které umocňuje povedený panning a také odraz klučinovy tváře v kaluži. Teplé, nízké přirozené světlo dodává snímku optimistickou atmosféru, zkrátka výborná fotografie – gratulujeme!
Černobílý pár
Zuzana Šutková, vystupující na Flickru pod nickem zuzana_nz, fotí děti, minimka, ale také těhulky či svatby evidentně často. My jsme pro tento týden vybrali její povedený černobílý portrét dívky bez názvu.
Puristé mohou na snímku objevit hned několik prohřešků proti „zákonitostem“ dobré fotografie – je zde použita středová kompozice, dívka má zbytečně mnoho prostoru nad hlavou, hloubce ostrosti (či spíše efektu tilt&shift objektivu) je viditelně „pomoženo“ v počítači… Odhlédneme-li však od zažitých pravidel – která se samozřejmě mohou porušovat –, fotografie na diváka působí na první pohled velmi dobře, což je pro vyznění snímku stěžejní.
Ostatně zuzana_nz nás zaujala už v minulém kole, byť jsme její snímek nepublikovali. Nemáme však nejmenší problém tak učinit nyní – podívejte se na její další, tentokrát chlapecký portrét.
Z Prahy do Tater
Ani třetí fotograf, jehož snímek dnes zveřejňujeme, není našim čtenářům neznámý. Peter Čech vyhrál 11. kolo naší soutěže JSEM | Fotka týdne Nikonblogu, je pravidelným přispěvatelem do skupiny JSEM | Fotka týdne Nikonblogu na Flickru a jeho snímky jednoduše nelze přehlédnout. Velmi dobře umí „zacházet“ se širokým ohniskem, má rád slunce či jiné světelné zdroje v záběru a jeho fotografie poznáte podle specifické barevnosti. Prozatím nás „zásobil“ snímky našeho hlavního města, výjimkou je záběr z Vysokých Tater s názvem Tale about Hight Tatras. Jak se vám líbí?
Kýč nebo krása?
Pro zahraniční inspiraci jsme si v minulém týdnu „zajeli“ do Itálie, tentokrát se budeme opakovat. Oba snímky opět pochází od fotografů působících v italském Nikon clubu. Profesor Šmok prý říkával, že západ slunce a labutě jsou největším kýčem. Takže od autora s nickem mirko74p zde máte spojení obého, a k tomu navíc padající hvězdu. Snímek má ovšem i přes všechny předsudky skvělou atmosféru, to nelze popřít. A podobně působí také druhá fotografie – děti mezi vodotrysky od M. Cerba.
