Ještě dál a ještě blíž s telekonvertorem Nikon Z TC-2,0×

Telekonvertory mají dvě důležité funkce. Dostanou nás dál – přiblíží vzdálené objekty svým násobkem, a to je jejich primární funkce. Ale zároveň nás dostanou také blíže k objektu, tedy pokud jsou postavené tak, že neprodlužují minimální ostřicí vzdálenost objektivu, s nímž se používají. Takzvané zvětšení objektivu se tedy také násobí koeficientem telekonvertoru. Pokud bychom měli objektiv s poměrem zvětšení 1:2, při použití telekonvertoru s koeficientem 2×, bychom dosáhli reálné makro v měřítku 1:1.

Telekonvertory Nikon Z nemají vliv na minimální zaostřovací vzdálenost, proto je můžeme využít také k přiblížení se na detail. Já jsem při testu dvojnásobného telekonvertoru používal objektiv NIKKOR Z 70–200 mm se světelností f/2,8. Výsledné ohnisko této kombinace bylo 140–400 mm se světelností f/5,6. Nenásobíme totiž jen ohniskovou vzdálenost, ale telekonvertor má vliv také na světelnost objektivu. Ta se při dvojnásobném konvertoru zvyšuje o dvě čísla, takže z minimální clony f/2,8 se stává f/5,6.

Telekonvertor nám umožňuje používat objektiv 70–200 mm jako reportážní světelný objektiv, případně jako portrétní objektiv. V kombinaci s telekonvertorem je to už teleobjektiv, vhodný k fotografování živé přírody. A to je důvod pro jejich existenci – zakoupíte si objektiv, který použijete pro jeden účel, a s telekonvertorem pak pro druhý žánr. Samozřejmě pokud nevyužijete světelný zoom 70–200 mm, můžete rovnou sáhnout například po objektivu NIKKOR Z 100–400 mm f/4–5,6. Protože jsem ale toto sklo ještě neměl možnost testovat, nemohu porovnat výstup z něj, s výsledky z objektivu 70–200 mm. Proto v této recenzi popíšu pouze jak se mi pracovalo s touto kombinací.

Zpracování a design

Telekonvertor Nikon Z TC-T2× je velmi kvalitně zpracovaný, celokovový, s optickou konstrukcí, která obsahuje jeden asférický člen pro lepší ostrost a potlačení chromatické aberace. Jeho přední optická soustava vyčnívá z pláště, proto je třeba jisté obezřetnosti při manipulaci a nasazování na objektiv. Určitě si před použitím ověřte také kompatibilitu s vaším objektivem, aby se nestalo, že vyčnívající čočky telekonvertoru budou kolidovat s optickou konstrukcí objektivu.

Pokud je telekonvertor s objektivem kompatibilní, stačí jej pouze nasadit na fotoaparát, na něj pak nasadit objektiv a můžete fotografovat stejným způsobem jako obvykle.

Zaostřování

Ostření s tímto kombem fungovalo v drtivé většině případů úplně stejně, jako se samotným objektivem NIKKOR Z 70–200 mm. Pouze v kritických situacích, například ráno před východem, nebo večer po západu slunce bylo cítit, že na snímač přece jenom dopadá méně světla a autofokus déle hledal správné zaostření. Jakmile však bylo na obloze slunce, nebo když svítalo, autofokus byl rychlý a spolehlivý. Je to jednoduché fyzikální pravidlo. Při nízké hladině světla mají světelnější objektivy výhodu v konzistentnějším zaostřování.

Optická kvalita

Optická kvalita kombinace profesionálního světelného zoomu s dvojnásobným telekonvertorem je, podobně jako zaostřování, téměř identická jako u samotného objektivu. Klidně můžete používat plně odcloněný objektiv (na cloně F5,6). Sice lze při „plné díře“ zaznamenat o chlup snížený mikrokontrast, ale citlivou úpravou ve fotoeditoru se dá dotáhnout na špičkovou úroveň. Pokud přicloníte na F6,3 a víc, dosáhnete vynikající kresbu i mikrokontrast. Nejlepší kresba se pohybuje kolem clony F8.

V protisvětle jsem nepozoroval žádné problémy, a to ani se sluncem v přímém záběru. Telekonvertor Nikon Z TC-2,0× v kombinaci s použitým objektivem vykazuje jemnou chromatickou vadu na nejkontrastnějších hranách, ale ta se dá jednoduše „fixnout“ v každém lepším fotoeditoru. Po přiclonění na F6,3 se aberace ztrácí.

Stabilizace, jak ve fotoaparátu, tak i v objektivu, perfektně spolupracuje, a z ruky můžete pořídit ostré snímky časem až 5,5× delším, než bez stabilizace. Při takovémto snímání na dálku je problém spíše pohyb samotného objektu – pokud tedy fotíte živé tvory.

Stejně obrovský vliv na to, jestli je obraz ostrý, má termické vlnění vzduchu. Jednoduše už fotíte na takovou vzdálenost, že vrstva zahřátého vzduchu nad zemí je dostatečně silná na to, aby její vlnění ovlivnilo ostrost obrazu či dokonce deformovalo tvary snímaných objektů. Vlnění vzduchu je totiž dalším nedokonalým optickým členem, skrz který se obraz dostává na do objektivu a na snímač fotoaparátu.

Zkušení fotografové živé přírody vědí, že dlouhé ohnisko nepředstavuje vždy jen výhodu. Ve většině případů platí, že kvalitnější fotografie vznikne na kratší vzdálenost objektivem s kratším ohniskem. To ale často vyžaduje speciální postupy na to, abyste se k divoké přírodě přiblížili – maskování, kryty a další fígle, které používají wildlife fotografové. To je ale problematika, která do této recenze sice tématicky patří, avšak nic neříká o kvalitě objektivu a/nebo telekonvertoru. Fotky řeknou určitě více.

Nahlédněte proto do galerie fotografií, které jsem pořídil v národním parku Hortobágyi a na místním safari. Za sebe mohu tuto kombinaci teleobjektivu a telekonvertoru doporučit – zvláště pokud samotný objektiv využijete jako já také na portréty nebo reportáž. Je ale možné – vyžadujete-li extrémní teleobjektiv na divokou přírodu – že vám bude více vyhovovat telezoom NIKKOR Z 100–400 mm.