„Floydům by se to líbilo určitě.“ Jak vznikalo video a fotografie projektu Space 3D ReTextured

Rozhovor s Danem Vojtěchem a Martinem Přívratským

Nejprve jsem viděl váš projekt Wave s Tomášem Slavíkem, kde využíváte virtuální realitu, a tak nějak automaticky jsem takto bral i nejnovější počin. Abych vzápětí zjistil, že šlo o „pravý“ videomapping. Trochu mi to připomíná videoart z 60. let minulého století.
„Ono je to něco podobného. Lidi dělají pořád stejné věci, jen se mění kulisy a technologie, díky kterým si můžete dovolit i to, co dřív nešlo. My jsme tak chtěli dělat i toho Tomáše Slavíka. Ale jak je tam tolik lokací a hrozně velké plochy, takže to bylo v nějakém rozumném čase v podstatě nerealizovatelné. Navíc na skutečný videomapping je potřeba úplná tma – a ta ve městě nikdy není. Projekt Space 3D ReTextured jsme dělali v hale ve skateparku, kde to bylo možné.“

Jak dlouho trvá příprava takové akce?
„Zabralo to tři dny. Projektory se umisťovaly do šestimetrové výšky, stáli jsme na nejvyšší příčce žebříku. K tomu zapojit stovky metrů kabelů, všechno to propojit do šíleného počítače – protože jde o 8× Full HD výstup. Pak je třeba ten prostor namapovat. Vždycky se rozsvítí jeden projektor, nastaví se, pak se přidá další a musí se nastavit tak, aby mírně překrýval obraz toho vedlejšího. Tak se postupně vytvoří jakýsi 3D model celého skateparku, kdy jsou různé projektory přiřazené různým částem, různým překážkám. Z těch tří dní se to asi den a půl fyzicky stavělo a druhou polovinu nastavovalo.“

Tři dny příprav a pak už se fotilo a točilo?
„Byli jsme tam týden, ale různě jsme upravovali nastavení i v průběhu natáčení a focení. Videomapping je vlastně živé umění, chová se to jako živý organismus, takže každý den vznikaly originální projekce.“

Jak to funguje? Promítají se smyčky nebo je to nějaký generátor tvarů?
„Ten program funguje tak, že si vytvoříš například nějaké čáry nebo abstraktní obrázek, a to pak můžeš různě animovat. Nastavíš směr pohybu, transformaci, rotaci, k tomu další efekty a tak dále. Není to předem připravené video, všechno se to dělá živě.“

Tak to je fakticky jak videoart šedesátých let! Líbilo se mi, jak Max říká ve videu „Já si tady přijdu jako v nějaký videohře“
„Floydům by se to líbilo určitě“ :-)

Kdo vytvářel samotný videoart čili tu „promítanou část“ akce?
„To dělali ‚Lančmíťáci‘, kteří jsou v téhle komunitě velmi uznávaní.“

Takže „Lančmíťáci“ dělali kouzla s projektory, skejťáci jezdili, Dan fotil, a Martin to natáčel…
„Přesně tak :-) A náramně jsme si to užili. Je doba jaká je, zakázky měly stopku, nikdo nic nechtěl dělat. Tak jsme si udělali něco sami. Technika se válela ladem, tak jsme ji využili. Kluci z Lunchmeatu měli taky projektory nevyužité, tak jsme se domluvili, řekli jsme, že tomu dáme týden času. Večer jsme si vždycky dali pivko, grilovali jsme… neměli jsme z toho žádný stres, neřešili jsme, že by se něco nepovedlo, že bychom to nestihli v termínu, nikdo na nás netlačil. Využili jsme pozastavení ekonomiky v covidové době k tomu, abychom si udělali čistou radost.“

Jsme na Nikonblogu, tak se ještě musím zeptat, jak to bylo s focením. Toto nejsou zrovna standardní světelné podmínky. Dosvětloval jsi to, Dane?
„Svítil jsem to studiovými blesky Fomei Digitalis Pro TX600 TTL, protože i když to tak na první pohled nemusí vypadat, od těch projektorů je světla málo. A navíc nemá ten správný směr a charakter. Blesky ale musely být nastavené tak, aby nesvítily na samotnou projekci, protože by ji ‚přesvítily‘ a vymazaly promítané vzory. Proto jsem používal reflektorové nástavce a voštiny. Bylo třeba hodně přemýšlet, jak ty blesky vhodně rozmístit, aby jednak nepřekážely jezdcům, a taky aby byly vhodně zakomponované do záběru.“

Jakou fototechniku jste používali?
„Fotilo se na Nikon D850, který jsme využili i na časosběry, video jsme natáčeli na Nikon Z 6 a Nikon D800. Kromě toho jsme ještě použili GoPro Max pro 360stupňové záběry.“

Děkuji moc za rozhovor!