Capture NX 2 – úrovně a křivky. Umíte je využít?

Po pravdě, titulek by měl znít spíše ve smyslu: „Potřebujete je vůbec na něco?“ Nemusíte ale mít obavy, o slíbený tutorial na práci s úrovněmi a křivkami nepřijdete. Nicméně nedá mi nezamyslet se v úvodu článku nad přínosem těchto funkcí pro fotografy. Dovolte mi krátký, zdánlivě nesouvisející úvod:

Naprosto jasně si vzpomínám na dobu nikterak dávnou, kdy začaly být cenově dostupné digitální zrcadlovky a staří praktikové přecházeli z filmu na digitál. Zatímco fotografické návyky nebylo – snad až na opatrnost vůči přepalům – nutno nijak zásadně měnit, práce ve „fotokomoře“ přinesla obrat o 360 stupňů. Pánové (dámy nevyjímaje) si pořídili „fotošopy“ a byli ztraceni. Nejen, že mnozí z nich neměli vůbec žádné zkušenosti s počítačem obecně, ale navíc v programu, určeném pro profesionální grafiky, byli totálně mimo hru.

Ano, časem se to naučili, a k tomu přišly na trh programy pro zpracování digitálních fotografií (včetně upgradu onoho Photoshopu) s takříkajíc „fotografickým způsobem“ ovládání. Nyní už jsou k dispozici hejblátka pro expozici, kontrast, vyvážení bílé a podobné hodnoty, které jsou fotografům vlastní, a jimž rozumí.

Proč tolik řečí kolem záležitostí, které jsou všem jasné? Přece proto, že ony úrovně a křivky mezi přirozeně vnímané nástroje fotografa zrovna nepatří. Jsou to funkce původně vyvinuté pro počítačové grafiky, kteří klidně nemuseli nikdy v životě fotoaparát držet v ruce. Tím chci naznačit jeden fakt: Běžný fotograf se bez nich v klidu obejde – ostatní nástroje programu vám funkce úrovní a křivek vynahradí (byť, abych byl přesný, tak zejména u křivek ne stoprocentně). Je mnohem lepší v Capture NX 2 ovládat například kontrolní body nežli dokázat sofistikovaně „zkroutit“ křivku. Dobře, chtěli jste však číst o křivkách a úrovních, máte to mít…

Obě funkce na jednom místě

Zatímco většina programů pro úpravy digitálních fotografií má nástroje Úrovně (Levels) a Křivky (Curves) oddělené, samostatné, v Capture NX 2 jsou sloučené do jedné funkce Levels & Curves – a nutno dodat, že je to spojení veskrze praktické.

Funkci najdete v menu Adjust | Light | Levels & Curves, případně ji rychleji vyvoláte pomocí klávesové zkratky kompatibilní se zmíněným „fotošopem“: Ctrl + L. Po aktivaci tedy najdete v Edit Listu v sekci Adjust stejnojmennou funkci s typickým vzhledem histogramu s úhlopříčnou křivkou.

Teď si ale možná říkáte, proč tak složitě, když to stejné je standardně v sekci Quick Fix?

Capture NX 2

Ano, vypadá to stejně, ale není to stejné… Letmý pohled naznačí, že sofistikovanější funkce Levels & Curves nabízí navíc celou sadu důležitých tlačítek, a co vidět není okamžitě, také trochu jiný způsob indikace.

U jednoduché varianty Quick Fix můžete pomocí tří posuvníků pod histogramem „ladit“ úrovně a de facto libovolně „kroutit“ křivku – vše pouze v jasovém kanálu. Jediné tlačítko vlevo dole Reset current chanel – Obnovit aktuální kanál pak vše vrátí do standardního nastavení. Toť vše… Byť to pro malou úpravu velmi často úplně stačí, od tohoto okamžiku se budeme věnovat rozšířenější variantě, funkci Levels & Curves.

Úrovně čili nesprávně „histogram“

Začneme od relativně jednodušší funkce Úrovně neboli Levels. Ta bývá uživateli často nesprávně nazývána „Histogram“ – pochopitelně proto, že tento informační graf je její součástí. Histogram však slouží jen k indikaci rozložení jasů – detailně jsem o tom psal v jednom z tutorialů.

Samotná funkce Levels se ovládá pomocí tří posuvníků dole pod histogramem, jejichž hodnoty lze (na rozdíl od jednoduššího Quick Fixu) také zadat exaktně do příslušných políček pod „hejblátky“.

Capture NX 2

Pokud víte, co ukazuje histogram, je vám také jasné, že levý posuvník řídí nejtmavší tóny, pravý vysoké jasy a prostřední pak střední tóny fotografie. Je logické, že levým lze posouvat pouze doprava – čímž se ztmavují nejtemnější jasy, pravým můžete hýbat zase jen doleva – tím se obraz, respektive jeho jasné části zesvětlují. Prostřední posuvník pak lze táhnout vlevo i vpravo, přičemž posunem doleva – poněkud nelogicky k vyšším hodnotám ve středním políčku – snižujete kontrast obrazu, opačným posuvem jej zvyšujete. Zkuste si to sami.

Typickým použitím Úrovní je vyladění celkového kontrastu fotografie, jejíž histogram není na jedné straně, ale klidně i na obou koncích, dotažený až do konce rozsahu. Takový snímek je tonálně plochý a vyžaduje váš zásah. Může vypadat třeba takto:

Capture NX 2

V tomto případě není nic jednoduššího, nežli potáhnout myší oba krajní posuvníky směrem k patě histogramu. Levý posunete kousek doprava a pravý opačně. Tím roztáhnete kontrast fotografie, která pak bude vypadat následovně (pro názornost jsem to s úpravou mírně přehnal):

Capture NX 2

Ale pozor! Stejně jako neexistuje jediný správný histogram, tedy podoba onoho grafu, ani výše popsaná úprava není univerzální (byť pro velmi mnoho situací skvěle poslouží). Primárně totiž záleží na vzhledu fotografie, přesněji na rozložení jasů v ní. Naprosto běžně můžete pořídit snímek, ve kterém se část jasového rozsahu prostě nebude vyskytovat. Pak také nemůžete chtít, aby byl histogram roztažený od kraje ke kraji.

Já jsem například nedávno pořídil následující fotografii:

Capture NX 2

Jak vidíte na histogramu tohoto snímku, chybí zde pravá část – nejvyšší jasy. Co by se však stalo, pokud bych použil předchozí návod a dotáhnul pravý posuvník k patě histogramu? Snímek bych víceméně zničil – zrušil bych kresbu zdi v pozadí lavičky – viz ukázku:

Capture NX 2

Jak to, že postup vedl k opačnému výsledku, než bychom snad mohli předpokládat? Jednoduše proto, že nejvyšší jasy se v této fotografii prostě nevyskytují… Tedy nevyskytují se ani v reálu a nemohou se proto vyčarovat ani na snímku. Nejsvětlejší oblastí je ona zeď, která ale není čistě bílá, proto histogram končí před pravým okrajem, to je celé kouzlo.

Vyplývá z toho jedna jediná důležitá poučka: K úpravám fotografií pomocí Úrovní je třeba přistupovat individuálně, univerzální návod neexistuje. (To ostatně platí skoro obecně pro většinu úprav.)

Tlačítek jako máku

O pár odstavců dál jsem napsal, že sdružený nástroj Levels & Curves se od podobného Quick Fixu liší mimo jiné také přítomností sady tlačítek a dalších ovládacích prvků. Nastává čas vysvětlit si, co znamenají. Spodní políčka pro číselné zadávání hodnot Úrovní jsme si už popsali, pod nimi ještě najdete část Opacity (Průhlednost či spíše Prolnutí), která funguje stejně jako u všech dalších funkcí – psal jsem o tom v předchozím dílu.

Pojďme tedy k řadě tlačítek u horní hrany histogramu. Hned první zleva Show before/after histogram (Zobrazit histogram před- nebo po úpravách) je důležité.

Capture NX 2

Pokud jej totiž nezmáčknete, graf histogramu nebude měnit svoji podobu, i když nastavíte jakékoliv hodnoty Úrovní nebo pohnete křivkou (takto funguje histogram také v Quick Fixu). Až po jeho aktivaci se tedy histogram bude přizpůsobovat podle toho, jaké nastavení jste provedli.

Nechce-li se vám s ručními úpravami namáhat a domníváte se, že to program zvládne automaticky, klepněte na druhé tlačítko zleva Auto Contrast. U snímků, které vyžadují jen vyslovené minimum, to Capture NX 2 zvládá poměrně dobře – opět vyzkoušejte sami.

Capture NX 2

Následující trojice tlačítek s ikonkou pipetky vám může také spoustu práce usnadnit. První, bílá pipetka nastavuje ve fotografii bílý – nejsvětlejší – bod, pravá třetí naopak nejtmavší a logicky ta prostřední určuje neutrální šedou.

Capture NX 2

Černá a bílá pipeta mohou vlastně dělat skoro to stejné, co krajní posuvníky Úrovní (pokud není vaším záměrem jejich nastavení „přehnat“). Jak ale poznat, který bod ve fotografii je nejtmavší a který nejjasnější? K tomu slouží funkce Double Treshold v paletce Histogram (nikoliv tedy v Levels & Curves!). Jakmile na ni klepnete, zobrazí se většina fotografie šedě, některé části ale černě a jiné bíle – ano, ty nejtmavší a nejsvětlejší.

Capture NX 2

Pokud se snímek zobrazí pouze jen jako šedá plocha, znamená to, že se zde nevyskytují „dostatečně tmavé“ nebo světlé části. Nevadí, stačí tomu trochu pomoci – po klepnutí na Double Treshold se totiž na obou okrajích histogramu objeví stejné posuvníky jako u funkce Levels. Pomocí nich můžete zvýraznit tmavé a světlé tóny – a podotýkám – aniž by se to projevilo ve fotografii.

K čemu že je dobrá ona šedá pipeta? Tou ve snímku „naberete“ neutrálně šedý tón, přesněji řečeno ukážete programu, kterou část považujete za neutrálně šedou. Z uvedeného vyplývá, že pomocí šedé pipetky lze do značné míry ovlivňovat vyvážení bílé, ale také provádět záměrné barevné posuny. Ještě je třeba ale dodat, že ani tato šedá pipetka nemusí vždy fungovat uspokojivě – zvláště pokud se ve snímku nenachází oblast, která má být neutrální.

Reset třikrát a dost

Pokračujeme dále ve výkladu horní tlačítkové řady funkce Levels & Curves, protože ještě nám zbývají čtyři „čudlíky“.

Za trojicí pipetek se nachází tlačítko Add Anchor Point (Přidat kotevní bod). To se týká funkce Curves – Křivky, takže si jeho význam vysvětlíme o něco později.

Capture NX 2

Poslední trojice tlačítek zprava je „resetovací“. První Reset current channel (Resetovat aktuální kanál) vrátí nastavení na standardní hodnoty, pokud pracujete jen s jedním kanálem RGB. K tomu slouží rozbalovací nabídka RGB nad řadou tlačítek. Vedlejší Reset all channels (Resetovat všechny kanály) obnoví původní nastavení celé fotografie.

Capture NX 2

Poslední tlačítko „zákaz stání“ Temporarily reset this enhancement (Dočasně obnovit veškeré úpravy této funkce) slouží k náhledu na snímek v původním provedení. Když na něj klepnete a držíte, fotografie se ukáže ve stavu před úpravami, jakmile jej pustíte, opět se aplikují nastavení Levels & Curves.

Křivka, křivky a jejich křivení

A jsme u Křivek (Curves)… Jak už bylo uvedeno, jsou součástí sdružené funkce Levels & Curves a bylo by dobré si na úvod osvětlit, v čem se liší od Levels – Úrovní. V principu to je hlavně způsobem a rozsahem ovládání. Zatímco u Úrovní máte k dispozici tři posuvníky, kterými lze hýbat pouze po vodorovné ose, křivky mohou mít vícero bodů, s nimiž je možné posunovat nahoru, dolů i do stran. Což, upřímně řečeno, vnáší do věci trochu chaos, takže pojďme k výkladu postupně…

Jednak: Množné číslo Křivky se používá proto, že můžete mít jak jasovou křivku, tak i samostatné křivky jednotlivých kanálů RGB – lze tedy pracovat nezávisle se čtyřmi křivkami. Protože ladění pomocí samostatných kanálů je kapitola sama pro sebe, budeme se nyní tvářit, jakoby existovala jen jedna křivka – a to ta jasová, ovlivňující celý obraz.

Druhý fakt: Křivka(y) je v základním nastavení vlastně přímka, která protíná graf histogramu úhlopříčně z levého spodního rohu doprava nahoru. Když na ni na kterémkoliv místě klepnete myší, vytvoříte bod, jímž můžete pohybovat. Jak jsem již uvedl, bodem lze sunout jak nahoru a dolů, tak i do stran. Pro zjednodušení – protože práce s křivkami opravdu není triviální – se omezíme jen na posun ve vertikálním směru. Na boční výchylku zatím, prosím, zapomeňte. Na ukázce jsem vložil bod zhruba doprostřed křivky a o něco jej posunul nahoru.

Capture NX 2

Co to znamená? Horizontální poloha uprostřed znamená, že ovlivňuji cca střední tóny, posunem výš je zesvětluji. Kdybych bod naopak potáhnul dolů, analogicky by se střední tóny ztmavovaly.

Protože se ale křivka prohýbá plynule, tato úprava zasáhla částečně také jasy i stíny. Řekněme, že se stíny ale hýbat nechceme. Není nic jednoduššího,než zhruba mezi levým koncem křivky a prostředním bodem vytvořit klepnutím myší bod další a ten stáhnout dolů – jakoby nazpět narovnat část křivky, která ovlivňuje stíny.

Capture NX 2

No a to stejné můžete udělat i s jasy a pak lze „křivku křivit“ donekonečna… Pozor – ať nenaděláte víc škody než užitku. V případě nástroje Křivky platí známé „méně je více“ ještě o fous intenzivněji než u jiných nástrojů. Ukažme si raději nyní ještě dva typické případy využití.

Esíčko z učebnice

Naprostou klasikou je takzvaná S-křivka – podívejte se na ukázku. Křivku prohnete tak, abyste pomocí ní mírně ztmavili středně tmavé tóny a naopak zesvětlili středně světlé jasy.

Capture NX 2

Následkem by měla být kontrastnější, „šťavnatější“ fotografie, ale… Opět to platí pro běžný, dobře exponovaný snímek, který chce jen lehce doladit. Žádný extrém, nic nestandardního. Výsledek ale u „kompatibilních“ fotografií vypadá téměř vždy dobře. Posuďte sami na následující dvojici snímků, kde levý je před- a pravý po úpravě S-křivkou.

Capture NX 2
Všimněte si také, že jsem u této ukázky navíc dotáhl pravý spodní jezdec jasových úrovní k patě histogramu a totéž jsem udělal i se stíny

Capture NX 2 Na vysvětlení ale ještě čeká tlačítko Add Anchor Point (Přidat kotevní bod), jehož význam jsem slíbil prozradit právě v části o Křivkách. Tlačítko slouží k přesnému označení oblasti fotografie na křivce. Že nerozumíte? Představte si, že chcete dejme tomu zesvětlit část fotografie. Ale neumíte si dostatečně přesně představit, kde se z pohledu histogramu tato část nachází na křivce. Takže jednoduše klepněte na tlačítko Add Anchor Point, kurzor se vám změní na pipetu, kterou poté označíte ono místo na fotografii. Co se stane zároveň? Na přesné místo křivky se umístí nový kotevní bod, reprezentující jas vámi zvoleného místa. A můžete kroutit křivkou…


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

4 komentáře

  1. ano….ale neviem preco, stale ked niekto pise o krivkach a urovniach, tak sa obmedzi na zakladne esicko a dalej uz nic….ja by som rad viacej modifikacii z uprav….proste to rozpitvat. Moze byt dalsi clanok, co myslite? :-)

  2. Důvod je jednoduchý – možností „zkroucení“ křivky je skoro nekonečně mnoho. Neexistuje standardní situace, nastavení se neodvíjí jen od konkrétní fotografie, ale také od záměru fotografa. Proto také všichni uvádí jen ono esíčko… Takže další článek nejspíš nebude :)

  3. Křivkám jsem nepřišel na chuť, zatím si vystačím s ostatními funkcemi. Jinak, ale opět přínosný článek, že autor opět použil pouze „S“ křivku se nedivím. Když jsem zkoušel, nebo když zkouším křivky, tak je lze pokroutit tak, že výsledek je až někde v surrealismu…, a to pro „návod k použití“ není to pravé ořechové.

  4. Křivky patřily, patří a budou patřit mezi nástroje, které vyspělý operatér vždy využije, zejména ve Photoshopu. Pravdou ale je, že NX2 má takové nástroje – kontrolní body – že při jejich zvládnutí již křivky nebude potřebovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *