Minulý týden jsme vás informovali o třech fotografických festivalech, které v brzké době ovládnou Prahu, nejbližším z nich je pak FotoŠkoda FEST. Společnost Nikon je jeho generálním partnerem a Nikonblog.cz partnerem mediálním – pojďme se tedy podívat podrobněji, co že se bude za týden v Praze „u Škody“ dít. Z programu vybíráme tři tvůrce, nicméně těšte se na všechny ostatní – pokaždé bude o co stát.
Dokument s přesahy
Kdo trochu sleduje fotografickou scénu v Česku, ví, že líheň dokumentaristů je na severu Moravy v Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě, na jehož webu stačí rozkliknout položku Pedagogové a máte jasno: Josef Moucha, Miroslav Myška, Jindřich Štreit, Vladimír Birgus… Dnes již klasikové českého dokumentu mají silný vliv na studenty ITF – a pětatřicetiletý Tomáš Trojan není výjimkou. Naopak – potvrzuje pravidlo – jeho tvorba nasycuje mladý český dokument poctivou fotografií bez zbytečných manýr a zbytečných „uměleckých“ příkras.
S Tomášem jsme se potkali minulý týden v jedné z brněnských kaváren, abychom si „pokecali“ o jeho angažmá na FotoŠkoda FESTu.
Vy jdete se svým dokumentárním souborem Ve stínu psa poprvé na veřejnost – tedy kromě soutěže Frame, kde jste v roce 2010 vyhrál 3. místo.
Ne tak úplně, vystavil jsem jej v Café 99 v Brně, ale zatím jsem neměl podobnou příležitost v Praze – asi taky proto, že jsem tomu nevěnoval potřebné úsilí. Obecně to mám tak, že mě víc baví fotografovat než organizovat výstavy, takže jakmile jednou hotový soubor „ukážu světu“, mám pocit, že tato práce je hotová, a já jdu dělat na novém tématu. Takže jsem velmi uvítal možnost zúčastnit se FotoŠkoda FESTu a velkou část příprav výstavy nechat na bedrech někoho jiného…
Výstavu na FotoŠkoda FESTU vám bude zahajovat Tomáš Pospěch. Ten dělal také kurátora výstavního souboru?
Tomáš mi pomáhal s finálním výběrem těchto fotografií, už když jsem je připravoval pro přijímačky na ITF v Opavě. Skládání snímků do kompaktního výstavního celku bylo pro mne tehdy báječnou novou zkušeností.
A na besedě po vernisáži budete promítat další svoje fotografie?
Samozřejmě budu prezentovat ostatní svoje soubory, řekněme asi šest dalších témat. Ovšem hlavní část promítání chci věnovat různým dokumentárním souborům, které mne v poslední době zaujaly. Málokdy jde o klasický dokument v tradičním slova smyslu, proto jsem dal do názvu přednášky „Žánrové přesahy“. Líbí se mi věci, které jsou na hraně, takže doufám, že se diváci nebudou nudit.
Nicméně Ve stínu psa je, řekl bych, klasický černobílý dokument nebo možná spíš streetfoto.
Určitě je ten soubor hodně ovlivněný mým celoživotním okouzlením tvorbou Josefa Koudelky a celou érou Leica–fotografů. Specifická atmosféra Andalusie a ostré světlo hodně přispěly k surrealistickým náznakům ve fotografiích, také proto jsem dal do názvu odkaz na Buňuelův film Andaluský pes. Ovšem dost lidí říká, že to v těch fotkách není, snad prý jedině někde v mé hlavě…
Část snímků je ještě dělaná na negativ, až při druhé návštěvě Španělska, kde soubor Ve stínu psa vznikl, jsem fotografoval na digitální Nikon D700. Dost dlouho jsem svoji filmovou a digitální tvorbu odděloval, ale právě Tomáš Pospěch mi řekl, ať to vůbec neřeším a dám všechno dohromady. Jenom pak bylo potřeba dodat do digitálních snímků zrno, aby na výstavě vypadaly jednotně. Vždycky jsem to bral jako blbou manýru – dávat zrno do digitálních fotografií, ale tady to mělo logiku a opodstatnění.
Na druhou stranu černobílou fotografii bez zrna, to si úplně nedokážu představit…
Ano, ale je komické, jak se v době filmu všichni snažili zrno eliminovat na minimum, a teprve s hladkým digitálním výstupem v ruce pochopili, že právě to zrno dělá černobílé fotografie krásnější.
Nakonec prosím o nějakou pecku, kvůli které bude vaše přednáška nacpaná až po vrch futer :-)
Vlastně poprvé zde budu veřejně prezentovat svůj poslední téměř ukončený soubor o mnišské komunitě benediktinů v Rajhradském klášteře. K tomu se váže příhoda, kdy „moji benediktini“ výběr snímků prezentovali na konferenci o benediktinském dědictví v Evropě. Během promítání se polští, slovenští a maďarští benediktini uraženě zvedli a opustili sál. Reálný život v Rajhradě, kde se musí všichni pořádně otáčet, aby se uživili, se „studeným čumákům“ z bohatých klášterů nezdál dost důstojný. Mě to strašně potěšilo – že moje fotografie vyvolávají emoce.
Cestovatelé o cestovatelích
Nejnovější český celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda Petra Horkého a jeho týmu přišel do kin doslova před pár dny a od té doby se o něm mluví jen v superlativech. Že jste jej ještě neviděli a nedokážete to tedy posoudit? Není nic jednoduššího – běžte do kina a kromě toho ještě také na přednášku Petra Horkého a kameramana Pavla Otevřela na FotoŠkoda FEST.
Režiséra, scénáristu a producenta filmu Století Miroslava Zikmunda Petra Horkého jsem na Nikonblogu zpovídal téměř přesně rok před tím, než byl jeho celovečerní dokument o cestovatelské dvojici Zikmund&Hanzelka uveden do kin. Když jsme spolu seděli v pražské Leica Gallery, kde zrovna probíhala úžasná výstava Jacoba Aue Sobola, řekl Petr ke svému filmu jen pár vět:
Teď dělám životopisný film o Miroslavu Zikmundovi, z dvojice Zikmund–Hanzelka, a tam jsou situace nebo momenty, kdy mi velice záleží na kvalitě. Ať už to jsou věci, kdy si s panem Zikmundem povídáme o osobních i intimních – tedy vnitřních věcech. I o ženských jsme se bavili, i o tom, že doktoři řešili, jestli H+Z nejsou homosexuálové. Tam je důležité, aby ten obrázek byl pěkný, aby tu intimnost nějak navozoval, aby byl ostrý Zikmund a neostré pozadí za ním, aby vystupoval ke mně, byl mi bližší. A na to je spojení Nikon D800 a kameraman Pavel Otevřel dokonalá kombinace. Plus skla od Nikonu.
Samozřejmě, bavili jsme se také o technice Nikonu – pokud to nevyznělo úplně zřetelně, film Století Miroslava Zikmunda se natáčel na digitální zrcadlovku Nikon D800. O tom byla řeč ještě o rok dříve v dalším rozhovoru – tentokrát s kameramanem filmu Pavlem Otevřelem. Takzvaný „techrozhovor“ jsem se snažil koncipovat hodně edukativně, nicméně chvála „osmistovky“ zde zazněla myslím dostatečně zřetelně. Pavel Otevřel říká:
„Dé osmistovku“ jsem měl po prezentaci v New Yorku ještě na natáčení stěhování slonů s Petrem Horkým v Rotterdamu a aniž bych chtěl Nikonu dělat reklamu, tak musím říct, že jsem ji vracel s těžkým srdcem. Díky tomu, že jsou obrazová data „sbírána“ z 36Mpx snímače, mají obrázky vynikající dynamiku. Nemusíte se tak často obávat vypálení světel nebo stínů bez kresby. Stejně tak výborná je citlivost, kdy natáčet na ISO 1 600 není vůbec problém, na kvalitě to téměř nepoznáte. Velmi spokojený jsem byl také s barevností obrazu. Protože zároveň i fotím, fakt si dovedu představit, že bych měl jen jeden stroj, D800 na focení i na natáčení.
Jak jste asi vytušili, Nikon D800 Pavel Otevřel nakonec nevrátil a zůstala s ním a celým štábem filmu Století Miroslava Zikmunda až do konce natáčení. Já jsem ten úžasný film viděl a mohu říci jen to, že se těším na další projekt těchto lidí, kteří svoji práci dělají fakt skvěle!
Čtyřikrát Petr Jan Juračka
Teď napíši – vlastně vykopíruji z oficiálních materiálů FotoŠkoda FESTu – velmi dlouhou větu. K akademikovi Petrovi Janu Juračkovi to ale ani jinak nejde:
Petr Jan Juračka je vědeckým pracovníkem a postgraduálním studentem katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jedním z fotografů Zoo Praha a zároveň lektorem fotografických workshopů v Českém Švýcarsku, které jsou pořádány ve spolupráci s Centrem FotoŠkoda.
Je třeba dodat, že pan Juračka uvádí a lektoruje na FotoŠkoda FESTu hned čtyři přednášky a workshopy a zde je jejich krátký přehled.
Fotografie s vysokým dynamickým rozsahem
Fotografie scén o vysokém dynamickém rozsahu neodmyslitelně patří k fotografii krajiny, architektury či rozličných fotografických experimentů. Dříve bylo jediným řešením snímat tyto scény ze stativu a v různých expozičních variantách, které se pak slučovaly do jedné. To je samozřejmě dodnes velmi dobrá strategie. Ale je to skutečně nutné? Jaké jiné postupy jsou vlastně ještě běžné, a dostupné?
S Nikonem kolem světa
Objektivy topil v karibském moři v Mexiku a na Kubě. Prošel dvě stě kilometrů Grónska se šestnácti kily fototechniky na bedrech. Létal rádiem řízenými vrtulníky nad chorvatským Bračem, i nad neprobádanými vodopády Ugandy. Fotografoval koně Převalského v mongolských pustinách. S Nikonem se plavil po vodách Bajkalu, aby si jeden z jeho snímků vybral na obálky své knihy nejprodávanější spisovatel světa. Jakou techniku má v batohu? Jaké zkušenosti nabere fotograf, když tolikrát opustí rodný kontinent, aby fotografoval to, co doma nenajde?
Letecká fotografie a video z rádiem řízených vrtulníků
Quadrikoptéry, hexakoptéry, oktokoptéry, drony… Tato slova se na veřejnost hrnou každým možným informačním kanálem. A není divu – letecká fotografie a video zažívají obrovský boom a o poloautomatizovaných létajících robotech se mluví jako o natolik revoluční technologii, jako byl příchod počítačů. Ať již nějakou poletuchu máte, nebo teprve zvažujete její nákup, workshop pod vedením Vertical Images a Petra Jana Juračky v krásné krajině Kokořínska bude pro vás zcela jistě velkým přínosem.
Makro -> větší makro -> mikro -> větší mikro
Takové to běžné makro pavouka v síti, mokré šišky v mechu anebo křemenáče se slimákem má za sebou patrně každý z nás. Je to přesně to makro, které v rámci tohoto workshopu nezažijete. Proč? Protože vás provede specialista na odhalování krásy mikroskopického světa – Petr Jan Juračka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a to přímo na akademické půdě!
Tak za týden…
Doufám, že jsme vás navnadili dostatečně – a to jsme zmínili jen tři tvůrce, se kterými se na podzimním FotoŠkoda FESTu můžete setkat. Kromě nich zde bude vystupovat spousta dalších fotografů a lidí, kteří se pohybují v těsné blízkosti fotografie a videa.
Takže si zapište do svých diářů:
Kde: Palác Langhans, Centrum FotoŠkoda, Vodičkova 37, Praha
Kdy: 22.–27. září 2014
Registrace a vstupné zde
