Hnidopich zasahuje. Epizoda č. 2

Máme za sebou 2. kolo letošního ročníku naší soutěže Fotka Nikonblogu. Nejlepší fotografie již byly oceněné – podrobnosti čtěte v tomto článku. Letos nově dvouměsíční periodicita přinesla stejně jako v prvním kole ještě více vašich výborných fotografií než tomu bývalo v minulých letech (i když zrovna 2. kolo na tom nebylo nejlépe). A teď byste možná čekali, že dodám něco ve smyslu: „…ale stejně tak i větší množství méně povedených snímků…“ Ale nedodám :-) Je totiž pravda, že pro druhou epizodu hnidopišného článku (první čtěte zde) jsem musel skutečně hodně dobře koukat na fotky, se kterými jste se v tomto kole naší soutěže účastnili. No ale nakonec jsem našel, takže pojďme na to.

Když chybí malý kousek

Začátečníkům často radím, aby si v záběru nechali spíše víc prostoru než aby jim pak na fotografii něco chybělo. Dodatečně se dá oříznout cokoliv, přidává se už ale mnohem hůře, nezřídka to nejde vůbec. Z toho důvodu také tvrdím, že mi nevadí „nestoprocentní“ pokrytí hledáčků amatérských zrcadlovek, které kvůli tomu – nebo v tomto případě spíš díky tomu – zachycují o fous větší obraz než vidíte při focení. Proč o tom píšu? Podívejte se na následující fotografii.

Nádherný portrét krásné dívky v neméně nádherném měkkém nejspíš denním světle, přicházejícím od okna. Tvář otočená přímo do objektivu, středová kompozice – nic z toho neruší, naopak. Ale přece jenom něco zde „tahá za oči“. Proč se musí okraj levého víčka dotýkat horního okraje fotografie? Starozákonní Kain nosil na čele nesmazatelné znamení, ale to asi tato dívka nemá. Je to škoda, jedná se totiž o víceméně klasickou chybu – dotyk s okrajem fotky zkrátka nepůsobí dobře. Chtělo to malý kousek čela nad okrajem víčka ponechat a fotografie by byla lepší. Tak příště :-)

Beze stínů

Tématem 2. kola Fotky Nikonblogu bylo Světlo a stín. Jak světlo, tak i stín, mohou nabývat různých podob. Konkrétně stíny mohou být – právě podle charakteru světla – jemné, s měkkými konturami, téměř neviditelné, nebo černé jako noc, s hranami ostrými jako břitva. Nebo něco mezi tím. Ale musí to být stíny, skrývající se na histogramu fotografie v jeho levé části. Je-li na levé straně histogramu „díra“, neklamně to prozrazuje tzv. „šeďák“ – fotografii, ve které chybí nejhlubší stíny. Je pravda, že někteří fotografové občas takovouto tonalitu svým snímkům propůjčují záměrně, jako jeden ze způsobů autorského vyjádření. Ale mnohdy se tak stane víceméně nedopatřením, přehlédnutím, nebo třeba klidně i kvůli špatně nastavenému monitoru. A jak praví staré moudré přísloví, i mistr tesař se utne :-)

Lucka Mojžíšová je zkušená fotografka, jejíž tvorba je plná velmi kontrastních street fotografií. Nebojím se napsat, že si v tom Lucie libuje. Ostatně je jednou ze tří výherců 2. kola Fotky Nikonblogu, a ani u vítězného snímku se nedá říct, že by byl nekontrastní. „Šedivku“ se jí však podařilo do našeho klání poslat také. Nevím, jestli to byl autorský záměr, ale dost o tom pochybuji. Tady se zkrátka něco nepovedlo. V levé části histogramu tohoto snímku zeje díra jako hrom, ostatně absence sytých tmavých odstínů šedi je vidět i bez koukání na histogram.

Nedostatek tmavých partií není ale doménou pouze černobílých fotografií, stejně tak se může objevit i na barevných fotkách. A já jsem taky v galerii soutěžních snímků 2. kola Fotky Nikonblogu jednu takovou barevnou objevil. 

Kromě toho, že tato fotografie je silně zašuměná (protože když je to vidět ve facebookovém rozlišení, tak je opravdu silně zašuměná), má ještě větší „díru“ ve stínech v histogramu, nežli předchozí ukázka. U barevných snímků to pak navíc přináší malou saturaci barev, fotografie jsou zkrátka…, abych se vyjádřil slušně – vyšisované.

Abyste ale neřekli, že jen kritizuji, tento snímek ukážu po svojí asi tak tříminutové úpravě. Stačí pouze „dotáhnout“ levý jezdec histogramu k jeho patě a pak si už jen pohrát s gamou čili se středními tóny, s celkovým kontrastem. Díky ztmavení těch částí obrazu, které tmavé být mají, se zároveň částečně potlačí zmíněný šum, což je samozřejmě také pozitivní.

Jedeme dál!

Fotka Nikonblogu pokračuje třetím kolem, jehož téma je tentokrát dynamické, vyjádřené jedním slovem – Pohyb. Veškeré detaily k aktuálnímu kolu najdete v tomto článku, my už se teď těšíme na vaše skvělé fotografie. A hnidopich se trošinku těší i na ty méně povedené ;-)