Hnidopich zasahuje. Epizoda č. 1

Jistě víte, nebo alespoň tak nějak podvědomě tušíte, co znamená slovo hnidopich. Podle Slovníku spisovného jazyka českého je hnidopich v první řadě ten, kdo si všímá jen maličkostí, malicherností, omezený puntičkář; hnidař. Čili člověk, který ve všem hledá hnidy. Co je to hnida, to jistě víte, a je vám asi jasné, že toto slovo je zde použité jako přirovnání, nikoliv doslovné vyznění. Hnidopich na Nikonblogu jsem já, a budu hledat hnidy na vašich fotografiích, které jste poslali do soutěže Fotka Nikonblogu :-)

Škoda nebýt lepší

Abych byl přesný. Nic hledat nebudu, budu se věnovat jen těm nedostatkům, které na mě při prohlížení snímků doslova samy vyskakují. Proč to vlastně dělám? Jednoduše proto, abych poukazoval na – často jen drobné – chyby, které se vyskytují na fotografiích, a které tam jednoduše nemusí být. Na chyby, bez kterých by dotyčné fotky aspirovaly na minimálně užší výběr v hodnocení každého kola. Žádný učený z nebe nespadl a navíc, samotný autor snímku má většinou jiný, poněkud zkreslený náhled na vlastní dílo. Vždy je dobré, když nechá svoje fotografie posoudit i nezaujatému oku. A to jsem zde prosím já :-)

Nebudu vás ale trápit. Hnidopicha budu vydávat nepravidelně, možná po každém kole soutěže Fotka Nikonblogu, možná také ne. A nebudu vám ani nadávat, ani vás nezahrnu desítkami podle mě ne zcela dokonalých fotek. Tři kousky musí stačit!

Ořez, náklon a… srostlice

Svým studentům na Katedře mediálních studií a žurnalistiky, FSS MUNI v Brně každý semestr říkám, že je lepší při komponování snímku nechat raději trochu volného místa po okrajích záběru, aby náhodou neodřízli něco, co by pak na fotografii mohlo chybět. Moderní digitální zrcadlovky nebo bezzrcadlovky mají dostatečné rozlišení na to, aby se pak mohl v počítači udělat tu menší, tu třeba i zásadnější ořez. Ořez jako takový považuji za první a primární úpravu. A někdy opravdu stačí málo. Třeba jako na fotografii Mirky Patočkové.

Foto Mirka Patočková
Foto Mirka Patočková

Krásný, jednoduchý, výtvarně pojatý kontrastní černobílý záběr. Výborně využité protisvětlo nebo spíš velmi šikmé boční světlo, ale… něco nám tam přebývá. Ano, myslím ten šedý proužek u horního okraje snímku. Nemyslím si, že by měl snad nějaký zvláštní význam. Je tam jednoduše navíc. Asi tak tři minuty práce, včetně otevření a uložení fotografie v počítači, a rušivý prvek je pryč. Nic to nestojí, a jak se říká u nás na Moravě, ani chleba to nežere :-)

Nástroj pro ořez bývá někdy sdružený s nástrojem pro narovnání, zkrátka pro náklon nebo opravu náklonu. A ten si vyžaduje následující fotografie.

Foto Eva Dneboská
Foto Eva Dneboská

Nemám nic proti tomu, když se autor fotografie snaží oživit snímek víceméně nepřirozeným náklonem. Ale tak trochu mě to irituje, když jest v záběru přítomna… vodní hladina. Voda, jak známo, teče do kopce pouze na obrazech nizozemského grafika M. C. Eschera, v přírodě se však, zejména jedná-li se o stojatou vodu, vždy drží vodováhy. Ale vážně: Skutečně to nevypadá dobře, když stojatá voda, ale i třeba líná řeka, na fotografii není téměř dokonale vodorovná. Je to proti přirozenosti, a naše oko, potažmo pak mozek, to okamžitě vnímá jako rušivý prvek. Tento pokus se moc nevydařil, a je to docela škoda – v záběru jsou působivé mraky, černobílá tonalita je výborná, mohla to být skvělá fotka. Nevadí, tak příště – anebo – pokud to jde, a zdrojový snímek má kolem sebe více místa, můžete zkusit tuto fotografii i narovnat.

Klíčové slovo posledního snímku představuje fotografický pojem známý jako srostlice. V tomto případě ovšem naprosto vzorová srostlice :-)

Foto Luboš Prchal
Foto Luboš Prchal

Nádherné světlo! Úžasná světelná atmosféra! Jednoduchý motiv, obloha k tomu hraje jako na objednávku. Ale ze zad koně vyrůstá strom… Naprosto chápu, že se mohlo jednat o velmi krátký okamžik, že koník se zkrátka nechtěl pohnout z místa, protože zrovna spásal nějakou zvlášť chutnou travičku, ale bohužel, tato fotografie je učebnicovou ukázkou srostlice – úkazu, kdy nějaký objekt vyrůstá z jiného objektu, ale oba k sobě vzájemně nepatří. 

Já bych toho koně vzal za ocas a odtáhl ho doprava mimo strom :-) Od stolu se to hezky radí, že ano? Chápu, někdy se to zkrátka takhle „povede“. Nejde o život, možná je to dokonce i vtipné, ale zrovna u této konkrétní fotografie mě to mrzí – protože jinak je skvělá a určitě by si zasloužila oceněné místo. 

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Jeden komentář

  1. Dobrý den, Petře,
    díky za tento článek. Za mě by měl vycházet po každém soutěžním kole. Člověk, který fotí, i fotograf je často zahleděn do své fotky, že „hnidy“ přehlédne. Názor-nadhled někoho jiného je velmi velmi důležitý a kdo chce, tak jej to posune dál. Díky a dobré světlo všem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *