Já vím, ten titulek je poněkud laciný. Ale nemůžu si pomoci, ambasador Nikonu Petr Jan Juračka je, kromě svých mnoha dalších povolání, ze všeho nejvíc dospělý kluk, který si rád hraje s technickými hračkami. Ostatně sám svůj článek nazval Nové hračky v Černobylu. My jsme se už jeho „výletu“ na Ukrajinu věnovali krátkou upoutávkou s videem, nyní necháme mluvit samotného autora podrobněji. A patří k tomu samozřejmě také fotografie, které na svojí cestě Petr Jan Juračka pořídil.
Článek vyšel v květnovém vydání časopisu FotoVideo – více o něm čtěte zde.
Petr Jan Juračka: Nové hračky v Černobylu
Zrovna jsme balili věci po autogramiádě v pardubickém Fotolabu, když se nade mnou objevila mohutná postava ukrajinského fotografa žijícího v Liberci, Maxima Sačoka. „Ty vole, Maxi, co tady děláš?“, znejistěl jsem. Max odpověděl svým hřmotným hlasem s ukrajinským přízvukem: „Pšijel sem tě presvědčit, abys udělál se mnou wórkshop na Ukrajině!“ Max mi tohle nabízel už po mejlu, ale odmítl jsem jej, stejně jako všechny ostatní – pro rok 2020 jsem počítal s jedním velkým vysněným říjnovým kurzem v Himálaji a basta, nechtěl jsem o ničem dalším slyšet. „Maxi, však jsem ti to psal, nemám na to čas viď…“ Chvilku jsme si povídali a já měl druhý den letenky do Kyjeva. Maxův plán byl totiž natolik skvělý, že jej odmítnout opravdu nešlo.
20 února 2020, 15.36 h, Černihiv, Ukrajina
Původně jsem chtěl fotit tento snímek na Nikon Z7, ale vyklopení jeho displeje je proti Z 50 značně limitované. Kontrola kompozice byla přitom nutná, zejména kvůli srovnání perspektivy rámu okna s věží. To vše v natažených rukách nad hlavou, zatímco jsem stál na vrchní příčce žebříku. Jak se mi najednou Z 50 hodila! Na nové pevné padesátce jsem žadné „ale“ neshledal. Je to objektiv bez kompromisů.
Tak za prvé, poletím poprvé v životě z rodných Pardubic, z letiště našeho rodáka a prvního českého aviatika, Jana Kašpara. Za druhé, můžu si vzít k sobě parťáky na výpomoc. A za třetí, nebudeme se pohybovat jen ve slavném Černobylu, kam nás Max dostane i mimo běžnou turistickou zónu, ale má pro nás připravenou unikátní továrnu v Černihivu, která bude celá jenom naše. Tady opravdu nebylo co řešit, letěli jsme z Pardubek tři lektoři, neboť se ke mně přidali také dva kamarádi z pardubického Stablecamu, který je hlavní distributor DJI pro Českou republiku. Oba až po zuby vyzbrojení čerstvými řízky a s kufrem plným paštik, které si pak slavnostně zase vezli zpátky. Naše výprava mohla začít!
20 února 2020, 09.56 h, Černihiv, Ukrajina
Jirka Čáp řečený Čapíno in flagranti s DJI Roninem-SC v opuštěné továrně v Černihivu. Ronina jsme zkoušeli jak s Nikonem Z 7, tak s výrazně levnější Z 50, která je určena jednak pro začínající a pokročilé fotografy, tak pro vloggery. Natáčení vlogu mě se Z 50 baví enormně! Jediným menším nedostatkem, který jsem u Ronina shledal, byl omezený prostor pro externí mikrofon, který lehce koliduje s vlastní hlavou gimbalu při extrémním náklonu kamery směrem nahoru. Ale s tím se dá celkem žít a menší mikrofon by to spravil.
Když má člověk už něco ve světě nalétáno, ví, že to nic neznamená. Pokaždé jej může něco překvapit a nejinak tomu bylo i doma, v Pardubicích. Ani v Dubaji, ba ani v New Yorku anebo Istanbulu jsem si nemohl dopřát důkladnější prohlídku zavazadel za asistence tří policistů a šéfové letištní ochranky. Vybalit každý objektiv, každou baterku či světlo, to po mně skutečně ještě nikde nechtěli. Je ale pravda, že kdybych byl já na jejich místě, odletět se taky jen tak nenechám. Však jsem měl sebou zase ranec jak hovado, narvaný hračkami na testování. Tím, že jsme letěli na tak krátkou dobu, jsem si mohl dopřát luxusu mít všechno sebou, a vyzkoušet si to do sytosti. Celou výpravu jsem totiž pojal jako testování novinek, které jsem chtěl mít sebou v Himálaji o pár týdnů později, během expedice na pátou nejvyšší horu světa, Makalu.
Řeč je zejména o novém gimbalu DJI Ronin-SC pro mé oblíbené Nikony Z 7 a Z 50, ale také o nových stativech Manfrotto Pixi, karbonovém Befree GT XPRO a rovnou třech zetkových sklech – Nikkor Z 24 mm f/1,8 S, Nikkor Z 35 mm f/1,8 S a Nikkor Z 50 mm f/1,8 S. Přičtěte si k tomu tři kreativní dny bez pevně daného programu a na krásné dny je zaděláno. Samozřejmě nesměl doma zůstat dron a tak jsem Maxe pověřil sehnáním povolení pro létání v Černobylu, stejně jako další dva účastníci výpravy, kteří tady také chtěli poletovat. Max zjistil, že sehnat oficiální permit není snadné, ale že je možné to vyřešit nějak jinak. Co přesně znamená to „jinak“ se už nikdy nedozvíme, ale faktem zůstává, že jsme byli mnohdy ve vzduchu všichni tři najednou. A vyplatilo se!
21 února 2020, 08.28 h, Zálesí – Černobyl, Ukrajina
Víc než samotný Černobyl anebo Pripjať na mě dolehla smutná atmosféra v obci Zálesí, jen malý kousek tragédie. Kdysi hezky vybavená vesnička čítající na takřka tři tisíce obyvatel byla vylidněna během několika málo hodin, aby se sem už nikdy nikdo nevrátil. Pokud se do Černobylu ještě vrátím, bude to právě kvůli tomuto místo a jeho ponuré náladě. Fotografovat zde tak přes noc…
Několik lidí nás od Černobylu zrazovalo s odůvodněním, že po odvysílání slavného stejnojmenného seriálu na HBO je tam nyní narváno. Zájem o destinaci neprojevují již dávno jen fotografové, ale také turisté, neboť se Černobyl stal oblíbenou atrakcí. Netuším, jaká je v zóně situace o víkendech, ale kromě slavného lunaparku a vysílače Duga jsme zde byli ve všední den prakticky sami. Společnost nám dělali jen dva místní průvodci, kteří jednak dávali pozor na naší bezpečnost, a také na policii, aby nebyli problémy. Ba dokonce ani radioaktivita nebyla zdaleka tak silná, jak jsem se domníval. Jirka Čáp ze Stablecamu nechal omylem zapnutý dozimetr celou cestu z Pardubic a zpět, a nejvyšší dávky jsme dostali jednoznačně cestou do Kyjeva v letadle, které letělo stratosférou. Ani v chladicí věži pátého bloku nenachytalo jeho zařízení více ionizujícího záření. Od té doby, co je sovětský sarkofág čtvrtého bloku v Pripjaťi překryt novým sarkofágem, je možné vystoupit z auta přímo na místě jaderné tragedie a chvíli zde pobýt zcela bez obav.
Od našeho návratu z Černobylu neuběhlo mnoho času, a expedice na osmitisícové Makalu v Himálaji se rozplynula jak pára nad hrncem. Celosvětová pandemie nového koronaviru zavřela naše hranice a já jsem Maxovi velmi vděčný za to, že jsme poslední týdny otevřených hranic prožili v tak inspirativním prostředí. Říjnový workshop v Himálaji jsme zatím neodepsali, věřím, že nakonec odletíme.
Stromek osvětlený trvalým světlem Fomei LED ROLL 62W, přední stromek osvětlen bleskem Nikon SB-5000 odpáleným ručně na slovní povel „krleš“.
20 února 2020, 15.00 h, Černihiv, Ukrajina
Prostředí tzv. urbexu, tedy opuštěných prostor, umožňuje nezachytit „pouhou“ realitu, ale naopak být o něco více tvůrčí při tvorbě. Uschlý keř v rozpadlém květináči jsme tak přenesli o pár metrů dále v chodbě, za jejíž roh jsem nainstaloval obří rolovací LED panel. Přední uschlý stromek jsem naopak osvětlil úzkým kuželem světla, aby jednak neosvětlil i podlahu, ale jednak proto, aby vznikl zajímavý stín na stěně.
20 února 2020, 15.29 h, Černihiv, Ukrajina
Podobný přístup jsem zaujal při zpracování fotografií – zatímco u krajin či u makra hrají prim přirozené barvy, v urbexu je možné zajít o něco dál. Mého kamaráda, začínajícího fotografa Štěpána, zaujalo barevné podání našeho ukrajinského videa a zeptal se mě, proč jsem jej neuplatnil také u fotek. Odpověď byla jednoduchá – nenapadlo mě to. Fotografie a film jsou přeci jen dva různé světy a málokdy kdy dokážu myslet na oba najednou. Nahrál jsem tak barevnou LUT do Adobe Camera Raw a vytvořil si nový profil pro Adobe Lightroom. Štěpán měl pravdu – krémové podání barev se selektivním utlumením chladných tónů může působit dobře i na fotce.
Takřka neznatelné barevné tóny zvýrazněny pomocí Luminaru 4
21 února 2020,11.10 h, Pripjať, Ukrajina
Poštovní schránky opuštěné výškové budovy v Pripjaťi… Co víc dodat?
18 února 2020, 21.52 h, Kyjev, Ukrajina
Nová generace oblíbeného fotografického batohu Lowepro Whistler BP 450 AW II patří mezi mé nejoblíbenější příslušenství, s první generací jsem prochodil Irsko před dvěma lety, letos došla řeč na Ukrajinu. Druhá generace má na rozdíl od té první výrazně lépe řešené uložení notebooku, což je pro mě klíčová vlastnost. První dny jsem na něm nosil DJI Ronin-SC, který v Černobylu nahradil neustále ťukající dozimetr a stativ.
První dvě místnosti osvětleny světly Fomei LED 15 W, zadní prostor prosvětlen čelovkou.
20 února 2020, 16.45 h, Černihiv, Ukrajina
Mezi novinky mé letošní výbavy patří i tři stativy od Manfrotta, z nichž dvě jsou mými úplně prvními karbonovými stativy. V Himálaji jsem měl v plánu trekovat s nejtěžším z nich, Befree GT XPRO Carbon (1,76 kg), na výstup jsem plánoval jeho lehčího a menšího brášku Befree Advanced CFT (1,25 kg) a na lezení nad 7 000 metrů jsem měl v záloze Pixi o váze 190 g. Člověk míní, Pán Bůh mění… Alespoň vymyšlené jsem to měl hezky, no ne?
20 února 2020, 16.11 h, Černihiv, Ukrajina
Zajímavou funkcí gimbalu DJI Ronin-SC byla pro mě možnost použít jej jako robotickou hlavu pro panorama. Samozřejmě, uvažovat o něčem takovém např. v přírodě, kde fouká vítr, není reálné. Ronin je stále hlavně gimbal a je tak značně mobilní. Ale v interiéru, kam nefouká tolik, jsou jeho možnosti značně nečekané. V aplikaci v telefonu stačilo jen nastavit úhel, který chci snímat, a překryv snímků, který požaduji. Gimbal spočítal zbytek sám (jaký obsluhuje fotoaparát, a s jakým aktuálním ohniskem operuje, ví sám). Výsledkem je jednořadé panorama snímané v bracketingu, které jsem následně spojil v PTGui Pro.
21 února 2020, 12.13 h, Pripjať, Ukrajina
Letecký pohled na „město duchů“, Pripjať, je možná přeci jen ještě o něco děsivější, než pohled ze země. I zde se letos odehrály lehké novinky – dron DJI Mavic 2 Pro je sice stále aktuálním modelem již od září 2018, změna ale nastala v jeho nových bateriích. Pořídíte-li si totiž baterie z řady Enterprise, budou se vám před odletem samy ohřívat, a to za cenu cca 10 % jejich kapacity. Malá vychytávka pro lidstvo, velká pro dronistu.
21 února 2020, 12.41 h, Pripjať, Ukrajina
Smutek. Prázdnota. Dříve luxusní bydlení pro zaměstnance jaderné elektrárny, dnes doslova trosky.
„Hele, kluci, já vás tam rád vezmu, ale choďte jen po okraji jo? Uprostřed se může ten dozimetr celkem zbláznit, řádí to tam tak desetkrát víc, než tady. Nebo si to případně proběhněte, ale hlavně nezakopněte a nešlapejte na mech, není to úplně prča, jo?“, brífoval nás Max před vstupem do chladící věže nedostavěného pátého bloku černobylské elektrárny. A protože kam Juračka nemůže, pošle drona, nebylo o čem přemýšlet. Dron to zvládl v pohodě, ale víc, než fotky z něj, mě zaujala momentka Míry Vondráčka, který cvakl můj ovladač při průletu věží. Vidíte tam to samé, co já? Opravdu 107 %?
No dobře, hodnotu zbývající kapacity baterie jsem tak trochu upravil ve Photoshopu, ale divili byste se, kolik lidí mi tohle na internetu věřilo.
Interiér vozu je osvětlen dvěma LED panely Fomei 15 W, exteriér 2× Lume Cube na DJI Mavic 2 Pro
22 února 2020, 16.25 h, Černihiv, Ukrajina
Úplně poslední novinkou, kterou jsem na Ukrajině vyzkoušel, jsou dvě malá světla Lume Cube nesená dronem DJI Mavic 2 Pro. Mimochodem, tato světla lze koupit v setu přímo pro dron, ale jak mi v Centru FotoŠkoda poradili, tento set není příliš kvalitní. Namísto toho mám držák světel pro dron od firmy třetí strany – pokud byste o něj měli taky zájem, stačí se v Centru zeptat, a oni jej seženou i pro vás. Nebyl o nic dražší, než „originál“.
