Výřez místo zoomu? Všeho s mírou

Nedávno jsem potkal kamaráda, který se mi s rozzářenýma očima chlubil, že si koupil Nikon Z 7 se zetkovým zoomem 24–70 mm. „S dva osmičkovým!“, nezapomněl podotknout. Jeho volbu jsem mu samozřejmě pochválil a popřál spoustu skvělých fotek, abych se ještě zeptal, zdali plánuje i koupi nějakého delšího skla. Třeba pevného portréťáku. Kamarád odpověděl: „Při tomhle brutálním rozlišení nepotřebuju portréťák. Prostě udělám výřez.“

Dvě ohniska v testu

Aby pointa byla celá, musím doplnit, že můj kamarád na konec dodal: „Stejně většina fotek končí na internetu s delší stranou kolem 2 000 pixelů.“ Nějak jsme už neměli čas se o tomto tématu pobavit podrobněji, tudíž jsem se rozhodl sepsat o něm krátký článek – s ukázkami.

Nemaje zrovna po ruce Nikon Z 7 nebo jiný stroj s vysokým rozlišením, vzal jsem svůj kapesní Nikon Z 50, psa, a vyrazil do lesa. To, že „Zet padesátka“ má oproti Z 7 více než poloviční rozlišení v tomto případě nevadí – dále popsaný princip platí i při menším počtu obrazových bodů.

Nejprve jsem naši psí babičku vyfotil telezoomem s nastaveným ohniskem 125 mm, a poté – aniž bych změnil předmětovou vzdálenost čili svou polohu vůči fence – nasadil jsem setový zoom NIKKOR Z DX 16–50 mm, a s „vytočením“ prstence na 50mm pořídil druhý záběr. Zde je výsledek.

Dvakrát plné políčko ze stejného místa – vlevo ohnisko 50 mm, vpravo 125 mm
Dvakrát plné políčko ze stejného místa – vlevo ohnisko 50 mm, vpravo 125 mm

Fotografii udělanou kratším ohniskem jsem v počítači ořezal tak, aby výřez plus-minus odpovídal záběru, pořízenému dlouhým sklem. Z původního snímku zůstala fotografie o rozměrech 2 157 × 1 438 px – čili velikost na internetu v pohodě použitelná. Na stejnou velikost jsem pak zmenšil i detailnější záběr. A oba postavil vedle sebe. Pro lepší zřetelnost v tomto článku jsem je ještě více ořezal ze stran, nicméně to na výsledek nemá vliv.

Vlevo ořezaný záběr, pořízený ohniskem 50 mm, vpravo fotografie ze 125mm ohniska, zmenšená na stejnou velikost
Vlevo ořezaný záběr, pořízený ohniskem 50 mm, vpravo fotografie ze 125mm ohniska, zmenšená na stejnou velikost

Více dat, kvalitnější obraz

Myslím, že na ukázce každý zřetelně vidí rozdíl – samozřejmě ve prospěch použití dlouhého ohniska. Výřez má mnohem méně jemných detailů (na zvířecí srsti je to vidět krásně), menší ostrost i snížený kontrast, potažmo pak hrubší obraz ve smyslu šumu. Proč tomu tak je? Vysvětlení je prosté. U výřezu tvoří jeden pixel výsledné fotografie taktéž jeden pixel zdrojového snímku. Druhá fotografie, která není ořezaná, nýbrž zmenšená – využila pro jeden pixel výsledného snímku zhruba čtyři pixely původního záběru. Vzorkovací algoritmus fotografického softwaru z těchto čtyř pixelů při zmenšení pochopitelně udělal jen jeden obrazový bod. Ale protože měl k dispozici čtyřikrát více dat, vytvořil kvalitnější obraz. Toť celý zázrak. Mimochodem, s touto „fintou“ běžně pracují foťáky moderních smartphonů – taktéž vytváří z několika „pidipixelů“ jeden větší.

Zmíněné smartphony se svými ultrakrátkými ohnisky a tím i nekonečnou hloubkou ostrosti napověděly, že ještě nejsme na konci. Ve hře je totiž další parametr – právě hloubka ostrosti v souhře s bokehem pozadí. Pokud děláte velký výřez z nějakého záběru, je jasné, že hloubka ostrosti se tím nezmění, zůstane poplatná použitému ohnisku objektivu. Tudíž to pak vypadá, že jste fotili aparátem s menším snímačem nebo více clonili. Na ukázkách výše je rozdíl v hloubce ostrosti dobře vidět.

No a aby toho nebylo málo, pak stejně dobře je na ukázkách vidět také rozdílná zobrazovací perspektiva 50mm a 125mm ohniska. Fotil jsem sice ze stejné vzdálenosti, ale každé ohnisko má jiné sférické zakřivení obrazu, a to je na výsledku znát.

Není výřez jako výřez

Jen pro pořádek: Osobně nemám nic proti výřezům, ať už je fotografie publikovaná v malém rozlišení na internetu nebo zvětšená na špičkové tiskárně. Téměř každý záběr mírně ořezávám – nejsem fanatikem „plného políčka“ i s perforací kinofilmu (v přeneseném slova smyslu samozřejmě). Teprve až na velkém monitoru počítače dobře vidím drobné (i větší :-)) kompoziční chyby a jiné nectnosti, které se velmi často dají ořezem jednoduše opravit. Proto to dělám.

Pro publikování na internetu se nebojím ani většího ořezu. Ale v případě fotoaparátů s rozlišením od 20 do 24 Mpx ctím zásadu, že by v rámci zachování technické kvality mělo zůstat zhruba 70 % nebo řekněme dvě třetiny plochy. Vyřezat ze snímku plošně polovinu – což je čtvrtina rozlišení – to už považuji za příliš velký zásah. Abych však byl přesný – u fotoaparátů s vysokým rozlišením (36 až 45 Mpx) bych se na onu polovinu jít nebál.

A povolil jsem si – opět pro publikování na internetu – jednu výjimku i u foťáků s běžným rozlišením. Z fotografie orientované na šířku, je-li to žádoucí, klidně vyříznu snímek výškový. Pokud využiji celou výšku obrazového pole, představuje výška obrazu, jakožto delší strana, právě dvě třetiny původní vodorovné delší strany.

Ukázka možnosti výřezu/změny stranové orientace
Ukázka možnosti výřezu/změny stranové orientace

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.