Václav Duška Jr.: Podzimní cesta kolem světa za závodními motorkami. 1. díl – Thajsko

Nejeden „laik“ vnímá práci fotografa tak trochu jako procházku růžovým sadem. Prostě si jen tak cvakáte, a dostáváte za to peníze. Nádavkem poznáte spoustu zajímavých lidí, navštívíte místa, kam by se jiný nedostal, zkrátka takový malý pozemský ráj. Třeba takový fotograf závodních motorek MotoGP a World Superbike. Exkluzivní prostředí, spousta adrenalinu, vůně benzínu a pach spálené gumy, závodní hvězdy světového žebříčku a k tomu všudepřítomné krásné slečny… to by bylo, aby nevznikly super fotky!

Věci ale obvykle nebývají tak jednoduché, jak se na první pohled zdají. Ano, i práce fotografa má – ostatně jako téměř každá jiná lidská činnost – své bonusy. Nicméně zároveň je to, například u zmíněného fotografa závodních motorek, práce vykoupená – kromě jiného – spoustou času na cestách. Hrbením se na minimalizovaných sedačkách v letadlech mezikontinentálních linek, neustálým balením a rozbalováním zavazadel, zkrátka všeho, co k cestování patří.

„Tohle vás jednoduše musí bavit, jinak to dělat nemůžete“, tvrdí Václav Duška Jr., který tímto způsobem vydělává na složenky, ale hlavně focením závodů motorek žije. Sám to ostatně říká: „Doslova pro to žiju. Pohybovat se v paddocku je prostě moje. Dělal jsem odmala motokros, a tak se mezi závodníky, mechaniky a dalšími lidmi kolem motorek cítím jako doma.“

Thajsko, Argentina, Japonsko, Austrálie a Malajsie – těchto pět destinací stihl Václav Duška Jr. „objet“ během letošního října a listopadu. Samozřejmě se svými Nikony a Nikkory, aby odsud dovezl tisíce fotografií. Tuto svoji malou „cestu kolem světa“ nyní zprostředkovává čtenářům Nikonblogu v pětidílném seriálu. Začínáme v jihovýchodní Asii, konkrétně v Thajsku.

Václav Duška Jr. – Velká Cena Thajska 01.–07. 10. 2019

Burriam, jehož název se překládá jako Město štěstí nebo Město požitků, je 1,5milionové město, ležící 400 kilometrů severovýchodně od Bangkoku. Většina turistů sem cestuje za starými khmérskými chrámy, cílem fanoušků silných závodních motorů je však častěji okruh Chang International Circuit, postavený teprve v roce 2014 jižně stranou od historického centra města. Na začátku letošního října jsem tam zamířil fotit závody Mistrovství světa – MotoGP. Cesta z Prahy vede letadlem do Bangkoku a poté autem do Buriramu. Kufr o váze 24 kilogramů zabalen, můžu vyrazit!

Hodiny a hodiny v letadle a v autě

Přílet do Bangkoku po 16hodinovém letu přes Dubaj ve 13.15 h místního času. Vyplnit vízum a rychle ven z letadla – čím dřív se dostaneš z letadla, tím menší čekáš frontu na imigračním a máš na všechno více času. Formulář vyplněný, prsty oskenované a selfie vyfoceno. Ještě razítko a vítej v Thajsku!

Nejprve si jdu koupit místní SIMkartu, mezitím přijede kufr. Vyzvednu auto v terminálu, zkontroluji jestli není někde poškrábané, podepíšu poslední papíry. Odjíždím naprosto vysmátý, jelikož mi zaměstnanec autopůjčovny při loučení řekne: „Please don’t put petrol in a car“. Potřebuji pár minut na to zažít, že se jezdí vlevo – volant napravo, páčky na blinkry jsou prohozené se stěrači… to mi zabere první chvíle jízdy. Docela sranda.

Cesta z Bangkoku do Buriramu je dlouhá, ale skvělá. Baví mě řízení v „jiných“ podmínkách. I kdyby tu byla nějaká pravidla silničního provozu, stejně by je nikdo nedodržel. Kdo jede ten jede, je jedno kde a jak rychle. Z letiště na okruh je to skoro 400 kilometrů – okolo pěti hodin jízdy, podle provozu na silnicích.

8 284 fotografií za víkend

Čtvrtek 3. října je nejklidnější den. Ráno příjezd na okruh, zarezervovat místo v tiskovém centru, připravit si všechny věci, které budu o víkendu potřebovat tak, abych je nemusel řešit potom v průběhu. Odpoledne bývají různé mítinky s klienty, kde se dovídáme, co je potřeba udělat během víkendu, a na co bychom se měli soustředit. Pátek a sobota jsou dny, kdy se podle svého rozvrhu a plánu pohybuji kolem tratě a snažím se co nejefektivněji a kvalitně zdokumentovat vše na trati a kolem ní pro své klienty.

Konec roku v Thajsku je opravdu teplý. Během dne je 30 až 35 °C, což s vlhkostí vzduchu nad 50 % udělá pocitovou teplotu o několik stupňů vyšší. Nejsou to zrovna ideální podmínky na focení, ale vždy se dá najít nějaký způsob – řešení, jak se s tím vypořádat. Na evropských závodech mám svůj týmový skútr, díky kterému se můžu pohybovat rychle a flexibilně kolem tratě a být víceméně všude včas. Vypůjčení skútru v zámoří si musím domlouvat vždy dopředu. Během pátku a soboty jsem najezdil 80 km a nafotil 5 568 fotografií ke zpracování, celkem za víkend to bylo 130 km na skútru a 8 284 snímků k „probrání“.

Časový posun jako výhoda

Vše je připravené na závodní den. Nejnižší kategorie Moto3 je vždy velice atraktivní a skvělý závod na sledování – mladí kluci zde bojují v každé zatáčce jakoby šlo o všechno. Obejdu své klienty, dofotím různé detaily a zajímavosti, které můžu použít na sociálních sítích během závodního dne a následujícího týdne. Závody pokračují kategorií Moto2. Ihned po závodu jdu rychle doposlat výběr fotografií pro své klienty a hned zpět na trať.

Hlavní závod MotoGP začíná! Dnes je to ale jiné – Marc Marquez může vyhrát svůj osmý titul mistra světa. Celý víkend si dělám srandu z fotografa a press officera Hondy, že by bylo lepší, kdyby to nevyhrál tento týden, abych mohl v klidu vyrazit na letiště. Nestalo se tak. Marquez hlavní závod v thajském Buriramu vyhrál, a připsal si pro sebe další titul mistra světa. Takové vítězství znamená hodně jak pro jezdce, tak pro všechny sponzory a celý tým. Vždy je to prostor pro velkou show. Letos oslava proběhla à la Billiard – kulečníková černá osmička znázorňovala osmý titul pro tohoto mladého španělského závodníka.

Všechno dofocené, rychle poslat: pár snímků na web, pro klienty, a zbytek až dorazím na letiště. V tomto jsou zámořské závody skvělé – časový posun mi dával náskok pět až devět hodin k dokončení práce pro všechna tištěná média.

Velká cena Thajska je jeden z nejnavštěvovanějších závodů, a proto jsem se obával cesty zpět na letiště. Potřeboval jsem vyrazit opravdu co nejdříve, to vyšlo. Cesta byla dlouhá a po celém pracovním víkendu náročná. Se dvěma krátkými přestávkami jsem jel celkem sedm hodin. Odevzdat auto, odbavit kufr, a rychle na letišti dodělat zbytek fotek ze závodní neděle. Vše posláno pár minut před otevřením gatu, tak aspoň nějaká malá vnitřní radost. V letadle mě k tomu čekala ještě celá řada čtyř sedaček jenom pro mě – tak jsem mohl dohnat spánkový deficit. Vyrážím na cestu zpět do Evropy, odkud hned letím do Argentiny. Jen tedy vyměním kufry na letišti v Praze a letí se dál.