V poslední době se mi hned několikrát nezávisle na sobě sešly mailové dotazy tohoto typu:
„Často pracuji na chalupě, kam si vozím notebook. Když na něm chci pokračovat v úpravách RAWů, které jsem dělal na stolním počítači, tak se otevřou bez úprav. Všechno je pryč a můžu začít znovu :-( Jedná se o program Capture NX-D. Umíte poradit?“
Všem tazatelům jsem samozřejmě poradil, ale říkám si, že tato problematika možná bude zajímat i další čtenáře Nikonblogu. Následující článek sice vyšel před dvěma lety, ale to nic nemění na tom, že na podobné dotazy odpovídá zcela přesně.
Jsem přesvědčen, že každý, kdo se fotografii věnuje více než jen mačkáním spouště bez rozmyslu, má alespoň nějaké základní ponětí o formátu RAW. Stále častěji ale zjišťuji, že o RAWu koluje, zejména po internetu, spousta falešných dojmů či nepravd. Proto jsem se rozhodl, že budu na Nikonblogu psát malý seriál o nejpalčivějších otázkách a největších mýtech týkajících se RAWu. Začínáme!
Digitální negativ
Soubory RAW, které mají v případě Nikonu příponu NEF (u zrcadlovek a Nikonů 1) nebo NRW (u několika kompaktů) nejsou obrazovými soubory – není to hotová fotografie. Jde o soubor dat, které ji pouze popisují. Fotografii je nutno v počítači (ale jde to u zrcadlovek i přímo v menu) takzvaně vyvolat. Proto se také RAWu přezdívá „digitální negativ“. To každý ví.
Poznámka č. 1: Možná se teď pozastavujete nad tím, že přece po vyfocení snímek na displeji foťáku vidíte. I když je to RAW, který, jak opakuji, není hotovou fotografií. Ano, správná připomínka. Nicméně je to tak, že RAW právě pro účel kontroly snímku na displeji v sobě vždy obsahuje ještě i JPEG náhled ve velmi malém rozlišení. Tento malý náhled ukazuje fotografii tak, jak by vypadala vyvolaná z RAWu při aktuálním nastavení fotoaparátu. Vy ale jistě víte, že právě v RAWu si s výslednou podobou snímku můžete ještě dosytosti pohrát v počítači.
Digitální vývojka
Pro vyvolání RAWu potřebujete speciální program – to také bezpochyby víte. U Nikonu je k dispozici zdarma ke stažení software Capture NX-D (píšeme o něm na Nikonblogu), RAWy ale lze zpracovávat také například v Adobe Photoshopu, Lightroomu, Zoner Photo Studiu, Capture One, Apple Aperture a dalších.
A teď pozor – při úpravách RAWů v počítači samotný soubor de facto neupravujete! Obraz, který se vám zobrazuje na monitoru, a změny, jež vidíte při měnění parametrů snímku – to je vlastně jen přesný náhled budoucí fotografie. Ta totiž vznikne až při exportu do JPEG nebo TIFFu (či jiného obrazového formátu, který příslušný software podporuje). Můžete celý den tahat za posuvníky všech parametrů, měnit hodnoty funkcí, ale samotný RAW… zůstane beze změny!
Poznámka č. 2: Jedinou výjimkou byl starší software Nikon Capture NX a NX2, který změny „dovnitř“ do NEFů a NRW souborů ukládal. Změněné hodnoty ale byly „čitelné“ pouze v těchto programech, pokud jste RAW otevřeli například ve Photoshopu, změny se zde neprojevily. Navíc tímto způsobem ukládání velmi „bobtnala“ velikost dat. Nebylo problém, aby se velikost souboru dostala na dvoj- až čtyřnásobek původního datového objemu.
Digitální čudlíkování
Dobře, když tedy samotný RAW zůstává beze změny, jak si program pamatuje, jaké úpravy jsem už udělal? Přece když upravený RAW zavřu a vrátím se k němu později, mnou provedené zásahy zde stále jsou. Opět správná otázka… a odpověď na ni je velmi jednoduchá. Programy si změny, respektive popis změn, které provedete, uchovávají buďto v externích souborech, kdy každý RAW má k sobě přidružený svůj „popisovací“ externí soubor, nebo v knihovnách, kde je popis uložen pro více fotografií zároveň.
Konkrétně Capture NX-D využívá první variantu, kdy každý RAW má svůj tzv. sidecar soubor. Sidecar soubory se vytváří automaticky. Když provedete v Capture NX-D jakoukoliv změnu, software sám vytvoří ve složce, kde máte umístěný editovaný RAW podsložku s názvem NKSC_PARAM a v ní pak soubor se stejným názvem, ke kterému ale ještě přidá příponu .nksc (takže soubor má vlastně dvě přípony).
Poznámka č. 3: Napsal jsem, že sidecar soubory se vytvářejí automaticky. A trvám na tom. Jen chci dodat, že díky tomu v programu nenajdete žádnou tradiční funkci typu Uložit nebo Uložit jako. Prostě software zavřete a jdete si po svých…
Kdybyste tento sidecar soubor otevřeli v textovém editoru zjistili byste, že jde o textový popis úprav, jakási nikoňácká modifikace souboru typu .XML, které pro stejný účel využívají například aplikace od Adobe. Vy se ale podívejte, kolik tento soubor „váží“ čili jakou má velikost. Ano, jsou to řádově desítky kilobajtů, tedy naprosto zanedbatelný datový objem. Proto také Nikon opustil řešení s ukládáním změn přímo do souborů RAW, o němž jsem psal ve druhé poznámce.
Myslete na to…
Toto řešení má svoje výhody (viz ona zanedbatelná datová velikost) i nevýhody. Princip je v tom, že pokud chcete zachovat změny, které jste ve fotografii provedli, musíte zachovat i sidecar soubory s příponou .nksc. Potřebujete-li svoje RAWy přestěhovat do jiného umístění na disku nebo na jiný disk či do jiného počítače, musíte myslet na to, abyste „přibalili“ i složku NKSC_PARAM s jejím obsahem. Pokud to neučiníte nebo ji třeba smažete, vašich RAWů se to sice nijak nedotkne – ty jsou nepřepisovatelné – nicméně ztratí se vám provedené úpravy a RAWy budou vypadat přesně jako po vyfocení bez úprav. Nic vám sice nebude bránit ty úpravy udělat znovu, ale je to jaksi zbytečná práce navíc, že ano…
Nezničitelný originál
Doufám, že jsem vše napsal dostatečně srozumitelně a vyplývá z toho, že RAW – v případě Nikonu NEF nebo NRW – je vlastně jedinečný originál fotografie, který nemůžete, byť třeba jen neúmyslně, zničit nešetrnou úpravou a následným přeuložením (ano, můžete jej zničit smazáním souboru :-) ). K jakékoliv úpravě se můžete kdykoliv v budoucnu vrátit, změnit její parametry, udělat cokoliv, a přesto máte – díky tomu, že se úpravy nezapisují přímo do RAWu – svůj jedinečný originál stále v původní podobě. Můžete tak vytvořit doslova stovky verzí jedné fotografie… ale o tom až příště.
8 komentáře
Moc fajn článek. O RAW existuje spousta mýtů, stejně tak jako o zahradničení. Rád si přečtu další pokračování, protože sám o RAW moc nevím. A inspiroval jste mě k seriálu článků o (ne)rytí v zahradě. Ilustrační fotky pořizuji s Nikon D5100 ;)
Kdysi sem se negativně divil, když některý program udělal k upravovanému souboru (jedno s jakou příponou, i jpg) soubor úprav a co je od Nikonu na RAWy / NEFy program Capture NX-D, sem tomuhle způsobu ukládání změn velice rád, protože programy Nikon ViewNX a ViewNX2 ty změny ukládají přímo do originálního souboru NEF (sice s informací možnosti se vrátit do originálu), tím se NEF ještě zvětšil a hlavně než se to uložilo, počítač skoro zamrznul. U Capture NX-D to je nádhera, upravíte a bez vynucené zastávky jedete dál, jenom na disku vznikne objemově drobná složka.
Musel jsem na to přijít sám, hned po prvním překopírování složky s NEF. U Nikonu je drobná poznámka, že Capture NX-D vytváří další soubor. Není tam jméno a při přechodu na nový SW to překvapilo. Asi je toto praktické, ale Nikon by to měl lépe propagovat.
Jinak všechny zdravím, Koutský
výborný článok, vďaka :-)
Děkuji za přehledné vysvětlení RAWu!
Pěkný článek :)
No samozřejmě je vše v článku pravda, ale dovolím si vlastní zkušenost. Capture NX2 si sice ukládal informace sám do sebe, ale tvrzení, že moc zvětšoval velikost souboru se mi nepotvrdilo. Záleží, jaké úpravy se v něm prováděly – ale kdo to uměl, stačily tak 3-4 kroky a hotovo. A samozřejmně se nemohlo stát, že by při přesunu souborů informace zmizely. Navíc byl tento program neskutečně rychlejší a přehlednější, než NX-D. Proč se přestal vyvíjet, je známo (nedělal ho Nikon) a je to obrovská škoda. Doporučuji všem majitelům starších Nikonů si vyzkoušet, jestli jejich foťáky podporuje.
Další jeho výhodou je (ale to i u NX-D), že umí „přečíst“ nastavení Nikonu (expozici, BW apod.) a prohlížeč typu View od Nikonu vám krásně ukážou ty barvy, expozici apod. tak, jak to bylo při focení nastaveno, což ty univerzální RAW konventory nedokážou. Já třeba fotím na D7500, fotky si přetáhnu pomocí Nikon Transfer do počítače, automaticky se mi to v View NXi otevře a vidím v obraze ty nastavené hodnoty, které i tam mohu případně měnit. A pak – jelikož nepoužívám NX-D, tak si obraz otevřu v Capture One a ten vůbec neví, co a jak tam bylo nastaveno, on to prostě nevidí a jedu od nuly.
Závěr:
1. Pokud vám ty nikoňácké aplikace zadarmo a pomalé – ale přesně zobrazující – používejte je.
2. Pokud máte nějaký starší nikon, který podpruje NX2, dělejte v něm (pokud ho ovšem někde seženete)
3. Pokud ani jedna z těchto možností, pak sáhněte po něčem jiném (to jsem udělal já)
Jsou to opakuji jen mé postřehy a zkušenosti.
Capture NX2 měnil velikost NEF souborů podle toho, jaké se v obrázku provedly úpravy. – původní data se neměnila, informace o změnách se zapisovala přímo do souboru (což bylo skvělé ) ale velikostně byl vliv minimální. Co se měnilo byl vnitřní JPEG soubor, který vlivem úprav narostl, aby odrážel zapsané úpravy. To mi nijak nevadilo, cena za 1GB na disku je směšná, pokud se nespoléhám na cloudové služby.
Kdo chce dál skvělý NX2 používat, může např. tak, že soubory načte do NX-D, zde je možnost exportu do NX2 (snad se při tom aplikují korekce objektivů atd.), vytvoří se vnitřně TIFF soubory a tyto otevře v NX2. Zde si provedu úpravy a uložím finální JPG. Nevýhodou je, že provedené úpravy nebudou nikde zapsány, zůstane pouze původní NEF a finální JPG.
Od doby, kdy v NX-D dodělali U-pointY, je tento funkčně dosti shodný s původním NX2, a je zadarmo, takže používání NX2 je spíše věcí zvyku.
tento 1.článek jsou takové základy práce pro začátečník s soubory a vlastně logika používání souborů. ostatně u JPEG si soubor otevřu a mohu a příkaz Uložit je jen příměr k tomu, že se soubor uloží so sebe samého – přepíše se.
Je to speciální případ uložení dat do souboru někam.
Nebo je to datových strukturách a reprezentace, teoreticky ke JPG z foťáku by šlo znásilnit JPG formát k tomu, že se do nějakých XMP metadat uloží „nedestruktivní“ úpravy.
Ale na vyšší úrovni je to o tom, že RAW= surová data, ještě nehotový obraz. Tudíž nemá cenu přepisovat RAW.