S trochou nadsázky lze konstatovat, že formát RAW – u Nikonu s příponou *.NEF nebo *.NRW – má pouze skalní příznivce nebo absolutní odpůrce. Nic mezi tím. Skutečná pravda sice asi nebude tak černobílá, nicméně zastavme se u první skupiny, u zastánců RAWu. V tomto „táboře“ totiž docela často slýchám odvážná tvrzení, že při zpracování RAWů lze nastavit/opravit v podstatě jakýkoliv parametr snímku v jakémkoliv rozsahu. Je to pravda? Samozřejmě nikoliv.
Když to nejde
Přesto chci zchladit náhlou radost odpíračů RAWů. I přesto, že výše uvedené tvrzení není korektní, stále zůstává celá škála možností úprav, o kterých se vám u JPEGu ani nesnilo. Pojďme ale popořádku a řekněme si nejprve, jaké parametry snímku dodatečně, tedy po jeho pořízení už nikdy nespravíte (a to ostatně ani v JPEGu).
Obecně jde o parametry takříkajíc hardwarové – čili proměnné, které nejsou součástí postprocesu, nýbrž jsou „ve hře“ v okamžiku pořízení fotografie. A teď jednodušeji:
Zaostření
Korektní zaostření je otázkou optiky a autofokusu (případně manuálního ostření). Pokud se vám „povede“ snímek zaostřit špatně, RAW ani nic jiného vám to nepomůže dodatečně opravit. Jediná náprava spočívá v pořízení nové, dobře zaostřené fotografie. To stejné platí i o pohybové neostrosti, ať už je způsobená dlouhým časem závěrky nebo „stržením“ při stisku spouště. Poznámka: Nepleťte si zaostření s doostřováním kontrastních hran při postprocesu. To je jiná problematika.
Expozice
Každý ví, že expozice se skládá z času závěrky, pracovní clony a citlivosti ISO. Všechny tyto tři hodnoty musíte nastavit (nebo je nastavuje automatika či poloautomatika fotoaparátu) před pořízením snímku a v RAWu je nelze dodatečně změnit. S jednou výjimkou: ex post lze v RAWu – částečně (!) – upravovat celkovou expozici. O tom v další části tohoto článku.
Když to jde
No a de facto všechny ostatní parametry snímku lze v RAWu elegantně, rychle a bezztrátově (s výjimkami extrémních zásahů) upravit. Byla-li řeč o optice, pak – opakuji – zaostření sice nespravíte, dokonale ale můžete korigovat optické vady – geometrické zkreslení a chromatickou aberaci. Ani ISO dodatečně nesnížíte (nebo nezvýšíte), ovšem možnosti redukce šumu jsou v RAWu mnohem větší nežli nastavení NR v menu fotoaparátu. Dodatečně lze změnit jakýkoliv parametr Picture Control a tak bychom mohli pokračovat dál.
Nyní se však pojďme věnovat dvěma všeobecně „nejprofláknutějším“ úpravám v RAWu – vyvážení bílé a korekci expozice. Pro ilustraci jsem pořídil následující snímek. Ten má na první pohled dvě vady: je poměrně silně přeexponovaný a má nekorektní barevnost.
Protože jsem fotil do RAWu, otevřu si fotografii v Capture NX-D a jako první krok se budu snažit opravit barevnost čili vyvážení bílé, které jsem měl „omylem“ nastavené špatně. Fotil jsem za denního světla, tudíž v paletce White Balance nastavím teplotu 5 300 K. Výsledek je výborný, detailnější ladění nechám až po opravě expozice.
Jelikož jsem ilustrační fotografii sám úmyslně pokazil, tak vím, že jsem ji podexponoval o 1 EV. V paletce Exposure Compensation proto nastavím stejnou hodnotu, samozřejmě s minusovým znaménkem. Ihned vidím, že je to málo – snímek je stále hodně světlý a v obloze jsou přepálená místa. Zkusím tedy –1,3 EV. Celková tonalita se zlepšila, ale v pravé části oblohy jsou stále vypálená místa bez kresby. Takže jdu na –1,5 EV. Takto již fotografie jasově odpovídá korektně exponovanému snímku, ale… částečné přepaly v obloze zůstávají.
Jak říká klasik: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat. Z ukázek je jasně zřetelné, že oprava vyvážení bílé je naprosto bezproblémová. Pokud byste měli v počítači barevně opravit původní fotografii v JPEGu, jsem přesvědčen, že by si na tom vylámal zuby i hodně zkušený grafik. V RAWu je to otázka pár sekund práce…
A expozice? Obecně se udává, že v RAWu lze opravit expozici od +1 EV do –1,5 až 2 EV. Jak sami vidíte, v případě tohoto modelového příkladu, přeexponovaného o 1 EV, výsledek není stoprocentní – viz závěrečné srovnání s korektně exponovanou fotografií. Ovšem i přesto jde stále o vynikající výsledek, který byste z JPEGu nikdy nedostali. Všimněte si, kolik kresby v obloze, ale i v dalších partiích snímku bylo obnoveno! Ano, ani RAW není všemocný, takže nějaké ty přepaly v obloze zůstaly. Ale snímek je zachráněn a technická kvalita je oproti původní verzi nesrovnatelně lepší.
Takže resumé: Foťte do RAWu také kvůli možnostem dodatečných úprav po pořízení snímku. Mějte ale na paměti třetí přikázání – nepřeceňujte jeho možnosti. Tečka.
Související články
RAW tajemství zbavený. Přikázání první – nepřepíšeš!
RAW tajemství zbavený. Přikázání druhé – nezpomalíš!
2 komentáře
Expozice:
To není nikde tesané do kamene, kolik + a se dá opravit. Záleží prostě na možnostech fotoaparátu a jak fotka dopadla. U přepalů ještě taky může trošičku dopomoci způsob hhighLight recovery (clip/lch/color-reconstuct)
Co by bylo zajímavější, je o kolik se dá zesvětlit- vytáhnout stíny. Protože to je gró u digitálních fotáků detaily v stínech. Ty tam totiž jsou (pokud nejsou přebity šumem nebo kvantizací u nízkých hodnot. Limitem je počet dynamický rozsah snímače s ohledem na míru šumu v nízkých úrovních, protože na vysokém bude převažovat fyzikální šum. Každé 2násobné ISO ho srazí o polovinu (zjednodušeně a pro single gain senzory)
Přeexponování je konečná.
To je to, čím se digitál liší od filmu. viděl jsem srovnání. Film snese hoodně přeexponování a to tak,, že bych řekl. přeexponujte, neuděláte chybu. Naopak podexponování způsobí mdlý obraz ze kterého se v lepším případě vytáhne nízký kontrast( roztažení histogramu narazí na nedostatečný počet úrovní) a v horším případě šedá plocha. Ta podexpozice je
Co ještě mě napadá, způsob demozaikace se dá zvolit. Ale v každodením použití v to nejsou moc velké rozdíly.
Doplnění: … srazí dynamický rozsah o polovinu znamená o jedno EV.