RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš!

S trochou nadsázky lze konstatovat, že formát RAW – u Nikonu s příponou *.NEF nebo *.NRW – má pouze skalní příznivce nebo absolutní odpůrce. Nic mezi tím. Skutečná pravda sice asi nebude tak černobílá, nicméně zastavme se u první skupiny, u zastánců RAWu. V tomto „táboře“ totiž docela často slýchám odvážná tvrzení, že při zpracování RAWů lze nastavit/opravit v podstatě jakýkoliv parametr snímku v jakémkoliv rozsahu. Je to pravda? Samozřejmě nikoliv.

Když to nejde

Přesto chci zchladit náhlou radost odpíračů RAWů. I přesto, že výše uvedené tvrzení není korektní, stále zůstává celá škála možností úprav, o kterých se vám u JPEGu ani nesnilo. Pojďme ale popořádku a řekněme si nejprve, jaké parametry snímku dodatečně, tedy po jeho pořízení už nikdy nespravíte (a to ostatně ani v JPEGu).

Obecně jde o parametry takříkajíc hardwarové – čili proměnné, které nejsou součástí postprocesu, nýbrž jsou „ve hře“ v okamžiku pořízení fotografie. A teď jednodušeji:

Zaostření
Korektní zaostření je otázkou optiky a autofokusu (případně manuálního ostření). Pokud se vám „povede“ snímek zaostřit špatně, RAW ani nic jiného vám to nepomůže dodatečně opravit. Jediná náprava spočívá v pořízení nové, dobře zaostřené fotografie. To stejné platí i o pohybové neostrosti, ať už je způsobená dlouhým časem závěrky nebo „stržením“ při stisku spouště. Poznámka: Nepleťte si zaostření s doostřováním kontrastních hran při postprocesu. To je jiná problematika.

Expozice
Každý ví, že expozice se skládá z času závěrky, pracovní clony a citlivosti ISO. Všechny tyto tři hodnoty musíte nastavit (nebo je nastavuje automatika či poloautomatika fotoaparátu) před pořízením snímku a v RAWu je nelze dodatečně změnit. S jednou výjimkou: ex post lze v RAWu – částečně (!) – upravovat celkovou expozici. O tom v další části tohoto článku.

Když to jde

No a de facto všechny ostatní parametry snímku lze v RAWu elegantně, rychle a bezztrátově (s výjimkami extrémních zásahů) upravit. Byla-li řeč o optice, pak – opakuji – zaostření sice nespravíte, dokonale ale můžete korigovat optické vady – geometrické zkreslení a chromatickou aberaci. Ani ISO dodatečně nesnížíte (nebo nezvýšíte), ovšem možnosti redukce šumu jsou v RAWu mnohem větší nežli nastavení NR v menu fotoaparátu. Dodatečně lze změnit jakýkoliv parametr Picture Control a tak bychom mohli pokračovat dál.

Nyní se však pojďme věnovat dvěma všeobecně „nejprofláknutějším“ úpravám v RAWu – vyvážení bílé a korekci expozice. Pro ilustraci jsem pořídil následující snímek. Ten má na první pohled dvě vady: je poměrně silně přeexponovaný a má nekorektní barevnost.

RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš

Protože jsem fotil do RAWu, otevřu si fotografii v Capture NX-D a jako první krok se budu snažit opravit barevnost čili vyvážení bílé, které jsem měl „omylem“ nastavené špatně. Fotil jsem za denního světla, tudíž v paletce White Balance nastavím teplotu 5 300 K. Výsledek je výborný, detailnější ladění nechám až po opravě expozice.

RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš

Jelikož jsem ilustrační fotografii sám úmyslně pokazil, tak vím, že jsem ji podexponoval o 1 EV. V paletce Exposure Compensation proto nastavím stejnou hodnotu, samozřejmě s minusovým znaménkem. Ihned vidím, že je to málo – snímek je stále hodně světlý a v obloze jsou přepálená místa. Zkusím tedy –1,3 EV. Celková tonalita se zlepšila, ale v pravé části oblohy jsou stále vypálená místa bez kresby. Takže jdu na –1,5 EV. Takto již fotografie jasově odpovídá korektně exponovanému snímku, ale… částečné přepaly v obloze zůstávají.

RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš

RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš

RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš

RAW tajemství zbavený. Přikázání třetí – nepřeceníš

Jak říká klasik: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat. Z ukázek je jasně zřetelné, že oprava vyvážení bílé je naprosto bezproblémová. Pokud byste měli v počítači barevně opravit původní fotografii v JPEGu, jsem přesvědčen, že by si na tom vylámal zuby i hodně zkušený grafik. V RAWu je to otázka pár sekund práce…
A expozice? Obecně se udává, že v RAWu lze opravit expozici od +1 EV do –1,5 až 2 EV. Jak sami vidíte, v případě tohoto modelového příkladu, přeexponovaného o 1 EV, výsledek není stoprocentní – viz závěrečné srovnání s korektně exponovanou fotografií. Ovšem i přesto jde stále o vynikající výsledek, který byste z JPEGu nikdy nedostali. Všimněte si, kolik kresby v obloze, ale i v dalších partiích snímku bylo obnoveno! Ano, ani RAW není všemocný, takže nějaké ty přepaly v obloze zůstaly. Ale snímek je zachráněn a technická kvalita je oproti původní verzi nesrovnatelně lepší.

Takže resumé: Foťte do RAWu také kvůli možnostem dodatečných úprav po pořízení snímku. Mějte ale na paměti třetí přikázání – nepřeceňujte jeho možnosti. Tečka.

Srovnání detailu pravé horní části oblohy. Vlevo upravený přeexponovaný RAW, vpravo korektně exponovaná fotografie.
Srovnání detailu pravé horní části oblohy. Vlevo upravený přeexponovaný RAW, vpravo korektně exponovaná fotografie.

Související články

RAW tajemství zbavený. Přikázání první – nepřepíšeš!
RAW tajemství zbavený. Přikázání druhé – nezpomalíš!


Sdílej

2 komentáře

  1. Expozice:
    To není nikde tesané do kamene, kolik + a se dá opravit. Záleží prostě na možnostech fotoaparátu a jak fotka dopadla. U přepalů ještě taky může trošičku dopomoci způsob hhighLight recovery (clip/lch/color-reconstuct)

    Co by bylo zajímavější, je o kolik se dá zesvětlit- vytáhnout stíny. Protože to je gró u digitálních fotáků detaily v stínech. Ty tam totiž jsou (pokud nejsou přebity šumem nebo kvantizací u nízkých hodnot. Limitem je počet dynamický rozsah snímače s ohledem na míru šumu v nízkých úrovních, protože na vysokém bude převažovat fyzikální šum. Každé 2násobné ISO ho srazí o polovinu (zjednodušeně a pro single gain senzory)
    Přeexponování je konečná.

    To je to, čím se digitál liší od filmu. viděl jsem srovnání. Film snese hoodně přeexponování a to tak,, že bych řekl. přeexponujte, neuděláte chybu. Naopak podexponování způsobí mdlý obraz ze kterého se v lepším případě vytáhne nízký kontrast( roztažení histogramu narazí na nedostatečný počet úrovní) a v horším případě šedá plocha. Ta podexpozice je

    Co ještě mě napadá, způsob demozaikace se dá zvolit. Ale v každodením použití v to nejsou moc velké rozdíly.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *