Obrazová stabilizace Nikon VR a všechno, co jste o ní chtěli vědět

Optická stabilizace obrazu je u Nikonu označovaná zkratkou VR – Vibration Reduction. Není to nic, co byste považovali za nadstandard – vždyť se vyskytuje i u těch nejlevnějších objektivů… Ano, z technologie, jež byla původně vyhrazena jen těm nejdražším kusům optiky a která v té době nefungovala ani zdaleka tak skvěle jako dnes, se stal abych tak řekl mainstream. Stabilizace se bere jako samozřejmost, nic, nad čím byste v obdivu pozdvihli obočí. Je to samozřejmě dobře – technický vývoj jde stále dopředu a pokud se jeho plody stávají běžnou součástí života, je to správné. Pojďme se však nyní na systém stabilizace obrazu VR podívat blíže. Skýtá totiž spoustu zajímavostí, které byste ani možná nečekali.

Jeden důvod nestačí

Bavíme-li se o „hardwarové“ stabilizaci (na rozdíl od elektronické), jsou v současné době využívány dvě odlišné technologie. Buďto je stabilizován snímač těla fotoaparátu nebo je stabilizátor vestavěný v objektivech. Nikon, jak jistě všichni víte, využívá druhou možnost. Ptáte se proč?

Nikon Vibration Reduction

Jsou pro to udávány tři důvody: Za prvé se díky stabilizaci „na vstupu“ zklidňuje obraz také v hledáčku – bavíme se pochopitelně o digitálních zrcadlovkách a optickém hledáčku. Je-li stabilizován snímač, obraz v hledáčku je stále roztřesený, což znesnadňuje komponování – zejména s dlouhými teleobjektivy, ale také například při makrosnímání z ruky.

Druhým důvodem je přesnější práce autofokusu. Čidlo AF je umístěno ve spodní části zrcátkové šachty a při systému VR v objektivu tedy na něj dopadá již „vyhlazený“ obraz. Pokud naopak ostřicí bod vzhledem k třasu „poskakuje“ z místa na místo, může se stát – typicky například u kompozic, využívajících průhledy – že zaostří na jiné místo než požadujete.

Třetí důvod je pak podobný, týká se případů, kdy měříte expozici bodově. Opět vzhledem k nebezpečí posunu roztřeseného obrazu na jinak tmavou část záběru může dojít k nekorektnímu změření osvitu.

Není to tak jednoduché

Poměrně známý je také základní princip fungování stabilizace v objektivech. Vybraný optický člen (obvykle spíše skupina čoček) je uložen v pohyblivém lůžku tak, aby se mohl pohybovat nahoru a dolů, doleva a vpravo – čili ve dvou osách. Pokud se vychýlí samotná optická osa snímací soustavy, zaznamenají to senzory a elektronika dá pokyn pohyblivému mechanismu VR, který výchylku eliminuje „protipohybem“. Viz následující animace.

A je to… Jak jednoduché! Pominu-li však , že samotná realizace této „jednoduché“ stabilizace zase tak snadná není, jsou ve hře i další problémy. Jistě jste si při focení stabilizovaným objektivem všimli, že obraz při komponování záběru v hledáčku „plave“. To je logické – jde o důsledek práce stabilizace. Kdybyste ale v hledáčku viděli skutečnou práci systému VR, asi by vás z toho po chvíli začala bolet hlava – ono „plavání“ představuje jen jakousi lidsky snesitelnou simulaci, protože samotná stabilizace v okamžiku stisku spouště pracuje mnohem intenzivněji, s mnohem větší frekvencí. U Nikonu se tomu říká Dual algorithm – stabilizace VR pracuje jinak v režimu náhledu a jinak při samotné expozici.

Nejprve vystředit!

Stabilizace pomocí pohyblivých členů objektivu však skýtá další problémy. Samotný mechanismus má nějaký omezený rozsah pohybu. V praxi se ale může stát, že nebude dostačovat. Ne, nebude to z důvodu velmi silného roztřesení. Stane se to tak, že při komponování obrazu se budou plovoucí členy pohybovat poblíž hranice svého rozsahu a při expozici bude třeba ještě další posun. V tom případě by mohly doslova narazit na hranici. Podívejte se na následující animaci.

Jak jste už sami zjistili z animace, náprava se jmenuje Centering Before Exposure (centrování před expozicí). Nikoní VR systém v okamžiku domáčknutí spouště „vrátí“ pohyblivé členy stabilizátoru do středu optické osy a započne stabilizaci znovu. To má, kromě eliminace možného problému, popsaného výše, ještě další přednost – vyšší optickou kvalitu. V optimálním případě by čočky měly být umístěny přesně v optické ose – velkým vychýlením plovoucích optických členů by se samozřejmě mohla zhoršovat obrazová kvalita. Technologie Centering Before Exposure tedy myslí i na tento problém.

Stabilizace nezastaví pohyb!

Profíci to znají, ale u začátečníků se docela často setkávám se zcela zcestným názorem, který spočívá v domnění, že zapnutý stabilizátor na objektivu vám pomůže při focení rychlých akcí, sportu a podobně – že díky němu zachytíte pohyblivé objekty ostřeji. Nezachytíte.

Stabilizace nezastavuje pohyb, „pouze“ potlačuje (většinou vaše) chvění. Pohyb zastavíte jen a pouze kratším časem závěrky nebo panningem či kombinací obojího – záleží na směru pohybu, jeho rychlosti a dalších faktorech.

Normální versus Aktivní režim. A co stativ?

Některé objektivy mají na svém těle kromě samotného posuvného „zapínače“ VR ještě další ovladač, přepínač Normal | Active. V režimu Normal předpokládá řídící elektronika systému VR, že fotograf doslova stojí na pevné zemi. Díky tomu senzory pohybu ví, že veškerý třas pochází z „nekvalitního“ držení fotoaparátu a podle toho se stabilizace také chová. Jenže co když fotíte za chůze, z jedoucího auta, z lodi nebo jste třeba jen zaujali silně nestabilní pozici při focení z nadhledu pomocí živého náhledu a podobně? Ano, zapněte si Aktivní mód, který počítá s tím, že je „všechno v pohybu“.

AF-S Nikkor 80–400 mm F4,5–5,6G ED VR

Na stativu se stabilizace samozřejmě vypíná – to ví každý fotograf – funkci systému VR přebírá ona trojnožka. I když… Jednak není stativ jako stativ. Mnohé výrobky, používající tento název, představují spíše třtinu klátící se ve větru. Nicméně i když vlastníte skutečně výborný stativ, můžete se dostat do problémů s chvěním u dlouhých teleobjektivů. Proto jsou vybrané špičkové teleobjektivy (např. pevná skla AF-S Nikkor 400 mm F2,8G ED VR, 500 mm F4G ED VR, 600 mm F4G ED VR) vybavená režimem Tripod (stativ). V tomto módu je řídící elektronika systému VR naprogramovaná tak, aby pracovala s minimálním chvěním, způsobeným takříkajíc limity stativu.

Čtyřikrát déle z ruky

Na závěr jen pár fakt. Současná stabilizace Nikon VR dosahuje účinnosti až čtyři expoziční stupně. Co to znamená? Použijeme-li známou poučku o času udržitelném z ruky, odpovídajícím převrácené hodnotě ohniska, pak například s dvoustovkou objektivem byste bez VR měli udržet expoziční čas 1/200 s. Se systémem VR je to 1/13 s.! To se hodí, co říkáte? Jen znovu připomínám – s časem třináctina sekundy budete mít jakýkoliv pohyb v záběru rozmazaný – s tím je třeba také počítat.

Ona účinnost je také individuální. Záleží na tom, zdali fotoaparát dobře a pevně držíte, jestli jste zrovna nevyběhli kopec a nejste tedy udýchaní, záleží i na tom, jestli umíte správně mačkat spoušť a podobně. Nic to však nemění na tom, že optická stabilizace Nikon VR v objektivech je skvělým pomocníkem, který vám umožňuje pořídit spoustu kvalitních záběrů, jež byste možná bez VR neudělali. A možná si to ani neuvědomujete…


Sdílej

6 komentáře

  1. Protože naprosto převažující názor je ten, že stabilizace snímače je dramaticky výhodnější, než stabilizace v objektivu, na obranu stabilizace v objektivu jsem často používal tenhle argument, který jste právě použil:
    „Druhým důvodem je přesnější práce autofokusu.“
    Byl jsem důrazně požádán, abych tento nesmyslný blábol již nikdy neříkal, protože nikdo nikdy neprokázal, že by stabilizace měla jakýkoliv pozitivní vliv na autofokus, takže se prý jedná jen o marketingovou lež, která se snaží zakrýt to, že chudáci zákazníci Nikonu a Canonu si musí kupovat stabilizaci znovu a znovu v každém objektivu, zatímco Olympus, Pentax a Sony stabilizují cituji „i sklenici od okurek“ , zatímco majitel Nikonu s drahými objektivy 24/1.4, 35/1,4, 58/1.4 a 85/1.4 si nemohou v horším světle vybrat mezi malou hloubkou ostrosti a velkou hloubkou ostrosti na rozumně nízké ISO.
    Existuje nějaký odkaz na test, kdy je vidět, že stabilizace opravdu pomůže autofokusu?
    Dnes když stabilizace snímače je už v 5 osách a stabilizace objektivů jen ve 2.

  2. pokud mam stabilizovany objektiv, tak se mi neklepe obraz v hledacku tim padem udrzim AF bod tam kde ho chci udrzet.. takze to jednoznacne pomaha spravnemu zaostreni..

    Navic stabilizator muze byt optimalizovan pro dana ohnsika

    Nevyuhodu stabilizace v tele je to, ze kdyz se snimac posouva ke kraji kruhu zobrazeneho objektivem, v tomto kraji muze dojit k poklesu kvality kresby

  3. Díky za článek, rád bych se zdejší fotografické komunity zeptal na jednu otázku: když je dost světla a časy vycházejí při kýžené cloně nad 1/500s – necháváte stabilizaci zapnutou, nebo ji vypínáte (nemám teď na mysli ultra-teleobjektivy)? Dříve jsem toto vůbec neřešil, stabilizace jsem měl u 16-85ky téměř neustále zapnutou a vypínal jsem ji jen při použití stativu. Teď jsem však při expedici v Patagonii řešil problém, že se mi něco rozhodilo a fotografie mi lezly měkké (psal jsem o tom zde: https://krasnesvetlo.cz/zpet-z-velke-cesty-skvele-zazitky-spousta-fotek-a-maly-cervicek-neduvery/). Postupně jsem zjistil, že mi pomáhalo vypínání stabilzace VR, pokud si to poměr času a ohniska vyloženě nežádal – a skutečně fotky byly ostřejší. Pak jsem si našel zde (https://photographylife.com/proof-that-vibration-reduction-should-first-be-stabilized) článek, který říká dvě věci: 1) nesmíme podcenit fakt, že stabilizace vždy potřebuje po namáčknutí alespoň krátký čas na vychytání optimální stabilizace (tudíž není dobré namáčknout a hned cvaknout) – to asi většinu zkušených fotografů nepřekvapí, začátečníci to možná nevědí….2) i při posečkání a optimálním použití stabilizace má VR pravděpodobně mírně negativní vliv na kresbu. Odchylka není velká, jistě to vůbec nehovoří proti používání VR ve špatných světelných podmínkách, ale potvrzuje to moji domněnku, zda nakonec není lepší VR zapínat jen selektivně….
    Jaká je Vaše zkušenost, kolegové?
    Díky a krásné světlo všem, Václav

  4. Přijde mi jako nesmysl, aby při časech koelm 1/500 mohla stabilizace něco pokazit. Spíš bych hledal chybu někde jinde možná by pomohly ukázkové snímky. Určitě je ale dobré po namáčknutí spouště nějakou vteřinu, dvě počkat, než se stabilizace ustálí.

  5. Zajímalo by mě, proč vlastně právě ty nejdražší objektivy, označované většinou prodejci jako „profesionání“, často nemají stabilizaci? Pravda, bývá to tak u kratších ohnisek, kde asi není stabilizace tak moc potřebná… ale stejně, levnější objektivy podobných ohniskových vzdáleností stabilizaci mívají. To se počítá s tím, že profíci fotí jenom ze stativu? Nebo mají tak pevné ruce, že stabilizce jim fotky jen kazí?
    Díky za případné vysvětlení.

  6. Veľa fotím šport a pri prvom použití zrkadlovky na takejto akcii som bol skalmaný, aké fotky liezli pri zapnutej stabilizácii. Odvtedy som sa naučil, že stabilizáciu zapínam len pri fotení statických scén,akonáhale sa objekt hýbe, či už cyklista alebo auto na relly, stabilizácia zostáva vypnutá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *