Nikon Z fc – poprvé v ruce

Novodobá historie mirrorless fotoaparátů Nikonu započala před třemi lety fullframovými modely Nikon Z 6 a Z 7. První DX mirrorless, tedy první fotoaparát tohoto typu s menším snímačem velikosti APS-C (23,5 × 15,7 mm) – kterým byl Nikon Z 50 – přišel na řadu až jako třetí o rok později. Ve fullframu mezitím přibyl Nikon Z 5 a inovované modely Z 6II a Z 7II, takže jsme se dostali na pětici plnoformátových Zetek – nicméně v DX řadě zůstávala pořád jen osamocená „Zet padesátka“. To se změnilo letos na konci června, kdy Nikon představil druhý DX mirrorless – Nikon Z fc. Model, který z celé řady Z výrazně vyčnívá díky svému retro designu, v němž příznivci Nikonu jasně poznávají dřívější kinofilmovou řadu FM, hlavně pak legendární FM2. „Zet ef céčko“ mám u sebe teprve pár dní, nicméně i tak spěchám podělit se s vámi o první dojmy.

Opáčko po 40 letech

Dost dobře nejde nezačít retro designem tohoto fotoaparátu. Nikon Z fc skutečně jakoby z oka vypadl kinofilmovému Nikonu FM2, který se vyráběl od 80. let minulého století až do milénia. Tělo samozřejmě shodné není, a ani nemůže být, nicméně výrobce udělal maximum pro to, aby model 21. století co možná nejvíce přiblížil původní „eF eM dvojce“. To se mně, jakožto člověku, který na FM2 dlouho fotil a má ho na čestném místě ve svojí skromné sbírce foťáků, samozřejmě moc líbí.  

I když to tak z fotografie na první pohled možná nevypadá, nový Nikon Z fc je o pár milimetrů kratší a naopak o pár milimetrů vyšší nežli FM2, hloubka těla je samozřejmě vzhledem k menší vzdálenosti snímače od bajonetu, menší. A také hmotnost – celokovová „eF eM dvojka“ je o 100 gramů těžší (540 vs. 445 g). Každopádně pokud bychom odhlédli od těchto detailů, těla jsou skutečně víceméně stejná, což se týká i ergonomie držení a ovládání. Ale k tomu až za chvíli – nejprve si pojďme Z fc porovnat ještě s novodobým Nikonem Z 50.

V tomto srovnání se tělo moderně střiženého Nikonu Z 50 jeví na první pohled jako kratší, a je to tak – rozdíl činí 8 mm (126,5 vs. 134,5 mm). Nikon Z 50 je také hlubší, nicméně za touto mírou je schovaný poměrně mohutný grip tohoto modelu. Hmotnost obou DX Zetek je ±5 gramů stejná.

Retrokabát a ergonomie

Dostáváme se k tomu, co bylo zhusta zpochybňováno či rovnou kritizováno odbornou i laickou veřejností hned po ohlášení Nikonu Z fc – k ergonomii. Realita je taková, že tělo Z fc skutečně představuje po vzoru FM2 pouze strohý plochý hranol se zkosenými hranami na krátkých stranách, bez jakýchkoliv náznaků opěrných prvků potažmo pak gripu pro prsty pravé ruky. To platí jak pro přední stranu, tak i pro zadní stranu fotoaparátu.

Nechci dělat Nikonu advokáta, nicméně tuto skutečnost je třeba považovat za jakousi nezbytnou úlitbu retro designu. A dodávám: …se kterou se dá žít. Bodejť taky ne – se starými modely FM fotily statisíce fotografů, a nemyslím si, že by si nějak moc stěžovali na ergonomii. Jasně, doba je jinde, dnes jsme zvyklí na pořádné gripy a další ergonomické prvky, tak proč jezdit koňským povozem, když máme auta, že ano? Znovu tedy stroze opakuji, protože nic jiného se k tomu nedá konstatovat – je to daň z retro designu.

V praxi je to asi tak, že pokud fotoaparát držíte správně – což znamená, že levá ruka zespoda podepírá objektiv a pravá je na svém místě, neměli byste například se základním zoomem Nikkor Z DX 16–50 mm mít žádné problémy jak při focení na šířku, tak ani při stranové orientaci na výšku. 

Ano, dostal jsem se do potíží s držením, když jsem na tento foťáček nasadil středně velký systémový blesk Nikon Speedlight SB-800 a chtěl s ním fotit na výšku. S ním se úplně změnilo těžiště, za objektiv fotoaparát dost dobře držet nešlo, protože se protáčel – grip pro pravou ruku v tomto případě chyběl poměrně citelně. 

Z prvního představení Nikonu Z fc byste mohli vědět, že pro tento fotoaparát bude k dispozici přídavný grip GR-1, který kromě výrazné rukojeti přidává také něco málo na výšce fotoaparátu. Cena gripu, jež by měl být na trhu od září tohoto roku, ale nebude úplně lidová – 3 690 Kč. Ergonomii držení však zlepší, to je jasné už nyní, od stolu.

Kolečka a čudlíky

K ergonomii patří také rozmístění a dostupnost ovládacích prvků fotoaparátu. Teď již budu pochopitelně srovnávat nový Nikon Z fc se „Zet padesátkou“, představenou na podzim roku 2019. Determinujícím prvkem je v tomto případě odlišná konstrukce zadního displeje. Kromě toho, že u Nikonu Z fc není displej pouze výklopný, jako u Z 50, ale je na kloubovém uchycení, z jeho pravé hrany zmizela virtuální tlačítka Lupa plus a minus a tlačítko Disp., která zde má Nikon Z 50. Za mě je to jen dobře, protože jsem si u Z 50 na tato tlačítka doposud nezvykl. Nicméně logicky bylo nutné je umístit někam jinam. 

Rozmístění tlačítek na zadní stěně nového Nikonu Z fc tak v podstatě kopíruje design vyšších Zetek. Máte něco proti? Já rozhodně nikoliv :-)

Zaměříme-li se nyní na horní stěnu fotoaparátu, pak zde už jistá omezení jsou – poblíž spouště chybí tlačítko ISO a „čudlík“ korekce expozice. Ten ale jaksi Nikonu vyčítat nebudu, když ho nahrazuje mechanické kolečko na v podstatě stejném místě. A chybějící tlačítko ISO? To mi chybělo jen kvůli rychlému přepínání ISO/Auto ISO – protože pro nastavování samotné citlivosti je pro mechanické kolečko pro změnu na druhé straně horní stěny. Ono přepínání jsem ale osobně vyřešil jednoduše – v menu jsem tuto funkci přiřadil tlačítku pro natáčení videa čili červeně označené videospoušti, která vedle klasické spouště jako jediná z trojice tlačítek, jež jinak najdete u všech Zetek, zůstala.

Dlužno ještě dodat, že na přední stěně může někomu chybět druhé funkční tlačítko – Nikon Z fc má pouze jedno. Já osobně kvůli němu plakat nebudu, stejně jako to nebudu dělat kvůli absenci vestavěného blesku. Pokud čtete Nikonblog delší dobu a pravidelněji, znáte můj názor na toto „blikátko“ (čtěte například zde).

Kolo kolo mlýnský

Před koncem tohoto prvního ergonomického seznámení s Nikonem Z fc ještě krátce o mechanických voličích na horní stěně fotoaparátu. Jsou zde tři kolečka – vlevo volič ISO, po pravé straně imitace optického hranolu je kolečko expozičních časů, a vpravo pak kolečko korekce EV.

Ovšem jediným v podstatě skutečně mechanickým – a nenahraditelným – voličem je ISO. Jak to myslím? Jak časy, tak i korekci EV lze totiž ovládat také klasicky elektronicky pomocí předního a zadního voliče/kolečka pod palcem a ukazovákem pravé ruky. A ono elektronické ovládání má i svoje přednosti navíc. Jak totiž sami vidíte, třeba expoziční časy nastavované kolečkem lze volit pouze po celých hodnotách. Požadujete-li mezihodnoty po třetinách EV, musíte si kolečko nastavit na modrou (modrozelenou) volbu 1/3 STEP – a požadované hodnoty nastavovat zadním ovládacím kolečkem elektronicky. 

Mechanický ovladač korekce EV již sice třetinové mezihodnoty nastavit umožňuje, nicméně zase má rozsah jen ±3 EV. Pokud jej ale nastavíte na hodnotu C, budete moci – opět elektronicky – pracovat s rozsahem ±5 EV. A upřímně řečeno, co je alespoň pro mě osobně důležitější – když si v menu nastavíte funkci b1 Snadná korekce expozice, je pak ovládání mnohem rychlejší.

Retro na druhou

Tolik Nikon Z fc poprvé v ruce. Na úplný závěr ještě malý dodatek: Za ten necelý týden, co si užívám tento fotoaparát, jsem se přistihl, že skoro pořád fotím s displejem přiklopeným lícem dovnitř, abych místo něj využíval možnosti zobrazení náhledu snímku v elektronickém hledáčku. Takové retro na druhou – digitální fotoaparát bez zadního displeje. Ale funguje to :-)

Po tomto článku bude samozřejmě následovat obvyklá podrobná recenze – to však až Nikon Z fc více ofotím a nasbírám zkušenosti, které bych vám mohl předat. Zachovejte nám přízeň a zůstaňte naladění na Nikonblog.cz!