Oprašujeme: Naklonit nebo posunout – objektivy typu tilt-shift v teorii i praxi. Plus rozhovor s Danem Vojtěchem

Vzhledem k tomu, že mám aktuálně ve svém dočasném držení nejnovější a nejširší tilt-shift objektiv Nikonu – PC Nikkor 19 mm f/4E ED –, rozhodl jsem se, že ještě před tím než jej otestuji a vydám o něm podrobný článek, opráším tento skoro sedm let starý, takříkajíc obecný materiál o tilt-shift objektivech. Jde totiž o problematiku, která nestárne. „Shifťáky“ se inovují jen velmi málo (což ale není nic proti ničemu), takže není důvod tento článek neposunout do současnosti. Čtěte dále!

Tilt-shift objektivy? Co to je?

Jistě jste už o nich někdy něco zaslechli. Určitě víte, že tilt-shift objektivy nejsou „normální“ a mezi fotografy ani masově rozšířené. Je to zkrátka specialita, nicméně zvláštnost velmi zajímavá. Co dokážou tilt-shift objektivy? Na úvod to vezmu hopem, nemusíte ale mít obavy, dojde i na podrobné vysvětlení.

Tilt znamená náklon – jednou ze speciálních funkcí těchto objektivů je tedy možnost naklánění optické osy. To se využívá ke zcela specifickému způsobu ostření, kdy právě díky tomuto náklonu (který může být spojen s natáčením podél osy kolmé ke snímači) lze ostrost, či spíše rovinu a hloubku ostrosti na snímku zvětšit, nebo naopak zajímavě potlačit. Více v kapitole Tilt – rovina a hloubka ostrosti pod kontrolou.

Shift je pak posun – ano, ničeho jiného než opět optické osy. Tato funkce se využívá hlavně k eliminování sbíhajících se svislic, typicky ve fotografii architektury. Lze ji ale použít také například pro jednoduchá a rychlá panoramata. Více opět v samostatné kapitole Shift – stačí pohnout objektivem.

Jakkoliv lze uvést – a taky to v jednotlivých kapitolách tohoto článku uvádím – takříkajíc typické příklady použití, vždycky se najde něco, co víceméně vybočuje z učebnicových námětů. Například výborný mladý český fotograf Dan Vojtěch tilt-shift objektivem fotí mimo jiné módu. Rozhovor s Danem je také poslední kapitolou tohoto článku.

Tilt-shift objektivy Nikkor

Nikon má v současné době v nabídce čtyři objektivy tohoto typu:

PC Nikkor 19 mm f/4E ED
PC-E Nikkor 24 mm f/3,5D ED
PC-E Nikkor 45 mm f/2,8D ED
PC-E Nikkor 85 mm f/2,8D ED

Jinak řečeno – dva širokáče pro krajináře a fotografy architektury (já vím, trochu zjednodušuji využití…), ohnisko 45 mm pro každou příležitost a klasické portrétní ohnisko 85 mm. Podotýkám, že všechna čtyři skla jsou plnoformátová čili typu FX.

Tilt-shift objektivy Nikkor
Tilt-shift objektivy Nikkor

Všechny tilt-shift objektivy Nikkor jsou také manuálně ostřené. Pro zvídavé je třeba dodat, že to není žádná specialita Nikonu – autofokusový tilt-shift objektiv nemá žádná značka na světě.

Konstrukční zvláštnosti tilt-shift objektivů

Mám-li ještě zůstat u společných vlastností, pak je třeba dodat, že tato čtveřice jakoby si po designové, ale i rozměrové a hmotnostní stránce z oka vypadla (rozdíly zde samozřejmě jsou, ale jen decentní). Jistou výjimkou je ale nejnovější a nejširší PC Nikkor 19 mm f/4E ED – rozdíly uvádím následně.

Klasický kulatý tubus objektivu je v zadní třetině přerušen kovovým hranolem s několika ovládacími prvky. Vlevo až u bajonetu najdete nenápadnou plochou páčku – zámek otáčení objektivu. Po jejím stisknutí lze celým tělem objektivu otáčet o 90 stupňů na obě strany s aretací po třiceti stupních. Pouze u objektivu PC Nikkor 19 mm f/4E ED je to trochu jinak – mechanismy pro otáčení jsou zde dva.

V základním natočení, kdy je zlaté označení objektivu nahoře, se pak před touto páčkou nachází kolečko, jímž nastavujete shift, tedy posun celé optické soustavy nahoru nebo dolů. (Samozřejmě pokud objektiv například o 90 stupňů natočíte, nebude to nahoru/dolů, ale doleva/doprava.) Zde však třeba doplnit, že na protější straně, vpravo, se nachází ještě jedno, menší kolečko. To aretuje posun. Bez utažení by objektiv jaksi standardně padal dolů. Neplatí pro širokáč PC Nikkor 19 mm f/4E ED, jehož shiftovací mechanismus se obejde bez aretace.

Stejné „utahovátko“ má i ovladač tiltu-náklonu. Jen se nachází dole, o kousek blíž k přední části objektivu. Stejně tak jako u shiftu, i zde je naproti němu, nyní tedy nahoře, hlavní kolečko pro tilt. Jak shift, tak i tilt je opatřen malými stupnicemi výchylky a poblíž hlavního kolečka pro tilt je ještě tlačítko zaclonění (kromě PC Nikkoru 19 mm f/4E ED, ten tlačítko pro zaclonění nemá). To v případě těchto objektivů funguje jako přepínač: Zmáčknete poprvé, objektiv se zacloní. Zůstane ale zacloněný až do doby, kdy tlačítko nezmáčknete opětovně. Pokud by vám tato funkčnost z jakéhokoliv důvodu nevyhovovala, mám pro vás informaci, že klasické tlačítko pro hloubku ostrosti na těle fotoaparátu funguje „normálně“ – alespoň tedy u moderních těl tomu tak je. U starších modelů se setkáte s jistým omezením, viz dále.

Omezení kompatibility

Těsně před hranatou konstrukcí tilt-shiftu objevíte tenký prstenec clony (s výjimkou objektivu PC Nikkor 19 mm f/4E ED). Cože? Zde se cloní ručně? Jak kdy… Abych to zjednodušil, tak „od doby D300“ umožňují DSLR Nikonu s tilt-shift objektivy pracovat v obvyklých expozičních režimech P/A/S/M. Nastavíte prstenec clony do polohy L a fotografujete jako s jakýmkoliv jiným sklem. U starších zrcadlovek bohužel musíte pracovat pouze v režimu manuální expozice a clonu nastavovat zmíněným prstencem. Ještě starší stroje, které nemají elektrický přenos clony z těla, pak s těmito objektivy nemohou pracovat vůbec. Respektive mohou, ale pouze na „plnou díru“ – u těchto těl nejde ovládat clona objektivu. Opět orientačně jde o těla od F90X a níže.

Popis zbývá už jen doplnit o široký ostřicí prstenec, který je v přední části opatřený orientační stupnicí hloubky ostrosti. Ta je zrovna u tohoto typu objektivu, který dokáže s rovinou ostrosti a její hloubkou dělat doslova kouzla, takříkajíc „orientačně-orientační“. Přesněji řečeno stupnice platí de facto jen pro „nulová“ nastavení tiltu a shiftu, kdy se toto sklo chová jako běžný objektiv.

Nesmím ale vlastně ještě zapomenout na přední přírubu. Ta se u těchto objektivů samozřejmě neotáčí ani nevysunuje, shodně u všech tří typů je opatřena filtrovým závitem 77 mm a stejně tak pro všechny je zde bajonet na standardně dodávanou sluneční clonu. Jedinou výjimkou je opět PC Nikkor 19 mm f/4E ED – který kvůli velmi vypouklé přední čočce nemá ani filtrový závit, ani sluneční clonu.

Technická data tilt-shift objektivů Nikkor

PC Nikkor 19 mm f/4E ED
PC-E Nikkor 24 mm f/3,5D ED
PC-E Nikkor 45 mm f/2,8D ED
PC-E Nikkor 85 mm f/2,8D ED

Doporučené prodejní ceny

PC Nikkor 19 mm f/4E ED: 94 490 Kč
PC-E Nikkor 24 mm f/3,5D ED: 53 490 Kč
PC-E Nikkor 45 mm f/2,8D ED: 49 990 Kč
PC-E Nikkor 85 mm f/2,8D ED: 45 990 Kč

Shift – stačí pohnout objektivem

Praktické ukázky začínáme shiftem, protože je o dost jednodušší než tilt. Už jsme si řekli v úvodu, že „šiftování“ slouží k nápravě takzvané kolinearity – sbíhajících se linií, které vznikají při náklonu objektivu. Je vcelku lhostejno jestli jde o náklon nahoru, dolů nebo do boku – pokud není objektiv, přesněji řečeno obrazová rovina (snímač) paralelní s předlohou, vždy dojde ke sbíhavosti některých linií.

Klasickým příkladem pro toto téma je fotografování architektury. Abyste dostali do záběru celou budovu, ve většině případů se bez zvednutí objektivu nahoru neobejdete. Tím ovšem automaticky způsobíte sbíhavost linií směrem nahoru. Nedávno jsem byl v Jindřichově Hradci a toulal se tam kolem zámku. Nemít PC-E Nikkor 24 mm f/3,5D ED, dopadla by fotografie takto:

Tedy snímek byl zmíněným objektivem pořízený, jen jsem nevyužil funkce shift. Na druhý pokus jsem tedy fotoaparát na stativu „posadil“ do roviny. Samozřejmě kus horního patra a střechy chyběl, nicméně nebyl nejmenší problém sáhnout na kolečko shiftu a rovinu objektivu vůči obrazové rovině zvednout.

Výsledek není úplně dokonalý, ale úmyslně jsem jej nechal tak, abych se vám svěřil s jednou zkušeností. Nechcete-li na snímek z pohledu kácejících se linií už v počítači sahat, neberte si do takové akce – jako já – stativ s kulovou hlavou. Přiznávám, byl jsem líný. Mám krásný lehoučký karbonový stativ právě s „kulovkou“, ale mám také těžkou trojnožku s třícestnou hlavou. Tu jsem potřeboval. U shiftu totiž – pokud nestojíte ke snímanému objektu kolmo – nepracujete jen se zvedáním objektivu, ale i s mírným náklonem celého těla. Seřídit oboje na kulové hlavě opravdu není to pravé ořechové…

I na takové náměty lze použít shift…
I na takové náměty lze použít shift…
Táto, co říkáš tomu panorámatu?

Oblíbenou hláškou z filmu Homolka a Tobolka uvozuji takzvaně „přidruženou“ funkci posunu optické osy, byť toto použití je veskrze logické – panoramata skládaná z pouhých dvou fotografií. Jednoduše otočíte objektiv na fotoaparátu tak, aby se posun realizoval vodorovně, „vytočíte“ jej kolečkem do první krajní pozice a pořídíte první dílčí snímek. Pak posunete shift do druhé krajní pozice a opět odexponujete. Oboje samozřejmě na stativu.

Čistě teoreticky by nyní mělo stačit obě dílčí fotografie posadit přes sebe v libovolném editoru, podporujícím vrstvy a panorama bez práce by bylo na světě. To je do značné míry pravda, budete se ale muset poprat s jednou vadou – vinětací. Byť totiž mají tilt-shift objektivy mnohem větší obrazový kruh než běžná optika, v krajních polohách posunu i náklonu se bez vinětace neobejdete. Naštěstí to ale modernímu softwaru nevadí. Předchozí dva dílčí snímky jsem „předhodil“ Adobe Photoshopu a jeho skvělé technologii Photomerge a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

U skládaných panoramat si můžete dovolit malý vtípek – na obou dílčích snímcích je stejná skupina osob
Není jednodušší oprava sbíhavosti v počítači?

Jistě si nyní spousta čtenářů říká: „Proč bych si kupoval(a) drahý tilt-shift objektiv, když stejného napravení sbíhajících se linií dosáhnu v každém druhém fotografickém editoru?“ Máte samozřejmě pravdu, softwarová funkce pro opravu kolinearity je vcelku běžná. Kdo je ale maximalista, narazí na nejméně dvě kvalitativní omezení.

Za prvé při opravě sbíhajících se linií v počítači přicházíte vlivem tvarování a následnému ořezu šikmých ploch o docela velký kus obrazu. Navíc musíte při komponování snímku ponechat větší okraje, aby se posléze „neřezalo“ do motivu. Obojím ztrácíte obrazová data-rozlišení.

Softwarová oprava sbíhavosti také představuje velmi rozsáhlé převzorkování obrazu. Kvalitní program by jej sice měl zvládnout „bez ztráty desítky“, ale například při použití vyšších citlivostí se už mohou ve fotografii objevit nežádoucí artefakty, jako třeba posterizace textur nebo jemných barevných přechodů.

Tilt – rovina a hloubka ostrosti pod kontrolou

Nejprve připomenutí, jak funguje běžný objektiv. Každý „normální“ objektiv má obrazovou rovinu (snímač) rovnoběžnou s rovinou objektivu a tudíž i fokální rovina – místo, kam objektiv zaostřuje – je s předchozími dvěma také rovnoběžná. To, že není v obraze ostrý jen jeden bod, na nějž je zaostřeno, způsobuje jev zvaný hloubka ostrosti. To ale každý fotograf ví.

Co se však stane, když optickou osu, která je na všechny tři roviny kolmá, „ohneme“, tedy nakloníme (ať už dolů, nahoru nebo do boků) pomocí kolečka pro tilt na našem objektivu? Obrazová rovina samozřejmě zůstane na svém místě, avšak podle náklonu objektivu se zešikmí rovina objektivu a ještě více pak fokální rovina. To vše podle takzvané Scheimpflugovy podmínky. Nechci zatěžovat čtenáře akademickým textem, protože její výklad není jednoduchý. Kdo chce, nechť si problematiku nastuduje např. zde (v angličtině – v češtině jsem bohužel dobrý zdroj nenašel). Nicméně vše pochopíte, podíváte-li se na následující dvojici snímků s nákresy. Pozn.: Nákresy jsou pouze ilustrační – neodpovídají přesně Scheimpflugově podmínce.

Oba snímky jsou pořízené objektivem PC-E Nikkor 24 mm f/3,5D ED (já vím, že to chtělo delší sklo, ale neměl jsem jej bohužel k dispozici) na plně odcloněný objektiv. První fotografie z dvojice byla snímaná bez tiltu a tomu také odpovídá ostrost v přední části zeleného autíčka, kam bylo také zaostřeno. Druhý snímek je však ostrý až k zadnímu autu, a dokonce i část zdi za ním je ještě v rovině ostrosti! Ano, je to tak, že ta byla – přesně podle nákresu (a zmíněné Scheimpflugovy podmínky) ze své původní paralelnosti se snímačem nakloněna. Pro přesnost ještě podotýkám, že objektiv byl také lehce natočený – protože se snímalo z mírného nadhledu.

Všimněte si také, jak zajímavý průběh má hloubka ostrosti. Zatímco u konvenčního nastavení je pravá část předního autíčka ještě relativně ostrá, u tiltu je tomu naopak – je to tím, že stejně jako rovina ostrosti je i hloubka ostrosti nakloněna. Nevadí, zaclonil jsem tedy na F8 a výsledek je tento:

Hloubka ostrosti má však stále neobvyklý průběh – levý spodní a pravý horní roh fotografie tonou v neostrosti, kdežto diagonála z levého horního do pravého spodního rohu je ostrá. Nyní následuje porovnání s konvenčním ostřením, ale vysokým zacloněním F22.

Díky tomu, že jsem poněkud nesprávně použil na tento námět širokoúhlý objektiv, je obraz na F22 proostřený až téměř na pozadí. Nicméně rovnoběžně s obrazovou rovinou – na rozdíl od „tiltované“ fotografie.

Nyní musí nutně následovat otázka: Co se stane, když objektiv nakloníme na opačnou stranu? Fokální rovina se skoro o 90 stupňů pootočí – viz následující ukázku. Průběh ostrosti je nyní tedy diagonálně ze spodního středu do pravého horního rohu fotografie.

Tilt v praxi tradičně i jinak

K čemu jsou takováto kouzla s fokální rovinou? Takříkajíc tradičně se tilt používá – a dávno také používal na kardanových velkoformátových kamerách – ke zvýšení hloubky ostrosti. Klasickým případem je krajinářská fotografie, která obvykle vyžaduje dokonalé proostření. Tudíž sklopíte objektiv dolů, což způsobí, že se krajina virtuálně „zvedne“ nahoru, stane se opticky rovnoběžnější s obrazovou rovinou.

„Pozitivní“ tilt se dříve velmi často používal (jak je to dnes, vážně nevím) také v náročné produktové fotografii a mnoha dalších specifických případech, ale také například pro portréty.

Současná doba přináší oblibu tiltu v jeho takříkajíc negativní podobě, kdy ostrost obrazu není vylepšována, nýbrž úmyslně potlačována a využívá se pouze úzkého proužku ostrosti nakloněného objektivu. Však to znáte – efekt miniatura (který už pomalu začíná být na můj vkus tak trochu zneužívaný). Má jej každý druhý kompaktní digitál, každý druhý fotografický software, zejména „umělecké“ prográmky pro mobilní telefony či tablety…

Co je ale velmi zajímavé, je použití tohoto efektu ve videu. Zadáte-li například na YouTube do vyhledávacího pole „tilt-shift“, vypadne na vás velká hromada „miniaturizovaných videí“. Mě zaujalo video nazvané Bonsai Burma, kde tvůrci tilt-shift vtipně kombinují s časosběrem.

Stejně jako u shiftu bych i zde ještě rád podotknul, že takzvané miniatury vytvářené „počítačovým tiltem“ nemusí být to stejné jako optický tilt. Jde o to, že při používání tilt-shift objektivu se velmi často využívá kombinace tiltu a pootočení objektivu. To přináší naprosto jiné rozostření než prachobyčejná neostrá maska používaná v softwarech. Ostatně co budu teoretizovat – přečtěte si rozhovor s Danem Vojtěchem, který s tiltem pracuje vskutku netradičním způsobem, ale velmi kreativně – viz další kapitolu i s ukázkami fotografií.

Jak fotí s tilt-shift objektivy Dan Vojtěch. Rozhovor a galerie

Váš tvůrčí záběr je relativně rozevřený, různorodý. Jak jste se dostal k používání tilt-shift objektivů?

Fotím lifestylové fotografie, módu a sport. To jsou takové základní tři kategorie. Poprvé jsem se ke kipování a shiftování dostal u velkoformátu, u Sinaru. Tam se naklápí celé standarty. Potřeboval jsem dostat do roviny ostrosti to, co tam má být, abych měl ostrou celou plochu. Pak ještě na Hasselbladu Flexbody, a nakonec jsem se dostal ke klasickému tilt-shift objektivu na Nikonu. Líbilo se mi, že můžu obraz rozmazávat, deformovat. Je to trošičku jiné než u velko- a středoformátu a tak to začalo.

Klasickou práci s tilt-shiftem vás naučili ve Zlíně…? (Pozn. redakce: Dan Vojtěch vystudoval Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně.)

Ano, se Sinarem – Scheimflugova podmínka – vypočítáte, že hloubka, rovina pole, rovina filmu a objektivu se protíná, podle toho si můžete předem zjistit, co bude ostré. Řeknete si, co by mělo být ostré, a podle toho naklopíte přední nebo zadní standartu.

Zajímá mě vaše využití tohoto typu objektivů v módě. To je určitě netypické.

Mně to přijde zajímavé právě u módy. Modelce se třeba dají prodloužit zespodu nohy. Nebo z rovných uděláte šikmé… Je to neobvyklé a zajímavé, ale hrozně mě to baví. Vlastně mě to začalo bavit hned, jak jsem se s tím seznámil. Zkusil jsem to na zmíněném Sinaru nebo Hasselbladu, ale tilt-shift na Nikonu D3 byl určující moment. Párkrát jsem zkoušel nějaké experimenty typu homemade – například s objektivem na střední formát a makroměchem – ale na vážnou práci to není. Objektivy typu Lensbaby taky asi nebudou opticky žádná „hitparáda“.

Foto Dan Vojtěch
Foto Dan Vojtěch
Kde jste se inspiroval pro fotografování módy tilt-shift objektivy? Nebo jste na to přišel sám?

Mě ty efekty hned zaujaly a první, na čem jsem to zkusil, byla právě móda – nic jiného mě nenapadlo, bylo to naprosto přirozené. Každý fotograf používá tilt-shift na architekturu, ale právě to mě nebavilo.

Používáte všechny tři tilt-shift objektivy, které má Nikon v portfoliu?

Hlavně používám nejdelší 85mm objektiv. Pak jsem ještě fotografoval čtyřiadvacítkou módu v New Yorku. Při použití čtyřiadvacítky dokážete udělat části obrazu rozostřené – to je u širokáče normálně problém, téměř všechno je ostré.
Můj nejoblíbenější tilt-shift PC-E Nikkor 85 mm f/2,8 je hrozně kvalitní sklo. Fotili jsme například tímto způsobem: čtyři blesky namířené na mě, před nimi sportovec. Až tou pětaosmdesátkou to bylo dokonalé. Ostré, bez jakýchkoliv optických vad, můžu zaclonit až na F32. To moc objektivů nemá…

Já se teď trochu pokouším fotografovat 24mm tilt-shift Nikkorem, ale všiml jsem si, že v mezních polohách tiltu a zejména shiftu docela výrazně vinětuje – zkoušel jsem to klasicky u architektury.

To je i u velkého formátu, když to přeženete s kipováním – dá se říci, že jde o běžnou vlastnost. Tyto objektivy sice mají větší obrazový kruh než běžná skla, ale v kritických polohách se neubrání optickým vadám.

Foto Dan Vojtěch
Foto Dan Vojtěch
Používáte tilt-shift Nikkory ještě na něco jiného než je móda?

S těmito skly se dají výborně dělat panoramata. Zafixujete tělo a shiftujete objektivem. Potom se to jednoduše složí – automatická funkce Photomerge ve Photoshopu je s tím hotová raz-dva. S Nikonem D800 jsem to zkoušel v New Yorku. Fotografie sice potom má 80 Mpx, ale i tak se to dá dělat velmi rychle.

Takže standardně používáte stativ…

Na panoramata ano, ale standardně spíš ne. Když fotíte módu na ulici velkoměsta, tak si tam nemůžete postavit stativ. Já jsem měl navíc problém, že jsem fotografoval starší verzí objektivu, která se musí odclonit (u nových verzí je clona automatická). Takže jsem musel nastavit tilt, zaostřit, zacvaknout clonu – což znamená, že rázem vidíte „prd“ – a až potom vyfotit. U módy to ještě jde, ale u sportu je to horší. Když vyletí kluk na rampě… Chytit ho aby byl zaostřený, to je problém.

Tedy i na ten sport nakonec došlo… Jak se vlastně na rampě ostří?

Blbě… Musíte jezdit foťákem, většinou odclonit, aby bylo něco vidět. Když zacloním, tak nic neuvidím. No a pak doufám, že se trefím.
Na módu funguje dobrý trik – přeostřuji. Fotím sériovým snímáním a pomalu pootáčím ostřicím kroužkem. Deset fotografií je mimo, ale jedna vyjde. S blesky to samozřejmě chce pomalejší sérii, aby se stihly nabíjet. Nebo doufat, že se modelka nepohne. Nebo to mít na stativu. U tohoto stylu fotografování je dost velký odpad.

  Dan Vojtěch


Daniel Vojtěch je mladý fotograf s hlavním zaměřením na fotografii extrémních sportů a lifestylovou fotografii. Kontakt s fotografií nastal už v raném mládí, když pomáhal otci vyvolávat černobílé fotografie. Přímo k fotografii se dostal až během studia střední školy. Nejdříve zaznamenával na černobílé filmy město a zátiší. Skateboarding, který sám provozoval, mu ale černobíle fotografovat nikdy nešel. Barva a externí blesky byly pro fotografie sportu jasná volba už od začátku. Tento přístup trvá až dodnes.

Největší fotografický rozvoj nastal s nástupem do Ateliéru reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Během studia se stal stálým fotografem časopisů Board a Dirtbiker. V roce 2006 vyhrál fotografickou soutěž Nikon Talent a o rok později zvítězil v profesionální kategorii Nikon No. 1 Profi. V zimě roku 2011 absolvoval dvouměsíční stáž v Rakousku ve firmě Redbull. Ve stejném roce se mu podařilo dostat do prestižního mezinárodního týmu Redbull Photofiles.

Miluje vizuálně čisté fotografie, geometrické kompozice, výrazné barvy a tvrdé světlo… Fotografuje Nikonem, používá techniku a příslušenství značek Fomei, SanDisk, PocketWizard a Lowepro.

www.danvojtech.cz

Fotografie Dana Vojtěcha

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

6 komentáře

  1. zajímalo by mě, jak se ostří – před použitím tilt-shift nebo při nastaveném TS nebo je zaostření shodné?

  2. Drobná poznámka k tomu shiftu vs. opravě sbíhavosti linií v PC – jedna věc je teorie, druhá pak praxe: porovnával jsem Nikkor 24/3,5 PC-E se zoomem Nikkor 16-35/4 AF-S VR na D800E. Pokud je potřeba aplikovat větší posun (8-11 mm) a v horní části obrazu je část architektury (= u kraje obrazového kruhu objektivu), tak z toho lépe vyjde zoom i navzdory teoretické ztrátě části pixelů. Je sice fakt, že při fotografování zoomem je potřeba na pozdější opravu pamatovat a místo 24mm to vzít cca 19-22mm (podle okolností), ale neostrost a barevná vada velikosti u Nikkoru 24 PC-E to více než kompenzuje. Shift objektivy používám už asi 16 let a tu čtyřiadvacítku jsem měl v plánu pořídit. Ale když jsem viděl praktické výsledky, tak se rázem propadla až někam na samé dno akvizičního plánu. Můj závěr z praktického porovnání je, že význam tohoto konkrétního typu je ve využití náklonu, kupovat to jen kvůli shiftu na architekturu je spíše kontraproduktivní.

    Něco jiného je 85/2,8 PC-E. Na produktovku vynikající a na blbnutí taky spousta srandy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *