Mimochodem: O nedokonalosti vzpomínek aneb Jó, když jsme byli mladí

Poměrně často se vymezuji vůči všudypřítomnému obrazovému smogu, kterým zaplavili hlavně internet, zejména pak sociální sítě, převážně uživatelé mobilních telefonů, ale ruku na srdce – i majitelé „normálních“ foťáků. Všude samá selfíčka, „duck faces“, výcvaky ze všech možných míst světa. Kompozice žádná, světlo žádné, technická kvalita mizerná, všechno špatně.

Ale… nedávno jsem při velkém úklidu našel zapomenutou krabici s rodinnými fotografiemi. Všechny focené na film, všechny černobílé, často jen malé kontaktní kopie z tátova Flexaretu, který se na mě kouká z vitrínky s ostatními „analogy“ mojí skromné sbírky.

Mimochodem: O nedokonalosti vzpomínek aneb Jó, když jsme byli mladí

Však to znáte: „Jó, když jsme ještě fotili na film, to se šetřilo materiálem, protože byl drahý, a tak se každé zmáčknutí spouště pečlivě zvažovalo!“ Ano, necvakalo se jako nyní, to je pravda. Jenže ani ty moje 30–40 let staré rodinné fotky nejsou zrovna výstavní. Klidně zkopíruji poslední větu prvního odstavce: Kompozice žádná, světlo žádné, technická kvalita mizerná, všechno špatně. Jen ta selfíčka chybí. Možná ale jen proto, že Flexaret na vzdálenost natažené ruky nezaostřil :-)

Nicméně jak jsme se u těch snímků nasmáli! Až nám slzy tekly dojetím. Kolik v paměti hluboko zasutých vzpomínek najednou vyvstalo na světlo Boží! Vrátil jsem se o pěkný kus života nazpět a bylo mi dobře. Znovu jsem si uvědomil, že právě rodinné fotografie jsou těmi nejcennějšími, jaké jsem kdy pořídil, a tyto snímky si zaslouží tu nejlepší archivaci.

Obrazové vzpomínky pro každého

Tímto malým zamyšlením rozhodně nechci nikoho nabádat, aby rezignoval na dobrou fotografii, a už vůbec ne vás připravit o radost z focení. I rodinné snímky mohou být výborné nejen jako „vzpomínkový materiál“, ale také z fotografického hlediska. Jen jsem si zkrátka znovu uvědomil, že stejně jako nikdy nebude většina populace skvělými … (doplň cokoliv – zpěváky, malíři, chirurgy, politiky…), nebude nikdy většina populace ani skvělými fotografy. Ale svůj život má každý, a všichni jej chceme mít zaznamenaný ve fotografiích. Jen si nejsem jistý, jestli je na Facebooku nebo Instagramu za 30–40 let najdete. Ale to už je jiná problematika…


Sdílej

Jeden komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *