Mimochodem: O focení do šuplíku, které vymřelo

Svým studentům na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně s oblibou říkám, že historie fotografie je de facto velmi krátká. Budeme-li za její počátek považovat vynález daguerrotypie v roce 1839, pak příští rok oslavíme pouhých 180 let fotografie. Co to je proti historii lidstva? I kdybychom brali jen dobu po Kristu, neobsáhne fotografie ani desetinu času našeho letopočtu.

A další pouhá jedna desetina této historie – ta poslední samozřejmě –, čili doba od Milénia do dneška, fotografii neskutečnou rychlostí mění. Ano, myslím tím éru digitální fotografie. Mimochodem, uvědomili jste si například, že první cenově dostupná digitální zrcadlovka Nikonu – model D100, přišla na trh v roce 2002, tedy teprve před 16 lety? („Dé stovka“ tehdy stála kolem 65 tisíc Kč.)

Když jsem v předchozím odstavci napsal, že se fotografie neskutečnou rychlostí mění, nemyslel jsem tím ale jen samotnou fotografickou techniku, na kterou by se v přeneseném slova smyslu dal klidně aplikovat známý Moorův zákon, definovaný původně pro IT technologie. Minimálně v poslední dekádě se v obrovském měřítku mění samotná fotografie jako taková. Výsledné snímky, jejich podoba, jejich množství nebo způsob prezentace.

Přeceněné mobily

Současný stav není třeba dlouze popisovat. Jsme naprosto zavalení miliony všudepřítomných fotografií. Do hodnocení kvality většiny z nich se raději nebudu pouštět, ostatně ani jsem je všechny neviděl a naštěstí nemám šanci je nikdy spatřit :-) Realita je taková, že fotí snad úplně každý člověk, fotí neustále, fotí všechno a fotí všude. Fotografie byla devalvovaná na pouhé cvakání okamžiků bez nároku na alespoň elementární základy kompozice, práce se světlem či technické kvality. O obsahu sdělení pak raději ani nemluvě. Tak tomu do této doby nikdy nebylo.

Když svým studentům položím otázku, proč tomu tak je, zpravidla odpoví: „Můžou za to mobily.“ Vytáhnou zkrátka z rukávu neoblíbenějšího strašáka „seriozní fotografie“ současné doby. Ale je tomu skutečně tak? Můžou za tento stav opravdu dnes již velmi dobře fotografující smartphony? Klasické zdůvodnění, které říká, že mobil má každý a všichni jej mají stále u sebe – tudíž mohou vždy, všude a všechno fotografovat –, zní jako silný argument obžaloby. Já však tvrdím, že fotomobily nejsou hlavním pachatelem současného stavu.

Viník nalezen!

Kdo tedy nese skutečnou vinu? Svoje vysvětlení uvedu ještě jedním malým historickým exkursem. Česká republika nebo dříve Československo, bylo a je tradičně zemí fotografů, a také vždy měla a má stále – abych to nazval lehce vznešeně – velmi silnou obec fotoamatérů. U nás se zkrátka vždy fotilo takříkajíc nadstandardně hodně. Tátové a dědové vzpomínají na hodiny strávené ve fotokomoře, na výlety s fotokluby, na společné i sólové výstavy „poctivých papírových fotek“, zavěšených mnohdy kolíčky na prádlo na šňůrách v kavárnách či hospodách. Jen ti opravdu nejlepší „viseli“ v galeriích. A ostatní, kterých upřímně řečeno byla naprostá většina? Ti si fotili… do šuplíku. Jejich fotografie kromě pár příbuzných a kamarádů nikdo nikdy neviděl.

Už chápete, kam tím mířím? Tu fotografickou revoluci, která právě teď probíhá, nezpůsobilo nic jiného než sociální sítě. „Socnety“, jako je typicky Facebook nebo Instagram, totiž daly lidem publikační platformu! Výstavní síň, galerii, která má dosah po celém světě, nemá žádného kurátora, který by vás se svými výcvaky vyhodil zavřenými dveřmi, nestojí ani korunu, a umožňuje fotografie ukázat všem doslova okamžitě. Stejně tak okamžitě dá o vašich fotkách také vědět vašim „sociálním přátelům“ a dalším lidem, kteří vás „sledují“. I tento neocenitelný marketing je zcela zdarma.

Sečteno a podtrženo: Sociální sítě v roli celosvětové publikační a marketingové platformy zdarma – to je příčina současného stavu fotografie. Že si to nemyslíte? Položím vám tedy jednu otázku. Fotili byste vy nebo vaši přátelé v takové míře, kdybyste neměli možnost svoje snímky ukázat ostatním na Facebooku, Instagramu či na jiné sociální síti? Kdybyste jednoduše fotili jen do šuplíku? Odpovězte si sami, já věřím tomu, že vaši odpověď znám.

Konstatování, nikoliv soud

Na závěr ještě malé upřesnění. V textu zazněla slova jako „obžaloba“, „pachatel(é)“ nebo „vina“. Chraň Bůh, nechci se stavět do role žalobce, soudce či snad jen kritika „nové doby“. Sice patřím do zmiňované generace fotografů, kteří důvěrně poznali slasti a strasti fotokomory – a fotili si do šuplíku –, ale sociální sítě naprosto respektuji, sám je používám, zkrátka přijímám je se všemi jejich nedostatky i přednostmi. Nechci ani šmahem hodit hodit všechny fotografie, které se zde nacházejí, do virtuálního koše. Sociální sítě kromě megatun vizuálního smogu ukázaly světu také spoustu skvělých fotografů, které by bez nich dost možná znalo jen pár lidí.

Na závěr tedy lidové rčení: Všechno zlé je k něčemu dobré :-)