Jak na vysoký kontrast. Active D-Ligting v NX Studiu

U snímačů digitálních fotoaparátů je často, zvláště pak laickou veřejností, vnímán v podstatě jediný parametr, kterým je rozlišení nebo chcete-li maximální velikost obrazu. My fotografové však víme, že snímače mají i další důležité vlastnosti – jednou z nich je dynamický rozsah. A protože v době publikování tohoto článku probíhá na Nikonblogu 2. kolo soutěže Fotka Nikonblogu na téma Noční město, což je „žánr vysokého kontrastu“, pojďme si ukázat, jak s ním poměrně jednoduše a účinně bojovat.

Teoreticky o dynamice

Co je to dynamický rozsah snímače? Česky řečeno, je to rozsah zaznamenatelných jasů nebo jinak rozsah od nejsvětlejšího do nejtmavšího místa na snímku. Dlužno dodat: místa, které ještě obsahuje nějakou kresbu. Dynamický rozsah se udává v jednotkách expoziční hodnoty – EV –, a moderní Nikony dosahují kolem 13,5 až téměř 14 EV. Pro vaši informaci, při 14 EV se jedná o rozsah od nejsvětlejšího do nejtmavšího místa v poměru 1 : 16384 (rozdíl 1 EV je dvojnásobek jasu, tudíž 14 EV = 1 : 2¹⁴).

Je nutné doplnit, že velikost dynamického kontrastu je závislá na citlivosti ISO. Nejvyšších hodnot fotoaparáty dosahují při nejnižších ISO, se zvyšující se citlivostí dynamika snímače klesá. 

K čemu tento teoretický úvod? Potíž je v tom, že reálné scény mají nezřídka tak vysoký kontrast, že rozsah jejich jasů je větší nežli dynamický rozsah snímače vašeho fotoaparátu. Bez dalších pomůcek je to řešitelné de facto jen „obětováním“ buďto stínů nebo světel – obvykle však typicky stínů ve prospěch zachování kresby ve světlech. Tak, aby nevznikly přepaly. Téměř vždy fotografie vypadá lépe bez (výrazných) přepalů, byť s tmavými stinnými partiemi (ze kterých se často ještě dá nějaká kresba „vydolovat“), nežli snímek s kresbou ve tmavých částech, avšak s přepálenými, obvykle téměř ostře ohraničenými plochami, v nichž už kresbu neobnovíte. To ale, aspoň jak myslím, každý fotograf ví, a proto také „exponuje na světla“. 

U některých záběrů se s vysokým kontrastem dá bojovat pomocí přisvětlení (bleskem, odraznou deskou…), jindy použitím expozičního bracketingu a následným složením HDR v počítači. Jsou scény, kdy lze použít šedé přechodové filtry, typicky ke ztmavení velmi jasné oblohy. Kromě toho však existují tisíce situací, kdy je zkrátka potřeba fotit stylem „one shot“ bez jakéhokoliv příslušenství – a s velkým dynamickým rozsahem se poprat…

RAW jako výhoda

Jak už jsem naznačil, základem je exponovat na světla tak, aby už na zdrojovém snímku nevznikly výrazné přepaly – plus fotit do RAWu. Můžete namítnout, že Active D-Lighting, o němž je tento článek, funguje i v JPEGu (nastavení v menu fotoaparátu). Ano, ale… JPEG je hotová fotografie se všemi svými neduhy (má i nějaké přednosti :-)), kdežto s RAWem lze dál pracovat na vylepšení technické kvality snímku. A to tak, že velmi efektivně a u mnoha funkcí bezztrátově.

„Příkladová fotografie“ k tomuto článku je pořízená Nikonem Z 6 na ISO 500, kdy má snímací soustava dynamický rozsah cca 12 EV (viz obr výše). Při focení jsem nastavil korekci expozice –1 1/3 EV, aby byla zachovaná kresba v nejsvětlejších částech nafukovacího modelu Země. Dynamický rozsah scény je v podstatě téměř stejný jako dynamika fotoaparátu, což je dobře, nicméně snímek je velmi kontrastní, tudíž potřebuje snížit celkový kontrast – zesvětlit střední, nebo spíše tmavší střední tóny. Pojďme na to v NX Studiu v pěti krocích:

1. krok: Active D-Lighting

Active D-Lighting je funkce, která snižuje celkový kontrast snímku. Zachová jasy i stíny, aby „mezi nimi“ projasnila střední tóny. Doporučuji používat pouze hodnoty High a Extra High 1 (Extra High). Poslední volba Extra High 2 už působí poněkud destrukčně. Není tedy nic jednoduššího, nežli v programu NX Studio v paletce Active D-Lighting změnit hodnotu na High.

2. krok: Korekce expozice

Protože Active D-Lighting má kromě projasnění středů tendenci také snímek celkově zesvětlit, je dobré „vrátit“ to pomocí korekce expozice. Práce na 10 sekund…

3. krok: Bezpečné přepaly

I přes malé snížení celkové expozice hrozí přepaly v místech nejvyšších jasů. K jejich eliminování je dobrá funkce Highlight Protection v paletce Adjust Brigtness and Color. Nepřehánějte to s hodnotou funkce, 20–25 stačí bohatě, mnohdy vás uspokojí i hodnoty menší.

4. krok: Projasnění stínů

Hned pod posuvníkem Highlight Protection se nachází Shadow Protection – projasnění stínů. Zde platí výše napsané dvojnásob – stačí skutečně malé hodnoty. I hodnota 10 už je někdy příliš. Nicméně díky této funkci se obraz „otevře“ ve tmavších středních tónech. Vyzkoušejte si různé hodnoty nastavení.

5. krok: Mírné barevné nasycení

Protože zejména Highlight Protection má zejména u teplých barev tendenci obraz mírně odsaturovávat, není od věci na barevné nasycení lehce „přitlačit“. Pomůže vám Color Booster. Vyzkoušejte, jak funguje nastavení People vs. Nature, a opět pracujte jen s jednotkovými hodnotami. Přesaturovaná fotografie nepůsobí přirozeně.

Jde to i selektivně

No a je to. Práce na řádově pár minut, ovšem s výborným výsledkem. Pro precizní úpravy nočních snímků se silnými bodovými zdroji světla, lze do hry zapojit také selektivní úpravy pomocí kontrolních bodů. O nich jsem na Nikonblogu už psal – článek najdete zde.

Tudíž zbývá už jen prezentovat výsledek dnešní krátké práce, plus porovnání stavu před a po.