Už ani nevím, s kým jsem se před nedávnem bavil o tom, že „Už ani ty fotovýstavy v Praze nejsou to, co bývaly dřív“. Když jsme si postěžovali, dotyčný na konci rozhovoru prohlásil: „Ale v Brně teď máte dvě výborné výstavy!“ Ne, že bych o nich nevěděl, ale znáte to – konec roku je poněkud hektický a na umění nezbývá čas. Ale já jsem si jej udělal a rozhodně nelituji. Protože jsou obě výstavy opravdu výborné, rozhodl jsem se věnovat patřičný – a samostatný – prostor oběma. Začínáme tedy podle abecedy – v Domě umění výstavou Vojta Dukát: Fotografie z krabičky.
Málem v Magnu
Není-li vám jméno Vojty Dukáta, tohoto – podle jeho vlastních slov – „moravského fotografa z Moravy“ známé, pak se není čemu divit. Kromě toho, že dlouhá léta pobýval v exilu a také nyní střídavě žije v Nizozemí a v Brně, je totiž aktuální expozice v brněnském Domě umění jeho první výstavou v rodné vlasti.
Nejde ale přitom o neznámého tvůrce. Vojtu Dukáta například v roce 1974 doporučil známý maďarský fotograf André Kertézs agentuře Magnum, což se opakovalo ještě jednou po dvou letech. Jak ale píše fotograf Milan Blatný o Vojtovi Dukátovi ve své diplomové práci:
„Vojta Dukát není dravým fotoreportérem s ostrými lokty, je to romantický, zasněný, krajinou pozvolna putující taoistický básník fotografie. Tento světonázor se ovšem bohužel (nebo bohudík?) naprosto neslučuje se světem bussinesu fotografické žurnalistiky.“
Tudíž z Magna nakonec nic nebylo, což je ale podle mého soudu jen dobře – Vojta Dukát tak totiž mohl naprosto svobodně naplnit svoje krabičky fotografií.
Celý svět na 10 × 15 cm
Tvorba Vojty Dukáta bývá nazývána humanistickou fotografií. Tento poněkud obtížně uchopitelný pojem má naznačit, že fotografie, v případě tohoto autora pořizované různými kinofilmovými aparáty na černobílý film, nepředstavují ani klasický dokument, ani více či méně náhodnou streetfotografii. Jde o jakýsi záznam autorova putování světem, kdy jednotlivé snímky zachycují a prozrazují náladu a stav nitra fotografa, který sice prakticky zaznamenává dění kolem sebe s úžasným intuitivním smyslem pro téměř dokonalou kompozici, s takříkajíc profesionálním využitím přirozených světelných podmínek, ale zároveň s pokorou a bez zasahování do děje.
Výstava Vojty Dukáta v přízemí Domu umění v Brně obsahuje záběry ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, pocházející z Portugalska, Ukrajiny, Polska, ale také třeba ze zemí amerického kontinentu nebo rodné země. Fotografie jsou však netradičně malé – Vojta Dukát totiž svoje snímky zvětšoval vždy jen na „pohlednicový“ formát 10 × 15 cm a uchovával v krabičkách od fotopapírů – od toho také název jeho výstavy.
V této souvislosti si opět dovolím citovat z diplomové práce Milana Blatného:
„V druhé polovině devadesátých let pro účely prezentace jedné holandské nadace pro umělce, jež autorovi udělila stipendium, vytvořil s pomocí brněnského fotografa Dobrovolného zvětšeniny velikosti asi tak 1,5 × 1 m, ofocené obrazovky jednotlivých okének nesmontovaných videozáběrů, jež se staly autorovým koníčkem v posledních několika desetiletích. Tím se autor snažil jednorázově konkurovat jiným ‚velkoplošným‘ autorům, s nadsázkou řečeno…“
K tomu Dukát dodává: ‚Ale mám za to, že s určitým odstupem od toho dílka, že nakonec to zůstalo čitelné stejně tak, jako by to bylo těch 10 × 15 cm. Upozorňuji mládež, že zvětšováním na jeden a půl metru na dva metry přibude pouze plošně čtverečních centimetrů a ekologické stopy se zvětší, ale zatím jsem nebyl ničím natolik ohromen, aby si autor to právo na existenci takovéto velkoplošné komunikace u mne obhájil a abych si to nedovedl zmenšit do toho formátu, ve kterém bych to měl raději a který by ve mně pravděpodobně, pokud už se tam z toho dá vůbec něco vyčíst podle mé hierarchie hodnot, takže by mě to nějakým způsobem obohatilo, tak že by ten formát byl přínosem nad rámec toho, co tam je, nebo většinou toho, co tam není. Většinou je to o tom proč ne, než proč ano. To proč ne něco tak velikého, to samo o sobě pro mě otázku možného motivu vzniku a existence toho velikého něčeho nezodpovídá, takže zůstává stále to proč a je-li odpověď autora jen proč ne?, tak to pořád ještě neodpovědělo na tu moji základní otázku, proč kurva ano, že jo?‘“
…a film
I přes autorovu nesporně svéráznou obhajobu malého formátu musím říci, že výstava „pohlednic“ není úplně běžným počinem mezi fotografickými expozicemi. Nicméně získal jsem díky tomu zajímavou zkušenost. Expozici kolem stovky fotografií jsem si totiž naprosto mimoděk prošel dvakrát. Přiznávám, že v „prvním kole“ jsem byl spíše rozčarovaný a myslel si něco o zbytečném exhibicionismu pidifotek. Při druhé prohlídce jsem už ale zcela jasně poznával ty nejlepší „špeky“ Vojty Dukáta, jako bych je znal několik let! Cítil jsem prostor, náladu i světlo těch fotografií…
Vojta Dukát také koketuje s pohyblivými obrázky. Jeho nejznámějším projektem je dokument o odsunu sovětských vojsk z posádky Milovice, který je na jeho výstavě prezentován také, stejně jako v předsálí Domu umění vystavené fotografie z filmových políček tohoto autora.
Zastavte se
Brněnští i přespolní přátelé fotografie, skočte si do Domu umění – máte čas ještě do 13. ledna příštího roku. Kromě samotné výstavy si můžete vyčistit hlavu také třeba ve zdejší kavárně Leporelo či pořídit zajímavé dárky v Design + Bookshopu.
Pokud se do Brna nedostanete, měli byste vědět, že vydavatelství Torst připravuje v edici FotoTorst publikaci o tvorbě Vojty Dukáta. Zájemci o připravovanou knihu, pište na dukatpublikacetorst@gmail.com.
Fotografie Vojty Dukáta
Kurátor výstavy
Jana Vránová
Kde
Dům umění, Malinovského náměstí 2, 602 00, Brno
Otevřeno:
středa–neděle: 10–18 hodin
vstupné: 100 Kč
zlevněné vstupné: 50 Kč
Kdy
do 13. 1. 2013
