Současná doba je nejen digitální, ale také „zoomová“. Sice nemám k dispozici žádná relevantní čísla, jsem však přesvědčen, že počet používaných zoomů možná i několikrát převyšuje pevná skla. Ano, zoomy mají spoustu výhod, své přednosti ale vykazují také monofokální objektivy. Dnes se vás tedy budeme ptát, jestli ještě vůbec pevnými skly fotíte, nebo se vám na ně práší ve skříni. Ještě před tím se ale podíváme na výsledky starších anket Nikonblogu za poslední tři měsíce.
V nejstarší zářijové anketě jsme se vás ptali, jestli fotografujete na výšku, na šířku, nebo zdali to střídáte. Bezmála 450 odpovědí je pěkný statistický vzorek, takže jak to dopadlo?
Podle očekávání – a také zdravého rozumu – střídáte záběry na výšku nebo na šířku podle námětu a tvůrčího záměru. 73 % takovýchto odpovědí je naprosto jasný názor. Pouze dvanáct z vás se přiznalo k tomu, že pořizují snímky jen na šířku proto, aby se dobře prohlížely na monitoru či TV. Proti gustu žádný dišputát…
Pojďme k anketě říjnové – v té nás zajímalo, jak archivujete svoje snímky. Možností zde bylo více a podle toho se také odpovědi rozvrstvily.
Téměř přesně čtvrtina čtenářů archivuje pečlivě organizovaná data a další čtvrtina si k tomu občas i něco vytiskne. Docela potěšitelné je, že na třetím místě s 16 procenty jsou fotografové, kteří sice archivují data (jak jinak také v dnešní době, že ano?), ale svoje snímky také systematicky tisknou. No a dál už je to obvyklý anketní guláš bez překvapení – čtěte sami a klidně ještě do anket(y) přispějte – pokud jste tak dosud neučinili.
Pravé je to pravé!
Nejčerstvější anketa začala nejprve osvětou o technických parametrech hledáčků DSLR, abychom se vás následně zeptali, kterým okem, případně zdali třeba s oběma očima otevřenýma, koukáte do okuláru hledáčku. Výsledky sice byly do značné míry předvídatelné, nicméně vzhledem k tomu, jak dobře je tento článek čtený, vás toto téma zjevně zajímá.
Výsledky jsou jasné, praváci jsou v převaze, stejně jako fotografové, kteří druhé oko při komponování záběru přivírají. Jen málo nás fotí s oběma očima otevřenýma a ještě méně má pak v tomto případě dominantní oko levé.
Anketa na listopad – používáte pevná skla nebo jenom zoomujete?
Nejsem sice žádným kmetem, pamatuji ale dobu, kdy nic jiného než monofokální objektivy nebylo, takže si podobné otázky nikdo nepokládal. Standardem na kinofilmu byla padesátka, u dálkoměrných aparátů s pevně vestavěnými objektivy třeba čtyřicítka nebo pětatřicítka. Ještě před nástupem digitálních fotoaparátů se však zoomy začaly pomalu rozšiřovat, aby pevná skla skoro vytlačily. Dnes jsou naopak monofokální objektivy v minoritě a fotograf, který je používá, je mnohdy považován skoro za podivína.
Klidně za něj považujte i mě – hrdě se totiž hlásím do kategorie vyznavačů pevných skel. I když – abych byl přesný – zoomům se nebráním, ani je neodsuzuji. Jsem ale na pevných ohniscích „vyučený“, a používám je raději než objektivy s proměnnými ohniskovými vzdálenostmi.
Moje důvody jsou částečně pragmatické, z druhého pohledu pak značně iracionální. Rozum si stojí za malou hmotností a rozměry. Nejsem tak zámožný, abych si mohl pořizovat skla o světelnosti F1,4, která zrovna maličká nejsou, mojí „cenovou skupinou“ jsou tedy běžná pevná skla F1,8 až F2,8. A takovou čtyřiadvacítku nebo padesátku, a vlastně i tu pětaosmdesátku prostě dám do kapsy a jdu fotit. Dělat frajera s obrovskou fotobrašnou mě přešlo už před pár lety a tento systém mi vyhovuje mnohem lépe.
Zmínil jsem se také o ceně, a to stojí za to rozvést. Nebudu nyní brát v úvahu standardní nebo setové zoomy malé světelnosti „za pár kaček“. Konkurencí pevným sklům jsou profesionální zoomy typu třeba dnes již legendárního AF-S 24–70 mm F2,8G ED. Ano, tento objektiv zvící rozměrů menší kanalizační roury poskytuje skvělé obrazové výsledky, všechna čest! A že podobných zoomů má Nikon více… Jenže ona „dvacet čtyři sedmdesátka“ stojí přes 40 tisíc korun a ostatní špičkové zoomy na tom nejsou o nic lépe (vysoce světelná pevná skla pak ale také ne). Na kolik přijde „pevná náhrada“ ve složení 24 mm F2,8D + 50 mm F1,4G + 85 mm F1,8G? Na nějakých 23 000 Kč. A třeba v bazaru ještě méně. (Mimochodem – už jste někdy viděli v bazaru AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED?)
Ale psal jsem ještě také o iracionálním důvodu, proč mám rád pevná skla. Je to pocit, že vím, čím fotím… Že vůbec není důležité znát ohnisko, kterým fotografuji? To je ale omyl. Různá ohniska objektivů nejsou od toho, abyste mohli stát na místě a „přibližovat“. Různá ohniska jsou od toho, abyste mohli využívat rozdílnou perspektivu podání, to je celý zázrak. V praxi to pak má další příjemnou vlastnost – protože používám pevná ohniska dlouhodobě, znám jejich obrazový úhel a ihned vím, kam se postavit.
Ptáte se nyní, proč jsem tyto důvody nazval iracionálními? Přece proto, že všechno popsané jde i se zoomem. Jen musíte mít ta ohniska v oku nebo občas mrknout na jejich popisky na tubusu objektivu.
Věřím, že čtenáři přijdou s mnoha dalšími důvody, proč ne pevná skla. Já je znám také: Třeba rozdílné filtrové závity nebo odlišné barevné podání, které vám sice ve fotografii moc nevadí, ale jakmile začnete natáčet video, mezi jednotlivými záběry to poznáte velmi zřetelně. A tak dále, a tak dále… Zároveň jsem ale také přesvědčen, že monofokální objektivy mnozí ocení. Pojďme se ale už konečně zeptat vás: Jaký máte vztah k pevným objektivům?
Hlasování v anketě bylo ukončeno
13 komentáře
Chybička se vloudila, ta 24-70 není VR, ale to je drobný detail.
Roman: Pravda, omlouvám se, člověk je z té všudepřítomné stabilizace už trochu zblblej :) Díky za upozornění, v textu je to již opraveno.
Když jsem kupoval D5100, byl zrovna v dispozici pouze v setu s 18-55, tak jsem ho koupil i s ním, ale jestě jsem ho nepoužil, fotím výhradně na pevnou pětatřicítku. Uvažuju, že bych ten zoom začal používat na společenských akcích, ale vzhledem k tomu, že nemusím pořídit snímek za každou cenu, tak ten zoom pro je není nutný :-)
Fotím hlavně na 50/1.4G, ale mám i 70/300VR, kterou používám minimálně. Seťák 18/55 jsem prodal se starým tělem a teď používám jak D300, tak F80. Poslední dobou pošilhávám po nějakém širším ohnisku a zvažuju, jestli zoom nebo jedno či dvě pevná :-)
24-70mm na paladixu za 27 500,- ale bohuzel i tak je pro mě moc drahý :(
U me to hodne zalezi na tom, co jdu fotit… Treba na volejbale v soucastne dobe stridam 70-200/2,8 a 200/2 s tc 1,4x a 1,7x podle toho z ktere strany hriste fotim. Na svatbach fotim reportazni cas s 24-70/2,8 ale na aranzovane foceni beru 50/1,4D a sigmu 24/1,8 a 85/1,8 na foceni prstycku atd mam 60/2,8 na foceni v malych prostorech a nebo na krajinu zase 17-35/2,8 on zadny objektiv neni univerzalni a tak se to hodl meni
Silny telak a makro – tam zoom stejne neni mozne vyrobit nebo je cenova a vahove mimo (radeji jsem poridil vcelku levny a lehky 300F4+TC1,4x nez 200-400F4).
Problem je se sirokym sklem – Nikon vyrabi vse nove jako zoomy (cim nahradit 14-24F2.8? Co je male, levne a lehke?).
24-70 pokryje hodne potreb, ale je opravdu dost tezka. Obcas ji supluji 60F2.8 makrem
Tak to je nazor podle meho gusta. I kdyz sem se „vyucil“ fotit az na digitalu tak posledni dva roky fotim prevazne s pevnymi skly. Mozna sem podivin, ale necim se clovek odlisit musi. A kdyz budu fotit jako jeden z mala v available light tak potrebuju pevna skla. I nejdrazsi zoom s clonou 2,8 mi nenahradi 50/1.4 nebo dalsi ohniska s clonou 1,8. Fotim reportaze, svatby a lidi ve spatnych svetelnych podminkach, mam sice 5 blesku, ale stejne nejradeji fotim bez nich.
A soucasna tela uz sou s citlivosti a AF tak uzasna, ze neni problem zaostrit. Z praxe uz vim podle sceny a vzdalenosti co se mi do zaberu jakym ohniskem vejde a sahnu proto prave. Tak taky mohu kontrolovat a tvorit fotku. Bud budu portretovat nebo popisovat dej patesatkou nebo vtahovat do deje sirsim ohniskem. Mohu si to dovolit, protoze jsem vetsinou jediny fotograf a mohu si stanoviste menit jak chci. Pokud nemuzu menit stanoviste musim fotit jako ostatni od „lajny“ tak pak neni zbyti a vytahuji se zoomy, i kdyz si taky rad pockam s pevnym sklem az se zajimava scena odehraje v miste kterem potrebuju :). Ale ten feeling z plne diry primelensu na FF zadny zoom nenahradi.
Cena vzdycky hraje roli, ze? Presne jak bylo zmineno :) Ja si nasetril rychle neco kolem 10-11tis a uz bylo na sklo a s tim sem naucil fotit. Pak jsme pridal dalsi ohnisko a dalsi atd a uz jsem je mohl i stridat… Takhle sem pokryl ohniska 24, 35, 50, 85, 105 a pred nedavnem sehnal rybinu 16/2.8 a i kdyz mam nikon 2,8 zoomy stejne chodim nejradsi nalehko s 50 na tele a na opasku mam 85 a 24tku nebo 35tku. V kapse rybi oko nebo nejaky lensbaby pro ozvlastneni reportu. Stale to lehci a mensi napor na zapesti, nez telo na nem kvetinac a jeste blesk…
No a vetsinou pred tim nez neco zmacknu si zmerim ocima scenu, prehodim ohnisko, promyslim kompozici, vyberu spravny ostrici bod a pak jen pockam na spravny moment a zmacknu… A kdyz se pak nekdy pro jistotu podivam na display pomyslim si: jo zase ku** dobra fotka :D A to jen diky kombinaci FF a pevne sklo…
Takze za mne: „Převážně pevnými skly, mám ale i zoom“ :)
Ano, skla, to je problém – tedy ne, že by nebyla k dostání, že:) Osobně zoomy používám na reportáže a to téměř výlučně – tedy na reportáže, za které jsem placený a zkrátka musím přinést dobré snímky v dostatečném množství. Nebude mi asi nic platné vysvětlovat zákazníkovi, že jsem za celý den udělal sice jenom 50-100 snímků s pevným sklem (když na akci bylo 150 lidí), ale zato jsou eňo-ňůňo. Jsou zkrátka akce, kde použiji jenom 24-70 a 70-200 (a jednu 16-35) v brašně, kdybych se někam s 24 nemohl vejít. Nyní jsem zase fotil jednu akci v interiéru, kde jsem nepoužil prakticky jiný objektiv, než 14-24. Má to samozřejmě svou nevýhodu – potřeboval bych ještě šerpu, aby tu brašnu za mnou nosil. Pevná skla používám pouze tam, kde:
– fotím si pro sebe, mám na to dost času
– jde mi o nekompromisní obrazovou kvalitu v celé ploše snímku (což jsou třeba reprodukce)
– makro, tam to snad ani jinak nejde
Zkrátka na většinu reportážních akcí je zoom optimální, protože je dostačující a praktický.
Takže za mne: „převážně zoomy, ale mám i pevná skla“:)
Fotím se zoomem, ale teď kupuji Nikkor f-85mm G. Už se na něj těším. Také jsem vyrostl na pevném sklu. Tedy na filmu, byly to 50 mm, 45, mm a 28 mm.
Nejsem příliš majetným fotografem, ale chci pěkné fotky, proto používám pevná skla se slušnou světelností.
Mým hlavním tématem je příroda, především makro, které fotím pevným Nikkorem 105 VR. Na makro se zoomy ani nevyrábějí (vyjma výjimek typu Nikkor 75-180). Mým příštím (dalším) makroobjektivem bude nejspíš Sigma 150 OS.
Na krajinky používám Tokinu 12-24, jediný zoom, který používám aktivně. Nic moc levnějšího a lepšího jak konstrukčně tak opticky v tomto rozsahu na DX formát nejde sehnat a kvalita výstupu při zaclonění na F8 je výborná. Toto sklo používám rovněž jako širokáč na reportáže na F4 a výsledky jsou ucházející.
Na focení lidí při reportážích používám trojkombinaci 35/50/85 1,8. Cloním převážně na F1,8 až F2,2.
Po zakoupení 35/1,8 preferuji toto sklo na DX formátu před 50/1,8, která zůstává v brašně… Na portréty pak nasazuji 85/1,8.
Pevné objektivy s příjemnou světelností 1,8 mi dávají možnost pracovat i na malém DX formátu poměrně slušně s HO, zoom se světelností 2,8 by již mé potřeby neuspokojil. Do budoucna plánuji rozšířit výbavu o FX přístroj, který mi umožní ještě lepší práci s HO.
Při reportážích s pevnými objektivy si člověk musí zvyknout na to, že mu občas nějaký ten záběr uteče, protože zrovna šátrá rukou v brašně po širokáči/portréťáku/záklaďáku, ale výsledná kvalita fotek to přebije :-)
Protože mě ze všeho nejvíce baví foto krajiny a krajinného detailu, tak nejčastěji mnou používaným objektivem je Tokina 12-24, na který nedám dopustit. Pro takovou rodino-reportážní fotografii nebo low light neudělám krok bez 35/1,8 G, který je pro mě snad ve všech ohledech naprosto famózním sklem. Teď jsem ještě dokoupil Tamrona 90/2,8 Macro, který hodlám využívat hlavně na portréty, jako střední teleobjektiv pro krajinářskou fotografii a pokusy s makrem. Kdybych se ale zabýval např. focením svateb, tak bych určitě šel do nějakýho univerzálního zoomu jako je 17-55/2,8 G v případě DX, nebo 24-70/2,8 G v případě FX formátu.
Pro mne je to otázka účelu. Ven ssebou tahám (k nelibosti mé páteře) pro mne ideální sestavu 14-24/2.8, 24-70/2.8, 70-200/2.8 + 60/2.8makro. Je to docela dřina, když k tomu ještě počítám dva blesky a stativ… Chce to dobrý batoh (cca. 15 kg) na obě ramena s jistícíma popruhama (nevěřili byste‘ kolikrát to může letět na zem v trochu náročnějším terénu, zvlášť pokud u toho ještě musíte něco dělat – jako třeba jet na kole:-)). S brašnou si koledujete o bezesné noci s brufenem a skoliozu :-)
Bohužel jsem dospěl k nutnosti to tahat, protože když se už jednou někam vyškrabu tak je velmi mrzuté zjistit, že jste to co by se zrovna hodilo nechali doma. A nedej bože je to neopakovatelné, např. sport nebo zahraničí (nemyslím dovolenou)… Tam kde je to o momentu (sport, lidi, děti, zvířata…někdy i počasí) je pro mne zoom nutností a i tak je to docela volba, rychle rozhodnout co zvolit. Pokud fotíte něco co se rychle pohybuje, je zoom mnohonásobná naděje na dobrou kompozici…
Obrazová kvalita pevných objektivů je jasně lepší, ale pokud se něco blíží třeba 70km rychlostí a máte to vyfotit na jeden pokus, tak si fakt nepoodstoupíte.
Ateliér či krajina to je jiná disciplina a tam můžu laborovat, protože je čas. Vzhledem k tomu, že můj chleba je z 60% produktová fotografie, tak nejvytíženější je 60/2.8 MICRO (makro). 200stovka micro je fajn na motýli, ale pokud nemáte ateliér v „tělocvičně“… Pokud bych si měl ještě něco přát, tak je to asi kypovací (tilt-shift) 45 nebo 85. Pokud bych byl specialista na portréty, tak asi 135mm f/2D AF DC-Nikkor…
Moje volba tedy je:
dostatek času na přípravu záběru = pevné sklo,
málo času, měnící se scéna = zoom,
hobby+omezené finance = zoom
P.S.: Omlouvám se za rozepisování, třeba to pomůže někomu ve volbě. Jinak na dovolenou a soukromé akce si nosím automat od Panasonicu (DMC-TZ10) nebo mobil :-)