Parametry hledáčku DSLR srozumitelně. A čtenářská anketa k tomu

Moderní doba sice mnohé parametry, přesněji jejich význam více či méně posouvá do jiných rovin, ani v době LiveView – živého náhledu – se však nijak nesnížil význam optického hledáčku jednookých zrcadlovek. Stejně jako mezi jinými konstrukčními prvky nebo funkcemi jsou i mezi hledáčky poměrně velké rozdíly.

Několik vlastností hledáčků se dá popsat exaktně a díky těmto parametrům lze také částečně posoudit „výkon“ hledáčku i bez toho, aniž byste se do něj někdy podívali. Pojďme si nyní osvětlit pojmy spojené s hledáčky digitálních zrcadlovek. Protože internet skýtá nesčetně informací i v jiných jazycích než v češtině a jeho mezinárodním jazykem je angličtina, uvádím u důležitých výrazů v závorce také jejich anglický ekvivalent.

Máte tam všechno?

Začínáme hodnotou Pokrytí hledáčku (Viewfinder coverage, Frame coverage). Zde je to velmi jednoduché – číslo v procentech udává, zdali hledáček zobrazuje celou snímanou scénu (100 %), nebo její o něco menší část.

Stoprocentní pokrytí mívají obvykle jen polo- a profesionální stroje, u Nikonu to je aktuálně D4, D3S/3X, D800/800E, D600, D7000 a D300s. Ostatní modely DSLR mívají pokrytí hledáčku většinou kolem 95 %. To znamená, že malá část obrazu, který bude zachycen na snímku, v hledáčku není vidět. Ani 95 % však není nijak špatná hodnota. I kdybyste komponovali snímek „na ostro“, při současném běžném přebytku rozlišení není problém finální fotografii v počítači mírně oříznout.

Pokrytí hledáčku

Větší je lepší

Mnohem důležitějším parametrem je ale Zvětšení hledáčku (Viewfinder magnification). To je udáváno násobkem (např. 0,95×), který zjednodušeně říká, zdali je náhled velký či malý. Však to znáte: Když se majitel(ka) D3xxx nebo D5xxx podívá do hledáčku D800, oslněn(a) obrovským obrazem málem omdlí. Opačné situace mnohdy končí odhozením aparátu daleko do pole…

Bez nadsázky jsou ale skutečně rozdíly ve velikostech hledáčků značné a okamžitě viditelné. Jak to, že se ale například u D3200 uvádí větší zvětšení než u D4 (0,8× vs 0,7×), když reálný rozdíl je opačný a skoro dvojnásobný? Výrobci zkrátka nezohledňují velikost snímače a s tím spojený crop faktor, což vnáší onu na první pohled nepochopitelnou chybu. Zvětšení DX zrcadlovek se totiž pro srovnání s fullframovými stroji musí podělit crop faktorem. Takže 0,8 / 1,5 = 0,53 – to už je reálnější číslo pro D3200, co říkáte?

Co ale vlastně znamená to číslo nebo násobek zvětšení? Číslo říká, že při nasazeném 50mm objektivu, zaostřeném na nekonečno, se při zvětšení 1× obraz v hledáčku jeví stejně velký jako přímý pohled okem.

Existuje zvětšení 1×?
Nikon S3 | Zdroj: Photography in Malaysia www.mir.com.my/rb/photography/
Nikon S3 | Zdroj: Photography in Malaysia www.mir.com.my/rb/photography/
Možná mám nedokonalé informace, budu rád, když mě doplníte, nicméně nevím o jednooké zrcadlovce – digitální nebo filmové – která by měla zvětšení 1× (nebo snad ještě větší).

V minulosti se touto hodnotou chlubil pekelně drahý dálkoměrný Nikon S3 z šedesátých let minulého století.

Pozor – neplést s digitálním Coolpixem S3 – to je „trochu“ jiná třída, navíc z roku 2006.

V anketě na konci tohoto článku se vás budeme mimo jiné ptát, zdali při komponování záběru v hledáčku DSLR zavíráte druhé oko nebo jej necháváte otevřené a třeba jen periferně s ním sledujete snímanou scénu. Zjistil jsem totiž, že mnozí fotografové toto považují za – dámy prominou – blbost. Znám ale mnoho lidí a sám k nim patřím, kteří naprosto běžně s oběma očima otevřenýma fotografují. Následující reklamní snímek k novému Nikonu 1 V2 tedy není prezentací barvy očí pánského manekýna, nýbrž naprosto reálnou fotografií.

Nikon1 V2

Pro obrýlené fotografy

Dva nejdůležitější parametry hledáčku jsme objasnili, přidáme ještě další: Oční bod, Bod oka nebo složitěji Předsunutí výstupní pupily okuláru (eyepoint). Udává se jako vzdálenost v milimetrech (obvykle kolem 20 mm) a říká, jak daleko můžete oddálit oko od vnější čočky okuláru, abyste ještě stále viděli celý obraz v hledáčku. Jde o parametr, který ocení zejména obrýlení fotografové.
Částečně je ale možné simulovat brýle také pomocí dioptrické korekce hledáčků (diopter adjustment), nicméně ta je obvykle jen v malém rozsahu (např. -3 to +1 m-1)

Neměřitelným parametrem (přesněji spíše teoreticky měřitelným, ale v praxi nepublikovaným) je také jas nebo spíše světlost hledáčku. Zde je situace podobná jako u pokrytí – amatérské modely DSLR mají místo poctivého pentaprismatického hranolu levnější zrcátkovou soustavu, která má menší světelnost a obraz je při použití stejného objektivu tmavší. S hledáčkem přímo souvisí také matnice, která se též může podílet na světelnosti celé této optické soustavy.

Čas pro čtenáře

Hledáčky jsou odjakživa určené jen pro jedno oko a to, zdali se do nich fotograf dívá levým či pravým okem, obvykle souvisí s lateralitou – preferencí jednoho z párových orgánů, v tomto případě samozřejmě oka. Česky řečeno: Záleží to na praváctví či leváctví fotografa. Jsou ale lidé, kteří umí používat stejně dobře obě oči, a naopak – když budu trochu nevybíravý – někomu nepomůžou ani kouzelné brýle a kloudnou fotografii nepořídí skoro nikdy.

Já osobně jsem „přes ruce“ cca 75% levák, oko ale preferuji výhradně levé. Všichni, kteří jste takto „postiženi“, víte, že to znamená neustále si matlat nosem po displeji, strkat jím do palce pravé ruky a podobné nepříjemnosti. S pravým okem otevřeným se to ale nevylučuje, k tomu jsem se už také přiznal. Teď je ovšem řada na vás. Otázky v anketě jsou, myslím, naprosto pochopitelné, hlasujte tedy, prosím.


anketa

Hlasování v anketě bylo ukončeno

 


Sdílej

10 komentáře

  1. Cesty mezi očima a mozkem jsou nevyzpytatelné. Odjakživa jsem fotil levým okem a v případě potřeby jsem přitom otvíral i pravé abych získal periferní vidění. Překvapení nastalo, když jsem se rozhodl aktivně používat tlačítko AE-L/AF-L. Je dost blízko hledáčku (na rozdíl od Canonu tl. AF-ON) a rozhodl jsem se tedy fotit okem pravým. Jenže když otevřu i oko levé, obraz z pravého oka zmizí a vidím jen to co vnímá oko levé. Asi se postupem doby vytvořila cesta mezi očima a mozkem a bude trvat nějakou dobu než se to přeonačí.

    P.S. Vřelé díky autorovi za tyto stránky

  2. Díky focení se „cesta mezi očima a mozkem“ určitě nevytvořila, to je prostě vrozené a jen tak „přeonačit“ to nepůjde.
    Jinak, které oko je to „pravé“, jestli pravé nebo levé, se dá jednoduše zjistit i bez pohledu do hledáčku fotoaparátu. Stačí namířit prst při pohledu oběma očima na nějak malý bod v dálce (např. vypínač na zdi apod.) a pak postupným přivíráním jednoho nebo druhého oka zjistíme, že u toho nesprávného oka bude prst mimo, zatímco u druhého bude přesně uprostřed.
    Já mám takto to „ostřící“ oko to levé, takže do hledáčku musím koukat hold tím levým. :)

  3. ad MartinV.
    Provedl jsem navrhovaný test a je s podivem, že to tak je, pravé oko zůstalo na vypínači

    ad Karel a Linder
    Z předchozího vyplívá, do hledáčku pravým okem a frňák se zavřeným L okem mimo tělo, ale proč většina to levé oko zavírá? To je jednoduchý, když levé oko otevřu, tak mám před sebou neuvěřitelnej obrazovej binec a nevím, co přesně komponuju, zaostřuju a fotím. Z tohoto důvodu se každej u hledáčku kření, protože mít otevřené jedno oko je nepřirozené. Co je obrazovej binec, to záleží na fotografované scéně (klávesnice) a použitém ohnisku, protože to jediné záběr (oproti otevřenému L oku) v pravém oku na hledáčku zvětší.

    Když mám v hledáčku levé oko, není problém pravé otevřít, protože tomu binci zabrání tělo zrcadlovky, ale zase pro přehled není okolí skoro vidět. Pro odpočinutí P oka tuto pozici střídám.

    Pro ty, co jim test od MartinV. vyjde jako jemu (preferované L oko), zkuste zjistit mnou zmiňovaný obrazový binec otočením zrcadla vzůru nohama, to je levé oko do hledáčku a frňák s P okem napravo mimo tělo….

    Můj výsledek je takový, že i když se o to snažím, tak fotit s očima (oběma) dokořán není to pravé, ale jenom někdy jako pomocné, orientační vidění. Budu asi očně porouchanej ……nebo je nás víc ?

  4. Ďakujem za článok, info o veľkosti hľadáčiku a zväčšení som doteraz neovládal, no nepripadali mi až také podstatné takže som ich ani nevyhľadával. Takto som sa k ním dostal „nenásilne“ :)

  5. Přátelé, no já hlasoval pro pravé oko a zavřené levé, ale když jsem se teď viděl na fotce, jak fotím, tak se dívám levým okem a pravé mám zavřené. Je to zvláštní, jak člověk nemá zrcadlovku u oka, ani neví, jak se do ní vlastně dívá :-). Jinak jsem pravák. A display mám od nosu furt zašudlený :-). No otevřít pravé oko vyzkouším.

  6. Říká se tomu „lateralita“ (stranovost). Jedno oko je řídící, druhé zaměřovací. Cca 64% má jako řídící oko pravé. Souvislost (korelace) mezi „praváctvím“ a „leváctvím“ a příslušným „řídícím“ okem je vysoká, stejně tak jako souvislost s řídící mozkovou hemisférou. Na rozdíl od laterality končetinové ale tu oční tolik nevnímáme…

    To Karel: Vzhledem ke genetické podmíněnosti se to pravděpodobně nikdy opačně nenaučíte… :-)

  7. P. Lindner: Jů, přehlédl jsem… Reagoval jsem spíše na komentář „Karel“ a jeho naději se naučit druhým okem…
    P.S.: K Vašim článkům nemám naprosto žádné námitky a velmi oceňuji, že se snažíte o „osvětu“ a přinášíte cenné informace jak technické tak tematické a ještě aktivně diskutujete :-)

  8. Tak jsem zkoušel test a vyšlo mi pravé oko ikdyž vcelku je mi jedno kterým fotím tak jako u kladiva je mi jedno v které ruce ho držím :) Děkuji za článek je poučný :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.