Na letošní Photokině jsem se potkal mimo jiné s Ondřejem Neffem, přičemž řeč sklouzla také na tisk fotografií, respektive jejich produkci v papírové, chcete-li hmatatelné, fyzické podobě. Možná to víte, možná ne, Ondřej je velkým zastáncem „papíru“. Přestože je zároveň jedním z pionýrů internetu u nás, na on-line sdílení fotografií moc nevěří. Jeho věta: „Kdo ví, kam se ty fotky z toho Fejsbuku, Instagramu a jiných jednou podějou?“ mi zněla v hlavě déle než obvykle. Přistihl jsem se, že přemýšlím o tom, kam bych tak umístil pěknou inkoustovku, jaká by to byla značka a typ, zdali bude stačit A4 nebo bude výhodnější A3…
Mračna plná fotografií
Dilema data vs papír je tady od vzniku digitální fotografie. A troufám si tvrdit, že názory na to, co je lepší, bezpečnější a trvanlivější, jsou možná přesně v poměru „padesát na padesát“. V současné době se ale navíc ke dvojici „harddisk vs krabice od bot“ připojil cloud – data „v oblacích“ – na jakémkoliv webovém úložišti, ať je to domácí Rajče.net nebo jakákoliv jiná on-line služba podobného charakteru, či sociální sítě typu Instagram, Facebook a jiné (se všemi jejich Podmínkami použití, které nikdo nečte, což je možná chyba).
Kdybych se měl osobně vyjádřit k těmto třem možnostem, pak poslední zcela odmítám. Přesněji řečeno, Facebook a jiné používám, nicméně ne jako datovou úschovnu pro fotografie. Každý snímek, který tam umístím, mám ještě někde na disku (v plném rozlišení a obvykle v RAWu). Cloud obecně považuji za výbornou věc, avšak pouze ke krátkodobému uchování nebo přenosu dat. Mám-li třeba na Dropboxu nějaké soubory stabilně, jedná se o nedůležité kopie čehokoliv, co se dá jednoduše a bezbolestně nahradit.
Tisk v ohrožení
Přiznávám se bez mučení – netisknu. Mám jen černobílou laserovku kvůli korekturám textů. A vlastně ještě malou termosublimační tiskárnu, kterou jsem dostal jako dárek a využívají ji hlavně děti. Žádné sofistikované produkční pracoviště na tisk fotografií u mě nenajdete. Ano, měl jsem v minulosti asi tři inkoustovky, ale vždy s nimi byla nějaká potíž. Buďto měly spotřebu barvy jako ruský tank nafty, nebo si při čištění hlav, jehož perioda nešla ovlivnit, „odstříkly“ půl náplně inkoustu, případně po týdenním nepoužívání zaschla rovnou celá tisková hlava. Také jsem jednou vytahoval zaseknutý papír tak šikovně, že mi z odpadní nádržky tiskárny vytekl inkoust na stůl, jenž jsem už pak nikdy nevyčistil. Já vím, neměl jsem tiskárnu pokládat na bok…
Nicméně to ale neznamená, že se stavím proti tisku fotografií. Ostatně není jen domácí tisk, papírové snímky lze realizovat třeba také v minilabu. V každém případě tisk jako takový zabere docela dost času a stojí nějaké peníze (nehledě na to, že i čas jsou peníze, že ano?). Printy je třeba také někde a nějak skladovat neřkuli archivovat. Když vám je pečlivě uložené ve sklepě, který je navíc vlhký a plesnivý, sežerou myši, asi nebude něco v pořádku. Je to zkrátka dilema.
Chce to systém
Takže mám všechno „v datech“ na několika discích, a protože kovářova kobyla chodí bosa, mám jako autor mnoha článků o organizaci a archivaci fotografií ve svém vlastním archivu pěkný nepořádek. Na vlastní obhajobu musím dodat, že sladit profesní archiv testera fotoaparátů a objektivů s archivem soukromým je pěkný oříšek. Naštěstí nevedu to, čemu se říká „volná tvorba“, protože o to by uspořádání dat bylo složitější. Moje soukromé snímky jsou naštěstí de facto výhradně rodinného charakteru, což pro mnohé možná paradoxně, ale jinak samozřejmě naprosto logicky, znamená nejvyšší prioritu ve smyslu „uchovat pro příští generace“. Nyní možná někoho naštvu, ale nejste-li skuteční páni fotografové typu Josefa Sudka, nic jiného než snímky z vašeho života a života vaší rodiny nemá větší cenu.
Zpovědnice
Dost ale bylo popisování mého způsobu archivace snímků – teď prozraďte vy, jak na tom jste. Hlasujte, prosím, v anketě a klidně se podělte o svoje názory také v komentářích pod článkem. Víme, že žádná anketa nemůže vyjádřit všechny možnosti odpovědí.
Jsem docela zvědav na výsledky. Bude vás většina, kdo má pedantsky vedený archiv? Nebo na to trochu hřešíte? Tisknete, „datujete“ nebo „cloudujete“? Já jsem se už přiznal, nyní jste na řadě vy.
Hlasování v anketě bylo ukončeno
9 komentáře
Žádná z odpovědí v anketě plně nevystihuje můj systém. Ten sestává z:
a) primárního úložiště, kterým je disk počítače, na kterém fotografie zpracovávám. Dokud jsem měl klasický disk, vešlo se mi sem všechno, na menším SSD disku zde jsou jen fotografie za poslední dobu – řekneme rok a něco (nenafotím toho zase tolik – není čas)
b) místní zálohy: všechny fotografie – aktuální i starší – zálohuji na externí USB disk. Tato záloha slouží k rychlému obnovení, pokud by primární disk selhal, byl ukraden i s notebookem apod.
c) všechny fotografie mám uložené v cloudovém úložišti určeném přímo k zálohování
Proč zálohuji zrovna takto a jaké konkrétní nástroje k tomu používám, jsem se obsáhle rozepsal u sebe na webu: https://michal.krause.cz/clanky/zalohovani-fotografii-moje-reseni
K archivaci fotek mě vlastně nakopnul jeden článek pana Ondřeje Neffa, ve kterém se zmínil o programu RRaw.
V adresáři, kde mám RAW soubory vytvořím ještě podsložku Export a Podsložku Odpad. Vybrané fotky vyvolám do Podsložky Export a zachovám stejné názvy souborů. Pomocí progrmau RRaw přesunu nevyvolané fotky do Podsložky Odpad, kde je nechá nějaký čas vyhnít, pro strýčka příhodu. Po smazání Podsložky Odpad zálohuji originály i jpegy na externí disk.
V posledni dobe me zaujala nova archivacni sluzba Amazonu – Glacier. Je urcena na dlouhodobe zalohy, pri cene 21 haleru za 1GB a mesic. Amazon deklaruje 99.999999999% spolehlivost (at uz to znamena cokoli) :-) Nevyhoda systemu spociva v tom ze v pripade ze se rozhodnete k datum pristupovat musite si na ne pockat nekolik hodin. To mi ale v pripade zaloh neprijde jako veliky problem. Druhy problem je, ze dana sluzba asi nema (zatim) uplne uzivatelsky privetive rozhrani. V neposledni rade je jeste treba si uvedomit ze upload treba 20G dat da nasim asymetrickym linkam docela zabrat.
Kazdopadne:
https://aws.amazon.com/glacier/
Já preferuji zálohu (s kopií) na CD (nosič CD je kvalitnější než DVD) a na DVD, vypalování pomalou rychlostí s následnou kontrolou s originálnímy daty a ty nejlepší fotky si nechávám tisknout do alba.
Když byly protříděný fotografie v jpg kolem velikosti 6-7 MB, vypaloval jsem je na kvalitnější CD + kopie.
Při nákupu novějšího těla zrcadlovky velikost jpg souborů vzrostla skoro na dvojnásobek (o velikosti RAW souborů ani nemluvě) a byla nutnost zálohovat fotky na zlaté DVD a kopii na míň kvalitnější DVD.
Při vhodném skladování není problém se čtením, zatím.
Zálohování na různé servry moc nevěřím:
1-z důvodu všude přítomného lidského faktoru, dosti nespolehlivého
2-techniku někde v „luftu“nemám pod kontrolou
Disky (doma) jako takové nejsou spolehlivé (je to „jenom“ technika). I když se jeví větší spolehlivostí než DVD, tak už znám případy, kdy lidem disky klekly a místo fotek mají prd, přesto i na nich nějaké fotky mám, „delete“ můžu udělat kdykoliv.
Fůra lidí nástupem digitálů „cvaká“ hodně snímků (já vidím hlavní rozdíl od fotografování v malém, skoro nulovém přemýšlení nad budoucí výslednou fotografií) a ještě víc lidí nechává fotky jenom v počítači, bohužel neprotříděný. Digitální podoba je fajn, ale na zahradu si PC nevemete a v tištěné podobě taky nejsou k zahození.
Podle mne je nejlepčí adrenalíín – pouze pro největší chlapáky – nearchivovat vůbec.
1. Prvotní archiv vytvářím na DVD
2. Zalohu archivu ve struktuře a členění stejném jako DVD šoupu na externí HDD (klasické sata přes dok.stanici)
Výhodou je okamžitý přístup k archivu a ekonomicky snesitelné náklady , když to tak z hlavy porovnám tak je to levnější jak výše uvedený cloud (kde je 21hal/1Gb/měsíc)
Nevyhodou je že pokud se něco stane (např. krádež požář aj) tak mohu přijít o DVD tak i HDD
Ale to se dá docela snadno eliminovat tím že jeden z těchto archivu uložím například u příbuzných či kamaráda
P.S.
Jinak jsem rád že někomu pomáhá můj prográmek RRaw … :
Takový malý příběh pro inspiraci:
Pořídil jsem si v prosinci minulého roku opravdu výkonnou mašinku na zpracování fotek s disky následujícího složení:
128 GB SSD pro systém, 2x 1 GB – zápis na oba disky současně – pro fotky, a 2 GB disk pro video. Navíc ještě jeden disk v šuplíku pro průběžné zálohy fotografií. Pevné disky byly patřičně rychlé a tak 6 měsíců vypadalo vše náramně. Externě přes USB 2 kusy 2TB zrcadlených disků pro trvalé zálohy 1x měsíčně. Jednou si takhle zpracovávám video a najednou vypadl zvuk z reproduktorů. Jelikož k tomu nebyl žádný důvod, zkusil jsem počítač klasicky restarovat (WIN 7 PRO). Video začalo pracovat normálně, ale cca po hodině se ozval operační systém, že systémový disk vyžaduje kontrolu konzistence dat a důrazně ji doporučuje provést. I provedl jsem a poté počítač restartoval – nahlé nefukční polovina programů mne přinutila se podívat do správce programů, kde jsem ke svému údivu zjistil, že jich tam polovina chybí. Nastal čas pořídit zálohu dat, řekl jsem si a klepnul na první datový disk – nepřístupný, druhý-nepřístupný, disk v šuplíku – nepřístupný.
I nevadí, pod stolem mám ještě „starý“ počítač, video mám zálohované a fotky se zapisují na dva disky současně, tak jaký by asi mohl nastat problém, že.
Připojil jsem do „starého“ počítače první datový disk a počítač oznámil, že by rád tento disk naformátoval. To bude nějaká ptákovina, řekl jsem si a pro jistotu zkusil připojit úplně jiný disk, který mám v šuplíku jen tak pro strýčka příhodu. Disk se připojil bez problémů. I vymontoval jsem jej a řekl si nevadí – fotky mám naštěstí na dvou discích – připojím ten druhý. K mému zděšení byla hláška OS zcela stejná. Do třetice jsem připojil ještě video disk, abych si prohlédl stejnou hlášku potřetí. A skončila sranda – do té doby by mne nikdy nenapadlo, že mohu přijít o 3 disky současně. Rázem jsem byl bez fotek za poslední měsíc – co bylo nejhorší, byly to fotografie na zakázku navíc focené v ateliéru s produkty zákazníka a sjednanou modelkou a na opakování nebyl čas. Kontaktoval jsem šikovného technika, kterému se po pár dnech podařilo zachránit jeden „miror“ disků obnovením tabulky NTFS – rychle jsem si zkopíroval data na další disk a největší problém byl zažehnán. Jen pro úplnost – počítač jsem reklamoval, 2x jej dostal zpět opravený a 2x jej odeslal opět zpět pro nestandardní chování – opět ztrácel data na disku a naštěstí se závada vždy projevila dosti rychle. V současné době je počítač v opravě potřetí – patrně vadná deska.
Takže výsledek: 3 nefunkční disky – nejdou naformátovat, čtvrtý, ten s opravenou NTFS zatím jede, ale mou důvěru nemá.
Tato anabáze mne naučila jinému způsobu práce, protože ten, kdo se nepoučí ze svých chyb, je odsouzen k jejich opakování.
a) zakoupil jsem si další karty do foťáku o velikosti 32 a 64 GB – data na nich zůstanou do té doby, než zakázku zcela předám
b) kartu po focení zkopíruji na pracovní disk do počítače a ihned poté na externí 3G disk připojený přes USB 3.0 (čtečka je též na USB 3.0). Externí disk poté fyzicky odpojím od počítače.
c) zpracuji data na pracovním disku a provedu kopii dat opět na externí disk, vypaluji pro zákazníka DVD.
d) mažu karty do foťáku
e) mažu původní zálohu surových dat provedenou v kroku b)
Vypadá to možná trochu komplikovaně, ale vždy se musí data nacházet nejméně na dvou místech současně.
P.S. Po zakoupení D800 nemohu vytvářet zálohy dat na DVD – měl bych jich plnou skříň, když chci zálohovat upravené JPG (TIFF) i RAWy. Ze stejného důvodu nemohu posílat data někam do cloudu.
A nakonec – papír je papír, takže fotky z dovolené a různých jiných akcí dovedu na minilabu do finální papírové podoby. A chystám se na poslední fázi – občas překopíruji celý archiv na další externí disk a odnesu si jej do práce, aby zálohy nebyly ve stejném baráku – už totiž vím, že „pocit bezpečí a jistoty“ je relativní. Za poslední léta se již počty našich zákazníků, kteří přišli o všechna data na pevném disku počítají na desítky – v počítači se totiž nenalézají fotografie, nýbrž obrázky:)
Já osobně mám v PC jenom fotky z aktuálního roku a to hlavně kvůli rostoucímu objemu dat po přechodu na digitální zrcadlovku, ale jinak postupuju podle následujícího schématu:
1) když se vrátím z focení, tak vysypu všechny RAWy z karet do PC.
2) fotky protřídím, smažu rozmazaný, nezachránitelný apod.
3) z rawů si vyjedu jpg v plným rozlišení a podle svýho systému zařadím do archívu v PC. Pokud vím, že budu i rawy ještě potřebovat, tak zálohuju i ty, ale pokud se jedná jen například o rodinné fotky, tak nechávám pouze jpg.
4) stejnou složku, jakou jsem archivoval v PC si zazálohuju i na externí USB disk, který připojuju jenom pro zálohování …
5) nakonec ještě všechno vypaluju na dvě sady DVD, z něhož jednu sadu mám uloženou mimo domov …
Párkrát už se mi stalo, že jsem o některý z mezičlánků díky nehodě přišel, ale vždy jsem takto byl schopný fotky z paměťové karty, PC, externího disku nebo DVD obnovit a zachránit …
Dobrý den, rád bych Vám představil můj (možná trochu sofistikovanější, ale na údržbu jednodušší) způsob zálohy fotografií:
Asi před 3 lety jsem si doma z komponentů postavil vlastní domácí server, který jede nonstop (všichni z rodiny doma včetně přátel přes FTP mají vždy k fotografiím přístup). V něm jsou 4 fyzické disky – v serveru mám disk F, kde mám vlastní fotografie a videa setříděné podle kategorií (podle Data pořízení/akce + tématicky – Pobyty, Sport… – zástupci odkazující na původní složky) a uložené. Tento disk F se však neskládá pouze z 1 fyzického disku, ale veškerý obsah se automaticky ukládá na 2 fyzické disky (RAID 1 = zrcadlení – Windows Server a novější Windows to podporují automaticky, u Windows XP je nutná jemná úprava systémového souboru) – tudíž, kdyby náhodou odešel jeden z fyzických disků, stále jsou data na druhém a po připojení jiného se automaticky nakopírují i na připojený. Zároven mám před serverem pro jistotu UPC (udrží na baterku server cca 40 minut) a 2 přepětové ochrany. Vždy jednou za 3 měsíce dělám zálohu fotografií (disk F) a dalších nejdůležitějších dat na přenosný harddisk který mám však pro jistotu uschován u známých (pro případ nenadálé životní pohromy atd…) .
PS: Asi 7 let se věnuji docela podrobně počítačům a už mi rukama prošla hromada harddisků, kterých bohužel i data už nebylo možné obnovit… Lidé se dělí na ty co zálohují a na ty, co začnou zálohovat až o ty data přijdou… :X