Mimochodem: Fotíte ještě na film? Aneb návrat od Nikonu k Nikonu

Před několika lety jsem měl ve svém profilu napsáno, že nevycházím z domu bez toho, abych u sebe neměl alespoň dva foťáky. Byla to samozřejmě do jisté míry nadsázka, nicméně pravda byla taková, že jsem vždy měl svůj fotoaparát a velmi často k tomu ještě přístroj, který jsem zrovna testoval. Časem ale došlo k tomu, že jsem přestal nosit svůj aparát a fotím jen testovanými přístroji. Když jsem nad tím nedávno přemýšlel, zjistil jsem, že se tak stalo v době, kdy jsem přestal fotit na film…

Shodou okolností můj zrak o tomto víkendu zavadil o vitrínku se zaprášenými fotoaparáty filmové éry. Trochu jsem je vyleštil, trochu jsem se s nimi pomazlil, vyzkoušel zase zvuk závěrky i pohled do hledáčku a začala ve mně hlodat myšlenka…

V mrazničce máš ještě slušnou sbírku filmů!“ Říkal jsem v duchu sám sobě. „Co zase zkusit, jaké to je fotit na světlocitlivou emulzi místo digitálu? Budeš si cvakat jen tak pro radost…
Co vám budu povídat, ukecal jsem během pár minut sám sebe!

Za stopade z Prioru

Velký chlap se musí umět rozhodnout rychle, myšlenku tedy následují v těsném sledu činy. Z mrazáku do ledničky byl vzápětí přesunut jeden sice několik let prošlý, nicméně dobře zamražený Kodak TRI-X 400. Ještě ale bude třeba vybrat vhodný přístroj. Z mojí skromné sbírky starého harampádí jsem předem vyloučil středoformátové aparáty – materiál i zpracování je pro moje účely, čili „na hraní“ zbytečně draze placené. V nejužším výběru mi tedy zůstaly čtyři kinofilmové modely rozličných kategorií.

Fotíte ještě na film? Návrat od Nikonu k Nikonu
Poznáváte tyto fotoaparáty? Zleva Nikon FM2 (se zalepenými „výsostnými znaky“), vedle něj Konica Hexar Silver, druhá zprava Yashica T5 a nakonec Lomo LC-A

Ano, chápu, že si teď mnozí z vás říkáte něco ve smyslu „Co chce ten Lindner dál okecávat, když volba padne stejně na Nikon“. A ona na něj skutečně padne, nicméně zkuste se mnou ještě chvíli vydržet, prosím. Ona volba totiž měla ryze racionální vysvětlení.

Začnu zprava od Loma. Dnes už legendárního představitele lomografie jsem koupil ještě za hluboké totality v oddělení Foto-kino prostějovského Prioru. Stál mě, pokud si dobře vzpomínám, něco kolem 150 Kčs (korun československých). V té době neměl ještě nikdo o nějaké lomografii ani potuchy a už vůbec nemohl tušit, že současný nástupce této sovětské kopie japonské Cosiny CX-1 bude stát 8 000 korun českých. Jenže mě lomografie nijak zvlášť nebere a kvality tohoto kompaktu mě už také neoslovují, pojďme tedy dále.

Stříbrná Yashica T5 byla „ve své době“ také vyhledávaným a uznávaným kompaktem – ostatně pětatřicítka Tessar od firmy Carl Zeiss hovoří za vše. Tento fotoaparát má ale také další konstrukční zajímavost – hybridní hledáček Super Scope, který funguje jednak jako klasický průhledový, ale také jako šachtový hledáček pro pohled shora jako u dvouoké zrcadlovky. Tedy ne, že by v tom malém okénku velikosti čtverečního centimetru bylo mnoho vidět, na nenápadné focení však tento hledáček nebyl úplně špatný. Yashicu T5 jsem ale také vyřadil z výběru – kvůli poněkud podivnému chování vestavěného blesku.

Největší přístroj z naší čtveřice, to je dálkoměrná Konica Hexar Silver. O tomto fotoaparátu by se dalo popsat mnoho slov, zde ale jen stručně: Jde sice v principu o dálkoměr, je ale vybaven autofokusem. Má skvělý objektiv Konica 35 mm F2, který bývá přirovnáván k optice Leica M. Je to velmi nenápadný a tichý přístroj, který má dokonce navíc ještě i tichý mód, podobný režimu Quiet současných digitálních zrcadlovek Nikon. Konica Hexar má však jednu chybu – její centrální závěrka v objektivu dokáže nejkratší čas pouze 1/250 s. Takže pokud chcete používat film o citlivosti ISO 400 – což já chci – musíte počítat s tím, že budete muset buď nesmyslně clonit nebo „šachovat“ s neutrálně šedými filtry. A z toho já naopak nechci ani jedno, ani druhé…

Nejmenší fullframe

Takže volba padla na Nikon FM2. S tímto fotoaparátem jsem nafotil mnoho filmů, ale přiznám se, že i nyní mě opět překvapily malé rozměry této „fullframové“ zrcadlovky. Spolu s pancake objektivem Nikkor 45 mm F2,8P jde o vpravdě kompaktní sestavu, na jejíž „znovupoužívání“ se velmi těším. Jen pro ilustraci – postavil jsem vedle FM2 současnou nejmenší fullframovou digitální zrcadlovku Nikon D600 s obyčejnou padesátkou. Porovnejte sami rozdíl.

Fotíte ještě na film? Aneb návrat od Nikonu k Nikonu
Dva „fullfrejmy“ – digitální a kinofilmový. Který se vám líbí více?

A na co že se těším nejvíce? Na manuální ostření v obrovském hledáčku se zaostřovacím klínem, na manuální nastavení expozice pomocí indikace plus a minus, a samozřejmě také na manuální přetáčení filmu páčkou. Zkrátka jako za starých časů.

Nejsem nostalgický, je to jen takový rozmar pro radost. Věřím ale tomu, že zároveň přinese pár pěkných fotografií a o to vlastně jde, že ano? A nyní se zeptám i vás. Jak jste na tom s filmem? Pověsili jste jej už na hřebík, nebo si také občas uděláte radost a vložíte světlocitlivý materiál do starého analogového aparátu? A neříkejte, že to děláte častěji než fotíte digitálem! Že nefotíte digitálně vůbec? Tak tomu nevěřím…


Fotografujete ještě na film?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání …

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

12 komentáře

  1. Krásné staré zlaté časy. Hezké připomenutí… Také mi to občas, bohužel jen velmi zřídka, nedá a nacpu do FM3A film, případně do Graflexu 4×5 inch, a pak se třepu v temné komoře, jestli jsem něco nezvojtil… ale ten krásný pocit, když človek vytahuje z ústalovače film a ještě před praním aspoň kouskem oka pozoruje, jestli je to dobře vyvolané, ten nám prostě digitalní věk dluží.
    Čas bohužel letí velmi rychle a nás „staromilců“ rapidně ubývá… pro mnohé dnešní fotografy jsou už pojmy tank, vývojka, ustalovač, zvětšovák něco jako slova z řeči Marťanů.

  2. Na film jsem fotil hodně, Zeiss Verra, Zenit, Praktica, Pentacon Six, Moskva 5, později Nikon F-65 a F-80 ale upřímně řečeno, dneska už film nechci ani vidět. :o)

  3. Já na film fotím stále z 90%, digitál dobrý, ale film je film. Nedávno jsem zvětšoval negativy 30 let staré. Naprosto v pohodě, žádná újma. Ale co bude z digitálnímy daty za 30l let.?
    Bude to vůbec někoho zajímat? Mám pocit, že děti až to jednou budou po mě liklidovat,
    tak ty fotky si možná před tím než to naháží do popelnice alespoň prohlédnou.
    Ale pevné disky, CD, DVD ty tam půjdou rovnou a nikoho nebude zajímat co na nich vlastně je uložený.

  4. Pepinec: Logo mám zalepené ještě z doby, kdy jsem se poměrně intenzivně věnoval streetfotografii a občas cestoval do zemí s „rozvinutým kapsářstvím” a jinými pouličními nešvary. „No name“ foťák zkrátka tak neprovokuje jako zřetelné logo Nikonu. A sundavat to už nebudu, protože to lepidlo po samolepce jde pěkně blbě dolů :)

  5. Tak jsem před měsícem také podlehl, což tak opět zkusit kinofilm. Pořídil jsem Nikona F65 za čtyři kila, nabil Fujifilm a zatím se těším na „překvápko“ – co z toho vyleze. Já také začínal na Bairette, Čajce, FEDu 5, FEDu Atlas, ZENITU 12, Praktice, dnes už jsem dvanáct let digitální, ale nostalgie zavolala. Asi stejně, jako mám rád elektronky a mám docela pěkné kousky s „lampama“ , tak uvidím, co vlsatně uvidím…

  6. V pravidelnych intervalech se mi vrací kinofilmová nálada. Je to max deset filmů ročně protažených Nikonem FM2 či F100. V poslední době hlavně diáky, zpracované tzv. cross. Tak například minulý týden jsem s velkou chutí v nafotil roličku prošlého (exp. 10/2008) materiálu Fujichrome T64. A dopadlo to tak dobře, že jsem dnes koupil další desítku do zásoby. Takže mám na rok foceni… :)

  7. Jiný focení než na film neznám. U digitálu to je přece jen záznam, že ano?.)) Taky to podle toho tak vypadá. Digitál je dobrý sluha, ale zlý pán. Bezduchý.

  8. Začínal jsem s Kyjevem, pak jsem měl Yashicu GT 5, Praktiku PLC 3, Praktiku BC1(tu mám stále a je výborná) a poslední analog je Nikon F 60. Jak Praktiku tak Nikon mám „nabitý“ FUJI a počítám do měsíce nechám v labu vyvolat. Mě také fascinují ty veliké hledáčky a u Praktiky manuální ostření. Z Praktiky i Nikona mám spoustu krásných fotek.

  9. Zdravím všechny fotografy.
    Fotografování na film má svoje kouzlo, které digitální fotografie nenahradí. Stejně milovníci aut se raději projedou s autem, které má ruční řazení. Nebudu rozvíjet, to co tady bylo napsáno. Jen stručně, co bude s digitálními daty a fotografiemi za 30-100 let? Fotografie na bromostříbrných, platino paládio tisku a jiných starých ušlechtilých tisků jsou tady bez újmy na kvalitě sto a více let. A, co zneužívání digitálních dat a fotografií na internetu? Sám fotafrafuji na digitál, Nikon, Sony a Phase One, ale také fotografuji na analog Mamiya RZ67.
    Na film fotím hlavně pro svoje potěšení, ale také portréty na zakázku, kdy zákazník si přeje ČB, nebo tónovanou fotografií.
    Přejí všem dobré světlo.
    M

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *