Zaprvé, zadruhé, a co na konec? Jaké je pořadí úprav fotografií?

Začíná to být trochu klišé, ale nemám důvod lhát: „Už se mě pár lidí ptalo…“ Tentokrát na doporučený postup při úpravách fotografií. Co dělat nejdříve, co pak, a co nakonec? Nebo na tom nezáleží, je to jedno? Opravdu nemohu každému tazateli psát rozvláčné maily, takže si pojďme můj názor – o kterém netvrdím, že je nejsprávnější, a od toho máme komentáře pod článkem, abyste vyjádřili váš – popsat pro všechny čtenáře, kteří jej budou chtít číst…

Správně vykročit!

Na pořadí – zejména na začátku a na konci – skutečně záleží. Zde jen vsuvka: Pracujete-li v RAWu, můžete se do pořadí úprav hezky zamotat, abyste se z něj zase bezztrátově „vymotali“. To u JPEGu nejde, tedy pokud nepracujete důsledně s vrstvami úprav nebo jestliže neukládáte každou dílčí úpravu v kopii obrazového souboru. Já samozřejmě doporučuji RAW, ale to už jistě víte.

Jako první je třeba udělat ořez a otočení (srovnání horizontu, oprava šikmého držení fotoaparátu…). To je poměrně důležité, protože v dalších krocích pak nebudete pracovat s pixely, které ve skutečnosti na fotografii nemají být – tedy s těmi, které v prvním kroku ořežete. A můžete si být jisti, že kromě velmi pečlivě komponovaných snímků v klidu na stativu potřebuje malý ořez či natočení (nebo oboje) de facto každá fotografie.

Poté řeším celkovou barevnost neboli řečí digitálního fotografa – vyvážení bílé. To je naštěstí činnost, kterou není nutno díky výborně fungujícím automatikám dělat tak často, nicméně pokud se mi barevnost nelíbí, je to právě druhý krok úprav. Cokoliv dalšího je lepší dělat na korektně barevném obrazu, i kdyby to mělo být jen pro dobrý pocit.

Je-li to nutné, řeším po úpravě vyvážení bílé ještě odšumování. Pozor – před tím ale vypnu doostření v Picture Control – o tom více na závěr článku. Odšumování jsme již probírali několikrát, například zde.

Odstranit vady s ručením omezeným

Osobně nemusím příliš složitý postprocessing, takže po úpravě vyvážení bílé, respektive odšumování odstraňuji optické vady jako je typicky chromatická aberace. Vinětací se moc nezabývám, zpravidla mi „normální“ vinětace nevadí. Opět i u těchto zásahů platí, že to není činnost – zvláště u kvalitních objektivů – kterou bych dělal nějak často.

Následuje úprava tonality, čili úrovně, křivky, D-Lighting a jiné nástroje, umožňující vyladit jas a kontrast obrazu k ideálu. To je námět na samostatný článek, ostatně i touto problematikou jsme se už na Nikonblogu alespoň částečně zabývali zde nebo tady. A také ještě v tomto článku. Takže vlastně docela dost…

A teď doostřit! Návod i lehce vzrušená diskuze je zde, nyní dodávám – doostřuji v plném rozlišení při 100% náhledu…

Kdo je příjemce?

Nyní záleží, co se dál bude s fotografií dít. Budu zmenšovat rozlišení, typicky pro použití na web? Pak snímek stále ještě v RAWu resampluji na přesně požadované rozlišení v pixelech, přičemž po tomto kroku musím fotografii doostřit znovu, protože zmenšení obraz změkčí. Poté exportuji do JPEGu v kvalitě 90–95 %.

Budu fotografii dávat do grafického studia například pro vytištění kalendáře? Zásadně se neptám studia, jaké vyžadují rozlišení, barevný prostor a bůhví co ještě. Snímek v původním, čili plném rozlišení v barevném prostoru sRGB bez vloženého profilu uložím do TIFFu a předávám studiu. Oni sami musí umět fotografii dobře resamplovat a dobře převést do správného prostoru. Oni to vlastně musí umět nejlépe – a pokud to neumí, tak sorry, ale s amatéry nepracuji.

Trochu jiná je situace při předávání fotografií do minilabu. Naštěstí ale v současné době většina dobrých zpracovatelů dává k dispozici přesný návod týkající se poměru stran, rozlišení, barevného prostoru či profilu. Já vím, i to je mnohdy sázka do loterie…

Ať pracují automaty

Tolik tedy stručný postup při úpravě fotografií. Zejména začátečníkům by to mohlo připadat možná i zbytečně složité, ale jak jsem už uvedl, skutečně nejde o „nadměrný“ postprocessing. Navíc pro spoustu opakujících se příkazů si můžete v grafických editorech udělat akce, či chcete-li presety, jež některá nastavení učiní už při otevírání/importu fotografií do programu. Ostatně k této problematice chystám článek věnovaný novému Capture NX-D. Sledujte dál Nikonblog.cz!