Nikon má mnoho svých Nikonblogů po celém světě, v různých jazycích, v různých podobách, s různými tvůrci. Nepochybuji o tom, že naši čtenáři alespoň jednou ze světových řečí vládnou, nicméně vždy se čte nejlépe v jazyce rodném. Anebo v jazyce podobném našemu. Slovenština taková je a navíc je velmi krásná. A tak není divu, že vám vždy jednou za čas přinášíme alespoň pár tipů na čtení slovenského Nikonblogu. Nyní jsou to dvakrát dva zajímavé články v tomto zpěvném jazyce, které byste si určitě neměli nechat ujít. A samozřejmě nemusíte opomíjet ani žádné další, které zde šéfredaktor slovenského Nikonblog.cz Julo Kotus pravidelně zveřejňuje :-)
2× o vysokém rozlišení moderních zrcadlovek a mirrorlesů
Na začátku svého dvojdílného článku Julo Kotus píše toto:
„Viete, že som sa v minulosti viackrát kriticky vyjadroval na adresu neustáleho zvyšovania rozlíšenia? Už keď som si kúpil Nikon D800, bol som pre to nútený vymeniť svoj počítačový systém aj úložné kapacity. Teraz sú na hrane zaplnenia a ja mám namiesto 36 Mpix fotoaparát so 45 Mpix rozlíšením. Ako však čas ukázal, vysoké rozlíšenie má v určitých prípadoch (a nie je ich málo) svoje opodstatnenie.“
To znám velmi dobře. Už před mnoha lety, kdy běžné rozlišení digitálních zrcadlovek činilo 12 Mpx, jsme psali, že to stačí. Že vyšší rozlišení je zbytečné. A vyjmenovávali jsme ještě více důvodů než Julo. Dnes samozřejmě vím, jak to byl scestný názor.
A jak se s tím popasoval Julo Kotus? Čtěte v jeho článcích Ešte ďalej a ešte bližšie s vysokým rozlíšením a Naľahko a vo veľkom: vysoké rozlíšenie II.
2× o profesionálním Nikonu D5, který ještě neřekl svoje poslední slovo
Takzvané rychlé soudy se často nevyplácí – ostatně předchozí odstavce jsou toho důkazem. To stejné platí také o „střetu“ starého světa digitálních zrcadlovek s progresí nastupujících mirrorless fotoaparátů. Jistě jste už slyšeli nebo četli slova typu „DSLR je na konci své cesty…“ Mno…, něco na tom bude, ale tím se teď zabývat nechci. Julo Kotus totiž ve druhé dvojici článků ze slovenského Nikonblogu, ke kterým chci upoutat vaši pozornost, přináší výpovědi tří profesionálních sportovních fotografů ze tří zemí, kteří nedají dopustit na svoje pracovní nářadí – Nikon D5.
Čtěte názory – a koukejte na fotografie – Joela Marklunda, švédského veterána mezinárodních tenisových turnajů, plaveckých a fotbalových šampionátů a olympijských her, a ambasadora Nikonu. Dále pak Matthiase Hangsta, hlavního fotografa Getty images – Sports, a do třetice Andyho Hoopera, který je hlavním sportovním fotografem Daily Mail a MailOnline. To vše v článcích Nikon D5: v športovej fotografii sa súťaží nielen na štadióne a Až na hranice limitov s Nikonom D5: Výzvy športovej fotografie.
Jeden komentář
Juľo, máš stoprocentní pravdu. Vzpomínám si, jak mě iritovalo, když Nikon vyšel s D 300 a myslím D 3 a rozlišení byl nějakých 12 MB. Vadilo mně to, protože do té doby jsem fotografoval na diáky střední formát (6×4,5 a 6×7), z nichž se při slušném skenu daly tisknout fotky jako vrata. A pak přišla úžasná D 800, najednou neuvěřitelných 36 MB – to už se vyrovnalo středoformátu a při běženém fotografování (reportáže, které dělám dost) se daly dělat výřezy bez ztráty kvality (zákazník nechce z reportáže plachty,ale stačí mu formát 13 x 18, nebo A 4). A teď pro běžnou práci byl teleobjektiv (téměř) zbytečný. Takže jen souhlasně kývám, větší rozlišení (36, nebo dokonce 46 MB, co má fantastická 850, či Z 7, kterou ovšem osobně neznám) je doslova „boží požehnání!. a ty další disky v počítadle, to dnes už nejsou horentní sumy..
Zdravím
Honza