Oprašujeme: Tři nohy musí stačit. Umíte to se stativem?

Používání stativu je věčné téma, takže jsem si na letošní léto dovolil oprášit pět let starý článek. Na původním textu jsem nezměnil ani čárku (pouze na konci jsem malou část doplnil), protože zkrátka platí stále v nezměněné podobě. A myslím, že bude platit dál ještě mnoho a mnoho let. Věčným tématem je totiž také nesprávné používání tohoto jednoduchého, ale velmi užitečného příslušenství, které – když jej dobře vyberete – vám může sloužit celý život.


Léto je obdobím cestování a fotografové cestují velmi rádi. Kdybych to měl dovést do extrému, tak musím uvést, že znám spoustu lidí, kteří fotí výhradně jen a pouze na cestách – doma jejich výbava odpočívá netknutá ve skříni. I já o prázdninách trochu vyjíždím a samozřejmě si všímám kolegů. Dívám se co fotí, jakou mají výbavu, jak fotí…

Zejména pravověrní krajináři často používají stativ – což je samozřejmě správně – ale k mému překvapení jej stejně často používají špatně. Jeden by si řekl, že tuto trojnožku snad ani nejde blbě nastavit, nicméně chyb se dá nasekat spousta. Hned několik jsem jich záměrně udělal na následující fotografii.

Jak používat stativ

1. Vytažené tenké segmenty noh

Nohy stativů jsou zpravidla tří- až čtyřsegmentové a kromě výjimek se směrem dolů jednotlivé segmenty zužují. Je jasné, že tenký segment má menší pevnost nežli silný, ale z nějakého neznámého důvodu mnoho fotografů – když nepotřebuje vysunout celou délku nohy – raději použije právě ten slabý spodní segment. To je samozřejmě špatně – nejprve se vysouvá ten nejsilnější.

2. Neroztažené nohy

Další typickou chybou je postavit stativ, aniž by uživatel roztáhl všechny nohy nadoraz. Řeč je nyní o rovném povrchu. Pokud to navíc uděláte tak hloupě jako já na ilustračním snímku, je možná lepší raději fotit z ruky… Každopádně novy mají být pro dosažení největší pevnosti roztažené na maximum nebo „po první zarážku“ (u stativů, které mají možnost více úhlů roztažení).

3. Zbytečně vytažená středová tyč

Středová tyč bývá nejslabším místem stativů – vytahujte ji až jste takzvaně vyčerpali kapacitu noh. Nejprve tedy vysunujte nohy, co to jde, a teprve když ani to nestačí, pracujte se středovou tyčí. Mějte však na paměti, že se zasunutou tyčí má stativ mnohem větší pevnost.

4. Fotograf se dotýká stativu při expozici

Držet se při expozici stativu či fotoaparátu – tedy exponovat ručně – je skoro totéž, jako byste stativ nepoužili vůbec. Na stativu se exponuje pomocí dálkové nebo kabelové spouště, případně pomocí samospouště. Důvod je jasný – kvůli eliminaci rozhýbání.

5. Popruh fotoaparátu na krku

Mít při focení ze stativu popruh na krku je fakt blbost. Kromě toho, že podobně jako u exponování rukou můžete celou sestavu rozhýbat, hrozí také nebezpečí, že například zavrávoráte a spadnete zamotaní do stativových noh s foťákem ideálně zapíchnutým objektivem do břicha a podobně. Viděl jsem takto několik fotografů a ti argumentovali opačně – že takto zabezpečují stativ proti pádu například v silném větru. Na to ale existují elegantnější vychytávky…


Jednoduše dobře

I když to už v podstatě bylo řečeno v minulém odstavci, pojďme si krátce shrnout, jak by měl vypadat dobře postavený stativ. Fotografie napoví.

Jak používat stativ

Je to jednoduché: Nohy jsou roztažené na maximum (u lehkých subtilních stativů je dobré je i trochu „předepnout“), jednotlivé segmenty vytahujte od nejsilnějších k nejslabším. Na ukázce jsou vytažené všechny proto, aby nemusela být vytažena středová tyč – s tou pracujte až při požadavku větší výšky, než dosáhnou plně vytažené nohy. Toť celý zázrak…

Jak je to s tou stabilizací naší trojnožky ve větrném počasí? Nejjednodušším řešením je pověsit na háček na středové tyči fotobatoh nebo jinou zátěž. Jste-li nalehko a skutečně nenajdete nic, co byste na háček pověsili, pomůže provázek (popruh stativu, fotoaparátu…) přišlápnutý k zemi nohou. To už je ale nouzové řešení.

Jak používat stativ

Některé stativy háček na středové tyči nemají. V tom případě je třeba použít tzv. stone bag – trojúhelníkový látkový „polopytel“, který se připevní mezi nohy stativu, a do něj se dle jeho názvu mohou naskládat kameny nebo jiná zátěž. Některé stativy mají stone bag v základní výbavě, lze jej ale koupit samostatně.

Mimochodem, zatížení stativu – zvláště u lehkých karbonových modelů – nepodceňujte. Kdo někdy viděl padal fotoaparát na stativu – jak jinak, než objektivem na pěkný šutr – mi dá jistě za pravdu.

Každá noha jinak

K čemu jsou vlastně dobré nohy s možností více úhlů rozevření? Hlavně do terénu. Ne vždy fotíte na rovné zemi, zejména v přírodě je to zpravidla přesně naopak. A zde se možnost rozevření noh do různých úhlů hodí náramně.

Jak používat stativ

Typická situace na fotografii ukazuje postavení stativu ve svahu. Místo, abyste jej postavili našikmo, kdy by hrozil jeho pád, jednoduše jednu nohu rozevřete více a opřete ji o protisvah. Jednoduché, ale velmi efektivní.

Možnost roztažení noh ve více úhlech samozřejmě využijete také, pokud se potřebujete s fotoaparátem na stativu dostat co nejníže. Pokud k tomu máte navíc ještě středovou tyč, která se dá položit vodorovně, jde o výbornou sestavu například pro makrofotografii – viz následující fotografie. Ještě by to chtělo aparát s displejem na kloubovém uchycení (například Nikon D5300) a bude sestava naprosto ideální.

Jak používat stativ

Druhý nejlepší stativ

S oblibou tvrdím, že neznám fotografa, který by nekupoval stativ nadvakrát. Poprvé si většina lidí – i přes stokrát omílané rady – většinou koupí rozhrkaný laciný šunt, protože „přece za takovou věc, jako je stativ, nebudu utrácet tolik peněz…“ Tito fotografové naštěstí velmi brzy prozřou, výrobek pochybné kvality odloží do kontejneru s odpadem a pořídí si kvalitní dílensky dobře zpracovaný a pevný stativ. Fotoaparáty budou stále nové a novější, dobrý stativ vám ale může sloužit klidně celý život.

Protože nabídka trojnožek pro fotografy je na trhu skutečně velmi bohatá, mám pro vás na závěr tohoto článku jednu malou radu. Nekupujete-li si značkové Manfrotto, Velbon či třeba Gitzo středních a vyšších řad – kde je kvalita zaručená už takříkajíc z podstaty – udělejte si při koupi stativu malý test. Vytáhněte všechny segmenty noh, chyťte stativ nahoře za hlavu (lze to provádět i bez hlavy) a zkuste jím silou pootočit na jednu a na druhou stranu – čili jde o test zkrutu. Pochopitelně je třeba pevně utáhnout stativovou hlavu.

Jak používat stativ

Pokud ze stativu při tomto testu uděláte vinutou pružinu, je něco špatně. Pokud se vám zkrut zdá velký, ale stativ evidentně nevykazuje nadměrné dílenské vůle, zkuste zasunout nejtenčí segment noh a test zopakovat. Zvláště u lehkých stativů toto opatření pomáhá, ovšem s tím, že tak budete muset stativ používat i v praxi.

Takže dobře vyberte a dobře stativ používejte!


Dodatek – červenec 2019 – aby popruh „nepleskal“

V diskuzi k prvnímu vydání tohoto článku zazněly připomínky – a rady – k volně visícímu popruhu fotoaparátu při focení na stativu. Já jsem k tomu napsal:

„Bylo by samozřejmě ideální, kdyby se před umístěním na stativ popruh sundal – nedovedu si však v praxi představit nikoho, kdo by to dělal 🙂 Osobně pokud fotím ve větrném počasí, popruh omotám kolem hlavy (stativové samozřejmě), aby ‚nepleskal‘“.

Myslel jsem tím samozřejmě originální Nikoňácký popruh, jehož sundávání a následné nasazování zkrátka není otázkou pár sekund (což není u žádného originálního popruhu). Někteří čtenáři v komentářích doporučovali opatřit popruh karabinkami – což je také řešení, ostatně některé popruhy se takto vyrábí. Nicméně shodou okolností zrovna někdy v té době, tedy kolem roku 2014–2015 přišly na trh první popruhy značky Peak Design se svým typickým „kotvičkovým“ uchycením. Za sebe můžu napsat, že od té doby nic jiného nepoužívám. A jedním z důvodů je také to, že kotvičkové popruhy lze z fotoaparátu sundat než bys řekl švec. Vše o produktech Peak Design najdete zde na Nikonblogu.

Kotvičkové uchycení lze kromě popruhů Peak Design použít také na originálním Nikoňáckém popruhu. Řešení se jmenuje Peak Design Anchor Links
Kotvičkové uchycení lze kromě popruhů Peak Design použít také na originálním Nikoňáckém popruhu. Řešení se jmenuje Peak Design Anchor Links

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

11 komentáře

  1. Hm.
    Na clanky o stativech narazi clovek fakt casto. Ale jeste nikdy sem nevidel tu samou fotku hezky cesky receno „side by side“ udelanou na stativu za 800kc a na stativu za 8000kc. Mozna to je ten duvod proc si lidi kupujou ten druhy stativ. (a nedivil bych se kdyby to mozna nebylo ani nekvalitou fotek, jako velkou hmotnosti, delkou v slozenem stavu, prasknutim plastovych zavitu atp)

    Mimochodem je v poradku ze v clanku je fotak na stativu spolu s popruhem? Protoze jeho pleskani a houpani ve vetriku mi prijde uplne stejne zavazne jako vsechny dalsi neduhy.

    I kdyz prispevek vyzniva ponekud negativne, mam tenhle web rad ;-)

  2. Bylo by samozřejmě ideální, kdyby se před umístěním na stativ popruh sundal – nedovedu si však v praxi představit nikoho, kdo by to dělal :) Osobně pokud fotím ve větrném počasí, popruh omotám kolem hlavy (stativové samozřejmě), aby „nepleskal“.

  3. Opět jeden z užitečných článků na tomto blogu. Díky.
    Dovolil bych si ještě připomenout, že pro fotografování (nejen) na stativu je dobré využít jednu z dvou možností spouštění expozice bez dotyku spouště, které poskytují zrcadlovky Nikon i Nikon1. Můžeme buď v menu nastavit zpoždění spouště, nebo použít dálkové IR ovládání. Tím se jistíme, hlavně při dlouhých expozicích, proti nechtěnému roztřesení snímku. Ale to snad každý ví.
    A ještě k poruhu – na D5100 ho mám snímatený, je upevněn kroužky a karabinkami, jeho sejmutí je otázkou pár vteřin. Takže když jde foťák na stativ, popruh jde dolů. A právě tak když používám ramenní popruh.

  4. Odpověď na dotazy Jaroslava a Fotoma:
    Karabinky jsem koupil v obchodě pro „kutily“ v Praze na Sokolovské ul., je to vedle Spořitelny, naproti stanici metra Sokolovská. Na jeden popruh jsem si koupil „sadu“ dvou karabinek a čtyř kroužků na klíče. Jedná se vždy o nejmenší kusy z nabídky obchodu. Kroužek má průměr cca 10 mm, karabinka je asi 35mm dlouhá a její očko je široké necelých 10mm.
    Postup je jednoduchý – sejmul jsem popruh z foťáku, na každý konec jsem nasadil jeden kroužek, a z konců popruhu jsem vytvořil oka tak, aby kroužky byly volně pohyblivé (jako když ten popruh nasazuji do ok na foťáku). Druhé dva kroužky navléknu do ok na foťáku a nakonec navléknu do kroužků na popruhu karabinky. Popruh pak jednoduše připnu karabinkami do kroužků v okách na foťáku.
    Celý nákup je za padesát Kč. I když to není právě ta největší páráda, funguje to. Unese to bez problému D5100 se seťákem 18 – 105 a zatím, asi měsíc to drží. Právě jsem si tam koupil další sadu a tentokrát totéž použiji na V1.
    Rád bych k mojí odpovědi přidal i fotky, ale tady to bohužel nejde. Škoda.

  5. Stativy je věčné téma a je to marný, je to marný, je to marný!!

    Zajímalo by mně, jestli i autor článku (a jak jinak, opět perfektního!) prošel praxí přes zakoupení stativu levného a k ničemu nebo rovnou prozřel pořízením stativu dražšího a už kloudného?

    Zákony fyziky se učí už na ZDŠ, ale přesto se při výběru stativu hledí jenom na nízkou cenu, na malou váhu a velkou cestovní skladnost a nikdo si nepřipouští, že těch pár dutých profilů musí zmíněné požadavky bezpodmínečně porušit, aby byl stativ tím, proč ho kupujeme. I já takovým nákupem prošel, bohužel a i když „kostlivec“ je ve skříni, aspoň na držení blesku se hodí, proto ho nevyhazuju.

  6. K tomu obrázku stativu ve svahu bych ho pootočil tak, aby ze svahu šla jedna noha a ty další dvě byly nahoře. Logika velí, postavit ze svahu dvě nohy, ale věřte, přes dvě nohy se foto sestava může převrátit ze svahu dolů, ale přes jednu to nelze, ovšem podmínkou je, mít sestavu danou stabilně, jinak na vše působí přitažlivost zemská, ať máme nohy jak chceme.

    ad popruh 1: Ten vždy omotám kolem foťáku nebo stativu.
    ad popruh 2: Ve svahu, na betonové zítce nad propastí, atd… není od věci pro větší pocit bezpečí mít popruh kolem krku, náhoda je blbec a štěstí přeje připraveným. Píšu o tom, protože už sem málem viděl foťák se stativem pod oknem, nebýt popruhu kolem krku!

  7. Pověsit si pod stativ batoh ve větrném počasí není dobrá rada…. copak vítr batoh nerozhoupe? Někteří výrobci mají jako příslušenství pod stativ odkládací trojrohé plátno a na něj doporučují uložit kameny, neboť „jsou všude“ I takové řešení vám ovšem ze stativu dělá plachetnici. Vhodnější mi připadá zespodu přiháknutý „gumicuk“ přišlápnutý nohou k zemi..

    1. Souhlasím s Jirkou. Pokud batoh jako závaží pro větší stabilitu při nepříznivých podmínkách, je potřeba aby batoh stál na zemi, ne aby se houpal ve větru.
      Jinak skvělý článek a opakování je matka moudrosti :-)

    2. S batohem jako kyvadlo a ještě ve větru není ani dobré řešení, natož výborné, stejně tak ta trojhranná plachta mezi nohama na kamení, jenom vyhozené peníze. Přikláním se k oné gumě (výbava automobilisty) přišlápnuté (a nebo přivalené velkým kamenem) k zemi, nicméně i ta klade větříku nějaký odpor, že by mohla vibrovat a proto bych ji nechal až jako třetí variantu řešení po našem hlídání foto sestavy a po stativu těžším, tedy hliníkovém, ale co slavný karbon, aby neuplachtil, toho hlídat nestačí!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *