Oprašujeme: Tři nohy musí stačit. Umíte to se stativem?

Používání stativu je věčné téma, takže jsem si na letošní léto dovolil oprášit pět let starý článek. Na původním textu jsem nezměnil ani čárku (pouze na konci jsem malou část doplnil), protože zkrátka platí stále v nezměněné podobě. A myslím, že bude platit dál ještě mnoho a mnoho let. Věčným tématem je totiž také nesprávné používání tohoto jednoduchého, ale velmi užitečného příslušenství, které – když jej dobře vyberete – vám může sloužit celý život.

Léto je obdobím cestování a fotografové cestují velmi rádi. Kdybych to měl dovést do extrému, tak musím uvést, že znám spoustu lidí, kteří fotí výhradně jen a pouze na cestách – doma jejich výbava odpočívá netknutá ve skříni. I já o prázdninách trochu vyjíždím a samozřejmě si všímám kolegů. Dívám se co fotí, jakou mají výbavu, jak fotí…

Zejména pravověrní krajináři často používají stativ – což je samozřejmě správně – ale k mému překvapení jej stejně často používají špatně. Jeden by si řekl, že tuto trojnožku snad ani nejde blbě nastavit, nicméně chyb se dá nasekat spousta. Hned několik jsem jich záměrně udělal na následující fotografii.

1. Vytažené tenké segmenty noh

Nohy stativů jsou zpravidla tří- až čtyřsegmentové a kromě výjimek se směrem dolů jednotlivé segmenty zužují. Je jasné, že tenký segment má menší pevnost nežli silný, ale z nějakého neznámého důvodu mnoho fotografů – když nepotřebuje vysunout celou délku nohy – raději použije právě ten slabý spodní segment. To je samozřejmě špatně – nejprve se vysouvá ten nejsilnější.

2. Neroztažené nohy

Další typickou chybou je postavit stativ, aniž by uživatel roztáhl všechny nohy nadoraz. Řeč je nyní o rovném povrchu. Pokud to navíc uděláte tak hloupě jako já na ilustračním snímku, je možná lepší raději fotit z ruky… Každopádně novy mají být pro dosažení největší pevnosti roztažené na maximum nebo „po první zarážku“ (u stativů, které mají možnost více úhlů roztažení).

3. Zbytečně vytažená středová tyč

Středová tyč bývá nejslabším místem stativů – vytahujte ji až jste takzvaně vyčerpali kapacitu noh. Nejprve tedy vysunujte nohy, co to jde, a teprve když ani to nestačí, pracujte se středovou tyčí. Mějte však na paměti, že se zasunutou tyčí má stativ mnohem větší pevnost.

4. Fotograf se dotýká stativu při expozici

Držet se při expozici stativu či fotoaparátu – tedy exponovat ručně – je skoro totéž, jako byste stativ nepoužili vůbec. Na stativu se exponuje pomocí dálkové nebo kabelové spouště, případně pomocí samospouště. Důvod je jasný – kvůli eliminaci rozhýbání.

5. Popruh fotoaparátu na krku

Mít při focení ze stativu popruh na krku je fakt blbost. Kromě toho, že podobně jako u exponování rukou můžete celou sestavu rozhýbat, hrozí také nebezpečí, že například zavrávoráte a spadnete zamotaní do stativových noh s foťákem ideálně zapíchnutým objektivem do břicha a podobně. Viděl jsem takto několik fotografů a ti argumentovali opačně – že takto zabezpečují stativ proti pádu například v silném větru. Na to ale existují elegantnější vychytávky…

Jednoduše dobře

I když to už v podstatě bylo řečeno v minulém odstavci, pojďme si krátce shrnout, jak by měl vypadat dobře postavený stativ. Fotografie napoví.

Je to jednoduché: Nohy jsou roztažené na maximum (u lehkých subtilních stativů je dobré je i trochu „předepnout“), jednotlivé segmenty vytahujte od nejsilnějších k nejslabším. Na ukázce jsou vytažené všechny proto, aby nemusela být vytažena středová tyč – s tou pracujte až při požadavku větší výšky, než dosáhnou plně vytažené nohy. Toť celý zázrak…

Jak je to s tou stabilizací naší trojnožky ve větrném počasí? Nejjednodušším řešením je pověsit na háček na středové tyči fotobatoh nebo jinou zátěž. Jste-li nalehko a skutečně nenajdete nic, co byste na háček pověsili, pomůže provázek (popruh stativu, fotoaparátu…) přišlápnutý k zemi nohou. To už je ale nouzové řešení.

Některé stativy háček na středové tyči nemají. V tom případě je třeba použít tzv. stone bag – trojúhelníkový látkový „polopytel“, který se připevní mezi nohy stativu, a do něj se dle jeho názvu mohou naskládat kameny nebo jiná zátěž. Některé stativy mají stone bag v základní výbavě, lze jej ale koupit samostatně.

Mimochodem, zatížení stativu – zvláště u lehkých karbonových modelů – nepodceňujte. Kdo někdy viděl padal fotoaparát na stativu – jak jinak, než objektivem na pěkný šutr – mi dá jistě za pravdu.

Každá noha jinak

K čemu jsou vlastně dobré nohy s možností více úhlů rozevření? Hlavně do terénu. Ne vždy fotíte na rovné zemi, zejména v přírodě je to zpravidla přesně naopak. A zde se možnost rozevření noh do různých úhlů hodí náramně.

Typická situace na fotografii ukazuje postavení stativu ve svahu. Místo, abyste jej postavili našikmo, kdy by hrozil jeho pád, jednoduše jednu nohu rozevřete více a opřete ji o protisvah. Jednoduché, ale velmi efektivní.

Možnost roztažení noh ve více úhlech samozřejmě využijete také, pokud se potřebujete s fotoaparátem na stativu dostat co nejníže. Pokud k tomu máte navíc ještě středovou tyč, která se dá položit vodorovně, jde o výbornou sestavu například pro makrofotografii – viz následující fotografie. Ještě by to chtělo aparát s displejem na kloubovém uchycení (například Nikon D5300) a bude sestava naprosto ideální.

Druhý nejlepší stativ

S oblibou tvrdím, že neznám fotografa, který by nekupoval stativ nadvakrát. Poprvé si většina lidí – i přes stokrát omílané rady – většinou koupí rozhrkaný laciný šunt, protože „přece za takovou věc, jako je stativ, nebudu utrácet tolik peněz…“ Tito fotografové naštěstí velmi brzy prozřou, výrobek pochybné kvality odloží do kontejneru s odpadem a pořídí si kvalitní dílensky dobře zpracovaný a pevný stativ. Fotoaparáty budou stále nové a novější, dobrý stativ vám ale může sloužit klidně celý život.

Protože nabídka trojnožek pro fotografy je na trhu skutečně velmi bohatá, mám pro vás na závěr tohoto článku jednu malou radu. Nekupujete-li si značkové Manfrotto, Velbon či třeba Gitzo středních a vyšších řad – kde je kvalita zaručená už takříkajíc z podstaty – udělejte si při koupi stativu malý test. Vytáhněte všechny segmenty noh, chyťte stativ nahoře za hlavu (lze to provádět i bez hlavy) a zkuste jím silou pootočit na jednu a na druhou stranu – čili jde o test zkrutu. Pochopitelně je třeba pevně utáhnout stativovou hlavu.

Pokud ze stativu při tomto testu uděláte vinutou pružinu, je něco špatně. Pokud se vám zkrut zdá velký, ale stativ evidentně nevykazuje nadměrné dílenské vůle, zkuste zasunout nejtenčí segment noh a test zopakovat. Zvláště u lehkých stativů toto opatření pomáhá, ovšem s tím, že tak budete muset stativ používat i v praxi.

Takže dobře vyberte a dobře stativ používejte!

Dodatek – červenec 2019 – aby popruh „nepleskal“

V diskuzi k prvnímu vydání tohoto článku zazněly připomínky – a rady – k volně visícímu popruhu fotoaparátu při focení na stativu. Já jsem k tomu napsal:

„Bylo by samozřejmě ideální, kdyby se před umístěním na stativ popruh sundal – nedovedu si však v praxi představit nikoho, kdo by to dělal 🙂 Osobně pokud fotím ve větrném počasí, popruh omotám kolem hlavy (stativové samozřejmě), aby ‚nepleskal‘“.

Myslel jsem tím samozřejmě originální Nikoňácký popruh, jehož sundávání a následné nasazování zkrátka není otázkou pár sekund (což není u žádného originálního popruhu). Někteří čtenáři v komentářích doporučovali opatřit popruh karabinkami – což je také řešení, ostatně některé popruhy se takto vyrábí. Nicméně shodou okolností zrovna někdy v té době, tedy kolem roku 2014–2015 přišly na trh první popruhy značky Peak Design se svým typickým „kotvičkovým“ uchycením. Za sebe můžu napsat, že od té doby nic jiného nepoužívám. A jedním z důvodů je také to, že kotvičkové popruhy lze z fotoaparátu sundat než bys řekl švec. Vše o produktech Peak Design najdete zde na Nikonblogu.