Nové fullframové fotoaparáty Nikon Z přinesly do světa fotografie Nikonu úplně nový systém. S ním se kromě zcela nové koncepce pojí také spousta změn, jako jsou nové funkce modifikované nebo jiné ovládání a podobně. Jednou z takových novinek je změna firmwarového – a následně při zpracování NEFů také softwarového – doostřování obrazu. Pojďme se na tuto problematiku podívat podrobněji.
Nevsázejte na rychlost
Před nástupem Nikonů Z jsme měli (a máme stále) jak v menu Picture Control ve fotoaparátu, tak i v softwaru Capture NX-D pro doostřování fotografie jediné „hejblátko“ Doostření/Sharpening. S novými Zetky je ale všechno jinak. Z jednoho ovládacího prvku jsou najednou hned čtyři.
Takže copak to tu máme? První volba Rychlé doostření/Quick sharp „hýbe“ s dalšími třemi parametry najednou, přičemž jejich hodnoty se pak liší podle aktuálně nastavené předvolby Picture Control (SD Standardní, NL Neutrální, atd.). Vzhledem k tomu, že volba Rychlé doostření/Quick sharp má pouze ±2 kroky a neumožňuje tedy dostatečně jemné či chcete-li detailní nastavení, se jí dál v tomto článku nebudu zabývat. Věnovat se budu pouze trojici ovládacích prvků Doostření (Sharpening), Doostření ve stř. /středním/ rozsahu (Mid-range sharpening) a Zřetelnost (Clarity).
Doostření v praxi
Než abych vysvětloval jednotlivé funkce teoreticky, napíši, jak je používám já sám v praxi. Jen pro jistotu opakuji – tento článek je o doostřování RAWů čili NEFů z Nikonů Z6 nebo Z7 ve firemním softwaru Capture NX-D. Protože ani jedno Zetko osobně nevlastním a zapůjčená těla tedy používám de facto výhradně jen k testům, mám vždy nastavené Picture Control ve fotoaparátu na hodnotu SD Standardní. Demosnímky, které si můžete na konci mých recenzí stáhnout, jsou tedy vždy s tímto nastavením.
Jakkoliv mně toto nastavení takříkajíc obecně vyhovuje, právě se standardním doostřováním úplně spokojený nejsem. Chci-li tedy nějakou fotografii použít k jinému účelu než do testu, nastavení doostření v NEFu v Capture NX-D upravím. Jak?
Psal jsem o tom už před několika lety (článek zde) – cituji sám sebe:
„Jednoduché doostřování pomocí funkce Sharpening poskytuje sice relativně dobré výsledky, dokud však neochutnáte pokročilejší způsob doostřování díky Unsharp Mask. Kdybych měl uvést pochopitelnější srovnání, pak Sharpening je jakoby JPEG, který ‚nějak vypadne‘ z fotoaparátu, Unsharp Mask je poctivá funkce pro RAW, coby digitální negativ fotografa jedenadvacátého století.“
Takže hodnotu Sharpening v Picture Control nastavím v programu Capture NX-D na nulu a hranovou ostrost dolaďuji pomocí funkce Unsharp mask. Pokud fotím objektivy Nikkor Z, tedy originálními skly pro Nikony Z – která jsou řezavě ostrá – nastavuji obvykle hodnotu Intensity 30–35, Radius 5 a Treshold 0. U DSLR objektivů jen zvýším hodnotu Intensity na cca 50–55.
Změna je patrná jen velmi decentně, ale dobře je vidět na výstavních tiscích velkých formátů. Jemné hrany v obrazu se zkrátka „vyčistí“, softwarové doostření není tolik patrné i přes to, že k zaostření hran ve skutečnosti dojde.
Co se týče parametru Mid-range sharpening (v menu fotoaparátu Doostření ve stř. rozsahu), pak na ten při použití objektivů Nikkor Z téměř vůbec nesahám. Přečtete-li si totiž manuál k fotoaparátu, pak se dozvíte, že tato funkce „Upravuje doostření v závislosti na jemnosti struktur a linií ve středních jasech ovlivněných parametry Doostření a Zřetelnost.“
Jinak řečeno, ovlivňuje kontrast ve středních jasech – a jasový kontrast není nic jiného nežli „převlečená ostrost“. A protože nová skla Nikkor Z mají skvělý přenos kontrastu sama o sobě, není třeba jej dohánět softwarově. Nedávno jsem při použití pevné padesátky pro Zetka hodnotu Mid-range sharpening dokonce u některých snímků ze standardního nastavení 2 snižoval na hodnotu 1.
U funkce Mid-range sharpening byste také měli mít na paměti, že ovlivňuje celkový kontrast fotografie – lidově řečeno, hýbe s histogramem. Zvýšení její hodnoty posunuje oblast jasů více doprava, k ještě světlejším oblastem, při snížení Mid-range sharpeningu naopak klesá celkový kontrast obrazu. Funkce ale zároveň pravděpodobně upravuje i jas – viz dále v článku.
Zřetelněji nebo saturovaněji?
Poslední parametr se v českém menu fotoaparátu nazývá Zřetelnost, v programu Capture NX-D pak Clarity. Slovo clarity lze z angličtiny přeložit také jako čistota, jasnost nebo čirost, a ve fotografické mluvě se také překládá jako lokální kontrast – což je asi nejpřesnější označení.
Zatímco u předchozí funkce jsem citoval z manuálu – a toto znění odsouhlasil či doplnil, nyní budu souhlasit jen částečně. U funkce Zřetelnost se píše:
„Upravuje celkovou ostrost a ostrost silnějších obrysů bez ovlivnění jasu nebo dynamického rozsahu.“
S první částí věty souhlasím bez výhrad. Ovšem další text „bez ovlivnění jasu nebo dynamického rozsahu“ už je silně zpochybnitelný. I Zřetelnost/Clarity totiž ovlivňuje jas a kontrast (a když jas, tak i dynamický rozsah) snímku – viz ukázky dále. Je třeba si tedy říci, jaký je rozdíl mezi Mid-range sharpeningem a Clarity.
Je to jednoduché – obě funkce ovlivňují lokální kontrast snímku. Ale zatímco první z nich, tedy Mid-range sharpening, pracuje s kontrastem i jasem zároveň – takže nedochází k tak velkým posunům v dynamickém rozsahu fotografie –, Zřetelnost/Clarity pravděpodobně „sahá“ pouze a jen na samotný kontrast. To má kromě jiného za následek také změnu saturace fotografií. Vyšší hodnoty Clarity obraz více nasytí, menší hodnoty jej odsaturují – viz ukázky níže. Všimněte si také, že i posun histogramu je větší nežli při použití Mid-range sharpeningu.
Z ukázek je asi jasně patrné, že zejména s posledním parametrem Zřetelnost/Clarity je třeba zacházet velmi opatrně – pokud tedy nechcete, aby fotografie nevypadala nereálně, zkrátka tak trochu jako omalovánky nebo HDR, nebo naopak, při nízké hodnotě Clarity jako snímek focený přes lehce zamlžený objektiv.
V praxi doporučuji také opatrnost při kombinování funkcí Mid-range sharpening a Clarity. Mnohdy je výhodné – pokud potřebujete citlivě zvýšit lokální kontrast – parametr Mid-range sharpening nastavit o dva až tři dílky do plusu a Clarity o jeden dílek do minusu. Zde navíc ještě vypnutý Sharpening a aplikovaný Unsharp Mask (viz první část článku). Podívejte se na rozdíly mezi tímto a standardním nastavením:
Tak, to bychom měli. Teď už je jen na vás, jak více či méně nové funkce v postprodukci využijete. Věřím, že je oceníte a budou vám spolehlivě sloužit. Stále tvrdím, že i přes svoje zápory je to právě Capture NX-D, který dokáže z nikoních RAWů dostat nejlepší výsledky.
3 komentáře
Zajímavý článek a přesně popsáno. S jediným však nelze absolutně souhlasit – poslední věta – že právě Capture NX D, dokáže z RAW Nikonů dostat nejlepších výsledky. Na nejlepší výsledky z RAWu (i nikoních) jsou tu jiné softwary – Lightroom a Photoshop.
Jsem stále v rozpacích s postupem doostření v NX_D. Já používám současně ostření v Picture Control i v Unsharp mask v souladu s ustalenym 3 stupnovym capture-creative-output sharpening. Capture=picture Control, creative nelze a output=u.mask. I jsem někde četl vyjádření Nikonu, odrazujici od vynechání ostření v Picture Control. Pokud fotku chci jeste upravovat v dalsim programu, používám pouze Picture Control a unsharp mask až nakonec v Zoneru například.
Milan Čech: Když na fotografii, u níž bylo zapnuté ostření v Picture Control aplikujete Unsharp Mask – bude přeostřená, hrany budou mít tendence se až zdvojovat apod. Proto se ostření v Picture Control vypíná. Není nad to si to vyzkoušet :-)